Mezinárodní den muzeí - 18. květen

Mezinárodní den muzeí připadá každoročně na 18. května. Mezinárodní rada muzeí (ICOM) stanovila tento den v roce 1977, muzea ho slaví někdy jediný den, jinde o víkendu. Pořádají se tak komentované prohlídky expozic, prohlídky běžně nepřístupných míst většinou se sníženým vstupným. To jen kdyby se někdo chtěl do muzea vypravit.

Pravidelně vkládám příspěvky z návštěv muzejních expozic a takový příspěvek pak tvořím se zájmem. Už jsem tu dříve napsala, že vlastně v muzeu bývám častěji než v lese 😎, což je pravda, jen doplním, že se tam cítím dobře, i když znám lidi, kteří by do muzea nešli. Zajímají mě i muzea malá, tam je vidět tu "ruku" místních muzejníků, záleží i na nadšení místních obyvatel. Vždyť i já jsem do našeho muzea přispěla zatím 85 položkami, protože některé "věci" by měly být zachovány.

V tento významný den vás zavedu do historické budovy Národního muzea v Praze, která je na Václavském náměstí. Myslím, že ji na fotografii pozná i ten, kdo v Praze nebyl.
Historická budova prošla rekonstrukcí a tak jsem ji v tom starém "kabátě" viděla dvakrát v r. 2011. Už v upravené a opravené podobě (na fotografiích) se návštěvníkům otevřela 28. října 2018 – v den stého výročí Československé republiky. Jsou tam stálé expozice i výstavy.

 

Dnes bych chtěla představit ty, kteří upadli v zapomenutí. Muzeum bylo založeno roku 1818 pod názvem Vlastenské muzeum v Čechách a zakladateli byli hrabě František Josef z Klebelsbergu a jeho bratranec Kašpar Maria ze Šternberka, paleontolog světového významu. Hrabě Šternberk daroval muzeu své paleontologické sbírky a evropský herbář s více než 20 000 položkami, hrabě Josef Krakovský z Kolovrat knihovnu ze zámku v Březnici se stovkou středověkých iluminovaných rukopisů a hrabě František z Hartigu svou sbírku 600 vycpaných zvířat. Tyto sbírky se staly základem sbírek muzea.

 

 

František Josef hrabě z Klebelsbergu na Thumburgu byl český šlechtic, rakouský ministr, sběratel umění a spoluzakladatel Národního muzea v Praze a Pražské konzervatoře.

 

Kašpar Maria hrabě ze Šternberka byl český šlechtic z rodu Šternberků a jeden z nejvýznamnějších přírodovědců první poloviny 19. století. Je považován za jednoho ze zakladatelů paleobotaniky. Shromáždil rozsáhlé sbírky nerostů, zkamenělin a herbářových položek, které se staly základem sbírek Národního muzea v Praze, které založil.

 

František z Hartigu věnoval svou sbírku 600 vycpaných zvířat.

 

 

Hrabě František Antonín II. Kolowrat se zasloužil o vznik Vlastenského muzea, odkázal mu knihovnu čítající 35 000 svazků knih a sbírku minerálů. Národní muzeum bylo založeno 15. dubna 1818 v čele jeho prozatímní správy stál právě František Antonín hrabě Kolowrat-Liebsteinský, ten také jmenoval prozatímní výbor muzea. Jeho zakladatelskou roli symbolizuje zednické kladívko na soklu jeho sochy v Pantheonu národního muzea.

   

V roce 1876 věnovala městská rada na stavbu pozemek na horním konci Václavského náměstí v místech, kde se tou dobou bourala Koňská brána. Původně se i Václavské náměstí nazývalo Koňský trh. Stavbu se podařilo prosadit v roce 1883, kdy proběhla architektonická soutěž. Dobová idea budovy byla „Muzeum jako chrám vědy a umění". Soutěže se zúčastnilo 27 přihlášených a vyhrál ji návrh architekta Josefa Schulze - "zvítězil díky tomu, že kladl důraz především na monumentalitu, zčásti na úkor funkčnosti". 

 

 

Josef Schulz se mj. podílel i na obnově požárem zničené stavbě Národního divadla. Zdrojem inspirace mu byla především italská a česká renesance, romantismus a historismus.

 Před postavením vlastní budovy muzea, nyní označované jako historická či hlavní, sídlilo muzeum provizorně ve Šternberském paláci na Hradčanech (1821–1846), a dále v Nostickém paláci (1846–1892) v ulici Na příkopě 852/10 na Novém Městě. 

 

 

Nad vchodem je nápis: Museum Regni Bohemiae. Nad kopuli hlavní budovy uložili schránku se vzkazem pro další generace.

Vlevo sochy přírodních živlů na západní straně střechy z r. 1888 - Vzduchu, Ohně, Vody, Země. Pod okny je 72 jmen české historie.

Vstupní vestibul má nádherný kazetový strop, který nese 20 sloupů o výšce 4 m. Sloupy jsou ze švédské žuly a jejich vršek a spodek je z kararského mramoru. Podstavec je z černého dioritu. Zbylé polosloupy a pilastry jsou z umělého kamene.
Pod skleněným stropem sloupového prostoru je 16 bronzových bust mužů, kteří se zasloužili o muzeum. Patří mezi ně například Antonín Popp, Bohumil Schnirch a další. Dále tam jsou medailonky českých králů. 

 

 

 

 

 

Na stěnách chodeb je celkem 16 nástěnných obrazů českých hradů (Pražský hrad, Zvíkov, Křivoklát, Karlštejn) namalovaných Juliem Mařákem a Bohumilem Dvořákem.

 

Pantheon Národního muzea patří k nejkrásnějším sálům v ČR.  Je centrálním prostorem muzea a jsou v něm umístěny busty a sochy významných osobností české kultury a vědy. Původní sestavu Panteonu vytvořili architekt Josef Schulz a jednatel muzea Josef Emler. Po opravách se přistoupilo k podobě z r. 1948, ale už dříve byla odstraněna busta Julia Fučíka a Zdeňka Nejedlého, prostě politické změny se projevily i tady. 

Naopak tam byly vráceny busty Františka Josefa I. a císařovny Alžběty (Sissi), prý proto, že na stavbu přispěli finančně.  

Panteon či pantheon je slovo z řečtiny, tady je to svatyně nejvýznamnějších hrdinů nebo osobností národa, u nás se říká Síň slávy či Slavín.

Po rekonstrukci byla zpřístupněna i i kopule, ze které je nevšední výhled nejen na Václavské náměstí a střechy okolních domů, ale také na panorama Prahy. Do prostoru se chodí po skupinách maximálně 25 lidí a jsou vpouštěni v časových intervalech 30 minut.

Muzeum má po rekonstrukci čtyři zlaté věžičky, původně tam byly dvě. V horní části každé věže je emblém "M" = Muzeum království českého.

 

Do Národního muzea se chodí za poučením, za zábavou, za krásnou výzdobou i za zážitky. Na prohlídku je třeba si udělat čas, historickou budovu je škoda proletět. Je tam i dětské muzeum. Určitě spolu nahlédneme i do expozic, dnes na ukázku tato kostra dinosaura: