Studnu ani čert nezvládl vykopat včas

Máte rádi pověsti? Lidé si je během věků vytvářeli a tak v každém kraji nějakou uslyšíte. Aby pověst byla tajemná a napínavá, byl do ní zamontován i čert. A přelstít čerta, to lidi vždy lákalo! Otisk čertovského kopyta po celé generace zase lákal návštěvníky a o to hlavně šlo. 😃 Snad vás pověst z Velkomeziříčska zaujme jako mne. 

Člověk odjakživa potřeboval k životu vodu a když technika pokročila, kopaly se studny. Na některých hradech vidíme pozůstatky cisteren na nádvoří, do nichž stékala dešťová voda. Mohla sloužit k případnému hašení. Vlivem horniny pak mineralizovala a získala vlastnosti vody studniční. Studny bývaly hluboké, konkrétně ve Velkém Meziříčí byla studna 40 m hluboká. 

     

Kamenný hrad byl ve Velkém Meziříčí postaven již na konci druhé čtvrtiny 13. století. Na snímku východní křídlo zámku Velké Meziříčí a nejstarší části bývalého hradu od řeky Oslavy.

O zámecké studni

Na vysoké skále nad řekou vyrostl nedobytný hrad. Měl pevné hradby, hluboký příkop s padacím mostem, vysoké věže, rozsáhlá sklepení, únikovou chodbu, zkrátka vše, co takový hrad má mít. Jednu chybu však přece měl. Chyběla zde voda. Ne, že by se nesnažili najít pramen. Zkoušeli kopat tu i tam, celé nádvoří už bylo rozkopané, ale voda nikde.

Hradního pána to trápilo. Co je mu platný hrad, kam se nepřítel nedostane, když obránci bez vody dlouho nevydrží. Jednou si pán povzdechl: „Čertu bych duši dal, jen kdybych věděl, kde kopat."

Jen to vyslovil, čert se objevil. A bez dlouhého přemlouvání slíbil, že do zítřejšího rána bude studna hotová. Nebylo to samozřejmě zadarmo. Za tuto službu mu pán musel slíbit svoji duši. Pán však byl opatrný a prosadil si upřesnění. Žádné do rána, ráno má každý jindy.

Prostě pokud studna nebude naplněna vodou do okamžiku, kdy kněz v hradní kapli skončí ranní mši, úkol nebyl splněn a duše mu zůstane. Čert se jen ušklíbl, že je to stejně jedno a souhlasil.

Hned se pustil do práce. Věděl sice, kde kopat, ale v tvrdé skále postupoval jen pomalu. A tak bušil do skály, vyhazoval kamení a dostával se stále hlouběji. Pomalu se blížil k cíli. Ještě vytrhne tenhle kámen a bude hotovo. Jenže při té práci zapomněl hlídat čas. Mezitím se venku rozednilo a kněz zahájil ranní obřady v hradní kapli. A právě ve chvíli, kdy se studna začala plnit vodou, vyslovil kněz závěrečné „Amen". Mše skončila, studna ještě nebyla plná, takže čert prohrál. Vztekle odhodil poslední balvan na protější kopec, zlostně na něj dupl a zmizel.

Hradnímu pánovi zůstala duše i hotová studna. Protože sahá hlouběji, než je řeka pod zámkem, voda v ní nikdy nevyschne. Kámen s otiskem čertova kopyta si lidé dlouho ukazovali. Ale když stavěli železnici, museli ho rozbít, protože překážel v cestě.

zdroj: Pověsti z Vysočiny, M. Hedvábný, Akcent, 2001, foto Wikipedie