Z rozkvetlého májového města

Pátý měsíc v roce byl dlouho nazýván máj, byl to jediný název měsíce, který neměl slovanský původ. Změna nastala v roce 1805, když Josef Jungmann překládal román Atala aneb láska dwau diwochů na paušti od francouzského spisovatele Chateaubrianda, a poprvé přitom použil slovo květen. Tento název se ujal.

Na přírodě je znát, že fotografie, které jsem nafotila ve městě, dávám se zpožděním. Je to tím, že v květnu jsem měla články pro mne důležitější.

Ledoví muži bývají poslední připomínkou zimy. Známe to všichni, nejdříve teplo a krásné dny a pak do střední Evropy pronikne velmi studený vzduch od severu. Podle meteorologů "nejčastější příčinou bývá tlaková výše nad Skandinávií a tlaková níže nad východní Evropou, kdy k nám od severu začne proudit studený vzduch. Pokud se během noci vyjasní, může po ránu mrznout, a to klidně i v polovině května. Předpověď o zmrzlých mužích se naplní v průměru jednou za tři roky. Ledoví muži ( období mezi 12. a 14. květnem) přinesou rána chladné dny a podle předpovědi i přízemní mrazíky.

Pankrác, Servác, Bonifác, ledoví muži spalují mrazem ovoce i růži. 

Pankráce, Serváce a Bonifáce bojí se všechny zahradnice. 

Víte, že tito tři "muži" byli světci? Za všechny představím Pankráce:

Svatý Pankrác se narodil okolo roku 290 ve Frýgii (Malá Asie). Pocházel z vážené křesťanské rodiny, rodiče mu však záhy zemřeli. Strýc Dionýsos s ním později přesídlil do Říma v době, kdy císař Dioklecián velmi tvrdě pronásledoval křesťany. Čtrnáctiletý Pankrác se nedal přesvědčit, aby se vzdal své víry, a tak byl 12. května roku 304 veřejně sťat. Pankrácova hlava je dodnes uložena v relikviáři v římské bazilice svatého Pankráce.

Tak vidíte, říkala jsem si, dnes tu žádná historie nebude. Stačí zabrousit na zmrzlé muže a už je tady! 😃

 

Socha sv. Pankráce z Barcelony. (Wikipedie)

• Pankrác je považován za patrona nemocných, dětí, mladých, nové setby a ve středověku v německých zemích i rytířů a šlechty, ochraňuje mladé rostliny a květy. Je také mstitelem křivé přísahy.

Společnicí ledových mužů je Žofie, která bývá uplakaná, u nás se říká "počůraná Žofka". O vydatných a studených deštích kolem 15. května se traduje, že:
    Čas ledových mužů a svaté Žofie bez deště nemine.
    Déšť svaté Žofie švestky ubije.

Když vyhlédnete z okna, které stromy zahlédnete? U nás je to třešeň, vrba a břízy. Začneme rozkvetlou třešní, která už samozřejmě odkvetla, ale každoročně připomene pana souseda, který ji před léty zasadil a zůstala tu jako památka na něj. 

 

  

Vprostřed dědiny vrba stojí
A pod ňú lávka schovaná
Tam se mnú milá sedávala
Za pěkných nocí do rána.

(Hradišťan)

Také na vrbu máme výhled. Patří mezi stromy, které se využívaly v lidovém léčitelství. Starý návod určoval, že je nutné otrhat 99 lístků z 99 vrb - ne míň, ne víc, které ženy usušily, rozemlely a natřikrát přikazovaly užívat. Léčivé mělo být polknutí "kočičky z jívy" svěcené na Květnou neděli, člověk pak nedostal ani zimnici, ani bolení hlavy nebo krku.

 

Břízy jsou hodně rozšířené a jsou nenáročným stromem, takže se vyskytují i na haldách a zkrášlují i poddolované území. 

Březové větve se zastrkávaly v předvečer 1. května a o letnicích za okna domu a na vrata chléva na ochranu proti čarodějnicím. Obřadním prutem březovcem, který roznášel na Vánoce s blahopřáním pastýř, se vyháněl na jaře dobytek na pastvu. Hospodyně si brala prut rukou v zástěře, aby se jeho síla nezeslabila. Magický očistný význam mělo i nové březové koště, jímž hospodyně vymetaly na Velký pátek světnici. Tak se zabraňovalo i přístupu čarodějnic do vsi.

Březová kůra pomáhá při žaludečních potížích, při problémech s trávením i při dně. Březové listí posiluje ledviny a využívá se při urologických potížích, písku a kamenech v ledvinách, při potížích s prostatou a močovým měchýřem. Saponiny v březovém listí také čistí cévy – toho se využívá při ateroskleróze. Úplně nejlepší je vybrat si čerstvě pokácené stromy, kterým řezání neškodí. Kůru sušte doma v teplé, suché místnosti, dokud není křehká.

Jak se připraví březový nápoj? 2 lžičky řezaného listu spaříte čtvrthodinu ve čtvrt litru vody a pijete 2-3x denně – to neublíží ani při dlouhodobějším užívání.

 

Pampeliška neboli Smetánka lékařská je jaterní bylina, čistí krev a léčí játra.

Pokud máte zahradu, asi s pampeliškou bojujete a máte ji za nezničitelný plevel. Určitě to pro vás není "princezna" Pampeliška. Pro zahrádkáře může však být i přírodním lékem. Pampeliška je v léčitelství jednou z nejcennějších bylin, její kořen je ceněn jako „český ženšen“. Už v dávných dobách si ženy omývaly tváře pampeliškovou vodou, která je zbavovala trudovitosti. Z praženého kořene pampelišky se vyrábí náhražka kávy, vhodná i pro těhotné a kojící matky a pro děti.

Tinktura z kořenů pampelišky

Kořeny sbírané brzy na jaře před rozkvětem rostliny nebo pozdě na podzim vyperte, pokrájejte na kousky a nechte zavadnout, aby nebyly mokré. Pak jimi naplňte zavařovací sklenici a zalijte čistým alkoholem tak, aby byly zcela potopené. Louhujte asi 3 týdny, pak přeceďte a uchovávejte v lahvičce z tmavého skla. Tinktura se kape do čaje. Zhruba 10 kapek 1–2x denně užívejte při nemocech jater a žlučníku nebo jako podpůrnou léčbu onkologických diagnóz.

  

Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) mi roste pod balkonem a je to nenáročný keř.

 

  

 Až uzrají bobule mahonie cesmínolisté, můžete je bez obav konzumovat, protože jsou jedlé. Plody obsahují kromě organických kyselin a barviv také cukry, látky podporující krvetvorbu a především velké množství vitaminu C. Nezralé plody jsou naopak velmi kyselé a podobně jako třeba plody černého bezu obsahují jedovatý alkaloid berberin, který může způsobovat nevolnost. Proto nezralé plody nekonzumujte. (zdroj Vlasta)

 

 

V kombinaci s aspirinem je tato rostlina fantastická proti angíně. (ireceptar.cz)

Růžově kvetoucí rostlina je bergenie tučnolistá, která pochází ze sibiřských a severočínských hor, kde roste do nadm. výšky 2000 m. Byla již v r. 1760 dovezena do Evropy a začala se pěstovat jako okrasná rostlina. Její název je odvozen od německého lékaře a botanika Karla Augusta z Bergenu (1704-1759).

 

 

   

Vpravo je rozrazil perský,  je hojně rozšířeným plazivým plevelem, na rozdíl od rezekvítku - bouřky je to kytka, jejíž květy vyrůstají jednotlivě (nejsou uspořádány v žádném květenství). Léčivé účinky rozrazilu perského:

• Detoxikuje organismus, čistí krev.
• Uvolňuje bolavé svaly a ucpané dutiny.
• Je močopudný, používá se při zánětech močových cest a ledvinových kamenech.
• Pomáhá při léčbě kašle, astmatu a zánětu průdušek.
• Má příznivý vliv na oči a zrak.
• Podporuje trávení.
• Uklidňuje nervový systém, pomáhá při stresu, nervozitě a úzkosti, zlepšuje paměť.
• Zevně hojí vyrážky, kožní záněty, omrzliny, popáleniny.

Na závěr jsem nechala sedmikrásku, která roste téměř všude. Mívá bílé květy s růžovým nádechem a žlutým středem, které se otevírají ráno a zavírají večer nebo při deštivém počasí.

Sedmikrásky lze sbírat od jara do podzimu, nejlepší doba pro sběr je dopoledne po oschnutí rosy. Mezi její hlavní léčivé účinky patří to, že snižuje záněty a otoky, což ji činí užitečnou při léčbě kožních problémů, jako jsou ekzémy, vyrážky nebo bodnutí hmyzem.

Sedmikráskový čaj na podporu trávení: dvě čajové lžičky sušených květů přelijeme 250 ml vroucí vody a necháme 10 minut louhovat.

Sedmikráska není jen léčivou bylinou, ale také chutným doplňkem do kuchyně. Květy se mohou přidávat do salátů, polévek nebo jako dekorace na dorty a dezerty. Věděli jste, že sedmikráska má své jméno díky tomu, že kvete sedm měsíců v roce?

Zdroj: Eva Večerková: Strom v lidové víře a obyčejích iprima.cz, kudyznudy.cz, bylinkyprovsechny.cz

Máte-li čas a chuť, poslechněte si píseň paní Věry Špinarové: