K poslechu i četbě

sobota 28. června 2025

Pozvánka do Bílé Opavy

Dnes vás pozvu do tradičního historického města, které může návštěvníka ze vzdálenějších krajů překvapit. Tím městem je Opava. Vůbec si myslím, že o Opavě se toho moc neví, možná ani to ne, že právě zde vymřeli Přemyslovci - z opavské větve Valentinem Hrbatým roku 1521. Podle kronikáře tento kníže proslul „velkou vznešeností, moudrostí a čistotou mravů“ - takže toho by dnešní politika potřebovala jako sůl. 😎
Opava se odlišovala už tím, že byla hlavním městem Rakouského Slezska, jedné z částí habsburského soustátí. No, uznejte, kdo tohle ví? ... Bylo to vidět na vzhledu města, stavěly se tam paláce a umělecké zakázky by jinde nebyly možné. 
 
Habsburkové si dokonce vybrali Opavu pro kongres v roce 1820.  Bylo to za metternichovského absolutismu, o kterém jsme se učili ve škole a stejně málokdo ví, co to bylo. Prostě, v evropských zemích začaly probíhat změny pod vlivem francouzských revolučních událostí (ideje občanské rovnosti, svobodné myšlení a lid jako zdroj moci panovníků) a rakouská vláda v čele s kancléřem Metternichem se bála takových změn, hlavně ústavy, "jako čert kříže". Proto se o Rakousku říkalo, že je zpátečnické. Chtěli udržet něco, co bylo neudržitelné a bylo otázkou času, kdy to praskne. Přišla doba špiclování a přísného státního dozoru nad veškerým životem. Každý se bál něco říct, kdo byl zatčen, šup s ním do vězení, třeba na Špilberk. Další postup měl přinést kongres politiků, kteří měli stejný politický názor a toto rokování netrvalo pár dní, ale celé dva měsíce! 
Tato akce (Troppauer Fürstenkongreß) v tehdejším paláci Sedlnických z Choltic byla nákladná, Opava musela poskytnout zázemí, ubytování a hostiny zúčastněných stran,  i zábavu pro všechny účastníky. V malém provinčním městě s malým počtem obyvatel se vše dobře hlídalo a policie měla "manévry". 
Tehdy šlo o rokování rakouského císaře, ruského cara a pruského krále a všichni to měli zhruba stejně daleko. Opava byla neutrální, nebylo to sídelní město žádného z monarchů.

Můžete se projít městem, uvidíte zajímavé domy nebo můžete navštívit několik církevních památek. I přírody je tam dost, něco z toho uvidíte i na dnešních fotkách.  Opava, které se vždy říkalo "bílá",  je důkazem, že Moravskoslezský kraj má turistům co nabídnout.

   Znak statutárního města Opava

  
Do Opavy jsme přijeli vlakem, jezdí tam pravidelné spoje z Českého Těšína. Nádraží Opava-východ (na snímku) z r. 1851 byla tehdy konečná stanice na trati z Ostravy a odbočka z hlavního tahu Severní Ferdinandovy dráhy z Vídně do Krakova. 👍
Dnes představím část města od východního nádraží přes Sady Svobody ke kostelu Sv. Ducha.
 
  
Poblíž nádraží je zajímavá budova Úřadu práce Opava. 
 
  
Palác Razumovských připomíná Camilla Razumovského, který se rozhodl v Opavě postavit reprezentativní zimní sídlo. Hraběcí palác nebo také letohrádek byl vystavěn v letech 1891–1893 na tehdy opavském předměstí podle projektu Ludwiga Tischlera - jednoho z nejžádanějších vídeňských architektů druhé poloviny 19. století.
 
 
Plastiky dvou andělů nad korunní římsou přidržují heraldický štítek s písmeny „C R“ (Camillo Razumovský).  
JUDr. Camillo Konstantin hrabě Razumovsky se narodil v Českém Rudolci, ale pocházel z ukrajinského rodu hrabat a knížat Razumovských, který se v 19. století v jedné linii usadil v habsburské monarchii. Výhodný byl pro něj sňatek s dcerou bohatého vídeňského bankéře Eduarda Wienera. Její věno a později dědictví po manželčině otci umožnilo Camillovi vytvořit na Opavsku pozemkový celek zahrnující téměř 3 000 hektarů půdy se čtyřmi zámky a četnými průmyslovými podniky. Prostě, hrabě si vybral nevěstu hlavně podle bohatství její rodiny. 😎
Na jeho pozemcích se nacházela  zřícenina hradu Vikštejn. 
 
V současnosti palác je sídlem Slezského zemského muzea. 

Minoritský klášter  a kostel sv. Ducha v Opavě, který je pak i na fotografiích ptáků níže. Podle pověsti klášter založil piastovský vévoda Měšek r. 1234. Od 16. století v klášteře zasedal zemský sněm a byly zde ukládány zemské desky. Klášter patří od roku 2014 opět minoritskému řádu.
V přízemí je stylová kavárna U modrého zvonku
, kovové prvky jsou dílem uměleckého kováře Imra Panyika z Matúškova u Galanty. Zajímavá klášterní kavárna. 
 
Když v r. 1851 navštívil Opavu císař Franz Josef I. , navštívil mimo jiné první slezskou průmyslovou výstavu, která se konala právě tady - v minoritském klášteře. V Opavě měl také politická jednání, ale pro zpestření pro něj opavští ostrostřelci uspořádali noční střelby na střelnici v městském parku. No jo, tehdy byl mladý, bylo mu 21 let. ☺
 
Jsme v Sadech Svobody, kterými vede naučná stezka městskými parky Opavy i Via Czechia - Slezskem.  Pod Ptačím vrchem je v zeleni skrytý pomník Emanuela Urbana, který vyučoval na opavském gymnáziu. V parku je sousoší Ptáci. 

 

Kopec v Sadech Svobody je nazván Ptačí vrch. Kdo projde kolem, otočí se za ním hlavy tří bronzových ptáků. 😺 Je to dílo akademického sochaře Kurta Gebauera, rodáka z blízkého Hradce n. Moravicí. Funguje to podobně jako fotobuňka, tři dvoumetrové bronzové sochy mají pohyblivé hlavy a svítící oči. K Ptačímu vrchu se prý ptáci (ti skuteční, živí) už v 19. století slétávali pít vodu z kašny. Bývaly tady i voliéry, kolem kterých Opavané rádi chodili s dětmi na procházky. Odtud je vidět areál Minoritského kláštera i věž s žebrovou klenbou.

Dětské hřiště a fontána jako pítko pro ptáky pod Ptačím vrchem. Když Ptačí vrch, chtělo by to ptáka živého, ne bronzového. 😎
 
 
  
Zastihli jsme keře v plném květu, je to jen ukázka, článek není o květinách. 

  
Socha Pavla Křížkovského v parku, který patří k nejvýznamnějším hudebním osobnostem u nás, přesto je málo známý. Vedle Bedřicha Smetany je považován za zakladatelskou osobnost české a moravské národní hudby. Komponoval vlastenecké sbory a písně a vedle toho široký repertoár hudby duchovní. Byl zároveň vlivným zastáncem cecilianismu, tj. reformy církevní hudby v 19. stol. Žil v letech 1820 - 1885.
Je tam i tento altán:

  
Park je tam pěkný, dobře se v něm odpočívá. Zdobí ho fontána se sochou "Nová Opava". Třímetrová pískovcová socha ženského aktu vznikla v roce 1958, autorem je sochař Vincenc Havel. Tyto sochy existují dvě, druhá je v pohoří Opavská pahorkatina.

Sobkův palác je už na pohled krásná stavba. Byl vystavěn v roce 1730 a je ukázkou feudálního sídla, které si ve středu města vybudovala šlechta, která chtěla být v centru dění hlavního města Slezska.
Dům nechal postavit Karel Josef Ragojský z Rohožníku a dalšími majiteli byli Sobkové z Kornic, kteří patřili k jednomu z nejstarších slezských šlechtických rodů. Přídomek z Kornic získali podle vsi Kornice (dnes Polsko).  
Maxmilián Jindřich Sobek z Kornic byl císařský tajný rada a komoří a od roku 1763 slezský zemský prezident rakouského Slezska – právě po něm nese budova dodnes své jméno. 
 
 
Na průčelí je kopie obrazu Panny Marie Čenstochovské. 
 
  
V objektu teď sídlí firma Opavská lesní.
 
    
Stále jsme na jedné ulici a kousek dál je krásný
Kostel svatého Ducha v Opavě. V současné době se opravuje, to je vidět na fotografii. Focení exteriérů je teď ztížené, jsem ráda, že jsme se dostali dovnitř, proto mám jen venkovní sochy. Více toho bude z interiéru. Původně jednolodní gotický kostel byl v letech 1690–1767 barokizován.

 

 

Malíř Handke pro kostel namaloval oltářní obraz Stigmatizace sv. Františka z Assisi. 
20. června 1790 byl kostel postižen požárem, při kterém byla zničena krypta s náhrobky opavských knížat, která pak byla  zasypána. Kostel byl opraven v letech 1790–1794. Nově ho vymaloval opavský malíř Ignác Günther.


 
 
V interiéru kostela zřídil opavský vévoda Mikuláš II. rodovou hrobku, umístěnou před vévodským oltářem. Kromě něho a jeho manželky Jutty tam byli pohřbeni i  vévodovi potomci - uváděni jsou vévodové Václav II., Přemek a Arnošt. 
Soupis pořídil klášterní kronikář před zasypáním krypty při opravě kostela po už zmiňovaném požáru v r. 1790. Náhrobky byly podle něj umístěné v interiéru krypty uprostřed presbytáře. Kromě toho zmiňuje kronikář náhrobky příslušníků šlechtických rodů - pánů z Vrbna, Tvorkovských z Kravař, Mošovských z Moravčína a opavských měšťanů.
 

 V torzech jsou zachovány fresky malíře I. Depéeho a k nejlepším dochovaným exponátům patří soubor barokních obrazů a plastik, jejichž pojetí je blízké dílům J. E. Fischera z Erlachu.
 
 
 
 
Prohlídkou kostela Sv. Ducha dnešní návštěvu Opavy končíme. Přeji pěkný den. 👍
 

4 komentáře:

  1. Opavu trochu znám, protože syn tam byl ve škole, ale v takovém rozsahu jak ukazuješ, je to zcela něco jiného. Hezké snímky a jejich doplnění o řadu údajů.

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím, že Opava opravdu patří mezi trochu přehlížená historická místa v ČR. Mě osobně se docela líbí, protože mám ráda historii. Není to velké město a proto mě překvapilo, kolik tam je kostelů (i když dnešní mladé to asi nezajímá, mají radši nákupní centra). Díky za hezké souhrnné povídání. Přeji pěkný víkend.

    OdpovědětVymazat
  3. Tím nadpisem jsi mě docela zmátla, protože Bílá Opava je jedna z říček pramenících pod Pradědem v Jeseníkách, a jejímu prameni jsme stoupali na Praděd. Město je to zajímavé a hezké, říčka a cesta podél ní také, ale hodně náročná, spíše pro zdatné turisty...Měj se moc hezky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jari, neplést řeku a město. Bílá Opava pramení v Jeseníkách, to sem nepatří. Opavě jako městu se v kraji vždy říkalo "Bílá Opava".

      Vymazat