Kalendárium z Moravskoslezska: Září + Slanečci, meltonky i chytání jepic

Události měsíce připomíná kalendář z r. 1926 z archivu "Książnica Cieszyńska". Obrázky zvětšíte rozkliknutím.

 

 

Stoletý kalendář k roku 1926:

Od 1. do 8. teplo, od 9. do 12. chladno a deště. Od 13. do 20 proměnlivo, od 21. do 30. suché, jasné počasí.

 

V září ubude dne o 1 hodinu 48 minut.

 

Zajímavá jména v kalendáři před sto lety: Blahut, Krasava, Bolemil, Mladen, Soběhrd, Jánuš, Stach, Jimram, Zlatuška.

 

Zaujalo mě: 

29. září 1214 - Knížata pomořanská udělila klášteru v Třebnici právo vypravovat klášterní loď po Odře na lov slanečků v Baltském moři. Trzebnica  je město v Polsku, kde žila Hedvika Slezská. Byl tam vůbec první ženský klášter na území Polska. 

 

 

Sanktuarium sv. Hedviky v Třebnici. Klášterní komplex s bazilikou a poutní místo. Foto zdroj Wojciech

 

Vysvětlení: Sleď obecný (Clupea harengus) neboli herynek je nejhojnější rybou na naší planetě: vody oceánů, hlavně Atlantského, obývá v obrovských hejnech – a masivně se loví. 

Matjesy – tedy slanečci – by měli být pouze tuční sledi lovení zhruba od poloviny května do konce června, tedy ještě předtím, než se ryby vytřou. Nasolením se z ryby vytáhne velká část vody, takže se nejen dochutí, ale částečně i zakonzervuje. 

Tím nemá slaneček daleko ke gravlaxu – v soli, cukru a často i čerstvém kopru marinovaném lososím mase, typickém hlavně pro skandinávskou kuchyni. Toto „studené vaření“, která mají obě pochoutky společné, navíc zajistí, že se veškeré drobné kosti v mase rozloží, případně zkřehnou natolik, že se dá ryba pohodlně jíst. (zdroj: lidovky.cz)

 

Jména koní na měsíc září:

1. Lorena, 2. Accor, 3. Dája, 4. Elán, 5. Barnet, 6. Fábio, 7. Sinda, 8. Lozán, 9. Nora, 10. Mandy, 11. Šaman, 12. Sheron, 13. Monty, 14. Pegas, 15. Nelson, 16. Lotka, 17. Grey, 18. Swing, 19. Tibera, 20. Dias, 21. Arnika, 22. Fidži, 23. Dart, 24. Blesk, 25. Leandra, 26. Mája, 27. Dubar, 28. Estela, 29. Aron, 30. Sam 

_________

 

Do studenějších podzimních i zimních dnů patřila obuv našich předků: Meltonky z produkce firmy Baťa z 30. let 20. století nosily děti i dospělí. Zdroj: Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. 

 

 

Chytání jepic na Labi.

V srpnu bývají obyvatelé velkých řek a rybníků, zejména Sekvany, Tisy a Labe, svědky zvláštního přírodního úkazu. Toho času zvedají se z vodní hladiny, kde jakožto larvy žily, miliony bílých, asi palec dlouhých jepic. Je to první a poslední den jejich okřídleného života, neboť ničeho nepožijí, uhynou během 24 hodin. Jejich bílé roje jsou tak husté, že se podobají sněžné chumelenici. 

Na Labi, asi mezi Lovosicemi v Čechách a Žandovem v Sasku, vyskytují se jepice v takovém množství, že obyvatelstvo na pobřeží z nich má slušný zisk na svou obživu. Vždy večer mezi 20. - 22. hodinou na obou březích zapálí se v určité vzdálenosti od sebe řady ohňů, kolem se rozprostřou velké kusy plátna. Jepice přilétají k ohňům a když si připálí křídla, padají na prostěradla, z nichž se smetají do připravených košů. U jediného takového ohně nachytá se jich mnoho košů. Pak se jepice suší a prodávají jako ptačí potrava ptáčníkům, kteří kupují žejdlík asi za 10 krejcarů. 

Je-li lov vydatný, získá se tímto způsobem z jednoho ohně 9-12 zlatých a tak během čtrnácti dní se získá značná suma 126-168 zlatých. V některých krajinách, např. v Kraňsku, se jepice využívají jako dobré hnojivo. 

Zdroj: Světozor, 26. 09. 1879

 

Jepice obecná (Ephemera vulgata) je známá velmi krátkým životem dospělých jedinců a dlouhým vývojem larev ve vodě. Patří mezi starobylý hmyz, který se na Zemi vyskytuje už miliony let, je součástí sladkovodních ekosystémů.

 

 Všem návštěvníkům přeji pohodové podzimní dny! 🍂 🍃