Foto výzva: 4. Volné téma - Podzimní výšlap z Pusteven k Radegastovi

Volné téma fotovýzvy jsem pojala jako část jednoho dne  naší dovolené na Valašsku.

Moravskoslezské Beskydy jsou horskou jednotkou flyšových Vnějších Západních Karpat. Rozprostírají se v SV směru od Valašského Meziříčí po Jablunkovský průsmyk. 

Pustevny jsou jedním z nejnavštěvovanějších míst v Moravskoslezských Beskydech. Možná tam ročně přijde nebo přijede (autem, autobusem, lanovkou) více návštěvníků než na Lysou horu.

 

Jednak výstup není tak náročný, jako na Lysou a na Pustevnách buď člověk může zůstat a prohlížet si půvabnou architekturu Dušana Jurkoviče, nebo se (za pěkného počasí) kochat výhledy do údolí. Pro turisty jsou Pustevny výchozím místem k dalším túrám - např. na Kněhyni nebo na opačnou stranu ke kapličce na Radhošti. 

My jsme zvolili tento směr a vydali jsme se ke známé soše pohanského boha Radegasta. Psala jsem o něm ZDE. Byl už podzim, den po svátku sv. Václava a bylo to znát. Kdybychom si vybrali tento sváteční den, z pohledu počasí by to bylo lepší, bylo slunečno, ale hotel byl plný, to bylo poznat v restauraci a bohužel, já už ty davy lidí nemusím ani na Radhošti. Takže jsme o státním svátku zvolili jiný program a na Pustevny vyjeli příští den hned po snídani. 

Projeli jsme Dolní Bečvou a u Zavadilky je třeba odbočit doleva, tabule hlásí, že parkoviště Pustevny má "Volno"

Dojeli jsme v závěsu za autobusem na parkoviště pod Pustevnami. Na parkovišti je i konečná autobusu, který většinou v hodinových intervalech vyjíždí z aut. stanoviště v Rožnově pod Radhoštěm. 

Svůj turistický výšlap tedy zahajujeme na Pustevnách (č. 2) a nad stánky s občerstvením jdeme po cestě, kterou už prošly statisíce, možná milióny turistů a kde nelze zabloudit (na č. 4). Výše vede i asfaltka, protože k hotelu Radegast lze dojet i autem, ale běžný turista musí nechat svůj vůz na záchytném parkovišti. 

Za chvíli je vidět známá Cyrilka. Vidíte? Taaam, mezi stromy. Už ani z cesty ji není moc vidět, stromy vyrostly... Je to vyhlídkový altán nad rekreační oblastí Pustevny při cestě k soše boha Radegasta na hoře Radhošť.

A skutečnost? Ano, byla mlha, což ovlivnilo viditelnost, ale od mé poslední návštěvy stromy u Cyrilky zase povyrostly a já, ač nejsem nejmenší, hledám mezi větvemi prostor, abych aspoň zachytila známý Libušín, kam se chystáme (musím si to přiblížit). Jen odhaduji, že děti nebo osoby pod 165 cm se dívají jen do stromů. 

Tabule u zábradlí popisují vrcholy, které by měly být za pěkného počasí vidět. Nemohu to prověřit, ale myslím, že přes stromy toho moc vidět nebude. Ano, je to chráněná oblast, ale co s přerostlými stromy? 

Taková je cesta na Cyrilku. Je to asi nejnáročnější výstup z celé trasy, jen pro zdravé nohy. Jinak je možno Cyrilku obejít po asfaltce okruhem vlevo, ale tím ji úplně minete. 

Vyhlídkový altán Cyrilka stojí nedaleko areálu Pustevny na hřebenové cestě k soše pohanského boha Radegasta a na horu Radhošť. Památkově chráněný altán z roku 1894 je celoročně volně přístupný.

 

Na trase je několik informačních tabulí Radhošťské ovčí dálnice:

Text: Štafeta z východu

Připadá vám, že se Beskydy podobají spíš slovenským horám než třeba Krkonoším? To není náhoda! Jsou totiž malým dílkem Karpat - nejrozsáhlejšího pohoří Evropy, která z Rumunska vede až k nám. Ale zdejší Valaši nebyli potomci Rumunů, i když se to občas dočtete ještě i dnes. Ovce valašky sem přivedli Poláci a Slováci zpoza hranic. A přinesli i znalosti o salašnickém chovu, který byl úplně jiný, než tehdejší chov ovcí u nás. Právě ovce a znalosti byly tím štafetovým kolíkem, který si pomalu po staletí předávali obyvatelé oblouku Karpat. Ti poslední dorazili sem na Valašsko a tím celá cesta skončila.

Hůře schůdná cesta končí u modré značky, kde vylezete na asfaltku, což je už "paráda". 

Tady si musím ulevit, to mi promiňte. Po této trase neprošly jenom ovce a pak normální turisté,  byl zde i tento "debil", který na cestě k Radegastovi zanechal tento nápis (jsou tam dva) přes celou vozovku. Vybral si na to fakt "vhodné" místo a svůj vzkaz provedl silničářskou barvou, která tu bude roky. Co s tím? 

U turistické cesty je borůvčí, které v podzimních dnech získalo zajímavé vybarvení. Tento strom už vypadá jako bílý samorost.

Zastavením většiny turistů je toto známé místo, u kterého se každý chce vyfotit. Radegast je umístěn tak, že "svůj zrak" upírá směrem k Radhošti. 

Kámen z Radhoště byl slavnostně odvezen jako jeden ze základních kamenů Národního divadla.

Známý bufet je tentokrát zavřený, i když před naším odchodem přijel majitel. Dobrým zjištěním jsou tam chemické toalety, které tam při mé poslední návštěvě nebyly.

A tady je jezevčík Hugo se svými páníčky (mladou dvojicí), které jsme potkali už dole na parkovišti a nyní směřují dál ke kapličce na vrcholu Radhoště. Je to podle ukazatele ještě 2,5 km.

Naštěstí jsme u Radegasta nezastihli davy lidí, což v létě je tam obvyklé, ale i tak nás tam čekalo překvapení, o kterém někdy napíšu. 

Tak se měj, Radegaste, dobře to tu hlídej a snad zase někdy na viděnou! 😎

Cestu zpět z Radhoště můžete volit: po modré na Pustevny nebo opačným směrem do sedla Pindula - po červeně značené turistické cestě do Rožnova pod Radhoštěm. I touto trasou jsem už šla. 

zdroj: mapy internet  

Pokračování