Zámek Holešov: hanácké Versailles - popáté

Holešov je dnes poklidné, 

zhruba desetitisícové město, které bývalo panským sídlem  šlechtických rodů, o nichž jsem psala v minulých dílech. Více jak sto let zde panoval hraběcí rod pánů z Rottalu a nakonec posledními holešovskými pány byli příslušníci rodu Vrbnů.

Proč dávám už páté pokračování holešovského zámku, když by se to dalo shrnout do jednoho krátkého článku? Je to záměr - ukázat, jak prohlídka probíhá a předvést, co je návštěvníkům prezentováno. Ten, kdo by chtěl navštívit zámecký okruh, "musí se připravit" na to, že tam je hodně výkladu zejména o majitelích zámku, celých rodech v souvislosti s dějinnými událostmi a možná ti, kdož na průvodcovský výklad nemají trpělivost, by to měli zvážit. To jsem pochopila až poté, proč paní průvodkyně "sondovala", zda jsme schopni výklad pozorně poslouchat. Naše "dvojka" tyto historické výklady má ráda a když jsem pak s paní průvodkyní debatovala, ona mi i  přidržovala materiály k ofocení a myslím, že byla ráda mému zájmu a navedla mě na další stránky. Tak tyto příspěvky o hanáckém Versailles mohly vzniknout.

Minule jsme skončili u rodu Rottalů, z nichž si zaslouží pozornost František Antonín Rottal a jeho rovněž uměnímilovná manželka Cecílie Marie z Trautmannsdorfu. Mimochodem nechal vybudovat Černou kapli jako hrobku pro sebe a svou manželku.

Zakladatel kaple a jeho manželka jsou zde zachyceni v nadživotní velikosti včetně do detailů provedeného rokokového oblečení.

Více zde: https://cirkevni-pamatky-holesova.webnode.cz/cerna-kaple/

Zakladatel kaple a jeho manželka jsou zde zachyceni v nadživotní velikosti včetně do detailů provedeného rokokového oblečení.

Více zde: https://cirkevni-pamatky-holesova.webnode.cz/cerna-kaple/

Nechal tam zvěčnit tento nápis: "Zastav se, poutníče, a pohleď pod tímto mramorem na nejvznešenější paní Marii Cecílii, hraběnku z Rottalu, rozenou z Trautmannsdorfu, která ctnostmi a zásluhami plná žila 47 let a na Kateřinu odešla do nebeské říše. Vyprošuj její duši, ať odpočívá v pokoji." 

Tehdy na holešovském zámku panoval hudební a divadelní ruch. Ve velkém slavnostním sále severního křídla zámku bylo zřízeno zámecké divadlo.

Sál je vyzdobený mohutnými postavami mužských polofigur atlantů, jejichž tváře jsou individualizovány. Ukončení výzdoby tvoří masivní římsové hlavice, takže celek sálu tvořil vhodnou dekoraci k italským operám i činohrám, které se tam provozovaly. Koncem července 1739 pobýval v Holešově hudbymilovný majitel jaroměřického panství hrabě Adam Questenberg,

jemuž se holešovské zámecké divadlo stalo vzorem pro zřízení zámeckého divadla v Jaroměřicích.

 

Zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou

Atlantové na stěnách

Velmi honosný a největší sál zámku v Holešově.

 

 

 

 

 

 

S holešovským kapelníkem Ignátem Holzbauerem se pravděpodobně stýkal i holešovský rodák F.X. Richter (1709-1789) - jemu bude věnován článek. Hudební produkce se konaly také v salle terreně.

Úmrtím Frant. Ant. Rottala roku 1762 končí v Holešově éra rottalovské slávy. Jím vymřel rod Rottalů po meči, majetek byl rozdělen mezi jeho dvě dcery a děti zemřelé dcery Maxmiliány, jejímž manželem byl František hrabě Nadassdy.

Rod Vrbnů na Holešově

Říká vám něco Vrbno pod Pradědem? Je to podhorské středisko v okrese Bruntál. Tak právě tady vládl a panství vlastnil rod pánů z Vrbna.

V roce 1770 převzala panství Holešov dcera Maxmiliány - Barbora, provdaná za Ludvíka hraběte Erdödyho. Jejími dědici se stali roku 1810 její synové Karel a František, který svůj díl postoupil Karlovým dětem Barboře a Kajetánovi roku 1814. 

Panství zdědila Karlova dcera Barbora provdaná za hraběte Eugena Vrbnu. 

Rudolf Jan Bruntálský z Vrbna

Proslul především jako zakladatel železáren v Komárově, angažoval se i v obrozeneckých aktivitách v Čechách, kromě toho zastával posty u císařského dvora ve Vídni a získal Řád zlatého rouna. Roku 1801 založil v Hořovicích první řepný cukrovar v českých zemích. Ten sice brzy zkrachoval, v následujících letech začaly však vznikat další řepné cukrovary, mimo jiné i díky tzv. kontinentální blokádě za napoleonských válek.

Barbora zemřela r. 1858 a panství přešlo na její syny Dominika, Rudolfa Eugena a Eugena.

 

Eugen Dominik Bruntálský z Vrbna
Proslul především jako majitel železáren v Komárově u Hořovic a investor tzv. Lánské koněspřežky.

Rudolf Eugen přežil oba bratry, sám se neoženil.

  

Erb Bruntálských z Vrbna

Povoláním Rudolfa Eugena byl úřad vrchního císařského komořího a intendanta vídeňské dvorní opery. 

  

Rudolf Eugen Bruntálský z Vrbna (1813–1883), místopředseda rakouské Panské sněmovny a generální intendant dvorských divadel

Obnovil v holešovském zámku dřívější hudební a divadelní tradici z doby rottalovské, v jeho divadelním sále hostoval často vídeňský operní nebo činoherní soubor. Poněvadž neměl dědiců, odkázal své panství synovci Rudolfu Kristiánovi (1883 - 1925) z větve uherských říšských hrabat z Vrbnů.

 

Rudolf Kristián Vilém Wrbna-Kounic

 Dosáhl na hodnost c. k. komořího a tajného rady u vídeňského dvora. Své postavení v řadách vysoké aristokracie upevnil společensky prestižním sňatkem s princeznou královské krve, Elvírou Bavorskou.

  

Elvíra Bavorská (nar. 1868, Mnichov ) náležela k bavorskému královskému rodu Wittelsbachů. V rodových dějinách Wittelsbachů proslula jako princezna, která se nerovnorodě provdala za „pouhého“ rakouského hraběte s českými kořeny - Rudolfa Kristiána Bruntálského z Vrbna. Po sňatku, již jako hraběnka z Wrbna-Kounic a vzdálená sestřenice císařovny Alžběty (Sisi), žila rušným společenským životem aristokratické vrstvy Rakousko-Uherska a zajímala se zvláště o chov francouzských buldočků.

Rudolf Kristián byl velkým ctitelem houslové hry a komorní hudby, byl  znamenitý houslista a také vlastník sbírky vzácných hudebních nástrojů. V zámku hostovali přední čeští housloví virtuosové (Jar. Kocián aj.). Kromě hudby byli jeho velkou vášní koně. Holešovská stáj anglických plnokrevných klusáků byla proslulá. Byl dvakrát ženat, poprvé s hraběnkou Choryňskou, s níž měl dceru Terezii, provdanou za hraběte Radeckého,

  

podruhé s Elvírou, rozenou princeznou bavorskou z královského rodu Wittelsbachů. S ní měl syny Rudolfa a Alfonse a dceru Isabelu, provdanou za hraběte Esterházyho.

Nákladný způsob života, jemuž byla zvyklá jeho druhá choť, byl příčinou stále vzrůstajícího zadlužení panství. Finančnímu ozdravění neprospělo ani dědictví po hraběti Kounicovi, který se pro nerovný sňatek musel vzdát práva nástupnického fideikomisu (Zůstavitel ve své závěti pověřil určitého dědice a vyjádřil přání, aby přesně popsaný majetek po smrti zůstavitele vyčleněně spravoval a užíval určitým způsobem a aby ho po splnění nějaké podmínky či po nějakém čase v nerozdělené podobě předal další osobě. Vše bylo zpočátku postaveno na osobní důvěře mezi dvěma aktéry.). Poněvadž rod Vrbnů zdědil již dávno předtím po Questenbercích panství jaroměřické, psal se Rudolf Kristián plným titulem říšský hrabě Vrbna - Kounic z Riedberku, Questenberku a Bruntálu.

Zakladatel kaple a jeho manželka jsou zde zachyceni v nadživotní velikosti včetně do detailů provedeného rokokového oblečení.

Více zde: https://cirkevni-pamatky-holesova.webnode.cz/cerna-kaple/

V roce 1910 byl zámek postižen požárem, který zničil střechu a poškodil  místnosti ve druhém patře budovy. Zámek byl rychle provizorně zastřešen, avšak provizorní střechu brzo nahradila dosavadní střecha mansardová, konstruovaná v předešlém tvaru.

Pozemková reforma z roku 1923 znamenala počátek konce holešovského panství. Z rozsáhlých hraběcích velkostatků v Holešově a okolí zbyly jen trosky. Ty už zdědil starší syn Rudolf Vrbna ml. (1925-1936), který ze zbytku kdysi rozsáhlých latifundií odprodával kus po kuse, zejména lesy. Rudolf byl milovníkem koní a několik chovných kusů měl ustájených v zámecké oboře. Za manželku pojal ženu občanského původu Barboru Wiedemannovou, avšak manželství zůstalo bezdětné. 

 

Barbora Wiedemannová-Wrbnová v r. 1917 a 1933

 Poslední holešovská hraběnka měla prý smysl pro pořádek a řád. Každý všední den chodila na obchůzky a všechno kontrolovala - v účtárně, v zahradnictví, ve stájích i v hájovně. Tehdy bylo v oboře velké stádo daňků, spousta bažantů a koroptví, rybník byl plný ryb a po jeho hladině plavaly labutě. Na všech obchůzkách ji doprovázel chrt Agil, který ji zbožňoval.

Rudolf ml. zemřel tragicky r. 1936 po úrazu způsobeném jeho koněm. Sám byl pohřben v rodinné hrobce v Černé kapli, která se nachází ve farním kostele. Zámek zdědila manželka Barbora. Ta pak sama na zámku bydlela a byla zámeckou paní až do okupace, kdy zámek zabrali Němci. Barbora zemřela v roce 1962 a byla pochována na městském hřbitově. Tak končí éra pánů a hrabat na Holešově.

Po roce 1989 byl zámek a bývalý majetek Vrbnů navrácen právoplatnému dědici, kterým se stala novodobá zámecká paní Dohnalová ( její matka Vlasta byla nejmladší sestrou Barbory).

zdroj: Holešov jinýma očima, Wikipedie, internet