K poslechu i četbě

čtvrtek 28. října 2021

Jak vznikala valašská obec Velké Karlovice

 
Ve svém "seriálu" o Valašsku chci představit jednu konkrétní obec - jako příklad. Takovou, která vznikla v době valašské kolonizace. Je to malebná krajina, znala jsem i dva rodáky, kteří pak odešli za prací do Ostravy a založili zde rodiny. Měli i taková typická valašská příjmení. Jedním z nich byl můj strýc, ale to je celý příběh. Moje teta v mládí měla nemocné plíce a lékaři doporučili jejím rodičům změnu vzduchu. Poptávali se, lákalo je Valašsko a tak objevili Velké Karlovice - začali tam jezdit. Lidé tam nabízeli ubytování a tak si v chudém kraji přilepšovali. Jezdili tam i v zimě, protože teta ráda lyžovala. A právě při svých pobytech se zakoukala do místního  mladíka, až z toho byla svatba. Takto jsem je znala a z vyprávění strýce - Valacha o V. Karlovicích něco vím. 


Bohužel, všechno je už minulostí. Teta kolikrát říkala: Kdo z nás odejde  jako první, ten vyhraje. Vítězem byla suverénně teta, v listopadu to bude už 10 let, co není mezi námi. Strýc ji přežil o 5 let. Takže to je i vzpomínka na oba příbuzné v čase Památky zesnulých. Ráda jsem k nim jezdila. Charakterizují je tyto verše:
Zvykli jsme si na život ve dvou
a jeden pro druhého…
Bylo to hezké a bylo nám
spolu dobře.
 
 
Obec Velké Karlovice leží v podhůří Javorníků a Beskyd. Svou rozlohou 80,79 km² se řadí mezi největší obce České republiky. Nadmořská výška se tady pohybuje mezi 520 - 1024 m nad mořem, což je dost velké rozpětí. 
Obec byla založena v roce 1714 Karlem Jindřichem ze Žerotína. Byl šlechticem, pocházejícím z falkenberské větve rodu Žerotínů, majitel moravského panství Rožnov-Krásno. 
 
Erb Žerotínů
Ačkoliv se Karel Jindřich ze Žerotína na svém moravském panství příliš často nezdržoval, deset let jeho zdejší vlády se neslo ve znamení aktivní budovatelské a zakladatelské činnosti - kromě nových hamrů mezi Zašovou a Zubřím také několik ovčích salaší (Valaši by řekli salašů), mlýnů a pil.  Je známo, že Karel Jindřich ze Žerotína využil hraničních sporů, vedených se sousedním vsetínským panstvím a na sporném území dal 8. listopadu 1714 založit ves Karlovice. To je podle jiných obcí dost pozdě, protože obce na Ostravsku už v té době fungovaly asi 400 let. 
V roce 1762 získaly Velké Karlovice svou pečeť. Z této doby se zachovalo několik stavebně kulturních památek, ale je jasné, které domy musely v obci být, aby fungovala: kostel, fojtství a kupecký dům, později též škola. Dodnes stojí dřevěný barokní kostel Panny Marie Sněžné z roku 1754 - postavený ve stylu pozdního baroka Františkem hrabětem ze Žerotína. Je to roubená stavba, je  postaven karlovskými tesaři pod vedením Jana Žáka z Hážovic v letech 1752–54 na půdorysu řeckého kříže. Při spojování trámů byly namísto hřebíků použity dřevěné klíny. 
Dále fojtství z roku 1793 -  byl to zpravidla největší a nejhonosnější objekt v obci. Povětšinou dvorec s obytným domem. V největší místnosti fojtství v přízemí byla šenkovna (jelikož fojt měl právo várečné a šenkovní) a zároveň sem fojt, zástupce vrchnosti v obci, každou neděli po mši svolával poddané k poradám a k přidělování úkolů při práci na panském. Kupecký dům dnes slouží jako Karlovské muzeum, které tisícům návštěvníků přibližuje obraz života lidí v tomto rázovitém koutu Valašska.
 
Velké Karlovice jsou typickou valašskou obcí. Najdete tu ještě zachovalé pastviny s menšími stády ovcí, najdete stavení v horách, kde se ještě dodnes hospodaří. Obec je   v Chráněné krajinné oblasti Beskydy. Pod Trojačkou pramení Vsetínská BečvaTrojačka (839 m. n. m.) je vrchol v Moravskoslezských Beskydech, na němž se střetávají hranice tří krajů - Moravskoslezského, Zlínského a Žilinského. V  údolí Leskové na svahu hřebenu Lemešná je uchován pozůstatek  pralesa Razula s původním jedlobukovým porostem.
 

Karlovice leží na území, na které si už před založením obce činily nárok rožnovské a vsetínské panství a také uherská šlechta. V průběhu staletí se hranice Karlovic oproti jiným obcím velice často měnily. Je to způsobeno tím, že oblast Karlovic je jedním z posledních kolonizovaných území na Moravě.

Obec Velké Karlovice

Znak obce Velké Karlovice

Před kolonizací oblasti dostačovaly hranice panství určené jen přibližně, s postupným příchodem osadníků se zvýšil zájem na jejich přesném vymezení. (Šlo o to, komu připadnou výnosy a daně.) Už v 16. století docházelo ke sporům mezi vsetínským a povážskobystrickým panstvím a k čím dál častějším srážkám Moravanů a Slováků. V 17. století se do sporu přidalo ještě panství rožnovské a aby toho nebylo málo, v roce 1714 zakládá majitel rožnovského panství Karel Jindřich ze Žerotína obec Karlovice. Z té doby víme o 9 usedlostech, založených v podstatě "na černo", kterým byla při založení obce legalizována jejich práva. Osídlování bylo pro poddané lákavé, za pouhých 42 krejcarů získávali obživu. Proto zde v roce 1750 bylo už 132 usedlostí.

Ani po založení obce se spory o hranice neuklidnily. Dál docházelo ke srážkám mezi Karlovjany a Slováky. Největší bitka proběhla v roce 1733 na Machůzkách, kde podle lidové tradice zůstalo 59 mrtvých (podle úředních záznamů však jen 13). V roce 1734 došlo ke kompromisnímu řešení a hranice Uher se přesunula z hřebene Javorníků na jejich úbočí směrem k Bečvě.

Pokračovaly také spory s panstvím vsetínským, které skončily v roce 1774 rozdělením Karlovic na Velké a Malé. Spor prý ukončila sama Marie Terezie, která si dala předložit katastrální mapu a nakreslila hranice mezi oběma panstvími. Vsetínskému panství připadla část Pluskovce, Tísňav, Stanovnice, Bzového a Soláně a rožnovskému zůstal zbytek. Pomoc při ostraze hranic a další služby (doprovod vojenských jednotek, eskortování zločinců, hledání zbojníků) vykonávali portáši = Valaši, kteří nastoupili do císařských služeb. K nejslavnějším karlovickým portášům patřil Jan Stavinoha, purkmistr, který v r. 1817 vydal Rejstřík portášů. V letech 1746–51 se místní obyvatelé připojili k povstání na rožnovském panství. V r. 1831 vojáci, portáši i normální obyvatelé vytvořil ochranný kordón na hranici s Uhry, aby zabránili šíření asijské cholery. Tehdy se také stavěly strážní budky – čartáky

Horský hotel Čartákhttps://nasenoty.cz/inshop/catalogue/products/thumbs/H02576_00_1_co_591.jpg

K dalším změnám hranic došlo v roce 1888 při zakládání gruntovních knih.

 Gruntovnice. 4. Gruntovní knihy ( gruntovnice) – od 15. století do r. 1848, pak knihy pozemkové – MZA Brno fond C 17, svatební smlouvy. - knihy vedly vrchnostenské kanceláře – od roku 1849 hejtmanské úřady, a to až do roku jména držitelů gruntů (občas rodiče, sourozenci, manželky a děti), závazky držitele a jména oprávněných, popisy výměnků, předávání nářadí, zvířat atd. - později jsou zapisovány půjčky a jejich vypořádání, další břemena. - často předcházejí časově matriky (př. Tišnov) - jazyk: do 1784 čeština a novogotické písmo, 1784 – 1868 – němčina a kurent, dále čeština a latinka. 17. 

K Novému Hrozenkovu byla připojena část území s 15 domy v údolí Bzové a zřejmě i na Soláni, původní hranice je zde však dosud nejasná.

Výměra Velkých Karlovic tehdy byla přes 66 km² a s Malými Karlovicemi dohromady to bylo téměř 86 km². Spisovatel Čeněk Kramoliš na začátku 20. století napsal: "Katastrální výměra obce je veliká. Velké Karlovice samy mají čtyřikráte větší rozlohu než Brno, jež zaujímá 17 km²".

 SBOR.  Pěvecký sbor Karlovjanky v sedmdesátých letech. 

Pěvecký sbor Karlovjanky v 70. letech

V období 2. světové války se hranice obou Karlovic posunuly z úbočí až na hřeben Javorníků, ale po válce byly upraveny do původní polohy. V roce 1966 došlo k opětovnému sloučení Velkých a Malých Karlovic do jedné obce - Velké Karlovice. Zároveň došlo k oddělení Zadní Stanovnice s 26 domy od Malých Karlovic a jejímu připojení k obci Karolinka. 

 
Matochova usedlost z Velkých Karlovic − Jezerného

Vývoj území obce byl v průběhu dvou staletí velice bouřlivý a některé její části byly v tomto období ve správě dvou panství a čtyř obcí, např. pravobřežní část údolí Bzové byla postupně součástí Karlovic, Malých Karlovic, Nového Hrozenkova a dnes patří Karolince. (Pokračování)

zdroj: Vojtěch Bajer, Ladislav Baletka, internet

17 komentářů:

  1. Hani napsala jsi další moc hezký článek i se vzpomínkou na lidičky, které jsi měla ráda, což je v tomto období pochopitelné a od tebe moc hezké. Kraj je to krásný a zajímavý, ale pro nás vzdálený. Tak že se ráda potěším i fotografiemi . Měj krásné podzimní dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji, Jaruško, kdyby si to přečetla teta se strýcem, určitě by měli radost. Neměli jednoduchý osud, ale žili jeden pro druhého. Z Valašska tu zase něco bude.
      Přeji krásné, slunečné dny. ☺

      Vymazat
  2. Lidské osudy jsou zajímavé, bohužel v dnešní době chce nemnohý-há příjít až k hotovému... proto je možná výhodnější tu životní káru táhnout v pohodě a single. Přeju hezký večer.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, lidské osudy... teta se strýcem by mohli vyprávět, co je v životě důležité. Přišli o jediného syna a i když se jim zhroutil svět, dovedli se radovat z maličkostí a byli oblíbeni ve své obci. To je ta kára, o tom bych mohla psát litánie...
      Díky a měj se také co nejlépe. ☺

      Vymazat
    2. Sousedy a káty je nejlépe vytřídit a poslat do nebezpečného odpadu. Měj se také fajn, já se mám. :-)

      Vymazat
    3. Oprava ne katy, ale ty káry! Ach ty moje překlepy... Přeju hezký den a těším se na další článek.

      Vymazat
    4. Děkuji, já jsem si to po několikerém čtení domyslela. Další články budou následovat, už se na tom pracuje.
      Přeji příjemné podzimní dny. ☺

      Vymazat
  3. Moc hezky jsem si početla...asi proto,že tam to trochu znám.
    Přeji krásné dny a těším se na další povídání☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám radost, Evi, že sis početla.
      Další povídání tu zase bude, tak věřím, že si něco vybereš. Přeji krásný a slunečný podzim. ☺

      Vymazat
  4. Hani,hezky jsi zavzpomínala na tetu a strýce.Já vzpomínala včera.Manžel se po obědě divil,že jsem ani nepřišla s nápadem na výlet.Byli jsme venku dopoledne,ale když měl zájem,tak jsem toho musela využít.A napadlo mě místo,kam jsme jezdily se sestrou na prázdniny k tetě a strýcovi do Podkrkonoší.Zchátralý a opuštěný domek mě vrátil vzpomínkami do dětství.Bylo to zvláštní,přímo mysteriozní.Třeba o tom něco napíšu na blog.
    Velké Karlovice jsme navštívili,byli jsme dva roky po sobě jednou v Jeseníkách a podruhé v Beskydech.
    Tak jsem si ráda početla něco z historie.Je tam všude moc krásně.
    Měj hezké dny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, někdy se ty vzpomínky střídají - smutné s veselými, ale patří to k životu a Tvůj nápad byl výborný. Já se také chystám na jedno pro mne důležité, ale už opuštěné místo. Možná si se sestrou popovídáte a výsledkem bude zajímavý článek na blogu. Moc ráda bych si to přečetla.
      Určitě se vám tady muselo líbit, když jste si vybrali dovolenou dva roky po sobě. Člověk stále něco objevuje, já Valašsko "znám" a přesto jsme při poslední dovolené navštívili i místa, o kterých jsem neměla potuchy. Asi je to stereotypem.
      Děkuji Ti a přeji příjemný slunečný pátek, tady máme nádherně. ☺

      Vymazat
  5. Moc ráda jsem si přečetla historii a snad ještě víc osobní vzpomínku. Taky tyhle dny hodně vzpomínám...
    Haničko, měj hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V tyto dny to jde nějak samo, budou následovat články v tom duchu. Osobní vzpomínka na tuto naši dvojici byla v souvislosti s Valašskem.
      Moc děkuji, Helenko, přeji příjemné víkendové dny. ☺

      Vymazat
    2. Moc hezké vzpomínání,jde to samo sebou vzpomínat, jen si sednout v klidu a vrátit se o pár let zpět. U fotografií rodinných přímo ideal. Do Velkých Karlovic se chystáme vše zhlédnout,býváme pouze na vršku rezortu Aqua.

      Vymazat
    3. Marti, Do V. Karlovic si zajeďte, tam to stojí za návštěvu. Je vidět, že máte své místo vytipováno a přeji, aby Vám to vyšlo podle představ. ☺

      Vymazat