Je tu, prosím, někdo, kdo nezná obložené chlebíčky? Jestli ano, přihlaste se... Dobře a teď ten, kdo to nikdy nejedl... 😎
Více než stoletá česká specialita nás provází při oslavě životních a pracovních událostí, nechybí na vánočním a silvestrovském stole, poslouží jako svačina, rychlý oběd i večeře. Dnes se tady dočtete, kde a jak tato tradice vznikla a může se stát, že při tom čtení se nám začnou sbíhat sliny a hned zítra si nějaký obložený chlebíček uděláme nebo koupíme 😋.
Obložené chleby přivedla na svět roku 1733 vlastně obyčejná lenost. Lord Sandwich byl totiž tak náruživým hráčem karbanu, že se nenamáhal chodit k jídlu a požádal svého sluhu, aby mu jen tak mezi krajíce chleba vložil plátek masa. A první obložený chléb byl na světě!
Obložený chléb si prý oblíbil i mlsný Napoleon, který při vymýšlení bojových strategií neměl čas vysedávat u hodovního stolu. Nechával si tedy přinášet chléb s masem, a aby pěkně viděl, čím je obložený, požádal o odstranění vrchního krajíce. (Jen pro přesnost si neodpustím: Do Francie jsem jezdila opakovaně a tvrdím, že takový chleba, jak máme my, v této zemi fakt neznají. Zlatý náš chléb a ne jejich bageta - při vší úctě).
Do konce 18. století se „otevřené sendviče“ staly velice oblíbené a jejich sláva rostla nejen mezi šlechtou, ale i prostými lidmi. Ti si je oblíbili hlavně při cestování vlakem jako praktickou svačinu. Nad chlebíčky, v jaké podobě dorazily do českých zemí na konci 19. století, bychom se ale dnes asi pěkně ošklíbali - plátek černého chleba se slanečkem a cibulí! To přece není pořádný chlebíček! Na změnu si Češi počkají ještě dvacet let, ale už v roce 1916 zakládá Jan Paukert slavné lahůdkářství na Národní třídě a chlebíčkový národ se začíná rodit.
Jan Paukert se narodil v roce 1888 do rodiny, která mu dala kvalitní vzdělání a možnost cestovat. Poznal, jak to chodí v lahůdkářství například v Mnichově, Miláně i v Londýně.
Na svých cestách navázal cenné osobní kontakty, které dokonale zúročil, když se vrátil do Prahy a udělal se takzvaně pro sebe.
Měl lahůdkářství na dobré adrese.
V září roku 1916, to mu bylo osmadvacet let, si se svou ženou Štěpánkou otevřel vlastní lahůdkářství na pražské Národní (tehdy Ferdinandově) třídě. Adresu si vybrali vskutku výhodnou – alespoň na svou dobu. Jen pár kroků odtud bylo Národní divadlo, generální štáb i Topičovo nakladatelství, později redakce Lidových novin – všechno místa, odkud se v počátcích rekrutovala hlavní klientela podniku, tedy herci, důstojníci, spisovatelé, novináři a malíři. Národní třída navíc byla a dodnes je oblíbeným korzem na trase z pražského centra směrem k Malé Straně a Pražskému hradu. Jako jediné z trojice tehdejších slavných lahůdkářství – U Zoufalých na Jungmannově náměstí (dnes Zlatý kříž, posunuto do Jungmannovy ulice) a Lippert na Příkopě (dnes už neexistující) – také zůstalo po celou dobu své existence na stejném místě, i když rodinné jméno na dlouhou dobu z jejího štítu zmizelo. Síla značky byla tak silná, že Pražané ještě v 70.-80. letech (tedy 30 let po znárodnění) říkali, že nakupují u Paukerta.
Paukertovo lahůdkářství si brzy oblíbila pražská prvorepubliková smetánka. Stalo se doslova symbolem své doby, vyhlášeným místem, kde si dávali dostaveníčko labužníci z celé Prahy. A patřilo dokonce mezi nejslavnější lahůdkářské domy v Evropě!
Není se co divit. Lahůdky, které Paukert nabízel, byly vskutku vybrané a pocházely z různých koutů světa: nevídaně široká nabídka francouzských vín, destilátů, vermutů a likérů, různé druhy salátů, uzeniny z Bavorska, sýry a paštiky z Francie, čerstvé ryby ze Středomoří… No a mezi tím vším kralovaly chlebíčky!
Lahůdkářství bylo velkým podnikatelským úspěchem rodiny Paukertových. Štěstí jim ale v té době přálo i v osobním životě. V roce 1918 se jim narodil syn Jiří a o rok později Jan (Jiří v roce 1938 odjel do Ameriky a v Kanadě v roce 1983 pak i zemřel). Již od svého otevření v roce 1916 nabízelo lahůdkářství U Paukertů nejrůznější delikatesy a velký sortiment českých, moravských, ale i francouzských vín. Produkt, který je však s touto značkou spjat více než všechny ostatní, je tradiční český obložený chlebíček. Dnes se prodává v tisíci podobách v mnoha lahůdkářstvích po celé zemi a málokdo přitom ví, že jeho duchovním otcem je právě Jan Paukert starší, zakladatel firmy. Popud k jeho vytvoření dal prý slavný malíř Jan Skramlík, který často portrétoval členy rodiny známého lahůdkáře. Stěžoval si, že kvůli velikosti běžných jednohubek musí příliš často odbíhat od plátna a proč prý nemůže dostat něco, co je alespoň na dvakrát či třikrát do pusy. Přesně v prvorepublikovém duchu „náš zákazník, náš pán“ mu tedy pan Paukert přinesl velký chlebíček potřený lahodným bramborovým salátem připraveným z domácí majonézy a pokladený z poloviny plátky šunky a z druhé uherským salámem, kouskem dobrého ementálu, osminkou vajíčka a kouskem nakládané okurky (spolu s dalším slavným chlebíčkem – z pravého humra – je Paukertův prachlebíček v repertoáru lahůdkářství dodnes).
Obložený chlebíček by mohl být nazýván „králem české studené kuchyně“. Může mít nespočet podob, ale existují druhy obložených chlebíčků, které jsou pro svou vyváženou chuť oblíbenější.
Jak to ale s chlebíčkem bylo? Ne že by něco malého k zakousnutí na kousku chleba v jiných světa krajích neznali, ale coby svačinkového krále můžeme označit i našeho Jana Paukerta. Nebo ne, ještě lépe, přidejme i jméno Jana rytíře Skramlíka. Že jste o něm nikdy neslyšeli? A přitom to byl ve své době známý muž.
Jan rytíř Skramlík dělil svůj zájem mezi hudbu a výtvarné umění. Byl vyhledávaným barytonistou a v Národním divadle odzpíval v poměrně krátké době na tři desítky rolí. Zároveň se držel malířské palety a tvořil velká plátna. Byl to ale také velký bonviván a velký jedlík, proto si nechával do svého ateliéru nosit svačiny přímo od Paukerta.
Celé chleby nechtěl, s tím se mu špatně malovalo, a tak mu Paukert posílal jednohubky. Jenže to pro Skramlíka bylo zase moc málo. „Milý příteli, nezdají se Vám příliš drobotné a nanicovaté? Chuťově jsou dojista delikatesní. Ale něco tak na dvě tři zakousnutí, podobného, by neškodilo,“ napsal spřátelenému lahůdkáři. Paukert se zamyslel… a příště poslal Skramlíkovi obložený chlebíček. Česká specialita byla na světě.
K Paukertům na chlebíčky se chodilo za první republiky,
za socialismu tu byly k dostání dobroty, které jinde k mání nebyly. A
krátce po roce 1989 se provozovna vrátila do rodinného vlastnictví
Paukertových. Mnohé se od té doby změnilo, ale základ stále zůstává. Na
chlebíčky a další lahůdky se k Paukertům chodí pořád, i když syn
zakladatele firmy, Jan Paukert mladší, se na všechny labužníky dívá z lahůdkářského nebe a rodinnou firmu má v nájmu společnost Le
Terroir. Legendární pražský lahůdkář Jan Paukert zemřel v r. 2010 ve věku 91 let.
Rodinný podnik převzal po Janu Paukertovi jeho nevlastní syn Richard Švec. Do současného projektu však prý nijak nezasahuje. Podle informací z prosince 2022 už na Národní třídě tohle vyhlášené lahůdkářství nenajdete, ale chlebíčky přetrvávají v jídelníčku už více než sto let.
Pokud jsem vám nadělala chutě, nabízím aspoň recepty: 👩Šunkový chlebíček
Příprava: 15 minut
Na asi 25 ks* 1 veka
* 250 g domácího či kupovaného bramborového salátu
* 150 g šunky
* 3 vejce
* 4 kyselé okurky
* několik proužků sterilizované kapieVajíčka uvaříme natvrdo a necháme vychladnout. Veku rozkrájíme a každý chlebíček potřeme vrstvou bramborového salátu. Vajíčka a okurky nakrájíme na tenké plátky.
Šunku nařízneme z jedné strany do půlky, srolujeme a položíme na půlku chlebíčku. Na zbylou část naklademe plátek vejce, plátky kyselé okurky a kousky kapie. Chlebíček můžeme nazdobit majonézou a petrželkou.
Sýrová trojkombinace
Příprava: 20 minut
Na asi 25 ks* 1 veka
* 250 g taveného sýra
* 4 stroužky česneku
* 100 g strouhaného sýra
* 2 lžíce majonézy
* 25 proužků eidamu, uzeného eidamu, hermelínuDo misky si připravíme tavený a strouhaný sýr a promícháme je. Přidáme majonézu a prolisovaný česnek. Znovu promícháme,můžeme použít i mixér. Podle chuti dosolíme, dopepříme a pomazánku necháme ztuhnout v ledničce. ¨
Veku nakrájíme a jednotlivé plátky pomažeme sýrovo-česnekovou pomazánkou. Navrch chlebíčku střídavě klademe nakrájené proužky uzeného eidamu, eidamu a hermelínu.S roastbeefem
Příprava: 15 minut
Na asi 25 ks* 1 veka
* máslo
* 250 g nakrájeného roastbeefu
* 4 rajčata
* 1/2 cibule
* 2 lžíce majonézyMáslo necháme odstát, aby povolilo, nakrájíme veku a každý chlebíček namažeme vrstvou másla. Pro pikantnější chuť jde použít dijonská hořčice.
Nakrájený roastbeef rozdělíme na jednotlivé plátky a po jednom je klademe na chlebíček. Rajčata omyjeme, osušíme, rozkrájíme na měsíčky a po jednom dáme na každý plátek veky. Dozdobíme majonézou ze zdobicího sáčku a tenkým kolečkem cibule.
Tvarohový chlebíček se sušenými rajčaty
Příprava: 20 minut
Na asi 25 ks* 1 veka
* 250 g měkkého tvarohu
* 1 žervé či lučina
* sůl, pepř
* na ozdobení sušená rajčata, čerstvá petržel a listy salátuDo větší misky dáme měkký tvaroh, žervé či lučinu, vše důkladně promícháme a podle chuti osolíme a opepříme. Se základní pomazánkou můžete experimentovat. Zkuste do ní přidat nasekané vlašské ořechy nebo prolisovaný česnek.
Hotovou pomazánku dejte vychladnout do lednice. Nakrájejte si veku, konečný počet plátků závisí na tloušťce řezu. Pomazánku nandejte do zdobicího sáčku a klikatým pohybem naneste na plátky veky. Nakonec dozdobte sušenými rajčaty, nasekanou petrželkou a kouskem salátu.
zdrojJ. Škápíková
,
M. Šorelová, tyden.cz, denik, idnes, internet
Jé,to je zrovna aktuální článek pro nás. Nejde nám elektrika, tak jsme si ve městě koupili právě obložené chlebíčky. Měj krásné dny. Recepty na pomazánky si opíšu, až budu moci zapnout počítač. Hezký den Hani.
OdpovědětVymazatJaruško, bez elektriky je člověk vyřízený, doufám, že to byla nějaká plánovaná oprava. Dobře jste udělali s těmi chlebíčky, určitě vám chutnaly. Jsou tu postupy, jak dělají chlebíčky u Paukerta.
VymazatPřeji příjemný večer. ☺
Hani máme to teď každé úterý. V loukách kam chodím fotit, vyměňují sloupy a lana elektrického vedení a dělají pro starý přívod jakési nouzové připojení a zkouší a zapojují nové vedení, proto nám každý týden v úterý elektriku vypnou na celý den. Už jsme si pomalu zvykli. Do konce roku by to mělo být hotové. Vařit naštěstí můžu, protože máme plyn, ale s topením je to horší. Dnes, abych nemrzla doma, tak jsem šla uklízet listí a jehličí kolem bytového domu, abych se zahřála. Chlebíčky byly super a stejně jsem uvařila uzené, zelé a bramborové knedlíky... Měj se moc pěkně a opatruj se.
VymazatJaruš, určitě ty sloupy a nové vedení jsou potřeba a je dobře, že to dělají jeden den, to se dá vydržet a připravit se na to. Bez topení je už chladno doma. Jídlo, které jsi připravila, je skvělé.
VymazatDíky a také se opatruj. ☺
Mňam, milujem chlebíčky :-) Ja dávam namiesto zemiakového šalátu naspodok parížsky šalát.
OdpovědětVymazatAsi ich čoskoro urobím...
Pekné dni Hani,
A.
Adi, určitě děláš bezva chlebíčky, to nepochybuji. Já jako podklad nedávám žádný salát, z dietních důvodů jen pomažu máslem. Ale u kupovaných většinou se salátem.
VymazatMěj také pěkné dny ☺.
Hanko, chlebíčky miluji už od dětství. Měla jsem je raději než dorty. Teď už je všechno jinak, můžu chlebíčky i dorty 😆
OdpovědětVymazatTak vidíš, Evi, a možná tu prodejnu na Národní třídě znáš. Já jsem tam nikdy nebyla, tedy u Paukerta. Hlavní věc, že můžeš všechno - chlebíčky i dorty a nevadí to.
VymazatTak přeji, ať Ti chutná. ☺
Ráda jsem si početla,jak to s chlebíčkama bylo.Naposledy jsem si chlebíčky kupovala v práci,když jsme nestihaly s děvčatama oběd.Tak se doběhlo do bufetu pro chlebíčky.Jinak je mám ráda,ale dělám si doma podle své chuti.
OdpovědětVymazatHani,měj hezký večer
Jituško, vím jak to je, když jsi v práci a je hlad. Kolikrát jsem já, většinou s někým, ještě na škole si zašla do "mléčňáku" na chlebíček! Ten vyhlášený na náměstí brzy skončil a pamětníkům chybí dodnes. Snad ještě u radnice to provozují, ale s jiným sortimentem. V práci, pokud to šlo, kupujeme chlebíček a zákusek na narozeniny. Plus káva samozřejmě.
VymazatDěkuji a přeji slunečný den, u nás svítí od rána. ☺
Hani, no to ses tedy trefila. V sobotu jsem byli s přáteli v restauraci, jako pozornost - předkrm přinesli chlebíčky. A začala diskuse. Pana Paukrta jsem tedy za "viníka" označila hned, jen jsem vznik chlebíčku posunula asi o 10 let dřív. Jak vznikly, to jsem se dočetla až teď tady u tebe. Je pravda, že to je takové rodinnné stříbro, chlebíček si dám raději než zákusek...
OdpovědětVymazatDěkuji za skvělý příspěvek a přeji příjemný den, Helena
Helenko, to je trefa, to Ti povím ☺. Já se přiznám, že ač z daleka, jsem do Prahy jezdila poměrně často, no spíše pravidelně, jak na otočku, tak na pobyt, ale tu prodejnu na Národní třídě fakt neznám. To víš, já vždy lítám po památkách a tam jsem nezabrousila. Ale třeba to někoho ispiruje a zajde si tam, možná ho osloví i něco jiného, ale to je jedno. Tělo si žádá své a je třeba mu vyhovět.
VymazatDěkuji za potěšující komentář a přeji úspěšný a slunečný den. ☺
Hani, kdo byl Jan Paukert a že je obložený chlebíček česká specialita vím. Prodejnu na Národní třídě znám a byla jsem tam mockrát. Obložené chlebíčky připravuju, když máme nějakou oslavu nebo návštěvu. Nejraději je měla moje mamka, ta když u nás byla, tak se na ně vždycky tak těšila... Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Leni, tak palec nahoru, jsi znalec, ale třeba i tím, že jsi z Čech a do Prahy jezdíš častěji. Já také na domácí příležitosti chlebíčky připravuji, ale většinou s nějakou pomazánkou nebo na másle, pro mne z dietních důvodů. Nesetkala jsem se zatím s někým, kdo by chlebíčky vyloženě nejedl.
VymazatJe to hezká vzpomínka na Tvoji maminku, to mě těší a přeji slunečný den. ☺
Na svačinky si potrpím. :D Osobně dávám přednost jednohubkám, protože jde každé sousto dobře zapíjet nějakým lahodným mokem a nemusí být nutně obohacen o alkohol. Pěkný článek podložený vlastními zkušenostmi i cestami do zahraničí. Je fajn, že to lahůtkářství pořád existuje. Už jsem myslel, že jsou všude v centru jen ty bufety inspirované jinými světovými kuchyněmi. Pokud by internet umožnil ochutnávku některé té pomazánky, dal bych určitě 11 bodu z 10. Tak dávám za další povedený článek desítku!
OdpovědětVymazatNěkdy je těžké se rozhodnout, jestli jednohubky nebo raději chlebíčky. V posledních letech i u nás dřívější cukrárny obohatily sortiment o chlebíčky nebo saláty, někdo právě jim dává přednost. Jo a to by bylo, kdybychom tu mohli natáhnout ruku a z té nabídky ochutnat ☺ ☺. Za udělenou desítku moc děkuji, to mi udělalo radost. ☺
VymazatChlebíčky všeho druhu mám ráda a vždy se na nich vyřádím. Ale úplně nejraději mám jednoduchý chlebíček s balkánskou pomazánkou našlehanou a nastříkanou na plátek veky a dozdobenou jen pórkem. Pan Paukert si zaslouží pochvalu. :)
OdpovědětVymazatJá jsem věděla, že chlebíčky a pan Paukert jsou dobrá značka! ☺ Těch variant je více a tak si doma děláme podle své chuti. Já dávám buď máslo nebo pomazánku, salát doma ne, kvůli dietě. Dobré je, že chlebíčky zvládnou udělat i děti. ☺
VymazatHanko, znám historii chlebíčků a řeknu Ti upřímně, hned si jdu jeden udělat. Sice nemám veku, ale housku, tak ještě kousek másla ...☺ ☺ ☺
OdpovědětVymazatJéé, já jsem to věděla, že to tak u někoho dopadne (smích)☺. Po pravdě, my si doma občas uděláme chlebíček právě z housky a chutná skvěle. Ať Ti chutná! ☺ ☺ ☺
Vymazat