Příběhy slavných značek: Zentiva

 

Farmacie má původ ve starořeckém výrazu „farmakon“ označujícím jedovatou nebo léčivou látku. Na profesionálním postoji lékárníka, tj. na jeho konání v mezích „lege artis“ („podle zákona lékárnického umění i zákonných předpisů“) a jeho vztahu k pacientovu zdraví záleží, bude-li lék účinný, tj. zda se zúročí úsilí všech pracovníků farmaceutických odvětví od vývoje až po výrobu, a zejména zda se naplní terapeutický záměr lékaře. 

Lékárna byla vždy jednou ze složek farmacie, ale od svých začátků v 11.-12. století přibližně do poloviny 19. století představovala farmacii samu. V době, kdy se kromě distribuce zabývala i přípravou léčiv přímo v lékárnách, prožívala svůj „zlatý věk“. 

Přečtěte si příběh, jak šel čas od malostranské lékárny U Černého orla z 15. století k moderním léčivům.

 

Cesta za historií farmaceutické firmy Zentiva vede do dávné minulosti, přesněji do 15. století, kdy na rohu pražských malostranských ulic Zámecké a Ostruhové (dnešní Nerudovy) stávala malá lékárna. Vystřídala se tu řada lékárníků. Nejslavnější éra lékárny U Černého orla je však spojena s lékárnickým rodem Fragnerů.

Zakladatel rodu Benjamin Fragner zakoupil malostranskou lékárnu, ve které kdysi pobýval na praxi coby student farmacie, v roce 1857. Součástí lékárny, které se záhy začalo říkat Fragnerova, byla v té době i malá výrobní a výzkumná laboratoř.

Tam pan magistr připravoval rozličná léčiva, mastičky a léčivé bylinné likéry podle vlastních receptů. Jeho speciality si brzy získaly věhlas, který dalece přesáhl hranice Malé Strany.

Speciality od Černého orla

Vše začalo v roce 1857, kdy 33letý PhMr. Fragner koupil od magistra Jana Pujmana za 18 000 zlatých dům s lékárnou na Malostranském náměstí a ihned zde začal připravovat několik prvních českých zajímavých léčivých specialit: „Pražskou domácí mast“ (exportovala se do mnoha evropských států, i do USA, a vyráběla se ještě po druhé světové válce), „Počistivé pilulky“, „Balzám Dr. Rosy“ pro žaludeční potíže, sirup proti kašli Sibrumin a řadu dalších léčivých přípravků, jejichž výrobu převedl v roce 1889 dokonce na strojovou. Nabídka léků měla tak velký komerční úspěch, že lékárna nestačila svými prostorami a kapacitou pokrýt požadavky zákazníků. Podnikatel proto přikoupil sousední dům, avšak  plány vybudovat větší a modernější lékárnu mu překazila smrt.

Dobový reklamní leták - Archiv Benjamina Fragnera

Není divu, že Fragnerova lékárna sklízela obrovský úspěch, měla se co otáčet, a malostranské prostory jí brzy přestaly stačit. A tak Benjamin Fragner zakoupil sousední budovu. Víc už ale nestihl. Továrna „Benjamin Fragner“ zahájila výrobu léčivých přípravků v srpnu roku 1930. Její zisky plynuly především z bohatého portfolia aktivních látek, které posloužily jako základ intenzivního výzkumu a vývoje. Když se po německé okupaci během druhé světové války zavřely české vysoké školy, Fragnerova továrna se stala útočištěm mnoha význačných odborníků. Právě na tomto místě například proběhlo jedno z prvních úspěšných izolování penicilinu (BF Mykoin 510).

Moderní lékárna

Plány realizoval až jeho syn Karel, který nechal postavit na rohu ulice nový dům, vyzdobený sgrafity od Mikoláše Alše. Do něj pak lékárnu U Černého orla přesunul a v zadním traktu zřídil na tehdejší dobu rozsáhlou farmaceutickou výrobu. V suterénu byla umístěna výzkumná laboratoř. Ve své době se jednalo o nejmodernější lékárnu v Praze.

V otcových šlépějích pokračoval jeho syn Dr. PhMr. Karel Fragner (1861-1926), který firmu převzal. Byl českým zástupcem skupiny lékárníků, kteří se v minulosti zabývali chemickým bádáním, a z nichž se někteří stali objeviteli nových prvků a sloučenin.

Karel Fragner v roce 1881 ukončil studium farmacie na pražské univerzitě a začal pracovat v chemickém ústavu u profesora Vojtěcha Šafaříka (1829-1902); roku 1884 zde dosáhl doktorátu. Poté pokračoval ve studiu v Pharmacie Centrale v Paříži, ale po smrti otce v roce 1886 se musel vrátit zpět do Prahy a převzít vedení lékárny. Přikoupil další objekt, oba domy nechal zbourat a postavit novou lékárnu, která v těchto prostorech sídlí dodnes.

Nejmodernější pražská lékárna

Podle dobových svědectví byla jeho lékárna nejlépe a nejmoderněji zařízenou v Praze. Malá výrobní a výzkumná laboratoř připojená k lékárně měla přístrojové vybavení na výrobu tablet (rotační a excentrické tabletovačky), lisy na čípky, kuličky a tyčinky, válcové mlýny na masti, perkolátory k přípravě tinktur a extraktů a další chemicko-technologická zařízení většinou dovezená z Francie a Německa. Od roku 1890 se zde k pohonu používal parní stroj o výkonu šesti koňských sil.

Moderní vybavení umožňovalo na tehdejší poměry velké rozšíření sortimentu vyráběných léčiv. Patřily k nim galenické preparáty, alkaloidy z námele, antiluetika (léky proti kapavce), kofein, léčivé přípravky jako Thymomel scillae na kašel a antiseptické ústní perle, jejichž název byl později zkrácen na Antiperle; naprostou novinkou byla celá paleta vitaminů. Díky svým odborným a podnikatelským aktivitám, vycházejícím z pozorného sledování farmaceutického vývoje ve světě (především v Německu a ve Švýcarsku) je Karel Fragner právem nazýván zakladatelem českého farmaceutického průmyslu.

 

Lékárna U Černého orla

 

Lahvičky od léků nalezené ve sklepě domu po restituci domu - Archiv Benjamina Fragnera

Pamětní publikace vydaná u příležitosti stavby domu U Černého orla - Archiv Benjamina Fragnera

Nejvýznamnější Fragnerovy práce jsou z oboru rostlinné chemie. V letech 1887 až 1890 izoloval v laboratoři své lékárny tři nové alkaloidy: amaryllin a bellamarin (acetylkaranin) z rostlin z čeledi hvězdníkovité a imperialin z řebčíku. Jeho práce na izolaci galeginu (z byliny jestřabina lékařská) přerušila 1. světová válka. Publikoval většinou v Časopise českého lékárnictva, který vycházel od roku 1882, ale i práce o prvku telluru (společně s chemikem Dr. Bohuslavem Braunerem, později profesorem analytické a anorganické chemie na české univerzitě), o pepsinu (s lékárníkem O. Schreiberem), o protijedech, o chemickém rozboru látek aj.

Roku 1887 podrobně popsal činnost městské hygienické laboratoře v Paříži. V závěru položil otázku, kdy se podobná laboratoř zřídí i v Praze. Pro lékárnickou učebnici, která vyšla roku 1899, napsal stať o organické chemii a sestavil farmakognostické tabulky. V řadě českých časopisů uveřejňoval referáty, které přebíral z odborného zahraničního tisku. Mnoho let pracoval ve výboru České lékárnické společnosti a kromě zajímavých přednášek byl i iniciátorem některých jejích akcí. Nejvýznamnější z nich bylo uspořádání II. mezinárodní farmaceutické výstavy roku 1896. Jeho další plány do budoucna bohužel ukončilo v roce 1926 nečekané úmrtí. Řízení chodu lékárny, výzkumné laboratoře a výroby léčiv se ujal jeho nejmladší syn Jiří.

 

Interiér lékárny U černého orla 

Na rohu Zámecké a Nerudovy ulice stojí domy č.p. 203 a 205, s nimi je spojena dlouhá historie Fragnerovy lékárny u Černého orla. Na místě nynějšího domu číslo 203 a 204 v rohu Malostranského náměstí stávaly kdysi dva domky. V rohovém byla od konce 15.století lékárna, proto byl zván Apatyka. Poději ho získal po konfiskaci Jan Daniel Kapr z Kaprštejna, ten se však z majetku dlouho neradoval. Jeho mladá žena se totiž zamilovala do pohledného Adama Zapského ze Zap, který na její naléhání nepohodlného Kapra zavraždil. Čin byl objasněn a oba viníci skončili na popravišti.
Další majitelé domu byli většinou dvorními lékárníky. Podle pověsti se tu připravovaly i léky proti vodnatelnosti, revmatu nebo plísni, jejichž recepty sepsal sám alchymista Edward Kelley. Lékárna se stěhovala střídavě mezi sousedními nárožními domy číslo 205 U Černého orla a číslem 203. Nakonec se usadila v čísle 205.

 

Továrna B. Fragner

Na počátku 30. let minulého století se výroba léčiv přesunula z lékárny do nového moderního farmaceutického závodu firmy v Měcholupech u Prahy. 

Nové továrna v Dolních Měcholupech, kterou navrhoval architekt Jaroslav Fragner - Archiv Benjamina Fragnera

V roce 1928 podepsali společníci rodinné firmy Fragner – matka Angelika a jejích osm dětí – společenskou smlouvu o ustavení veřejné obchodní společnosti Továrna B. Fragner, která nesla v názvu jméno dědečka společníků PhMr. B. Fragnera.

V tomto předním českém farmaceutickém podniku se během pouhých deseti let (přibližně od roku 1930 až 1940) zavedlo okolo 160 vysoce kvalitních přípravků (na 70 specialit), jako např. Bilichol, Celaskon, Contraspan, Hysteps aj.

Dobré jméno lékárenství

Úroveň československého lékárenství se co do vyspělosti, odborné úrovně a spolehlivosti v letech první čs. republiky ve světové konkurenci cenila velmi vysoko. Od dvacátých let se u některých významnějších farmaceutických podniků zakládaly sice nevelké, ale nikoliv bezvýznamné výzkumné laboratoře. Důležitou událostí bylo spojení vědeckého a technického výzkumu dvou známých pražských farmaceutických firem – továrny B. Fragnera a spol. s r. o. Interpharma v Modřanech v roce 1932. Zde se pak začaly vyrábět nové československé vitaminové, arzenobenzenové (Arsaphen, Spironovan), sulfonamidové (Dipron) a jiné přípravky (Pelantan pro snižování srážlivosti krve).

Český penicilin

Okolo roku 1942 k nám ze zahraničí pronikly zprávy o „zázračném“ penicilinu a začaly pokusy s jeho laboratorní přípravou. V laboratořích firmy B. Fragner vznikl - před okupanty utajovaný - přípravek Mykoin BF 510, který podle vyprávění pamětníků ihned aplikoval MUDr. Nedvěd na akutní pneumonii. Vlastní zkušenosti s výrobou tohoto léku, vědomosti ze zahraniční literatury a poznatky ze studijní cesty do USA, Kanady a Anglie v poválečných letech umožnily zahájit jeho průmyslovou výrobu již v roce 1949 v nově založeném národním podniku Penicilin v Roztokách u Prahy.

Kromě toho se podobný preparát začal vyrábět již dříve v soukromé firmě v Měcholupech. Velmi se podobal penicilinu a jako „český“ penicilin byl také prezentován. Po skončení druhé světové války byla „fragnerka“ znárodněna a stala se součástí národního podniku Spojené farmaceutické závody (SPOFA). Později se stala základem nových podniků Léčiva a posléze Zentiva.

Úspěšná rodina

Z osmi dětí Karla a Angeliky Fragnerových dosáhli největších úspěchů zejména tři synové. Továrnu projektoval a její výstavbu v letech 1929-1930 vedl významný architekt, urbanista, malíř, návrhář a představitel českého kubismu prof. Ing. arch. Jaroslav Fragner (1898-1967). Rodinný podnik od roku 1926 po smrti svého otce řídil farmakolog, chemik a biochemik, podnikatel, encyklopedista a odborný publicista (např. vedoucí autorského kolektivu 647stránkové monografie o vitaminech) Dr. Ing. PhMr. Jiří Fragner (1900-1977). Třetím synem Karla Fragnera byl praktický a pokladenský lékař na Smíchově a spisovatel MUDr. Benjamin Fragner (1897-1943), který vydával svoje romány a dětské knížky pod pseudonymem Benjamin Klička. Jeho syn PhDr. Benjamin Fragner (1945) je historikem architektury a ředitelem Výzkumného centra průmyslového dědictví ČVUT.

Roku 1946 byla společnost znárodněna a měcholupský podnik se začlenil do Spojených farmaceutických závodů (Spofa). Se 750 zaměstnanci a majetkem v hodnotě 75 milionů korun byl vedoucím farmaceutickým výrobcem v celém Československu a roku 1958 se stal základem pro nově vzniklý národní podnik Léčiva. Kvůli stále se zvyšujícím požadavkům na výrobu byla koncem 60. let minulého století zahájena rozsáhlá výstavba nového areálu. První část, výrobna injekčních přípravků, byla uvedena do provozu roku 1976. Rok poté se rozběhla přípravna mastí, krémů i čípků a nakonec v roce 1979 také linka na tablety, kapsle a dražé.

Další podstatné změny se udály až po roce 1989, kdy bylo nutné sjednotit výrobní postupy s požadavky Světové zdravotnické organizace. Firma zmodernizovala výrobu, skladování a distribuci a sáhla i k organizačním změnám. Roku 1993 vznikla z původního národního podniku akciová společnost Léčiva, která o 10 let později splynula se slovenskou Slovakofarmou. Nově vytvořený podnik Zentiva je dnes největším českým výrobcem léčiv a jedním z největších výrobců léků ve střední Evropě.

 

Zentiva je farmaceutická společnost se sídlem v Praze, která vyvíjí, vyrábí a prodává široký sortiment generických a volně prodejných přípravků.

Zentiva zaměstnává více než 4 500 pracovníků v různých evropských zemích a provozuje tři výrobní závody: v Praze, Bukurešti a Ankleshwaru (Indie).

 

Sídlo Zentivy v Dolních Měcholupech

Od roku 1989 prošla společnost několika významnými organizačními a vlastnickými změnami. V roce 1993 se změnil její tehdejší název Léčiva a.s. na Zentiva k.s. O pět let později získalo vedení Zentivy většinový podíl ve společnosti a začalo směřovat její podnikání do oblasti značkových generických léčiv. V roce 2003 představila společnost svůj nový název: Zentiva CZ s.r.o. Ještě téhož roku se její portfolio rozrostlo o přední slovenskou farmaceutickou společnost Slovakofarma. V roce 2004 společnost Zentiva vstoupila na burzu cenných papírů v Praze a v Londýně a zároveň rozšířila své podnikatelské aktivity do Polska, Ruska a dalších trhů střední a východní Evropy. O rok později Zentiva koupila a přidala do svého portfolia značku Sicomed (přední výrobce generických přípravků v Rumunsku, dnes Zentiva SA).

Na začátku roku 2007 Zentiva rozšířila své působení v Maďarsku a koupila společnost Eczacibaşi Generic Pharmaceuticals (přední turecký výrobce). V roce 2008 došlo k akvizici Zentivy francouzskou skupinou Sanofi, která z ní vytvořila svou evropskou platformu pro generické přípravky. Zentiva se tak stala součástí divize generických přípravků Sanofi.

Roku 2018 koupila společnost Advent International evropskou část divize generických léčiv skupiny Sanofi – Zentivu. Hodnota transakce dosáhla 1,919 bil. eur. Generická léčiva jsou léky, jejichž výrobci vypršela patentová ochrana, a mohou tedy lék se stejnou účinnou látkou začít vyrábět i jiné firmy. Obvykle to trvá několik let.

Zentiva tak s podporou jednoho z největších kapitálových fondů Advent International opět získala nezávislost.

Jaký vy máte vztah k lékům a lékárnám? Užíváte léky pravidelně nebo to řešíte bylinkami apod.? Důvěřujete jim? 

zdroj: J. Škápíková , M. Šorelová, echo24,

Broncová, D. (ed.) a kol.: Historie farmacie v Českých zemích. MILPO MEDIA, Praha 2003.

Drábek, P., Hanzlíček, Z.: Význační předsedové farmaceutické společnosti, in: Československá farmacie, 20, 1971, s. 208-216.

Fragner, J. a kol.: Vitaminy, jejich chemie a biochemie. ČAV, Praha 1961.

Hanzlíček, Z., Drábek, P.: Sedm set let české farmacie. Čas. Lék. čes., 114, 1975, s. 1285-1289.

Svobodný, P., Hlaváčková, L.: Dějiny lékařství v českých zemích. Triton, Praha 2004.

Schott, H.: Kronika medicíny. Fortuna Print, Praha 1994.