K poslechu i četbě

čtvrtek 11. listopadu 2021

Puška zadovka Sylvestra Krnky - historický vynález , který vznikl ve Volyni

 

Vážení, zdalipak jste si všimli dnešního data? Proč se ptám? Na dnešní den totiž připadá významné výročí: 11. 11. 1918 v 11 hodin bylo podepsáno známé "příměří z Compiègne" ukončující boje první světové války. Bylo podepsáno v železničním vagónu a tím první světová válka oficiálně skončila.Toto téma se na blogu určitě někdy objeví, dnes ale záměrně dávám příspěvek o zbrani.

 https://img.cncenter.cz/foto/prvni-svetova-vyroci-velka-valka/Zml0LWluLzk3OHg5OTk5L2ZpbHRlcnM6cXVhbGl0eSg4NSk6bm9fdXBzY2FsZSgpL2ltZw/2038234.jpg?v=0&st=dsGQOOJ_QidL9Y9lZTfQEYKbWSnVh5zGBCDBsvRP73g&ts=1600812000&e=0

Dnešní příspěvek bude spíše pro ty, kteří se zajímají o dějiny válek, případně holdují zbraním. Ať se nám to líbí, či ne, válek, bojů a bitev je v historii plno. Člověk se až podiví, kolik takových fandů je, např. i sportovních střelců nebo myslivců. A kolik žen tam najdeme a jak jsou naše střelkyně úspěšné! Tak vznikaly skupiny historického šermu,  pořádají se repliky bitev, např. bitvy u Slavkova. Třeba jste se takové akce zúčastnili i vy.

V člověku je to asi zakódováno odpradávna, vždyť mnohé vtipy v Dikobrazu zobrazovaly pračlověka s kyjem v ruce. Technika se vyvíjela a ve válkách, kterých je v historii plno, to vidíme. Mnohdy to rozhodlo o výsledku boje. Dnes se tedy vrátíme ještě k bitvě u Hradce Králové, trochu se zamyslíme, proč Rakousko utrpělo tak drtivou porážku. Představíme si jednoho vynálezce, o kterém my, kteří se běžně nezabýváme zbraněmi, ani nevíme.

Ve Volyni v jižních Čechách žil svého času mistr puškařský a vynálezce Sylvestr Krnka. No, kdo ho zná? Krnka se volyňským měšťanem stal v roce 1848. Ve městě měl vlastní dílnu a vyzbrojoval místní národní gardu. A právě v jihočeské  Volyni přišla na svět jeho první zadovka. Tedy první puška nabíjená zezadu. Byl to ve své době převratný vynález.

Krnka svoji konstrukci zadovky s otočným záklopkovým závěrem předložil k vyzkoušení pražskému velitelství Polní dělostřelecké brigády v prosinci 1849, avšak zbraň byla zamítnuta. Zadovku a jednotný náboj jeho konstrukce zavedla v roce 1869 do výzbroje ruská carská armáda a Černá Hora. Pušky systému Krnka se později také dostaly do výzbroje bulharské a rumunské armády.

Podstatu vynálezu lze vyjádřit - zadovky proti předovkám.

Kdo ví, jak by dopadla prusko-rakouská válka roku 1866, kdyby rakouská generalita zavedla také do výzbroje pěšáků zadovku od českého puškaře Sylvestra Krnky? Pušku, která se nabíjela zezadu, už nabízel v roce 1849, ale rakouská armáda ještě 17 let poté používala stále pušku zn. Lorenz, která se nabíjela zepředu, tedy podstatně pomaleji. Pruští vojáci používali už tehdy moderní zbraně – zadovky.

Po vítězné válce se říkalo, že pruské zadovky dopomohly Prusku k vítězství nad Rakušany. Určitě to byl jeden z důvodů, proč byla pruská pěchota tak úspěšná, když rakouští velitelé dali povel k boji na bodáky. Rychlopalné zadovky tak zkosily stovky rakouských vojáků ještě dřív, než stačili doběhnout do blízkosti nepřítele, aby mohli bodáky vůbec použít.

Moderní pruská zadovka, tzv. jehlovka vzor 1841, se systémem Nikolause Dreyse už využívala patrony a vojáci mohli pušky nabíjet až třikrát rychleji než rakouské předovky. Rakušané měli ve výbavě pušky vzor 1854 Lorenz, které byly sice pomalejší, ale měly zase lepší přesnost a větší dostřel. Vítězství Pruska ve válce roku 1866 urychlilo přezbrojení většiny evropských armád, které začaly masově používat pušky se zadním nabíjením.
O vítězství Pruska v roce 1866 nerozhodla jen moderní puška, ale hlavně lepší taktika a využívání informací přímo v terénu. Například při klasickém bodákovém útoku rakouské pěchoty Prusové naplno využili rychlejších pušek jehlovek, přestože nebyly tak přesné a průrazné. Bylo to znát i na obrovských ztrátách rakouské armády. Přestože Rakušané měli výborné dělostřelectvo vybavené moderními děly a vynikají jízdu, když došlo na pěší útok, vyhrávali Prusové.

Prusové využívali různé způsoby vedení boje, kryli se v terénu a používali i střelbu vleže. Rakouská armáda se naopak držela tradičních zvyklostí a vojáci pušky nabíjeli a stříleli z nich pouze vestoje. Bitvu u Hradce Králové a celou válku 1866 tak nerozhodla jen technika, ale zejména strategie a nové způsoby vedení boje. Co musíme připomenout, je počet padlých vojáků za jediný den bitvy - odhaduje se kolem 50 tisíc obětí! Nevím, jestli tato skutečnost pak vynálezce těší. 😯

Sylvestr Krnka (29. prosince 1825 Velký Bor u Horažďovic - 4. ledna 1903 Praha-Michle ) byl český puškař a vynálezce. Jeho nejvýznamnějším vynálezem je bezesporu puška zadovka.

Zezadu nabíjená střelná hlavňová zbraň je založena na možnosti otevřít a zase pevně zavřít hlaveň na straně opačné než je ústí hlavně. K tomu je používáno zařízení zvané závěr. 

Puška Zadovka je vynálezem Sylvestra Krnky, který se puškařskému řemeslu vyučil ve Vídni a roku 1848 se stal městským puškařem ve Volyni a dodavatelem zbraní pro národní gardu. Ta byla ovšem brzy po revoluci 1848 rozpuštěna. 

Puškař Sylvestr Krnka žil svého času ve Volyni. 

Ve Volyni byla výstava k 170. výročí první zadovky

Právě tehdy nabídl rakouské armádě nový typ pušky - vedle pruské jehlovky jedinou armádní zadovku na světě. Přesvědčit rakouské vojenské byrokraty se mu však nepodařilo. Nic nejsou platná ani další zlepšení - důmyslné zvýšení rychlosti střely či nové kovové nábojnice. Nepomáhá dokonce ani katastrofa roku 1866, kdy je rakouská armáda u Hradce Králové pruskými zadovkami doslova zdecimována. A tak se Krnka obrátil do ciziny. 

Měl úspěch - jeho puškou jsou vyzbrojovány armády Černé Hory, Bulharska, v rusko-turecké válce z ní střílí skoro čtvrt miliónu ruských vojáků. Zbraň se uplatňuje i ve Švédsku, Norsku a jinde, jen doma Krnka nedochází uznání. 

Přesto pokračoval (od roku 1871 už v Praze) na vývoji stále lepších opakovacích zbraní, později i se svým synem Karlem Krnkou.

Hrob mistra Krnky

Hrob Sylvestra Krnky i s uvedením jména jeho manželky Elišky Krnkové na hřbitově Na Zelené lišce v Praze 4, kde je pohřbena i  vynálezcova dcera Božena Krnková, která byla nešťastnou náhodou zastřelena bratrem Vladimírem ve věku 5 let. 

 Krnka1

Podrobně o S. Krnkovi ZDE 

Hradecká pevnost se nevzdala

Vraťme se ještě k bitvě, jejíž 155. výročí jsme si připomněli. Obyvatelé královéhradecké pevnosti čekali druhý den po prohrané bitvě na Chlumu vpád pruské armády. Na loukách v okolí pobíhaly zmateně desítky koní bez jezdců, ale ráno 4. července 1866 byl ve směru od Chlumu nezvyklý klid. Pak přijeli pruští parlamentáři a žádali, aby se pevnost vzdala. Velitel jim sdělil, že odpoví až následující den. Získával čas. Žádost pruské armády byla telegraficky poslána císaři.

V pevnosti, kterou nechal v letech 1766 až 1789 postavit císař Josef II., bylo prakticky každé volné místo využito pro uložení raněných. Velitel nejdříve odmítl pevnost otevřít, když ustupující rakouská armáda chtěla městem projít, protože se bál, že nepřítel je blízko, ale pak raněné přijímal. Pevnost připomínala velký lazaret. Ale jinak byla dobře chráněna. Hradební zdi byly vysoké 8 až 10 metrů, hluboké příkopy v širokém okolí byly zatopeny vodou z Labe a Orlice.

Když přijeli parlamentáři druhý den a velitel se odmítl vzdát, Prusové začali město ostřelovat děly. Lidé se ukryli do sklepů. Hradecká vojenská posádka odpovídala střelbou z děl umístěných na hradbách. Z města pak v noci odváželi raněné do Třebechovic. Prusové se ještě několikrát pokoušeli velitele pevnosti přesvědčit, aby se vzdal, že město rozstřílí, ale sporadické ostřelování nenapáchalo mnoho škod. Pevnost odolávala až do 27. července, kdy se válčící strany dohodly na pětidenním klidu zbraní. Od 2. srpna pak platilo příměří a pruská armáda se k pevnosti nesměla přiblížit na vzdálenost jedné míle. 23. srpna 1866 byl mezi Pruskem a Rakouskem uzavřen mír. Pevnost odolala.

Královéhradecká pevnost byla prakticky měsíc a půl odříznuta od zbytku země, nejezdily vlaky, nefungovala pošta, nedovážely se potraviny. Poslední vlak z města odjel 3. července a další přijel až 31. července, když se dohodlo pětinedělní příměří. První pošta z města vyjela po 3. červenci až po měsíci. Když se začalo mluvit o míru, přijela skupina pruských oficírů s lékaři z Nechanic a žádala o vstup do pevnosti a léky. Posádka je do pevnosti nepustila, ale před hradby jim donesla léky pro nemocné.

Hradecká pevnost nehrála podstatnou roli v žádné válce od roku 1789. Dne 18. dubna 1884 byla formálně zrušena a roku 1893, kdy byl dojednán odkup armádních pozemků a budov, ji začalo město systematicky bourat. Zbourání pevnostních hradeb a zasypání příkopů umožnilo další rozvoj města. 

Špionáž byla rozšířena u obou armád a velitelé vysílali své špehy před příchodem do Čech, aby zjistili postup, rozmístění a vybavení armád nebo i náladu obyvatelstva. Například v pevnosti Josefov byl odhalen jeden z nejschopnějších pruských špionů - policejní rada Vilém von Stieber, který navenek vystupoval jako obchodník se svatými obrázky. Ve skutečnosti prodával dělníkům, kteří kopali zákopy, erotické obrázky 😄.

Údajný špeh František Kopecký, kterého rakouští vojáci dovedli až ke královéhradecké pevnosti, vyvázl se zdravou kůží jen díky šťastné náhodě. V té době kolem pevnosti táhlo ustupující rakouské vojsko a cesty byly plné vojáků, povozů, převážených zbraní a jezdců. V jednu chvíli zástup rozdělil rakouské vojíny od zajatého Kopeckého a ten se dal na útěk. Musel dokonce přeplavat obranný kanál, ale nakonec se oklikami dostal až do Nechanic. O své „vyzvědačské pouti“ pak často vyprávěl v hospodě 👍.

zdroj: strakonickydenik.cz, Wikipedie, internet 

14 komentářů:

  1. Pamatuju si na hodiny dějepisu a na tvrzení, že poměr výstřelů 3 ku jedné rozhodl výsledek sřetů Rakušáků s Prusy. Souhlasím ale spíš s tím, že rozhodla taktika boje. V první světové se vedli také útoky na bodáky a strojní pušky (kulomety) střílely mnohonásobně rychleji. Musel bych to dohledávat a nemám nyní čas, ale po té osudné bitvě pak pokračovaly ještě nějaké šarvátky, ve kterých mělo na vrch Rakousko. A nemyslím tím obléhání. Přeju pěkný den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že jste měli dobrého učitele dějepisu, který jen tak nestřílel do vzduchu ☺. Něco o tom jistě věděl. Ono Prusové to byli vlastně Němci a ti tehdy své sousedy "oťukávali" dost často, třeba Francouzi by mohli povídat. Taktika je rozhodně důležitá, to chce dobrého velitele, který si dovede nad mapou určit ten nejlepší směr útoku a samozřejmě má v záloze další řešení. Pružnost myšlení je na místě, mohou nastat nepředvídané situace, např. tání sněhu nebo deště a tím rozmoklý terén, nebo zvednutý vodní tok, který se těžko překoná. První světovou tu zatím rozebírat nebudeme, tu si necháme na jindy.
      Díky za komentář a přeji hezký večer. ☺

      Vymazat
    2. Udělal jsem si chvilku čas při skleničce vína, ohledně bitvy u Hradce Králové 1866. Rozhodlo nejen to, že velitel Helmuth Karl von Moltke starší byl příznivcem nových technologií, ale také jeho strategie, která se netýkala ani tak přímo v taktiky na bojišti, ale v rychlých oddělených přesunech a společném drtivém útoku všech jednotek. Co se týká formací na bojišti, tak podle mých zdrojů nebyl v tomto směru nijak novátorský a měl štěstí, že jeho protivníci byli v taktice zaostalejší než on. Do jité míry bych jeho taktiku přesunů přirovnal já osobně k Napoleonovi, o kterém se říkalo, že vítězil hlavně nohama vojáků (pochody, přesuny) než jejich pažemi.

      Vymazat
    3. No to je paráda, dát si skleničku a hop na bitvu u Královýho Hradce, kde lítaly koule prudce ☺ ☺. No tam byla řež, rozhodně to tam k smíchu nebylo. A ty nové technologie - to budou ty nové zbraně zadovky a jestli jsi četl o tom lese, to byla léčka, která se povedla a rakouské vojsko vlákali do lesa a ... přečti si to, mám tam i Alej mrtvých. Co se týče Napoleona, záleží o jaké přesuny se jedná. Jestli třeba v bitvě u Slavkova, tam by to šlo, ale co jeho tažení do Ruska? Nohy vojáků byly omrzlé, Francouz zvyklý na teplo, byli vtaženi do Ruska taktikou spálené země. Všeho dočasu, i u Napoleona.
      Ale bezva píšeš, já si ráda pokecám na toto téma, tak i na zdraví, piju jen suché červené ☺.

      Vymazat
    4. Ohledně událostí spojených s Moltkem mám zdroj v Němčině z roku 1890 včetně obrázků, ale nemám to dobře přeložené a už to nepřeložím, protože od maturity je to celkem dlouho a Němčinu nepoužívám... Ke zdroji na uložišti přes PC se nedostanu (porucha). A tak čerpám jen ze stručného medailonku Moltkeho. Ohledně Hradce a ani Napoleona se nehodnám přít a ani moc diskutovat. :-D Nejvíc v životě jsem se zajímal o bitvu u Little Bighornu a co autor, to jiný názor na věc. Takové rozbory jsou hodně časově náročné a na zdroje taky. Kromě zadovek byl velkým příznivcem železnice a telegrafu. Přímo podrobnosti o té bitvě u Kradce Králové nenám při ruce. Já piju bezové. Z květu černého bezu... :-)

      Vymazat
    5. Tak to jsi dobrý, pokud pracuješ s textem v originále, je to samozřejmě odborný text.
      Je škoda, že máš tu poruchu. Mně tady nejde o to, abychom se přeli, spíše si vyměnit názory. Ale je pravda, že názory historiků se na některé otázky liší, pak se píše - Xy říká, že... a Yx tvrdí... Víš jak to je, dějiny píše vítěz, to je stará pravda.
      O železnici tady také něco bude, ale těch témat mám tolik, že zatím mám nabito. Pokud se chceš podívat na bitvu u H. Králové, mám tři články v rubrice Historie ČR.
      To bezové víno děláte doma? Přeji úspěšný pátek. ☺

      Vymazat
    6. Ani dobové texty v originále nejsou zárukou toho, že jsou oprostěny od národní propagandy... Je škoda, že se Moltkemu nemohl už u Hradce postavit hrabě Václav Radecký z Radče, který zemřel v roce 1858, a který byl také příznivcem modernizace armády a to jako jeden z mála z rakouské generality. Ještě jedna zajímavost o Moltke starším, vyjadřoval se s despektem vůči způsobu války vedené v USA. Generálové Lee a Grant tedy neměli u něj asi velký kredit. Témata si piš podle sebe, jak to máš rozplánované. Určitě se na články podívám. Bezové dělám doma, ale jen v malém, není to ani pro nějakou velkou konzumaci, spíš jen na ochutnávku.Přeju hezký víkend. :-)

      Vymazat
    7. O té propagandě, jak píšeš na začátku, to je holý fakt. A zase to je v duchu militarismu, jak bývalo v učebnicích vždy uvedeno. Prusko a pozdější Německo hlavně zbrojilo, což se později v té Velké válce (1. světové) projevilo. A mít dobrého velitele a stratéga byl základ. Nevím, jestli by hrabě Radecký dovedl vyhrát tu bitvu u Hradce, víš jak to je. Dám jiný příklad: např. v hokeji prohrajeme pár zápasů a protože se čekalo vítězství, hledá se viník. Jednoduché - může za to trenér, tak ho vyměníme! Kolikrát se tohle děje. Na bitevním poli je to podobné.
      Témata článků střídám, jen v úterý jsou Příběhy slavných značek a v pátek Toulky českou minulostí. To mám napevno, jen výjimečně když je třeba svátek, tak to posunu.
      Bez má příjemnou vůni i chuť, my jsme dělávali bezovou limonádu. Ta pěnila a byla výborná.
      Děkuji a také přeji pohodový víkend. ☺

      Vymazat
    8. Hrabě Radecký byl tvůrcem plánů, které zapříčinily porážku Napoleona u Lipska. Ale je jasné, že už tam proti Bonapartovi stála celá Evropa a byla to zdrcující přesila. Nikde není napsané, že do té bitvy musíš jít, můžeš ustoupit, manévrovat a počkat na vhodnější příležitost. Děláme i bezový sirup, ale víš jak to je. Zastáncům zdravé potravy vstávají z toho cukru vlasy na hlavě. Ale v tom víně už cukr není a nebo ne moc. Snad bude o víkendu pěkně.

      Vymazat
    9. K Radeckému se tu na blogu také někdy dostanu. Napoleona jsem už nakousla. On dojel na svoji rozpínavost, kdy celá Evropa byla proti němu. A brzy byl konec, viz Waterloo...
      No právě pro ten cukr jsem bezovou limču přestala dělat. Ne, že bych zase tak zdravě žila, ale toho cukru v nápoji tam je příliš a tak raději bublinkovou vodu. Víno si občas dám, samozřejmě koupím, chutná mi suché červené, takže Cabernet Sauvignon, Frankovka a takové... ☺
      Pěkně bylo u nás včera, sice teplo už není, ale slunko svítilo celý den. O víkendu nevím. Ať je hezký a příjemný.

      Vymazat
    10. Ono mince má dvě strany a ještě může sůstat stát na hraně... V životě to tak jednoduché není a hodnotit Napoleona není také vůbec jednoduché. Vládci vzešlému z lidu mocná šlechta nikdy neodpustí. O tom by mohl vyprávět i náš Jiří z Poděbrad. Nakousla si Rusko, spálenou zemi a omrzlé nohy vojáků. Dlouho jsem nevěděl, že Napoleon vyčkával a snažil se uzavřít s Carem mír. Ta časová prodleva, příchod tuhé zimy a byl konec... Která mocnost nebyla rozpínavá? Ale bylo úžasné, jakou měl Napoleon podporu mezi normálními lidmi. To se dá přirovnat třeba k počátkům moci Hitlera, ale Napoleona rozhodně nemohu označit jako zrůdu. Ale jak jsem zaznamel, ve Francii ve vládních kruzích nemá ani nyní moc velkou oblibu. Odpovědi na to co se stalo jsou ještě před tím, než se vůbec nějaká dobyvačná vojenská tažení uskutečnila. Vzešel z revoluce, která požrala spoustu lidí před ním a nakonec i jeho samotného, aby se k moci znovu dostaly staré pořádky. Snad bude víkend pěkný, chtěl bych se někam zajet podívat. Malý vinohrad mám vysazený, ale hlavně na konzum a burčák. Nejsem ve vinohradnické oblasti, ale třeba se jednou opravdu zadaří.

      Vymazat
    11. Zaměřím se na Napoleona, o něm jsem už psala např. v rubrice Milostné legendy, to jsi asi nečetl. Jak píšeš o jeho snaze přiblížit se carovi, tak on když hledal nevěstu, ohlížel se i do carské rodiny, jenže... je to právě v Milostných legendách.
      Jinak jsem byla v pařížské Invalidovně, kde je pohřben a také na Vítězném oblouku. Je obtížné říct, jakou tam má oblibu, ale nedávno měl v Invalidovně pohřeb Belmondo. A třeba v Polsku je Napoleon dodnes oblíben, viz paní Walewská.
      Tak si aspoň můžeš zazpívat "Vinohrady, vinohradyyyy.... " jen tak pro radost. ☺

      Vymazat
    12. Mimo milostné legendy si popíšu o všem možném, ale podobná milostná témata neřeším. Z vlastní zkušenosti vím, že v podobných věcech se mnohdy jedná opravdu jen o legendy,které aspon v mém případě byly vždy jedna velká mlhavá lež na entou. :-D Místo milostných legend si dám raději sklenku zatím méně kvalitního vína z mých hroznů, protože jsem sazenice révy kvůli sporům o hranice musel v té době vysadit na nevhodné místo. Milostné legendy mám nejraději pouze filmové, třeba První rytíř, protože ty v životě významných osobností byly pouze špinavou politikou. Přeju pěkný víkend někde po památkách. :-)

      Vymazat
    13. Možná ten název rubriky nevystihuje dobře to, co jsem zamýšlela, co je tam obsaženo. Kdybych to nazvala "příběhy", možná by to bylo lepší? Tam nejde o popis nějakých milostných věcí, to vůbec, ale zatím tam mám příběh Napoleona a nezajímavé téma to není. Navíc o něm moc lidí vědět nebude. Takže prosím, tam nejsou legendy, nějaké povídačky, ale je tam nastíněn jeho soukromý život, jaký byl mimo bojiště. To se pak totiž odrazilo i v politice, jako císař potřeboval nástupce a to byl problém. V budoucnu vyberu zase nějakou dvojici a popíšu o ní. ☺

      Vymazat