Bitva u Hradce Králové podruhé - Okólo Hradce - bitva začíná 3. července 1866

Pokračování 1. části:

Začátkem července 1866 hodlal Ludwig von Benedek s Prušáky srovnat skóre u Hradce Králové. Rakušáci dorazili na místo bitvy ještě 2. července v noci a zakopali se na téměř desetikilometrové obranné linii kolem několika vesnic, polí a lesíků. Sto sedmdesát pět tisíc pěšáků, čtyřiadvacet tisíc jezdců a sedm set sedmdesát děl. A jakých děl! Rakousko bylo v té době svou artilérií vyhlášeno. Obecně vzato měl von Benedek na své straně spoustu výhod. Prusko například velice slavně začalo používat nové pušky, které se nabíjely zezadu a tedy rychleji, ale v téhle době byly pořád ještě spolehlivější rakouské muškety, které se ládovaly zepředu a měly pekelný dostřel.

 

Ve Volyni žil mistr puškařský a vynálezce Sylvestr Krnka. Ten vynalezl pušky zadovky. Zezadu nabíjená střelná hlavňová zbraň je založena na možnosti otevřít a zase pevně zavřít hlaveň na straně opačné než je ústí hlavně. K tomu je používáno zařízení zvané závěr. Rychlopalné zadovky tak zkosily stovky rakouských vojáků ještě dřív, než stačili doběhnout do blízkosti nepřítele, aby mohli bodáky vůbec použít.

Rakousko mělo tenkrát ale i taktickou a strategickou výhodu postavení, rovněž odpočaté muže… Jenomže nemělo velitele, který by se dokázal flexibilně přizpůsobit situaci a těchto výhod využít. Jako stará páka von Benedek rád velel “ze hřbetu koně”, což je určitě heroické, ale ztratíte tím přehled o většině bojiště.

Bitva začala za rozbřesku 3. července a Prušáci byli většinu dopoledne trháni na kusy rakouským dělostřelectvem. Von Benedek ale měl v hlavě pořád zaryté dvacet let omílané postupy, které v moderním válečnictví už dávno nefungovaly, takže zahájil pěchotní útok směrem na Prušáky, kteří se tak díky svým rychle nabíjeným puškám dostali nablízko do ohromné výhody.

Takových chyb se stalo během bitvy hodně. Třeba skupina rakouských jednotek, která se nechala zatáhnout do bitvy o "bezvýznamný lesík" a odkryla tak celé jedno křídlo obranné linie, takže se Prusku podařilo dobýt kopec s artilerií a vpadnout Rakousku do zad… Přesto všechno se Rakušáci drželi až do momentu, kdy pruskému veliteli Helmutu von Moltke nepřispěchal na pomoc se třetí armádou korunní princ Vilém II..

Ke cti Ludwiga von Benedek je třeba říct, že včas rozpoznal prohranou bitvu a zahájil ústup, který se mu celkem povedl. Odpoutat bojující jednotky od sebe není jednoduchý úkol. Rakouský ústup byl kryt dělostřeleckou palbou… a řada rakouských dělostřelců své kamarády kryla až do posledního momentu. Když utichla děla, kryla ústup pěchoty jízda, která zabředla do krvavé řežby s pruskými jezdci.

Von Benedek zachránil jádro armády, ale pravděpodobně tady někde prohrál válku. Na druhé straně pole se von Moltke s Vilémem shodli, že jsou příliš oslabeni na to, aby Rakušáky pronásledovali. Všem zúčastněným trvalo několik dní, než jim došlo, jak významná tahle bitva v kontextu války byla.

Suma sumárum: 

Bitva u Hradce Králové, největší řežba na našem území: Jedno špatné rozhodnutí si vyžádalo padesát tisíc životů.

Prusko-rakouská válka skončila jasným vítězstvím Prušáků, které bylo podepsáno v Praze. Rakousko muselo postoupit řadu oblastí. Oslabilo ho to natolik, že se do roka přeměnilo na Rakousko-Uhersko (rakousko-uherské vyrovnání). Prušáci naopak získali natolik síly, že se von Bismarckovi jen o pět let později podařilo založit Německé císařství. 

Otto von Bismarck

Císař Vilém II. - kaiser Wilhelm II.

Podepsáním kusu papíru najednou vznikla největší mocnost v kontinentální Evropě.

A jen o pár desítek let později se obě dvě mocnářství rozpadla na konci 1. světové války, kterou mimochodem na rakouské straně začal pořád ten samý František Josef I. a na straně Německého císařsví stál císař Vilém II. se svým starým poradcem, velitelem Helmutem von Moltke.

Pokračování... 

zdroj: G.cz, denik.cz