Málo známá historie: Těšínská knížata z piastovské dynastie I.

 

 

 

Příspěvky o Těšínsku mají nastínit nelehký vývoj této části republiky. Dnešní příspěvek navazuje na 1. část těšínské série.

Těšínské Slezsko, zkráceně Těšínsko je součástí mnohem   většího   historicko-geografického   evropského  územního  celku.  Je  součástí  Slezska  (pol. Śląsk, něm. Schlesien),  jehož   hlavním   městem   byla   Vratislav  (pol.  Wrocław, něm.  Breslau). Na  evropské politicko-geografické scéně se Slezsko objevilo zhruba ve 12. století. 

Piastovci (polsky Piastowie) byli původní polskou knížecí a později královskou dynastií. Přestože svůj původ odvozovali od bájného Piasta, oráče z hnězdenského podhradí, byl historicky za prapředka všech polských knížat považován jistý Chościsko. Slezští Piastovci je souhrnné označení příslušníku rodu Piastovců, vládnoucích ve Slezsku.

Zakladatelem této větve Piastovců byl polský kníže Vladislav II. Vyhnanec, nejstarší syn Boleslava III. Křivoústého, jenž po roku 1146 pobýval spolu se svou rodinou v exilu v říši. Jeho synové se vrátili po teprve roku 1163, kdy jim bylo uděleno Slezsko (Boleslav I. Vysoký, Měšek I. Křivonohý a Konrád Hlohovský).

Slezské větve vymíraly postupně: 1335 vratislavská, 1368 svídnická, 1492 olešnická, 1504 hlohovská, 1532 opolská, 1625 těšínská a poslední břežsko-lehnická roku 1675 vévodou Jiřím IV. Vilémem, který byl posledním mužským příslušníkem dynastie Piastovců vůbec. Poslední Piastovna, sestra Jiřího IV. Viléma Karolína, žila do roku 1707.

V roce 1138 se rozhodnutím Boleslava Křivoústého stalo Těšínsko jednou z provincií středověkého polského státu v držení jeho nejstaršího syna Vladislava Vyhnance.  

Boleslav III. Křivoústý (polsky Bolesław III Krzywousty; 1085 – 28. říjen 1138) byl polský kníže (od roku 1102 do své smrti), který znovusjednotil stát. Boleslav byl posledním piastovským panovníkem, který vládl sjednocenému Polsku před jeho rozpadem ve 12.– 14. století, ke kterému sám napomohl svým nástupnickým testamentem.

 

Vladislav II. zvaný Vyhnanec, polsky Władysław II Wygnaniec (1105 Krakov – 30. května 1159 Altenburg) byl polský kníže a první senior, který vládl v letech 1138–1146. Pocházel z rodu Piastovců a je pokládán za zakladatele jeho větve, tzv. slezských Piastovců. Byl synem polského knížete Boleslava III. Křivoústého a jeho první ženy Zbyslavy Kyjevské.

Z  hlediska  svého  územně  správního  vývoje  je  Slezsko  naprosto  výjimečným  regionem  v  Evropě - zejména pro jeho postupný proces dělení na řadu územně správních celků, údělů, jež téměř všechny měly vzhledem k užívanému polskému dědickému právu status vévodství, resp. knížectví. 

K dělení docházelo postupně od  roku  1177,  kdy  se  na  slezském  území  vytvořily  nejprve  čtyři  úděly  (s  centry v Hlohově, Vratislavi, Opolí a Ratiboři) a později dva s centry ve Vratislavi (Dolní Slezsko) a Opolí (Horní Slezsko). V celém historickém Slezsku se postupně utvořilo až 18 slezských knížectví, která sice zajišťovala svým držitelům, knížatům z původně polské dynastie Piastovců, vysoké postavení a prestiž v tehdejší feudální evropské společnosti, ale neposkytovala jim  dostatek  prostředků  pro  náležitou  reprezentaci.  Jedním  z  takových  knížectví  ve  Slezsku  bylo  i  Těšínsko  s  politickým,  obchodním  a  správním  centrem  na  hradě  v  Těšíně. První latinská písemná zmínka o Těšíně, kde je uveden jako Tessin, pochází z roku 1155.

Na snímku zbytky brány vedoucí k Hornímu hradu společně se zachovanou středověkou dlažbou a základy věže u brány, která chránila objekt z konce 14. století. Dodnes jsou zachovány základy cylindrické věže z vápence umístěného do kruhu o průměru asi 10 m. Nafotila jsem v Cieszyně.

Těšínské Slezsko je tvořeno z převážné většiny územím bývalého Těšínského knížectví, z malé části na severu u Bohumína pak územím, jež původně patřilo k Ratibořsku. Jako politický územní     celek     se   Těšínsko    konstituovalo na přelomu let 1289-1290 vyčleněním z původně většího hornoslezského celku, tzv. Opolského knížectví    (Opolska),   a    to    po    smrti opolsko-ratibořského knížete Vladislava z polské dynastie     Piastovců    v    roce    1281.    

Nejdále na jihovýchod položenou část tohoto celku získal tehdy  jeden  ze  čtyř Vladislavových synů Měšek, který se tak stal také prvním samostatným těšínským knížetem a zakladatelem těšínské linie piastovské dynastie. První doloženou písemnou zmínkou o existenci Těšínska jako takového je listina z ledna 1290, v níž je poprvé Měšek uveden s titulem těšínského vévody. Předchozí dokumenty se o těšínském vévodovi ani těšínském vévodství, resp. knížectví, nezmiňují. Těšínští Piastovci pak Těšínsku vládli po více než 360 let, protože po Měškovi zasedlo na těšínský stolec dalších 15 Piastovců a Piastoven.

 

 

 

Rotunda na Zámeckém vrchu v polském Těšíně 

 

Listina z října 1299, kterou olomoucký biskup Dětřich potvrdil držbu území na levém břehu Ostravice osoblažskému fojtu Gerlachovi 

Pokračování 

zdroj: Muzeum Těšínska, Wikipedie