Tradiční zabijačkové recepty – ovar, jitrnice, guláš, tlačenka

 

Příspěvek navazuje na minulý článek.

Dnes to bude "tryzna" pro vegetariány. Podle statistik jíme stále více masa. Průměrný Čech předloni snědl prý víc než 43 kg vepřového, skoro 30 kg drůbežího a 9 kg hovězího. Řezníků ale ubývá, asi za to může i malá atraktivita oboru jako takového.

Zabijačkové lahůdky 

 

Tlačenku je nejlepší konzumovat s cibulí, octem a chlebem

 

Tlačenka – správná tlačenka je jen z masa, masového vývaru a částí, které po rozvaření vytváří onu hustou „želatinovou“ část – tedy nožičky, odřezky z hlavy a kůže. Výborně chutná s cibulí, octem, chlebem a pochopitelně půllitrem dobrého piva. Nevýhodou tlačenky je její poměrně krátká trvanlivost a proto bývá po zabíjačce první lahůdkou, na kterou se všichni vrhnou.

Ovar – jedná se o vařené části prasete, nejčastěji je spojován s hlavou, ale může to být i koleno, plecko nebo laloky. Nejméně tučný je z plecka, nejvíce z laloků. Hlava obsahuje jak masité části jako rypáček, ouško a líčko, tak i tučné (zbytek).

Jitrnice a jelita – jedná se o mix různého masa, kde se do jitrnic přidává povětšinou houska a játra, kdežto do jelit kroupy a krev. Dochucují se solí, pepřem, česnekem, kmínem a majoránkou.

Zabijačkový guláš – jako základ se používá vývar z vaření ovaru, jitrnic a přidávají se méně hodnotné kousky masa.

Uzené vepřové – k uzení se využívá cennější maso jako kýta. Maso se nakládá do nasoleného láku a udí se nejméně 14 dní po samotné zabíjačce

Zabijačková polévka (prdelačka) – bývá velmi tučná. Někdo do ní přidává brambory nebo kroupy

Škvarky (výpečky) a sádlo – jedí se k chlebu teplé nebo studené, s oblibou se jimi mastily hrách, čočka nebo brambory.

Zima je obdobím zabijaček. Mnoho rodin si stále ještě vlastnoručně připravuje zabijačkové pochoutky. Pokud si nejste jisti, jak na tradiční ovar či tlačenku, vyzkoušejte osvědčené recepty p. Petra Stupky.

Prvním pokrmem při zabijačce bývá zpravidla ovar. Je to vařené vepřové maso z hlavy a laloku, případně kolene, boku i plece. Výborný je také ovar z prorostlého bůčku či krkovičky doplněný vepřovým jazykem a srdíčkem.

Ovar

Suroviny:
1500 gramů vepřového masa
3 velké cibule
5 stroužků česneku
sůl, celý pepř
nové koření, bobkový list

Do vroucí vody dejte cibuli, česnek, sůl, koření a čisté a na větší kusy rozporcované maso. Na toto množství potřebujete asi 3 litry vody a nádobu na 6 litrů. Zakryjte hrnec a vše přiveďte rychle k varu.

Poté stáhněte plamen, aby se vše vařilo zvolna, bez velkého klokotání. Délka vaření záleží na druhu masa, ale počítejte raději až 120 minut. Důležité je maso uvařit akorát, protože rozvařené už není zdaleka tak dobré. Maso má být sice vařené, ale přitom pevné, jakoby pružné.

Uvařené kusy masa krájejte na menší kusy či plátky a podávejte lehce podlité vřelým vývarem.

Jitrnicový prejt

Suroviny:
400 gramů vepřové krkovice
400 gramů vepřového boku
200 gramů vepřových jater
100 gramů cibule
350 gramů strouhanky z bílé žemle
50 gramů česneku
majoránka
mletý pepř
mletý kmín
mletý zázvor
mleté nové koření
bobkový list
nové koření
celý pepř
60 gramů vepřového sádla

Vepřovou krkovici a bůček rozkrájejte na menší kousky a vložte do vroucí vody. Osolte, okořeňte celým kořením (bobkový list, pepř a nové koření) a zvolna vařte téměř doměkka. Dejte pozor, aby se maso nerozvařilo.

Na polovině sádla osmažte dozlatova jemně nakrájenou cibulku. Zasypte ji strouhanou bílou žemlí a stáhněte z ohně.

Uvařené maso nechte zchladnout, pak ho semelte nebo rozsekejte ve strojku spolu s vepřovými játry. Do vzniklé hmoty přidejte prolisovaný česnek, strouhanou housku s cibulkou, lžičku majoránky a na špičku lžičky mletého pepře a mletého kmínu. Vše důkladně promíchejte a nechte chvíli stát. Pokud hmota příliš zhoustne, zřeďte vývarem z masa, znovu ochutnejte a případně dochuťte.

Pokud chcete připravit jelítkový, tedy tmavý prejt, přidejte vepřovou krev. Na uvedené množství jí stačí 300 mililitrů.

Prejt plňte do střívek nebo pečte v troubě. Pokud chcete péct v troubě, vymažte zapékací mísu nebo pekáček důkladně sádlem a vysypte trochou strouhané žemle. Do nádoby vložte namíchaný prejt, povrch urovnejte a pečte na 180 až 200 stupňů přibližně 30 minut. Do prejtu můžete před zapečením přimíchat vařené ječné krupky nebo vařenou rýži.

Zabijačkový guláš

 

Suroviny:
500 gramů vepřového masa (plec)
250 gramů vepřových jater
200 gramů vepřových ledvinek
400 gramů cibule
100 gramů vepřového sádla
20 gramů sladké mleté papriky
sůl
50 gramů česneku
70 gramů chlebové strouhanky
majoránka, kmín
pepř černý mletý
silný vepřový vývar z kostí a kůží

Vepřové maso nakrájejte na menší kousky, osolte, opepřete a očesnekujte. Důkladně promíchejte a nechte umáčknuté odležet nejlépe do druhého dne.

Na sádle opékejte cibulku nakrájenou na stejnoměrné kousky. Když se začne barvit dozlatova, přidejte na kostičky krájenou domácí slaninu. Jakmile cibule ztmavne, zasypte ji sladkou paprikou a po kratičkém zpěnění zalijte vývarem. Vložte naložené maso, kmín a duste zvolna pod poklicí.

Když je maso zpola měkké, přidejte na menší kousky krájené čisté ledvinky a játra. Vše doduste a poté lehce zahustěte chlebem. Na závěr dochuťte drhnutou suchou majoránkou, případně pepřem.

Přímo při zabijačce se často do guláše dává také vařené srdce, jazyk, slezina a podobně.

Domácí tlačenka zvaná bachořice

Vepřové maso z hlavy, ouško, vepřový jazyk a vepřové nožičky a několik kousků kůže uvařte stejně jako ovar. Pak nakrájejte na stejnoměrné kousky a v míse zalijte silným odvařeným vývarem, tak aby spojoval nakrájené maso. Přidejte mletý pepř, nové koření, špetku zázvoru a majoránku, případně přisolte.

Poté naplňte směs do obalu, zavažte a vložte do chladné vody či vývaru a přiveďte k varu. Vařte zvolna asi hodinu.

Uvařenou tlačenku nechte chladit do druhého dne.

Pokud chcete tmavou červenou tlačenku, vmíchejte syrovou krev při ochucování. Aby tlačenka nebyla příliš mastná, seberte z vývaru sádlo. Pokud nemáte kůže a nožičky, musíte ztužit dílo práškovou želatinou.  

zdroj: budejovice.rozhlas.cz, cesky.radio.cz, Petr Stupka

Zabijačka od A do Z

 

Co si myslíte o zabíjačkách? Zažili jste někdy pravou vesnickou zabíjačku? Máte nějakou veselou či dramatickou příhodu spojenou s děním kolem zabíjačky? Původně jsem si nemyslela, že toto téma na blogu nastolím, ale inspirovali mě někteří návštěvníci blogu. Psali jste, že masopust byl u vás spojen se zabijačkou.

V době masopustu se po staletí konaly hostiny, ve městech tancovačky, na vesnici vepřové hody a na talířích nechyběla huspenina, klobásy, jelítka, jitrnice, ovar, škvarky... 

Tradiční byl a někde ještě je také masopustní průvod s maskami a maškarami, v takovém průvodu šel obvykle ras, turci, kominíci, kobyly, medvěd... Na závěr masopustní obchůzky dochází k obřadu poražení kobyly, zastřelení medvěda, nebo pochování basy.

Masopustní (fašanková) tradice je velmi dlouhá, sahá až do předkřesťanských dob. Tehdy lidé oslavovali slunovrat a boha Dionýsa. Do novodobější historie patří takzvaný Tučný čtvrtek. V tento den chystaly hospodyně masitá jídla – a jak název napovídá, musela plavat v sádle a oleji.

Je to také den, kdy se podle tradice měla konat poslední zabijačka, protože se traduje, že je v tento den potřeba sníst co nejvíc, aby si člověk vytvořil zásoby před blížícím se předvelikonočním půstem.

Prase položilo život „na oltář“ tradičních vepřových dobrot. Snad takovým snímkem nikoho neurazím. Kdo není vegetariánem, tak snad chápe, že maso, které většinou zakoupíme v obchodním řetězci, pak upravíme tepelně a jíme - pochutnáme si na řízku, steaku, pečeni, gulášku ... vše pochází z chovných zvířat. V dětství jsem to zažila a byla jsem vedena k tomu, že prostě ty husy, které jsme pásli a krmili, ty králíky v kotci, toho pašíka, kterého jsme každoročně krmili a vykrmili do jatečné váhy, že prostě tato zvířata jednou sníme. Tak se prostě chová hospodář a tak to prostě je.

Jakkoliv se časy mění, tradice zimních vesnických zabíjaček se stále udržuje. Bez zkušeného řezníka se ale žádná zabíjačka neobejde. Právě na něm záleží, jak vše proběhne i jak chutně připraví jitrnice, jelítka i tlačenku. Právě řezník také rozděluje úkoly pomocníkům, kteří musí vše včas připravit. Od přípravy množství česneku, cibule, krup a koření…po vaření jitrnic, prací a špejlování střev. To je ostatně ta nejméně oblíbená práce, na která ale velmi záleží.

 

 

„Tradiční zabijačka“ se stává už pojmem a často už ani nevíme, co si pod ním představit. V případě zabíjačky mají své místo samozřejmě tradiční recepty a koření…Ovšem to, co dělá průběh zabíjačky skutečně tradičním, je především ruční práce. Ve finálním výsledku jí totiž skutečně cítíme.

Zabíjačka začíná tím, že se zatopí dřevem v kamnech. Maso se mele ručně, a každému produktu se dá čas i námaha, kterou skutečně potřebuje. A jak je to s pomocníky? Řezníci s nadsázkou říkají, že „prase má nejvíce příbuzných“. Na každou zabíjačku se totiž sjedou jako pomocníci přátelé i široká rodina. Každá pomoc je cítit, i když se jedná "pouze" o úklid. Bývá zvykem, že každý přiveze něco dobrého. Spolu se zatopením a porážkou prasátka se totiž začíná i pořádnou snídaní se staročeskými koláči a bábovkou, a nemůže chybět ani přípitek, kterým se také zabíjačka tradičně zakončí.

Ze zabíjačky je nejzdravější polévka a jelítka!

Podle dietní sestry je pro lidský organizmus nejzdravější polévka, jelítka a tmavá tlačenka.

Kdyby to zůstalo na Josefu Jungmannovi, jmenoval by se prosinec prasinec. Slovutný obroditel, který mimo jiné nahrazoval latinské názvy měsíců českými jmény, zohlednil fakt, že v prosinci se hojně porážela prasata.

Tradiční zimní období zabijaček trvalo do masopustního úterý. Po něm následovala Popeleční středa, která bývala v dobových zvyklostech venkovských hospodářů začátkem postního období. Skončilo hodování a radovánky a to až do Velikonoc.

V dřívějších dobách se zabijačky konaly výlučně v zimních mrazivých měsících, kdy bylo možné množství sádla, masa, ale hlavně výrobků z vnitřností lépe uchovat. I proto se v tomto období na vesnicích odbývalo nejvíce svatebních hostin, při nichž vedle ovarů, jitrnic, jelit a pečeného masa nesměly chybět ani na sádle smažené kobližky, šišky a boží milosti. 

Dnes, kdy už se staré zvyky příliš nedodržují, ale hlavně v době mrazáků a mrazicích boxů, se zabijačky konají celoročně.

Ostatně si k ní ani nemusíte žádného pašíka vykrmovat. Jednoduše v řeznictví (nebo někde na farmě) zakoupíte třeba jen očištěnou půlku prasete a zabijačku si kdykoliv uděláte jenom z ní.

Samozřejmě, že to není ono! Jednak si nepochutnáte na všech těch jelitech, jitrničkách, tlačence, jatýrkách a mnohých dalších dobrotách, ale především chybí ten prastarý rituál a atmosféra pravých zabijaček. 

Pokračování - brzy zde budou tradiční zabijačkové recepty   

zdroj: regiony.rozhlas.cz, plzen.rozhlas.cz, hradec.rozhlas.cz, brno.rozhlas.cz

Masopust a recept na tradiční masopustní koblihy a křehotiny

 Příspěvek navazuje na včerejší článek ZDE

Masopustní neděle

Masopustní neděle byla počátkem hlavních oslav, a tak se nesla ve znamení zábavy, hodování, tance a celkového veselí. Někdy se jí tedy podle zábavy přezdívalo neděle taneční. Oblíbenými byly především jalové hody, a ty pořádaly ženy, které si zaplatily muzikanty i prostory hospody, aby zde uspořádaly zábavu samy pro sebe.

Masopustní pondělí

I na masopustní pondělí se tancovalo, ale na rozdíl od neděle, v pondělí mezi oblíbené zvyky patřily mužovské bály. Ty byly určené pouze pro ženaté a vdané, takže svobodní lidé neměli přístup. Na těchto bálech se při tanci vyskakovalo co nejvýše, jelikož lidé věřili, že, jak vysoko selka vyskočí, tak vysoké bude v následujícím roce obilí.

Masopustní úterý

Vrcholem oslav, hodování a veselí, bylo masopustní úterý. V tento den se vsí nebo městem vydal tradiční průvod maškar, při kterém lidé v maskách obcházeli stavení a nesměli vynechat ani jeden dům. U každého stavení se zastavilo, zazpívalo, hrálo a tancovalo. Majitelé stavení maškary pohostili a všichni pak popíjeli a ochutnávali, co hrdlo ráčí.

Loučení s masopustem v některých oblastech znázorňoval průvod s marámi. Na nich byl masopust uložen v podobě figuríny, živé postavy nebo třeba jako basa. Pak se konal soud, při kterém byl masopust před celou vesnicí odsouzen a veřejně popraven.

Masopustní zábavy většinou končily úderem půlnoci, kdy ponocný zatroubil na roh a rychtář vyzval veselící se dav, aby se v klidu rozešel domů, protože zrovna nastala Popeleční středa, tedy čtyřicetidenní přísný půst. Lidé věřili, že pokud by s oslavami nepřestali ani po půlnoci, zjeví se mezi nimi ďábel, nejčastěji cizinec v zeleném kabátu. V některých lokalitách se masopust o půlnoci ukončil pochováním basy, což značilo to, že během postního období si hudebníci na své nástroje nezahrají a ukončí se tak veselice. Druhý den ráno se ještě k snídani dojídaly mastné rohlíky s mlékem nebo kávou, oběd byl však přísně postní.

Čerstvé koblížky a další smažené sladké pečivo neodmyslitelně patří k tradičnímu masopustu. Vyzkoušejte tři recepty:

Náročnost středně obtížné

Typ jídla dezert

autor: Petr Stupka

Klasické koblihy

Suroviny:
500 gramů hladké mouky (případně polohrubé)
3 nebo 4 žloutky
50 gramů másla
50 gramů cukru krupice
30 gramů droždí
250 mililitrů mléka
trochu soli
kůru z poloviny citrónu
dvě lžíce tuzemského rumu
marmeláda na plnění
olej nebo sádlo na smažení

Zahřejte mléko, rozpusťte v něm cukr, sůl a rozmíchejte droždí. Přidejte trochu mouky a vše dobře zamíchané nechte pod plátnem vzejít.

Do kvásku pak vlijte rozpuštěné máslo se zašlehanými žloutky, zbylou částí cukru a rumem. Postupně vmíchávejte mouku, nejlépe zahřátou. Vzniklé měkké těsto hněťte tak dlouho, až se přestane lepit na okraje mísy. Pomoučené ho nechte vykynout.

Vyválejte silnější plát těsta a vykrajujte kolečka. Tradičně se koblihy smaží na sádle nebo směsi sádla a přepuštěného másla. Můžete použít i olej, ale koblihy budou mít jinou vůni a chuť.

Na závěr naplňte marmeládou. Můžete ji do středu koblih vstříknout cukrářskou plničkou nebo koblihy z boku propíchněte a cukrářským sáčkem bez nástavce je snadno naplňte. Tak jsem to viděla i při exkurzi v pekárně. Proto má koupená kobliha "dírku". 

Koblížek

Pojďte děti k nám do spížky,

zaděláme na koblížky.

Smíchej mouky, vejce, sůl,

už je toho těsta půl.

Přidáme i kvasnice,

ať je ho co nejvíce!

Koblížek pak uválíme,

na plotně ho usmažíme.

Potom toho koblížka

dáme pěkně do bříška.

Moderní koblížky

Suroviny:
500 gramů hladké mouky
3 žloutky
150 gramů majonézy
rum, citronová kůra
20 gramů droždí
250 až 300 mililitrů mléka
vrchovatá lžíce cukru
špetka soli

Nechte vzejít kvásek z mléka, cukru, soli a droždí jako u klasických koblih. Poté přidejte ostatní suroviny, přimíchávejte mouku a hněťte těsto.

Vykrajujte kolečka, smažte a plňte marmeládou stejně jako u klasických koblih.

Boží milosti

Suroviny:
150 gramů hladké mouky
30 gramů cukru
30 gramů másla
3 žloutky
špetka soli
lžíce kysané smetany
lžíce tuzemského rumu

Zpracujeme všechny suroviny na hladké těsto. Je nutné ho pořádně prohníst a půl hodiny nechat odležet. Pak těsto rozválejte, přeložte a opět nechte odležet.

Teprve poté můžete těsto rozválet a vykrajovat libovolné tvary. Smažte na oleji po obou stranách. Po usmažení vyndejte na ubrousek, odsajte přebytečný tuk a obalujte v moučkovém cukru s vanilkou. 

Teď něco pro Fukčárinku, která vzpomněla masopustní křehotiny! 

Masopustní křehotiny 

20 dkg hladké mouky
2 dkg másla
3–5 žloutků
lžíce rumu
špetka soli
sádlo na smažení

Na vál prosejeme mouku, rozdrobíme do ní máslo, přidáme sůl, žloutky a rum zaděláme těsto tak tuhé, aby nebylo potřeba podsypávat moukou. Těsto tence vyválíme a vykrájíme z něho čtverečky 4x4 cm. Nožem na povrchu každého čtverečku uděláme 3 řezy. Přikryjeme ubrouskem, aby neztvrdly. Vezmeme jeden čtvereček po druhém a smažíme v rozpáleném tuku. Když zčervenají, obrátíme je. Necháme na ubrousku okapat. Potom je pocukrujeme a navlékáme na provázek.

Kdo má čas a chuť poslouchat -  Koblížky podle dávných návodů, vydatná polévka a vepřové maso pečené na několik způsobů.

zdroj: www.ceskevelikonoce.cz, budejovice.rozhlas.cz, liberec.rozhlas.cz, www.pigy.cz

 

Co je masopust a proč se slaví?

 

Máte rádi zvyky a tradice? Jsou oblasti, které jsou "národopisné", je to spojeno i s dodržováním lidových zvyků. Patří k nim i masopust. Sama žiju v oblasti, kde si na tyto věci "nepotrpíme", možná je to ke škodě, ale člověku to nechybí.  Takže nemohu tady psát o vlastních zážitcích z masopustu nebo o výrobě masek a kostýmů. To však neznamená, že by mě tyto zvyky nezajímaly a nyní je nejvyšší čas si masopust představit. 

 

V dnešní době má pojem masopust řadu významů. Většina lidí si masopust pojí se slavnostním období mezi Vánocemi a začátkem půstu. Toto období trvá od svátku Tří králů až do Popeleční středy. Někteří lidé si masopust představují jako třídenní svátek, který se slaví pouze masopustní neděli, pondělí a úterý.

Už ze samotného pojmu „masopust“ lze odvodit slovní spojení „pustit maso“ nebo také „opustit maso“. V tomto případě se jedná o doslovný překlad z románského výrazu, což nám dokazuje název carnevale z Itálie, jenž vznikl ze slova carne – maso a levare – odložit. Tento výraz se pak dostal do češtiny jednak jako slovo masopust a také jako karneval.

Dnes se můžeme setkávat s různými názvy, které se pojí vždy s konkrétním místem nebo okolím. Když masopustní doba končí, nastává název končiny, fašank, vostatky, ostatky, voračky, šibřinky nebo karneval. V severovýchodních Čechách oslavy probíhaly pouze poslední den před Popeleční středou, a zde je proto výraz masopustní úterý nebo masopustní úterek.

  

Masopustní oslavy pochází z tradic římského náboženství. Už ve starověku se začátek nového roku začal totiž řídit podle vegetačního cyklu přírody a shodoval se s březnovým příchodem jara, jenž si lidé asociovali všelijakými božstvy plodnosti. Jedním z takových bohů byl patron vinné révy a hodování Bakchus. Právě podle něj jsou zmiňované oslavy známé jako římské bakchanálie.

Podobně jako bakchanálie probíhaly i saturnálie, které oslavovaly boha zemědělství a sklizně Saturna. Nebo luperkálie – svátky pastevectví, plodnosti a rituální očisty. Společné bujaré veselí s příchodem nového vegetačního roku se zapsalo jako oslavy předjaří do civilního řádu. Oslavy předjaří se později proměnily v masopustní zábavu.

 

Masopustní průvod s maskami a jiné zvyky mají svůj původ v předkřesťanských slovanských obřadech a oslavách konce zimy. Proto se dnes již tradiční zvyky podobají ruskému svátku, který je nazýván jako maslenica. V Čechách a na Moravě mají masopustní reje tradici už od 13. století, což víme díky doloženým písemným záznamům. V těchto záznamech se také dočteme, že se různí mravokárci pokoušeli tuto lidovou zábavu potlačovat, což se jim ale nikdy nepodařilo. Účastnili se jí totiž všichni lidé, od nejchudších až po bohaté tehdejší panovníky.

Před začátkem 1. světové války se v Čechách, na Moravě i ve Slezsku konaly různé masopustní obchůzky s maškarami, což pokračovalo i následujících mnoho let. V některých lokalitách však později tato tradice úplně zanikla. V současné době se oslavy masopustu hojně slaví hlavně na vesnicích, ale někde i ve městech. 

Důležitá otázka: kdy letos začíná masopust?

Masopust se každým rokem slaví v jiné období. Není však nic složitého si období oslav odvodit sami. Hlavní je znát termín Velikonoc, což je stejně jako masopust pohyblivý svátek. Velikonoce se mají slavit první neděli po prvním jarním úplňku, který nastane po dnu rovnodennosti, tedy po 21. březnu. Bude-li však úplněk v neděli, Velikonoce se slaví až další neděli.

Kdy se tedy slaví masopust v roce 2022?

Nejprve si stanovíme, kdy je termín Velikonoc, což hraje důležitou roli ve výpočtu období masopustu. Velikonoční neděle v roce 2022 vychází po prvním jarním úplňku (po 21. březnu) na 17. dubna, Velký pátek 15. dubna 2022, a 18. dubna následuje Velikonoční pondělí.

Zvyky a tradice na masopust

Masopust představuje už od pradávna období hodování a veselí mezi dvěma postními dobami. Lidé se měli v této době najíst i napít dosyta. Proto byl masopust vždy spojený s různými oslavami, zabijačkami, tanečními zábavami ale i svatbami. Po masopustu totiž následoval 40 dnů dlouhý půst před Velikonocemi, při kterém se lidé zříkali jídla a dalších věci, které pro ně byly postradatelné a zbytečné.

Masopust doprovází několik českých tradic, které se konají poslední tři dny masopustního období – neděle, pondělí a úterý. Některé se týkají i těsného období před těmito posledními masopustními dny.

Tučný čtvrtek

Přípravy na masopustní oslavy začínají tradičně už ve čtvrtek před masopustní nedělí. V tento den se má nachystat vše, co bude následující dny potřeba, jako třeba zabijačky. Jelikož podle pověr měli lidé v tento den nejvíce jíst a pít, aby byly po následující rok plní síly, říká se mu tučný čtvrtek. Klasický pokrm v tento den je vepřo-knedlo-zelo. My jsme toto jídlo opravdu měli k obědu.

 

zdroj: radimejak.cz, rexter.cz, Wikipedia.org, atlasceska.cz, kudy z nudy.cz

Pokračování