První novodobé olympijské hry 1896

 

V těchto únorových dnech je v plném proudu olympiáda v Pekingu, proto zařazuji několik článků k tématice tohoto sportovního svátku, kdy je to aktuální. 

Už samotný ceremoniál při zahájení her olympiády připomíná antickou tradici a řecké kořeny olympijských her.

 

Při zahajovacím ceremoniálu nastupuje jako první výprava řeckých sportovců, až za ní se řadí další výpravy podle abecedního pořádku jazyka země, která hry pořádá. Právě řecká civilizace dala vzniknout tomuto sportovnímu svátku. 

IDEÁL KALOKAGATHIE -  soulad tělesné a duševní krásy. V tomto pojetí kultury těla a ducha se vedle intelektuálních kvalit stala i fyzická zdatnost ideálem a cílem každého jednotlivce.

Jaký byl konec antických olympijských her?

Řekla bych, že pro většinu současníků nečekaně překvapivý - byly tam náboženské důvody. Poslední olympijské hry se konaly na sklonku 3. století po Kristu. K jejich zániku přispěl největší měrou nástup křesťanství jako státního náboženství. Křesťanská nauka totiž sportu vůbec nefandila, dokonce byla proti němu.  Důvodem, proč křesťanství brojilo proti pořádání olympijských her, byl ten, že hry si stále uchovávaly i svůj charakter náboženské slavnosti k uctění nejvyššího řeckého boha Dia. Olympijskou přísahu skládali závodníci právě před Diovou sochou, v Diově chrámu pak docházelo k předávání věnců z olivových ratolestí vítězům. V roce 391 po K. byl vydán edikt zakazující návštěvu pohanských chrámů a modloslužbu, čímž byl zakázán i vstup do Olympie. K definitivnímu zničení Olympie došlo v roce 426 po Kr., když císař Theodosius II. nařídil zbourat všechny olympijské modly s výjimkou Feidiovy sochy Dia a zakázal pořádání olympijských her. K jejich obnovení došlo až za dlouhých 1500 let!

Založení MOV s českou účastí

V roce 1894, přesně 23. června byl založen Mezinárodní olympijský výbor. Tím byl položen i formální základ mezinárodnímu olympijskému hnutí. MOV založil baron Pierre de Coubertin, který se stal generálním tajemníkem, prvním předsedou se stal Řek Demétrios Bikelás. Mezi zakládající členy Mezinárodního olympijského výboru se řadí také český zástupce, profesor Jiří Guth-Jarkovský.

 

Pierre de Coubertin

„Vyvážejme do zahraničí veslaře, šermíře a běžce a hle – uvedeme tím do pohybu svobodný styk, s jehož pomocí zavedeme do krevního oběhu stařičké Evropy myšlenku míru. To mně dává odvahu k tomu, abych s vaší pomocí navrhl obnovení olympijských her, přizpůsobených požadavkům dnešní doby.“

Tato slova pronesl Pierre de Coubertin již v roce 1892 na zasedání Unie francouzských společností atletických sportů, kde působil ve funkci generálního sekretáře. I nyní, po 1500 letech, je hlavním motivem k založení sportovní události myšlenka a poselství míru, stejně jako když Ífitos uposlechl delfské věštby a prosadil dodržování posvátného míru ekecheiria.

 

Olympia

 

 

První novodobé OH v Athénách 1896

Pořádal je francouzský baron Pierre de Coubertin v Athénách. Už tehdy chtěl na seznam sportů zařadit i bruslení. V teplém Řecku to představovalo logicky problém. Na olympijské hry se tak krasobruslení dostalo až v Londýně roku 1908. Zimních sportů je ale mnohem víc a lidé volali po zimní obdobě olympijských her. Poprvé se jich dočkali právě 25. ledna 1924 ve francouzském Chamonix. Původně ale status „Olympiády“ nenesly.

 

 

Hélène de Pourtalès, rozená Helen Barbey byla jachtařka amerického původu, reprezentující Švýcarsko. Zúčastnila se LOH 1900 na jachtě Lérina, jejíž posádku tvořili také její manžel a jeho synovec. V prvním závodě kategorie od jedné do dvou tun, který se konal 22. května 1900 na Seině u Meulan-en-Yvelines, dojela Lérine na prvním místě a Hélène de Pourtalès tak jako první žena v historii získala olympijské vítězství.

První novodobé olympijské hry se uskutečnily roku 1896. Coubertin původně plánoval první moderní olympijské hry až na rok 1900, zbytek Výboru ho ale přesvědčil, aby se první Hry konaly již v roce 1896. 

V Aténách se představilo devět sportů: atletika, cyklistika, gymnastika, plavání, střelba, šerm, tenis, vzpírání a zápas. Oblíbenému jezdectví vystavily stopku problémy s dopravou koní, kolektivním sportům nedostatek amatérských klubů a veslování s jachtingem nakonec až špatné počasí a rozbouřené moře v době konání her. Toho si ostatně užili dosyta i plavci, poněvadž se závody konaly v zálivu pireuského přístavu, ve kterém panoval silný vítr.

 

Ženy byly zpočátku jen v hledišti

Zatímco v hledišti mohly být ženy, na sportovištích vystoupit nemohly.

Jedna žena však mezi muže pronikla – stalo se tak v maratonské disciplíně. Stamata Revithi jej den po mužích uběhla přibližně za 5 hodin a 30 minut. Dokonce měla svědky, vše bylo písemně zdokumentováno. Ve výsledcích ale její jméno nenajdete. Stejně tak se dle dostupných materiálů neví nic o jejím životě po olympiádě.

V Paříži 1900 a St. Louis 1904 trpěla úroveň soutěží tím, že hry byly součástí Světové výstavy. Přínosem byly premiérová ženská účast v roce 1900 a zavedení kompletní sady medailí o čtyři roky později.

Během úvodního ceremoniálu v Londýně 1908 byl poprvé k vidění nástup po výpravách, v Antverpách 1920 se premiérově skládal olympijský slib a nad stadionem zavlála olympijská vlajka.

Olympijský oheň prvně vzplál na OH v Amsterdamu 1928. Na hrách v Los Angeles v roce 1932, jež negativně ovlivnila hospodářská krize, byly zase zavedeny stupně vítězů.

zdroj: talk.youradio.cz, isport.blesk.cz, .e15.cz, 24zpravy.com