Mezinárodní den žen připadá každoročně na 8. březen. Možná si někdo řekne, proč to na blog vůbec dávám, v době, kdy v souvislosti s mezinárodní situací není na nějaké slavení ani nálada. Tak snad nikoho tento článek neurazí.
Kdo by si dříve pomyslel, jaký "rozruch" tento svátek vyvolá a možná i samotné ženy rozdělí do dvou táborů. To je jako s očkováním - někdo je horlivý, jiného by tam párem volů nedostal. Jenže dnes mají ženy svátek. Všechny. Je to polovina lidstva, možná trochu více. Bez ohledu na věk, rasu nebo třeba i to, jestli mají děti. To bych sem nepletla, protože k oslavě matek je Svátek matek. Dnes jde o všechny ženy, ať už jsou pedikérkami, uklízečkami, doktorkami, ministryněmi a co já vím ještě... Ano, zrovna jsem četla o mladé ženě, která se stala první lékařkou u nás a jaké s tím měla problémy: s jakou nedůvěrou nejen mužů se setkala a jak bylo těžké se prosadit, aby dokázala "že na to má". Byl přece názor, že žena/dívka se má co nejdříve vdát a být doma u plotny, rodit děti... A vidíte, jak se doba změnila, možná i vás léčí lékařka/lékařky, vaše děti učí učitelky, chodíte do knihoven a tam je to samá žena ... a nebýt těchto průkopnic, ani dnes by tomu tak nebylo. To je třeba si uvědomit.
Každá práce je důležitá a dodnes je občas na přetřesu rovnostářství v odměňování mužů a žen. Že nevíte, co to je? Moc tomu nevěřím, ale jde o to, že na některém postu v zaměstnání bere muž větší plat, někdy o dost vyšší, než kdyby to místo zastávala žena. V minulosti i u nás to bylo možné pozorovat (co pozorovat, to se hlavně musí zažít!) a pak se vyrojily "důvody": že muž je přece živitel rodiny (jako kdyby žena do práce chodila, že nemá do čeho píchnout) nebo také proto, že chlap by určitou práci nedělal. A už jsme u toho. Tohle se drží dlouho z minulosti a odstranit takový názor je obtížné. To jako že muž je hlavou rodiny, tedy její živitel (no teď některá žena si řekne - kéž by tomu tak bylo!) a tím musí mít i vyšší plat. Mnohé ženy zejména i u nás v minulosti mohly zůstat doma, starat se o děti a domácnost všeobecně. Tady na Ostravsku a Karvinsku to bývalo dost časté hlavně v rodinách horníků. Horníci mívali vyšší platy, což je správné a kdo neví proč, ráda to někdy vysvětlím. Jenže promluvte si s bývalým horníkem (protože např. v Ostravě již není ani jeden důl) a zeptejte se ho, kolik měl volných sobot a nedělí? Samé přikopávky, což mladší generace ani neslyšely. Proč o tom píši? Často totiž vznikala ekonomická závislost žen na mužích, protože ten, kdo donesl výplatu, byl nejen živitelem rodiny, ale byl často "hlavou rodiny". No a hlava také rozhoduje, tak ty ruce a nohy musejí hlavu poslouchat. Jenže, stačí se kouknout na některý z filmů pro pamětníky, to pro ty, kdo to nezažili. Ona je hlava a hlava... tím myslím, že ne v každé hlavě je dost rozumu. To prosím není ani tak o vzdělání, že na to musíte mít "dvě univerzity", to opravdu ne. Protože ten chlap, který tu výplatu donesl, často se nechal od ženy obskakovat, až to bylo ve filmu směšné, jenže obyčejný život tak směšný není. V některých rodinách si žena raději nedovolila ceknout, oddřela všechno sama a co řekl muž po návratu z práce?: Co jsi tu celý den dělala...??
Myslíte, že si to vymýšlím? Třeba jste to nezažily (to buďte jen rády), já tedy také ne, ale to díky mojí mamince, která si své postavení v rodině dokázala uhájit. Všechna čest 👍. Doba se změnila, myslím režim a vůbec politickou situací v Evropě a nejen tam, ale mnohé problémy zůstaly a něco je ještě horší. Ne, nebudu tady psát o červených karafiátech apod., ani ten karafiát za to nemůže. Lidé uvažují jinak, ano oběd nebo nějakou pizzu si můžeme nechat přivézt a nádobí také umyje myčka. Ale ani u nás si to každý dovolit nemůže - kdo říká opak, ať sestoupí z těch "oblaků". Hlavní je však zdraví, to na prvním místě a také rozum. Pokud ho máme, napůl máme vyhráno, ale k tomu patří i odvaha. Odvaha ozvat se na pravém místě a ne jen mluvit doma, mezi čtyřmi stěnami.
A tak nějak to je i s dnešním svátkem. Možná by to rozdělení společnosti na "slavit či neslavit?" ani nebylo, ale velký podíl na tom mají média.
Víte o tom, že MDŽ není komunistický svátek, jak si mnoho lidí, bohužel, myslí? Mezinárodní den žen má počátky v USA. Překvapuje vás to? Ale Amerika je přece v mnohém "náš vzor", ne? A považujete USA - tuto světovou velmoc za komunistickou zemi? V úvodu jsem psala o ekonomické závislosti žen a považte, už v roce 1908 se švadleny v New Yorku (!) rozhodly bojovat za svá práva - hlasovací právo, kratší pracovní dobu i vyšší plat. Já vím, teď si někdo řekne, já mám hlasovací právo a stejně volit nechodím, kašlu na to. Možná ano, ale to je jednak věc každého a také je otázkou, zda je to správné. A tak je to i s dnešním svátkem, zda slavit nebo ne.
Demonstrace žen probíhaly na různých místech světa.
První zásadní demonstrace proběhla už v březnu roku 1857 v New Yorku,
kde stávkovaly americké ženy z textilních továren za zlepšení pracovních
podmínek. Víte, že kdysi byla pracovní doba 12 hodin? Dovedete si to dnes představit?
V r. 1908 pak americké švadleny vstoupily do stávky, požadovaly zkrácení pracovní doby, lepší platy nebo ukončení zaměstnávání dětí. Ano, to je pravda a k ženám patří děti. Líbilo by se vám, aby třeba vaše osmileté dítě muselo do továrny, kde byl přísný režim a dostaly za to směšný plat - jsou to přece děti!
Hned poté se pak opět v New Yorku sešlo několik tisíc
žen, které demonstrovaly za zkrácení pracovní doby, vyšší plat, volební
právo i další politická a hospodářská práva pro ženy. Téhož roku pak
Socialistická strana USA rozhodla, že se začne slavit poslední únorovou
neděli „národní den žen“.
zdroj: internet
Ano, MDŽ nevznikl jako komunistický svátek,ti se na něm jen přiživili, ale je správné, že tento svátek je. Manžel mně vždy a už to bude letos 55 let :-) osmého března přinese kytičku.Jistě, je i den matek v květnu,já vím, ale jsou ženy, které děti z různých důvodů nemají,nebo nemohou,tak si myslím, že si tu kytičku zaslouží. Hani, i Tobě přeji krásný dnešní den. :-)
OdpovědětVymazatZdeni, je hezké, že manžel vždy přinese kytičku ☺. Také jsem dnes dostala a krásnou. Nechci spojovat MDŽ se Svátkem matek, to je něco jiného.
VymazatŽeny si kytičku určitě zaslouží, možná i menší dárek k tomu a Tobě děkuji za návštěvu na blogu. ☺
Ženy slavte co jde, doba není dobrá a člověk se má radovat i z mála. Myslím, že si to ženy zaslouží. Vždyť táhnou domácnost, zaměstnání, děti a ještě musí být usměvavé. Malá kytička nikoho nezabije a ženu potěší.
OdpovědětVymazatMilá Večernice, moc děkuji za výstižný a přitom stručný komentář! Shrnula jsi to parádně a souhlasím s tím, co píšeš.
VymazatPřeji Ti příjemné a hezké dny. ☺
Hanko,moc pěkně jsi napsala o svátku žen. MDŽ se u nás slaví,no slaví,dostanu kytičku jako pozornost jak od manžela,tak od dětí. Mladší dcera je nakloněna svátku matek,kytičku mě koupi při každé její návštěvě,dnes přijde,tak možná dostanu kytku i dnes, výjimečně v den MDŽ.🥰
OdpovědětVymazatMarti, je hezké, když děti a samozřejmě manžel Ti předají kytičku. To jistě potěší, pak na svátek matek bude další, ale hlavní je, že si vzpomenou a poctí Tě návštěvou. ☺
VymazatŽeny oslavujeme od nepaměti, třeba taková Věstonická Venuše... A že to má teď přidělené přesné datum, proč ne.
OdpovědětVymazatSouhlasím s tím, co píšeš a mne jako milovníka historie potěšila ta připomínka Věstonické Venuše ☺, těch Venuší bývalo nalezeno víc, i jinde a tak to byla "oslava žen". Bezva.
VymazatHani to je krásný článek a měly by ho číst hlavně ty mladší ročníky, které to berou jako socialistický výmysl a přežitek. Manžel mi přeje každý rok, popřál mi i dnes. Je to jakési poděkování za vše, co musím zvládnout a dobře si uvědomuje, že toho je v domácnosti až dost. Karafiáty mám ráda a nikdy mi nevadily ani ty červené. Dříve se květiny nedovážely z ciziny jako je tomu teď. Pěstovaly se u nás a přání s kytičkou i na pracovišti bylo milé. Na večírky a podnikové oslavy jsem nechodila, protože jsem měla jiné starosti. Ale nevadilo mi to. Poslední roky vše, co bylo před revolucí je špatné, ale s tím já nesouhlasím. Všechno zase tak špatné nebylo. V mnoha věcech jsme byli soběstační a práce byla pro všechny a neživili se lidé, kteří nepracují a kteří nikdy pracovat nebudou. Hornická práce byla velice náročná a chápu, že byla i slušně zaplacená. Vždyť tam ti chlapi většinou měli zkažené plíce - zaprášené uhelným prachem, stejně jako hutníci. Každý den riskovali svoje života i zdraví. Každá těžká práce musí být patřičně ohodnocená. Přeji Ti krásný den a hezky si ten svátek MDŽ, dnes užij.
OdpovědětVymazatJaruško, je to tak, jak píšeš - mohu to potvrdit. Mladí jsou ovlivněni nějakými články/redaktory, kteří mají věk do 30 let a nic jiného nezažili, takže donekonečna opakují, jak vše bylo špatné. Jak jen jsme tedy mohli žít?? Samozřejmě je ta otázka myšlena s ironií.
VymazatDěkuji za vyčerpávající a pravdivý komentář a přeji i dnes hezký a příjemný den. ☺
Je pravda, že byl tenhle svátek za socialismu dost zprofanovaný, ale beru ho jako poděkování všem ženám a rozhodně to není svátek komunistický. Hani, napsala jsi to skvěle. Hezké dny, pá 🍀
OdpovědětVymazatJá myslím, zprofanovaný jak kde a zase co za zprofanovanost považujeme. Byl uspořádán nějaký podnikový večírek, většinou s hudbou a tancem, podnik většinou zaplatil večeři, zákusek a přípitek, další si lidé kupovali. Ženy byly přivítány květinou, třebas tím karafiátem a něco dostaly, např. balíček 3 utěrky, ubrus a prostírání, moje máma jednou přišla s manikúrou. Šachty na to měly fondy. Ženy měly pocit, že si jejich práce např. na šachtě váží.
VymazatDěkuji, Evi, za pochvalu, to mě těší a také přeji hezké dny. ☺
Hani, o původu a důvodu MDŽ pochopitelně vím, jenže jsem natolik zatížená roky socialismu, že ho fakt nedržím.
OdpovědětVymazatNicméně obě děti mi popřály :o)
Přeji hezký den, Helena
Já vím, Helenko, nevadí mi, když to ženy nedrží, spíš mi vadí, když by jim muž nebo děti donesl kytičku a ony odmítají se slovy - já to neslavím. Jinak, i za socialismu bylo třeba žít a další viz Jaruška.
VymazatDěkuji a přeji úspěšný den. ☺
Hani, zdravím. Nemůžu říct, že bych držela MDŽ, Valentýna nebo Den matek. Ale mám radost, když dostanu květiny, ať je to kdy chce, když mám narozeniny, svátek nebo nic nemám... Květiny mám moc ráda a ráda je dostávám, muž mě je nosí často. Kupuju si je i sama a dělá mi radost je darovat ostatním, nelituju peněz za ně. Myslím si, že nejdůležitější je si na někoho vzpomenout, potěšit ho kytičkou, návštěvou, telefonátem. Ať je MDŽ nebo ne... Měj se hezky, Hani. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Napsala jsi to hezky a souhlasím. Ono nejde o datum, člověk si jen uvědomí, že on - jako žena, má určitá práva a možnosti se rozvíjet, které bychom možná neměly. A některá žena dostane tu květinu jen 8. března, všude to tak zavedeno nemají.
VymazatDěkuji a také se měj hezky. ☺