K poslechu i četbě

neděle 6. března 2022

Příběhy slavných značek: Eska

 

Eska: Chceš-li poznat makačku, kup si esku skládačku
 
Chebská firma trhala před první světovou válkou výrobní rekordy. Později vyráběla nejen kola jízdní, ale i motorová anebo ta známá, která složíte do kufru.

„Chceš-li poznat makačku, kup si esku skládačku,“ říkalo se v letech minulých. Ke vzniku slavných kol, na kterých ale jezdit nebyl žádný med, vedla dlouhá cesta. Její počátek byste našli v poslední čtvrtině 19. století v Coventry ve střední Anglii.

Právě tam si totiž pánové  Hilman, Herbert a Cooper založili továrnu na výrobu jízdních kol. Jedné z nejstarších výroben jízdních kol na světě dali název Premier Cycle Company. A protože se Premiéru dařilo, začali majitelé zakládat pobočky na kontinentě.

Největší v Československu

Jednu z nich i v Chebu. Jmenovala se Premier Works, respektive Premier Werke. Kola šla na dračku, poptávka převyšovala nabídku. A tak se dva tamní zaměstnanci Swětlik a Kastrup rozhodli osamostatnit. Svou továrnu pojmenovali Elite. Psal se rok 1911.

Začátek tovární výroby jízdních kol v pohraničním Chebu je spojen s firmou Premiér. Ta se pravděpodobně v úvodu své produkce zaměřila i na známé kostitřasy. V 80.letech 19. století se ale dostala do povědomí výrobou nízkých velocipédů, takzvaných bezpečníků. Stoupající poptávka po jízdních kolech ovšem vyústila v založení další továrny. Opavský Slezan Ambros Swětlik a Němec Heinrich Kastrup z firmy Premiér odešli a v roce 1911 otevírají svou vlastní fabriku na výrobu jízdních kol pod názvem ELITE. O tři roky později už vyráběli více než 20 tisíc velocipédů ročně. A přibližně ve stejné době se název továrny změnil na Eska.

Je to fonetické přepsání začátečních písmen příjmení obou zakladatelů. E-es jako Swetlik a od Kastrupa K-ka. 

Ještě před první světovou válkou se Cheb stává uznávaným střediskem výroby jízdních kol. Výroba velocipédů byla navíc rozšířena nejprve o výrobu kol s pomocným motorkem, později se v Esce vyráběly dokonce motocykly. Ty byly velice oblíbené. K jejich řízení totiž nebylo potřeba řidičského průkazu. Motory Sachs usazené do speciálně zkonstruovaného rámu navíc podávaly na svou dobu velice zajímavý výkon. Spotřebu udávají historické prameny kolem dvou litrů směsi benzínu a oleje na 100 kilometrů….

Historii chebské esky provází mnoho zajímavých momentů. Jeden z nich přichází v roce 1922. Podnikatelé Kastrup a Swětlik totiž zakládají v Rokycanech jednu ze svých poboček. Tamní fabrika montuje pod názvem TRIPOL jízdní kola ze součástek dodávaných Eskou Cheb.

Oba pánové zakládají montážní závod, to je vlastně závod, ze kterého se postupně vyvíjí rokycanský Favorit. Závod se nevěnoval vlastnímu vývoji kol, montoval kola ze součástek, které byly do Rokycan dováženy právě z Chebu.

Výroba v Rokycanech je nicméně ve 30. letech odprodána spolumajiteli firmy Františku Heringovi a původně montážní závod se pak úspěšně rozvíjí dál. Zakladatelé Esky, společníci a přátelé Ambros Swětlik a Henrich Kastrup umírají v začátku 30.let. Válečných roků se už tedy nedožijí. A nejsou tudíž ani svědky útlumu výroby bicyklů a motocyklů v jejich továrně mezi roky 1939 a 1945.

Po druhé světové válce byly všechny továrny s německým kapitálem sloučeny pod národní správu. Týká se to samozřejmě i chebské Esky. Od roku 1947 začíná továrna spadat pod závod České zbrojovky ve Strakonicích. V roce 1950 už je ale Eska státním podnikem, pod který patří i Favorit Rokycany. Ten se o několik let později z Esky vyčleňuje, koncem 50. let je ale k Esce připojen znovu.

Vraťme se ale ještě do poválečných let. Výrobu kol se tehdy v Chebu podařilo obnovit. Značka přitom často navazovala na někdejší úspěšné modely, i v 50.letech třeba na zakázku z Egypta vyráběla speciální bicykly určené k rozvozu potravin. Konstrukce byla zajímavá zdvojeným rámem, různým poloměrem kol a speciálními převody a ložisky.
Takřka v každé historické éře svého vývoje byla Eska Cheb úspěšným a dynamickým výrobcem. Pro období po roce 1989 to bohužel platit přestává. Nová éra tradiční chebské značce přestává přát.

Podnik prosperoval a brzy se stal největší továrnou svého druhu v Československu. Swetlik s Kastrupem k sobě přetáhli i několik dalších zaměstnanců továrny Premier. O odborníky tak neměli nouzi.

Těsně před vypuknutím první světové války Elite předstihla počtem 20 000 kusů vyrobených kol průkopnický Premiér. V té době začali majitelé pošilhávat i po výrobě jízdních kol s pomocným motorem.

Eska Cheb byl strojírenský podnik, v Československu známý jako výrobce jízdních kol. 

 

 

Závod Eska v Chebu

Po druhé světové válce byla firma znárodněna a výroba jízdních kol obnovena. Eska byla po roce 1948 závodem České Zbrojovky Strakonice, ale od roku 1950 byla samostatná a pohltila i závod Premier. V roce 1953 byl z chebské Esky vyčleněn samostatný národní podnik Favorit Rokycany a v roce 1958 byl do národního podniku Eska Cheb znovu začleněn.

Dámské kolo Eska Junior, 60. léta

Za socialistické éry byl sjednocen výrobní program, Eska vyráběla pánská i dámská cestovní kola. Sortiment se rozšířil například i na skládací kola. Eska úzce spolupracovala se sesterským podnikem Favorit, používala mnoho shodných komponentů. Favorit se však specializoval spíše na sportovní silniční kola. Na československých silnicích byla rozšířena zejména kola zdejší výroby, značek Favorit Rokycany, Liberta Mělník, Velamos Sobotín/Petrov nad Desnou a právě Eska. Dovoz ze zemí RVHP nebyl tak rozsáhlý, většina československých kol byla určena na export, do Východního bloku i do západních zemí.

 

Pánské silniční kolo Eska Premier, rok výroby 1991, původní stav

Tečkou za výrobou kol byla demolice areálu v roce 2006.

Známka Eska byla prodána za statisíce, přičemž její majitel si nepřál být jakýmkoli způsobem medializován. 16. října 2001 byly dvě ochranné známky převedeny ze společnosti ESKA Cheb s.r.o. na společnost SPORT - S. cyklo, s.r.o. se sídlem v Praze-Lahovicích, patřící Zdeňku Krpatovi. K 7. dubnu 2011 pak byla jedna z ochranných známek převedena na společnost N.V.L. s.r.o., Šítkova 233/1, Praha 1, tato společnost patřila v té době třem ukrajinským společníkům a v říjnu 2014 ji získala společnost REFOL spol. s r.o., která byla vlastněná společností CAPO PROPERTY a.s. s akciemi na jméno, přičemž předsedkyní její správní rady a statutární ředitelkou je Kateřina Karnošová.

V polovině 90. let minulého století se začíná ukazovat, že Eska nezachytila nejnovější trendy výroby kol. Zadlužený státní podnik proto privatizoval soukromý podnikatel. Ten však firmu zadlužil ještě víc. Postupně utlumil výrobu, rozprodal stroje a propustil zaměstnance. Řada z nich dodnes na kvalitní výrobky Esky nedá dopustit. Část historické sbírky ESKY se nicméně podařilo zachránit chebské radnici.

Na slavnou výrobu kol v Chebu dnes upozorňuje skromná expozice. Najdete ji v prvním podlaží muzea, na chebském náměstí Jiřího z Poděbrad. Smutný je dnes pohled i na místo, kde výrobní závod Esky stával. Na někdejší tovární budovy dnes upozorňují pouze hromady cihel. Takže podobný osud a "sláva" jako minulý týden u Poldi Kladno. 😧
zdroj: J. Škápíková, M. Šorelová, plzen.rozhlas.cz, Wikipedie 

4 komentáře:

  1. Jé, skládačka! Dostala jsem si k 10 narozeninám, děda na ni stál frontu snad přes noc! To byly doby...
    Hani, děkuji za další zajímavou kapitolu.
    Měj příjemnou neděli, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je krásná vzpomínka, Helenko, já jsem k 10. narozeninám dostala své první hodinky a na tehdejší dobu byly značkové - německé. Děda Tě musel milovat, ale fronty se stály na více věcí.
      Děkuji a přeji příjemné březnové dny. ☺

      Vymazat
  2. Jak jà byla šťastná, když jsem dostala od rodičů svě první kolo - skládačku. Do té doby jsem měla staré kolo po bráchovi,ostatně jako všechno... Na té skládačce jsem pak jezdila spoustu let do práce, než jsem si koupila auto. Měj se hezky Hani. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, to jsi napsala krásně a upřímně, za to děkuji. Tak to bylo, že se dědilo po starším sourozenci. To kolo Ti mohu jen závidět, já jsem nikdy kolo nedostala, asi nebyly na to peníze, protože naši pořád přestavovali barák, obě výplaty šly na zedníka a materiál, nakonec jsme o tento dům stejně přišli - byl vykoupen Novou hutí, ale hlavně byl vykoupen zdravím mých rodičů, kteří odešli velmi brzy. Takže já jsem věděla, že některé věci, jako třeba kolo, chtít nemohu. ☺

      Vymazat