Modelový a zakázkový dům Hany
Podolské, který založila švadlena Johanna Vošahlíková, se stal symbolem
českého prvorepublikového odívání. Její modely nosily filmové a
divadelní herečky i dámy z diplomatických a politických kruhů... dokonce
i manželka prezidenta Edvarda Beneše Hana. Jak by reagovala např. Adina Mandlová, kdyby jí řekli, ať jde pro šaty k Vošahlíkové 😃?
To je ona. Johanně se od dětství říkalo zkráceně Hana.
Johanna Vošáhlíková se narodila roku 1880 v Merkhausenu v Alsasku-Lotrinsku (dnešní Hesensko v Německu). Její milovaný otec František Vošahlík byl významným architektem a měl dokonce i svou vlastní stavební firmu. Zakázky se mu hrnuly po celém Rakousko-Uhersku, proto se Hana se svými rodiči a pěti sourozenci často stěhovala.
Jako malá si užívala idylického dětství, a i když se jí ve škole jako malé někdy nedařilo, o to víc se talentem později prosadila v krejčovství u Anežky Fišerové.
Smrt otce byla pro Hanu nečekaná a velmi bolestivá. Zemřel na tuberkulózu v pouhých 44 letech. Matka kvůli uživení rodiny pronajala krupařství, čímž ovšem výrazně klesl společenský status rodiny. Právě v tomto období začala Hana šít u paní Fišerové v Celetné ulici, aby mamince pomohla.
Jednotvárná práce ji nebavila. Snila o svém vlastním salonu a o tom, jak jednoho dne bude dámám radit při výběru večerních rób. S Hanou ale nebylo lehké pořízení. Měla svou hlavu, proříznutou pusu a ostrý jazyk. Jednou prý byla na svoji paní mistrovou drzá, a tak jí šéfka jednu pleskla přes prostořeká ústa. No a Hana, místo aby se zastyděla, či snad dokonce omluvila, si raději zařídila samostatnou živnost.
Manžela Viktora Podolského potkala na tancovačce. Manželství to prý bylo
krásné. On totiž ten Podolský byl poměrně zámožný polský šlechtic –
akademický malíř. Tak se asi psal Podolski. Navzájem se milovali a podporovali. Měli spolu dva syny – Miloše
a Viktora. Hana byla milující matka a manželka. Nakonec s manželem spojili své síly i finance a společně založili první salon U Pěti králů v pražských Nuslích.
V tomto domě sídlil první salón Hany Podolské. Bylo to na nároží ulic Vyšehradská a Na Hrobci, tam otevřela malou dílnu s honosným názvem salon U Pěti králů. Dokonce si mohla dovolit zaměstnávat dvě švadleny. Dámy z ní byly nadšené. Hana měla styl, byla upřímná a dokázala poradit ženám se všemi typy postav. Její salon nikdy neopustil kousek se sebemenší chybičkou. Byla pečlivá, perfekcionistická a vše dotahovala do konce. Byla zakladatelkou váženého spolku Pražská móda. Byla velice kreativní a vsadila na reklamu do časopisů, jeden později sama vlastnila. Dokázala oslovit známé osobnosti a přesvědčit je, aby vyzkoušely její modely. Dámy se k ní potom začaly vracet. Mezi prvními začala svoje modely předvádět na manekýnkách.
Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat, a paní Podolská se brzy přesunula do lukrativnějších prostor v centru Prahy, do domu na rohu Jungmannovy a Vodičkovy ulice. A tam to muselo být veliké! Podle vzpomínek zákaznic salon zdobila benátská zrcadla, růžový mramor, decentní osvětlení a všude bylo plno květin. Paní majitelka květiny milovala a aranžmá tvořila osobně.
V roce 1915 se Podolští přestěhovali do právě budovaného paláce Lucerna, kde ve čtvrtém patře obývali i luxusní byt. Na tomto postupu je vidět, jak "rostla". Krok za krokem se tak Podolská propracovávala k legendárnímu módnímu salonu s obrovským renomé, spoustou zaměstnanců, krejčovských pomocníků a učňů. S postupujícími lety se do práce zapojil nejen Viktor Podolský, ale i oba synové s manželkami.
V roce 1917 byla její firma zapsána do obchodního rejstříku jako Hanna Podolská, módní síň pro dámy. Chvíli provozovala i modistickou živnost (1921 - 1922) a její syn Miloš, vyučený kožešník, u ní měl od roku 1931 na starosti kožešnickou výrobu. V roce 1937 pak založila komanditní společnost se společníky, synem Viktorem a jeho manželkou Věrou, která po únoru 1948 své zkušenosti uplatnila v zahraničí. Velkou inspirací jí byla Paříž. Jezdívala tam na přehlídky, aby svým zákaznicím vždy dodala šaty po vzoru nejnovější francouzské módy.
Mezi klientelou salonu se objevovaly herečky, například Růžena Nasková, Jarmila Kronbauerová, Adina Mandlová, Nataša Gollová, Olga Scheinpflugová, operní pěvkyně Jarmila Novotná (ta šila u Podolské i své kostýmy pro La traviatu v Metropolitní opeře v New Yorku a ještě za studií si u ní, i u další majitelky významného módního domu, Arnoštky Roubíčkové, kde její otec Jan Novotný pracoval jako krejčí, dokonce přivydělávala jako manekýna), automobilová závodnice Eliška Junková nebo dcera Tomáše Garrigua Masaryka Alice, mimo jiné zakladatelka a první předsedkyně Československého červeného kříže. Mezi nejvěrnější klientky salónu patřila Hana Benešová, manželka ministra zahraničí a krátce předsedy vlády, později druhého československého prezidenta Edvarda Beneše.
Paní Růžena Nasková, členka činohry Národního divadla, v bílých šatech z krepdešínu, Móda a vkus I, č. 1, duben 1919, s. 5, foto: Vácha
Při listování módními časopisy dvacátých let bychom snadno mohli zapomenout na to, že v roce 1918 skončila válka, která tak těžce poznamenala celou Evropu,připomíná Ludmila Kybalová v knize Od „zlatých“ dvacátých po Diora.
Pro úspěch musela být vidět
Hana Podolská měla podnikatelského ducha a jako jedna z prvních pochopila, že pasivní čekání na zákazníky jí velkou slávu nepřinese. Kdo chce být na špičce, musí být vidět. A tak s Drtikolem a svými modelkami pravidelně vyrážela na dostihy do Chuchle a jednou ročně s nimi jezdila na týden i do Mariánských lázní, kde se scházela tehdejší smetánka. Manekýny měly za úkol projít se několikrát po kolonádě, samozřejmě vždy v jiném modelu. Spolupracovala také s filmem a kostýmy pro nejeden dobový trhák se šily právě u ní. V její toaletě například okouzlila Adina Mandlová Oldřicha Nového v legendárním Kristiánovi či Lída Baarová zazářila ve filmu Maskovaná milenka. Ve filmu Katakomby zase v jedné scéně Adina Mandlová otvírá krabici se šaty a kamera poměrně dlouho zabírá zřetelný nápis Modelový dům Hany Podolské, což by bylo dnes označeno za učebnicový příklad product placementu.
Večerní šaty, 1938–1948 modrá krajkovina a taft, Modelový dům Hanna Podolská
„Paní Podolská opravdu může býti spokojena s úspěchem své třetí přehlídky. Je oddána svému zaměstnání, ba možno říci svému umění, tělem i duší a ještě ji těší vědomí, že ze skromných počátků jen svou vlastní pílí a nadáním dopracovala se v poměrně krátké době k tak skvělým výsledkům.“ Módní revue Hany Podolské (Národní politika, 14. strana, 4. prosince 1921, číslo 3
Ani za druhé světové války chod podniku neustal, byl však nedostatek kvalitního materiálu. Mohly se však točit filmy, herečky potřebovaly krásné kostýmy a róby. Válka poznamenala konkurenční salon Arnoštky Roubíčkové, která později v koncentračním táboře v Terezíně zemřela.
Večerní plášť, 1937 čínský brokát byl ušit pro Hildu Podolskou
Přišla o salon i rodinu
Podnik byl znárodněn v roce 1948. Byla to velká rána, protože to pro ni bylo místo, kde mohla realizovat své sny. Od té doby se podniku neřeklo jinak než Oděvní služby Eva. Viktor s rodinou odjel do zahraničí, Hana ale o opuštění svého domova nechtěla ani slyšet.
Další roky byly ve znamení měnící se módy. Některé trendy se jí zalíbily, některými opovrhovala. Příchod levného materiálu a umělých látek nesla velmi těžce. „Méně kvalitní materiály i přes to dokázala nahradit perfektním zpracováním,“ dodává Dubcová.
Viktora kvůli nelegálnímu překročení hranic zatkli a Hana byla podrobena domovním prohlídkám. StB jí ponižovala, kradla věci i peníze. Syn byl nakonec propuštěn, ale pouze pod podmínkou, že se zaváže ke spolupráci s StB. Stal se tedy nebezpečným pro každého, s kým se potkal.
„Svého syna milovala, snažila se mu v jeho nelehkých situacích pomáhat. Nijak jeho činy neodsuzovala, ba naopak je i schvalovala. Velmi se trápila jeho těžkým osudem,“ vysvětluje spisovatelka Naďa Dubcová.
V salonu EVA byla
pouhým zaměstnancem do svých 74 let. Na sklonku života vše odkázala své
hospodyni, která jí byla v posledních letech největší oporou. Legenda
české módy zemřela v roce 1972 v Praze ve věku 92 let. Na jejím parte je napsáno: Jejím tichým odchodem se ukončil bohatý život, vytvářený ze skromných počátků.
Hana Podolská se nebála a šla proti proudu, byla nekonvenční a velice pracovitá, náročná na svou práci i zaměstnance, a to vše hlavně pro spokojenou zákaznici. Myslím si, že i dnes bychom se od ní mohli (nejenom ženy, ale i muži) učit! Osobně ji obdivuji nejenom jako podnikatelku, ale i jako ženu, které bohužel osud v druhé polovině jejího života nadělil hned několik tragických ran a ona zůstala věrná své rodné zemi a nikdy neemigrovala. Podnikatelka Eva Čejková Vašková
To je tak nádherné čtení,děkuji ☺
OdpovědětVymazatPřeji krásné májové dny ☺
Evi, moc děkuji za pochvalu a také přeji pohodový máj. ☺
VymazatHani, také mám na blogu článek o Podolské. Její život byl velmi zajímavý, vypracovala se úplně od základů, ale připravil ji také kruté chvíle. Nakonec skončila jako prodavačka ve vlastní firmě. Podolská, to byl pojem 🙂
OdpovědětVymazatEvi, já si ten článek u Tebe na blogu najdu. Ty jsi z Prahy, tak určitě jsi o Podolské slyšela dříve než já. Moje první info byly z Vlasty. Myslím, že i dnešní podnikatelé by o ní měli vědět, vždy není na růžích ustláno.
VymazatDěkuji a přeji pěkný střed týdne. ☺
Šikovná žena.Ale neznám,ač jsem se o módu vždy zajímala.Zdědila jsem to asi po babičce,která byla švadlena a velká parádnice.Ty krajkové společenské šaty jsou nádherné,ale i další modely.
OdpovědětVymazatHani,moc zajímavý článek.
Měj hezký večer
Myslím, Jituš, že je dobře se o módu zajímat, ale spíše mít svůj styl, který člověku sedí. U nás byla větší parádnice moje maminka, to já se jí už nevyrovnám, tady v té oblasti byly někdy střety, ale tím nechci říci, že já na sebe nedbám. Jinak modelů od Podolské by se dalo vyhledat mnoho, vybrala jsem na ukázku několik ☺.
VymazatMoc děkuji za pochvalu a přeji příjemnou středu.
Život paní Podolské nebyl lehký. Knihu od Lucie Hlavinkove - Kdo šíje u Podolské jsem četla,musím říct, že to bylo smutné čtení,ale krásné.
OdpovědětVymazatJe dobře, Marti, že připomínáš tuto knihu, jsi větší čtenářka než já. Knihy, které znám o p. Podolské, jsem zařadila do textu.
VymazatDěkuji za připomínku knihy a přeji pěkný zbytek týdne. ☺
Hani, tak to je nádhera! Paličatost, jasný směr, neskutečná spousta práce korunovaná úspěchem a takový konec...
OdpovědětVymazatI já jsem o ní četla a hlavně jsem viděla pár modelů pro Hanu Benešovou v jejich vile. Tak řemeslná preciznost byla vidět i po letech.
Děkuji a přeji hezký den. Helena
Helenko, moc děkuji za výstižné shrnutí, hezky jsi to napsala. V Benešově vile jsme také byli a o této první dámě se docela často píše, takže určitě ji lidé mohou vidět v těch modelech. Myslím, že p. Podolská se pro tu krejčovinu prostě narodila. ☺
VymazatDěkuji a přeji úspěšnou středu.