Pozoruhodné ženy: Anna Honzáková - první promovaná lékařka u nás

 

Jak dlouhá doba uplynula od narození této významné a schopné ženy a vidíte, dnes, kdy univerzity opouští tolik lékařů,  je problém se k lékařům dostat, dokonce i k praktickému, protože - oni neberou! Konkrétní naše zkušenost! Možná u vás tomu tak není, ale u nás v kraji běžná zkušenost. 

Přiblížila se doba, kdy končí školní rok a také v tomto období bývají promoce, proto jsem teď vybrala první promovanou ženu - lékařku u nás. Život zasvětila profesi praktické lékařky a gynekoložky. Bojovala proti potratům a předčasně narozená dvojčata své hospodyně doslova vypiplala v krabici od bot.

Účinkují: Kristýna Frejová, Ondřej Kavan, Vladimír Javorský, Ivana Sojková, Ondřej Kepka, Tereza Císařová, Klára Cibulková, Sabina Rojková, Michal Zelenka, Adrian Jastraban, Lucie Žáčková

Host: Eva Uhrová, autorka biografie Anny Honzákové

Připravila a slovem provází: Kateřina Tesařová

Režie: Michal Bureš

Narodila se 16. listopadu 1875 v Kopidlně na Jičínsku jako páté ze šesti dětí do rodiny váženého obvodního lékaře. Na snímku zápis v matrice (dole): 

 

Od dětství se zajímala o profesi svého otce, navíc měla klidnou povahu a dobrý prospěch ve škole, a tak rodiče plánovali dát ji na studia do Švýcarska. Tady to nešlo.

Anna Honzáková v roce 1902|foto: Wikipedia, public domain - volné dílo

Rodinná situace se ale úplně změnila, když otec Jan Honzák zemřel na rychlou tuberkulózu. Matka se s dětmi přestěhovala na Královské Vinohrady. Anna měla štěstí. Přesně v tom roce otevírala Eliška Krásnohorská v Praze dívčí gymnázium Minerva. Učební plán gymnázia Minerva – pojmenovaného podle řecké bohyně vzdělanosti – zahrnoval stejné předměty, které se učily na chlapeckých školách. Dívčí program byl ale na rozdíl od osmiletého pro chlapce zhuštěn do pěti let. Na školu mohly nastoupit absolventky měšťanky či vyšší dívčí školy, tedy dívky ve věku 14 let.

Založit dívčí gymnázium nebylo na konci 19. století nic jednoduchého. Krásnohorská nejdříve dala dohromady petici za otevření vzdělávací instituce, kterou podepsaly tisíce lidí. Úřady však reagovaly příliš pomalu, tak se Krásnohorská rozhodla vytvořit soukromé gymnázium. 

Na Minervě složila maturitu i řada dalších významných osobností, např.  dcera prvního českého prezidenta Alice Masaryková, spisovatelka Jarmila Loukotková nebo novinářka Milena Jesenská.

Definitivně se pro své povolání Anna rozhodla právě během studia na gymnáziu. K rozhodnutí ji přiměla zdravotní indispozice spolužačky, která se stala při výuce ve třídě. Studentka Anna totiž zachránila život své spolužačce, která tam dostala epileptický záchvat. Nikdo kromě nadané Anny neuměl správně zareagovat.

Už během studia na této škole bylo jasné, že Anna se stane lékařkou. Po absolutoriu pokračovala studiem medicíny nejprve na německé větvi univerzity a pak na české. Jak Anna tušila její přihláška na českou lékařskou fakultu byla zamítnuta. Jenže Anna byla odhodlaná a jen tak nevzdala, přestože nebyla řádně zapsána ke studiu, navštěvovala na univerzitě přednášky. Nevím, jestli by to dnes bylo možné.

Docházela každý den dobrovolně do poslucháren v ulici U Nemocnice či na praktická cvičení do Všeobecné nemocnice. Navštěvovala přednášky zoologů, botaniků, mineralogů a dalších odborníků. Po přednáškách se pilně učila a velice četla. Tehdy byla výuka pro ženy tabu a na radikální převrat si nikdo netroufl. Až po roce 1900 se ženy mohly stát oficiálními studentkami, přičemž v zahraničí již taková praxe byla běžná.

Ještě na škole se nechala ostříhat nakrátko a od té doby svůj účes už nezměnila. Přitom tehdy bylo běžné, že ženy si od dětství nechávaly dlouhé vlasy. Jenže ona nechtěla, aby jí při kontaktu s pacientem vlasy překážely. Krátký účes byl taky praktický s ohledem na hygienu.

„Rozhodovala se prostě podle sebe a nedbala na to, co tomu řeknou lidi.“

          Eva Uhrová, autorka biografie Anny Honzákové

Profesoři se k prvním ženám v univerzitních lavicích chovali s úctou. Studenti muži se ale se spolužačkami smiřovali hůř a dávali jim hlasitě najevo opovržení. Přes všechny nesnáze a překážky se Anna Honzáková stala první promovanou lékařkou u nás.

Diplom si přebrala v březnu 1902 v hlavní aule Karolína, kam se tlačily zástupy lidí. Všichni chtěli vidět první vystudovanou lékařku na české univerzitě. „Jste první žena - doktor lékařství na naší staroslavné univerzitě. Kéž hodnost Vaše jest vám odměnou i povzbuzením,“ pravil latinsky rektor.

Přebrání diplomu ovšem nebyl konec cesty za vysněným povoláním. Anna před sebou měla několik let praktikantské činnosti. V Praze se však místa v nemocnici nedočkala a tak odcestovala do Vídně, kde pracovala jako elévka na chirurgické klinice, následně na oddělení gynekologie a porodnictví.

Po svém návratu do Prahy si do své nové ordinace na Karlovo náměstí nechala přivézt pracovní stůl po svém otci lékaři. Čekárnu ordinace, pro níž si vybrala dům na adrese Na Moráni 7, měla téměř vždy plnou, jako gynekoložka se těšila velkému zájmu. Dnes je na domě pamětní deska:

Když otvírali ordinaci muži, čekali někdy i týden nebo čtrnáct dní na prvního pacienta. Anna měla od prvního dne plno. Chodily k ní herečky z Národního divadla, manželky profesorů i vysokých úředníků, tedy přesně těch, kteří proti studiu žen brojili. Navštěvovaly ji kromě mnoha neznámých žen, které leckdy léčila zdarma, také například Josefa Náprstková, manželka Vojty Náprstka a zakladatelka rozsáhlé sbírky lidových výšivek, spisovatelka Eliška Krásnohorská, herečky Leopolda Dostálová a Hana Kvapilová.

Finanční prostředky, které dostávala od movitých klientek, Anně pomohly zajistit provoz poradny a péči o chudé matky. Stala se také školní lékařkou na gymnáziu Minerva, kde byla profesorkou dějepisu a zeměpisu její o dva roky mladší sestra Albína.

Dvojčata z krabice od bot

Portrét MUDr. Anny Honzákové (1875–1940)|foto: Wikimedia Commons, Smiřický archív

V té době se považovalo za správné, že se vysokoškolsky vzdělaná žena nevdá, aby neodešla do domácnosti. Rodinu si mohly dovolit jen některé lékařky se soukromou ordinací.

Anna se tedy nevdala. Ale i tak byla pořád stále obklopena dětmi své starší sestry. A taky zachránila předčasně narozená dvojčata své hospodyně. Vypiplala je v krabici od bot. Nahřívala je v troubě a vyrobila si domácí inkubátor. Starala se pak o ně jako vlastní matka.

„Postupně je i vzdělávala, učila se s nimi, našla jim povolání. A když jejich matka zemřela, tak je i nadále financovala, a odkázala jim dokonce určitou částku ve svém fondu, který založila pro chudé a nezaměstnané ženy, které ke stáru živořily,“ vypráví autorka knihy. Dnes to zní jak pohádka, že? 

Honzáková byla členkou spolku Minerva, který spravoval dívčí gymnázium. Působila v Ženském klubu českém po boku Františky Plamínkové a ve Výboru pro volební právo žen. Zasazovala se o odpovědné rodičovství, razila cestu osvěty a poučování o ochranných prostředcích.

  

Anna Honzáková nakonec získala uznání i profesora Josefa Thomayera. Ten byl původně ostře proti, aby dívky studovaly a stávaly se lékařkami.

Byla proti tomu, aby interrupce nahrazovala účinnou antikoncepci, což jí levicově orientované aktivistky, které volaly po legalizaci potratů, vyčítaly. V roce 1939 musela ze zdravotních důvodů zavřít svoji ordinaci. Zemřela v Praze 13. října 1940 ve věku nedožitých 65 let. Pohřbena je na Vinohradském hřbitově.

  

Mramorový kalamář s kolébkou na vysoušení inkoustu, z pozůstalosti dr. Honzákové, 20.- 30. léta 20. století,  Sbírka Zdravotnického muzea NLK

zdroj: dvojka.rozhlas.cz, idnes, vysokeskoly.cz

Článek vychází z knihy Evy Uhrové: Anna Honzáková a jiné dámy.