Tatra (oficiálně TATRA TRUCKS a.s.) je český výrobce nákladních, vojenských a speciálních automobilů sídlící v Kopřivnici v Moravskoslezském kraji. V minulosti tam vyráběli i osobní automobily, hasičské a závodní vozy a co teprve Slovenská strela - o ní jsem psala ZDE. Většinu z toho uvidíte v Technickém muzeu Tatra Kopřivnice. Je toho hodně, zaměřila jsem se na začátky firmy. A začalo to u kočárů.
Je to třetí nejstarší automobilka světa s
dosud nepřerušenou výrobou, která má mj. na kontě speciální limuzínu pro prezidenta
Masaryka nebo Tatru 87:
Mezi majiteli tohoto typu vozu bylo mnoho známých osobností:
- Hans Ledwinka, dlouholetý konstruktér firmy Tatra
- Ernst Heinkel, letecký konstruktér
- John Steinbeck, nositel Nobelovy ceny za literaturu
- Eliška Junková, česká automobilová závodnice
- E. F. Burian, divadelní režisér
- Faruk I., egyptský král
- Vítězslav Nezval, básník
- arcibiskup Josef Beran
- generál Erwin Rommel (také používal přímého konkurenta této Tatry Škodu Superb)
- prezident ČSR Klement Gottwald
- prezident ČSR Antonín Zápotocký
- maršál Jeremenko (dostal darem první vyrobený poválečný vůz Tatra, toto vozidlo je v Technickém muzeu Tatry v Kopřivnici)
Když měl pocit, že už umí všechno, vrátil se do Kopřivnice, kde byl tou dobou fojtem jeho bratr Jan. Fojt byl tenkrát takový "starosta" v obci. Jeho bratr Jan Schustala mu v rodinném hospodářství přidělil k užívání hospodářskou budovu (stodolu), ve které Ignác vybudoval dílnu o rozměrech 6×7 m s předsíní o rozměrech 3×3,7 m a v ní se dvěma pomocníky postavil první kočár.
Kopřivnické Muzeum Fojtství, kde Ignác Šustala začal s výrobou kočárů
Následovala obrovská poptávka po kočárech, a tak se v samotné dílně brzy prováděly pouze některé montážní a dokončovací práce, zatímco převážná část dílčích prací se odehrávala na dvoře fojtství a do výroby byli manufakturním způsobem zapojeni i další kopřivničtí řemeslníci: železné součásti vyráběl kovář Bortel, dřevěné korby na kočáry vytvářel kolář Kuchař.
Šustalovy lehké vozíky vyhovovaly zejména potřebám venkova, a byly proto velmi žádané. Šustala proto brzy svou činnost rozšířil, v letech 1850 – 1852 se kromě výroby kočárů věnuje i výrobě bryček a koňských povozů. Během tří let zaměstnávala jeho dílna již osm tovaryšů a několik učňů.
Šustala sám byl nejen zdatný obchodník a organizátor, ale byl velmi nadaný i po technické stránce. Ve své firmě uplatnil řadu vlastních patentů a zlepšení. V roce 1870 dokázal se 150 kvalifikovanými dělníky různých profesí vyrobit 1200 kočárů. Sortiment rozšířil i o různé užitkové vozy. Největší úspěchy slavily speciální poštovní vozy.
Po smrti továrníka Adolfa Rašky, s nímž se Šustala spojil, sice začal mít podnik finanční potíže, ale ty se podařilo překonat díky rozšíření výroby o železniční vozy. Roku 1881 totiž zahájila provoz lokální dráha Studénka–Štramberk. Tato dráha funguje dodnes. I přes minimální zkušenosti v tomto oboru se vedení společnosti rozhodlo vyhradit část výrobních kapacit pro stavbu vagonů a zřídit i vlastní tovární vlečku. Jako technického poradce se podařilo získat Hugo Fischera z Röslerstammu – ten dříve pracoval jako přebírající inženýr Severní dráhy císaře Ferdinanda. V roce 1882 firma vyrobila prvních 15 železničních vagónů.
Některé vybrané typy vozů, které jsem nafotila v Technickém muzeu Tatra Kopřivnice:
História ďaleko siaha, to som nevedela. V Kopřivnici pracoval ešte za socializmu môj ujo a bratranec, bývali v Příbore, bratranec možno ešte žije, bohužiaľ nie sme v kontakte. Ale vďaka tvojmu príspevku som si zaspomínala. Ďakujem!
OdpovědětVymazatPááá
To je zajímavá vzpomínka, Danka. Příbor je nedaleko Kopřivnice, tak neměli zase tak daleko do práce a Tatra tam poskytovala pracovní příležitosti hlavně pro muže.
VymazatDěkuji a přeji pohodový závěr školního roku. ☺
V muzeu jsme byli, dokonce dvakrát, užili si pánové a já vlastně taky.
OdpovědětVymazatHani, děkuji za krásné shrnutí a přeji hezký den. Helena
https://sincerehelena.blogspot.com/
Helenko, docela věřím, že jste si to všichni užili. Byla jsem v tom muzeu také několikrát, a jedna návštěva nestačí, pokud to člověk nechce jen proletět. Před muzeem stojí Slovenská strela a pak je ta budova na snímku, ale je to vlastně na třech místech. Je možno si koupit výhodnou vstupenku, která má dlouhodobou platnost, čehož jsme také využili. Jedním z těch míst je i Fojtství (na snímku). Ovšem četla jsem, že prý otevřeli muzeum nákladních automobilů, což se nedivím, protože mají co ukazovat, ale vyžaduje to hodně místa, což bývá problém.
VymazatDěkuji, Helenko, přeji krásný letní čtvrtek. ☺
Muzeum jsme navštívili několikrát,stále je co obdivovat. Marné, šikovné české ručičky.
OdpovědětVymazatV Kopřivnici je těch muzeí několik, otevřeli tam i soukromé muzeum auto a motocyklů, je tam plno krásných a zajímavých "kousků", jen by potřebovali ještě jednu místnosti, spíše halu. ☺
Vymazat