Dnes je výročí Panamského průplavu: Z Pacifiku do Atlantiku a zpět

 

Jsou vynálezy, které mě fascinují. Snad zaujmou i vás. Je dost míst na zeměkouli, která běžně nenavštívíme, většinou je vidíme v televizních dokumentech nebo o nich čteme v knihách či časopisech.

K nim patří i Panamský průplav. Je to uměle vytvořená tepna, jejíž výročí chci připomenout. Slavnostně byl otevřen 15. 8. 1914 — tedy před 108 lety, a to tak, že parník Ankon přeplul z  Atlantského do Tichého oceánu. Do plného provozu byl ovšem průplav uveden až po první světové válce v roce 1920.

Ani tento div techniky nevznikal bez problémů. Krátce po uvedení do provozu se totiž zřítily stometrové svahy zářezu Culebra, což znamenalo stopku.  Průplav mohl být znovu otevřen až 12. června 1920. Takže z dnešního výročí musíme odpočítat 6 let.

Kanál spojuje dva oceány - Pacifik a Atlantik. Konkrétněji: Panamský záliv s Karibským mořem. Nachází se ve státě Panama, asi 9 stupňů severní šířky a 79 stupňů západní délky. Takové jsou jeho zeměpisné souřadnice. Panamský průplav se v historii stal jedním z největších inženýrských projektů v celé historii lidstva a výrazně ovlivnil vývoj světové lodní dopravy jako celku.

Kanál nejprve snížil vzdálenost po moři mezi dvěma největšími středisky v USA: New York a San Francisco téměř třikrát! Myslím, že to mohl být hlavní důvod, proč se stavby průplavu tak aktivně chopily Spojené Státy.

 

Vstup z karibské strany se nachází u města Colón, tichomořský je u Ciudad de Panamá.

Panamský průplav je jednou z největších technických staveb 20. století. Jeho délka od břehu k břehu měří asi 80 km a lodě plující mezi východním a západním pobřežím USA, které by jinak musely obeplout Hornův mys v Jižní Americe, si díky průplavu zkracují plavbu přibližně o 15 000 km. I plavidla plující mezi Evropou a východní Asií nebo Austrálií mohou použitím průplavu ušetřit až 3700 km cesty. Jedná se tedy o neocenitelný způsob, jak zefektivnit a zlevnit přepravování osob i zboží po moři.

Nápad vybudovat průplav vznikl už v 16. století, kdy španělský průzkumník Vasco Núñez de Balboa zjistil, že Panamský průliv tvoří jen úzký pevninský most oddělující Atlantský a Tichý oceán. Tento objev byl podnětem k hledání přirozené vodní cesty spojující tyto dva oceány. Po několika desetiletích bezvýsledného hledání nechal císař Karel V. provést průzkum, aby zjistil, zda je možné takovou cestu vybudovat. K jeho velkému zklamání nebyli však tehdejší stavitelé ani geologové přesvědčeni, že by to bylo možné.

NA ZAČÁTKU STÁL FERDINAND DE LESSEPS

V roce 1881 se začali Francouzi pod vedením diplomata Ferdinanda de Lessepse, který pomohl vybudovat Suezský průplav, pokoušet o vybudování průplavu Panamského. Kvůli špatnému plánování, technickým problémům a tropickým nemocem však tisíce dělníků předčasně zemřely. De Lesseps měl v plánu dokončit projekt na úrovni moře, aby nebylo nutné stavět zdymadla, ale to se ukázalo jako velmi špatné rozhodnutí. Po lopatě řečeno pro nás laiky - vodní hladina Pacifiku, což je Tichý oceán, není ve stejné rovině jako hladina Atlantského oceánu na opačné straně.

De Lesseps navštívil toto místo jen několikrát, navíc pouze v období sucha, které trvá jen čtyři měsíce v roce. Jeho muži proto nebyli na přívaly vody v období dešťů vůbec připraveni. Francouzi se rozhodli cestu pro průplav mýtit ručně, nikdo ale nepočítal s tak děsivými přírodními podmínkami, jaké tehdy v oblasti byly. Problémem byla řeka Charges, protože její hladina v období dešťů stoupala až o 13 metrů a způsobovala sesuvy půdy.

 

Pohled na Panamský průplav z vesmíru

Navíc se v husté džungli vyskytovali jedovatí hadi, hmyz a pavouci, hrozila žlutá zimnice, malárie a další tropické nemoci. Tisíce dělníků zemřely, v roce 1884 jich zemřelo víc než dvě stě měsíčně. 

 

Francouzský hřbitov obětí 

Projekt skončil poté, co společnost De Lesseps v roce 1889 vyhlásila bankrot, protože do něj investovala 260 milionů dolarů. Neúspěch podniku byl ve Francii skandální událostí a De Lesseps, který byl k pracím přizván, a další vedoucí pracovníci byli obviněni ze zpronevěry finančních prostředků. De Lesseps byl dokonce odsouzen k pěti letům vězení, výkon trestu však nemusel nakonec nastoupit kvůli vysokému věku.

Vzhledem ke skandálu při stavbě Panamského průplavu se francouzské metropoli Paříž dodnes přezdívá Madame Paname. Přezdívka vznikla koncem 19. století a používala se zejména pro označení politiků a obchodníků, kteří byli do fiaska kolem stavby zataženi. Lidé je hanlivě nazývali panamisté. Výskyt tohoto termínu by se však dal vysvětlit také „panamským“ kloboukem, který přišel do módy díky dělníkům pracujícím na stavbě Panamského průplavu a který později nosili i elegantní Pařížané.

Zdymadla Pedro Miguel

Po francouzském neúspěchu projevily velký zájem o vytvoření transamerického průplavu Spojené státy, a to zejména z ekonomických a vojenských důvodů. Původně však uvažovaly o jeho umístění v Nikaragui. O opaku je přesvědčil Phillippe-Jean Bunau-Varilla, francouzský inženýr, který se podílel na dřívějších neúspěšných francouzských pokusech. Koncem 90. let 19. století začal Bunau-Varilla lobbovat u amerických zákonodárců za odkoupení francouzského majetku v Panamě. Nakonec řadu z nich přesvědčil, že v Nikaragui jsou nebezpečné sopky, takže Panama je bezpečnější volbou.

Roku 1906 se do stavby průplavu pustili Američané podle dokonalejšího projektu Johna Stevense mezi městy Colón a Balboa. Lodě od Tichého oceánu vystoupají o 26 m trojicí plavebních komor Miraflores a Pedro Miguel na hladinu uměle zřízeného Gatunského jezera a do Atlantiku sestupují trojicí zdymadel Gatun. 

 

Gatunská zdymadla

Jak projet zdymadlem

Lodivod navede loď k prvním vratům zdymadla, odkud je pomocí lokomotiv mechanicky vlečena do první ze tří plavebních komor. Když tam vjede, vrata se vodotěsně uzavřou. Otevřenými otvory ve zdech se pak do komory vpouští voda z Gatúnského jezera. Přísun vody se uzavře v okamžiku, kdy loď dosáhne úrovně druhé komory. Potom se otevřou druhá vrata a operace se opakuje i ve třetí – poslední plavební komoře zdymadla. Poté se loď dostane do nadmořské výšky 26 metrů na úroveň hladiny Gatúnského jezera, které přejede a vjede opět do první komory zdymadla. Zde vše postupuje obráceně: vrata se uzavřou a z komory je vypouštěna voda tak dlouho, dokud hladina neklesne na úroveň druhé komory. Poté se loď doopraví do druhé a nakonec do třetí komory, až se dostane opět na úroveň hladiny oceánu.

 

Práce v r. 1907 a jedna z prvních lodí, která proplula průplavem

Miliony dolarů a tisíce životů

Celkově měly Spojené státy na výstavbu průplavu vynaložit přibližně 375 milionů dolarů, což zahrnovalo platbu 10 milionů dolarů Panamě jako podmínku smlouvy z roku 1903 a 40 milionů dolarů na odkup francouzského majetku. Odhaduje se, že stavba průplavu stála život více než 25 000 dělníků, kteří se museli potýkat s náročným terénem, horkým a vlhkým klimatem, silnými dešti a tropickými nemocemi. Prvotní francouzské úsilí si vyžádalo životy přibližně 20 000 dělníků, americký projekt realizovaný v letech 1904 až 1913 přibližně 5600 lidí. 

Tady si uvědomíme, co pro stavbu tak rozsáhlého projektu znamenal jeden lidský život. Vlastně nic. Každý z těch lidí měl nějakou rodinu a určitě důvod, proč tam šel pracovat. Měl své plány jak si tam vydělá a s tím spojená přání i představy. A skutečnost? Přišel na stavbu, kde v některých úsecích to musela být sebevražda už na první pohled... Prostě dál už raději neuvažovat. 😗

 

Délka průplavu je asi 80 kilometrů a propojuje přístavní město Panama City s Colónem v Atlantiku, široký je 150 až 305 m. Proplutí lodí trvá zhruba 8 – 10 hodin, skutečná doba se však prodlužuje o čekání na zhruba 24 hodin. Každé naplnění zdymadel spotřeje 200 milionu litrů sladké vody. Hloubka kanálu, který rozdělil Ameriku, je "pouze" 12 metrů.

  

Loď je do plavební komory tažena šesti lokomotivami a tlačena remorkérem.

 

Zdymadlo je už zcela naplněno vodou. V pozadí čínská kontejnerová loď.

 

Dvojitá vrata zdymadla.

 

Nepřestává fascinovat. Už od roku 1914. Tehdy v polovině srpna, těsně po začátku první světové války, proplula touto unikátní vodní cestou oficiálně první loď.

Pokračování 

Zdroj: puntomarinero.com, reflex.cz, lifee.cz, idnes.cz, technickytydenik.cz