Hutov - zaniklá osada v Jeseníkách

 

Několikrát jsme se vraceli z výletů do místa našeho pobytu v Malé Morávce a vždy jsme míjeli odbočku na Jiříkov. Na dohled byla Pradědova galerie, která svým označením na střeše lákala. Na hotelu jsem prostudovala mapu, co v Jiříkově vlastně je. Ne, do galerie nepůjdeme. Naštěstí jsem se dostala i k staré mapě a "vypátrala" jsem něco, o čem jsme neměli tušení a láká mě víc. 

Zaniklých obcí je u nás spousta, to zase nějaká rarita není. Vlastně i moje rodné místo, moji rodnou hroudu, postihl podobný osud, takže jsem měla představu. Říkáte si, proč tím ztrácet čas v Jeseníkách a raději nenavštívit atraktivnější místa? Je to možná jakási nostalgie toho místa a částečně úcta k osadě, kde kdysi lidé žili plnohodnotným životem a pracovali. Protože Hutov už neexistuje, nemůže být na současné mapě, to je jasné. Pro orientaci alespoň toto umístění  bývalé osady, kde se těžila břidlice:

Zkrátka, některá místa člověka nepřestanou překvapovat. To je i příklad krajiny v horách, která leží v nadmořské výšce kolem 600 metrů. Když se tu procházíte, ani si neuvědomujete, že jste vlastně takto vysoko. Stačilo zhruba něco přes sedmdesát let od konce války a Hutov, kdysi osada nedalekého Jiříkova, téměř zmizel ze světa. Přece jen však něco zůstalo. Kaple, zbytky domů a hlavně lomy, které místním dávaly obživu.

Jsem ráda, že jsem našla alespoň tuto historickou fotografii Hutova a výřez staré mapy. V tomto je internet jedinečný.

Škoda, že u této fotografie nebylo uvedeno, z kterého roku snímek pochází.

Je to krajina, kterou peripetie dějin odsoudily k tomu, že lidské bydlení a snažení zde vlivem pozdějších událostí pohltila zpět příroda, dnes na místě kdysi prosperujících osad najdeme jen nepatrné zbytky základů ukryté v lesích. Nepochybuji, že podobné vesnice nebo osady znáte, však u nás je jich nepočítaně.

To je i příklad místa, na které se dnes vydáme, zaniklé osady Hutov, kterou dnes nenajdeme ani na těch nejpodrobnějších mapách. To místo najdeme na Sovinecku (hrad Sovinec). Původně to byla německá osada, která vznikla pravděpodobně na panských pastvinách. Pokud se tam vydáte, nynější vzhled vám ty pastviny silně připomíná.

Jsou tam vyježděné koleje, které svědčí o tom, že bývalý Hutov je navštěvován docela často.

 

 

 

 

 

Z křižovatky silnic na Jiříkov, Stránské, Těchanov a Křížov odbočuje severním směrem polní cesta. Ta vede nejprve do údolí prameniště Těchanovského potoka, pak mezi odvaly starých lomů, až se najednou před člověkem objeví zřícenina kostela. To je neklamná známka toho, že jste na místě zaniklé osady Hutov. 

Kaple sv. Anny s  kryptou

Kaple je z celé osady zachovaná nejvíce. Domy byly pravděpodobně brzy rozbořeny, když se zjistilo, že o vysídlenou osadu není zájem. To je běžný postup, i náš dům postihl stejný osud. Takže se nedivím a jdu zarostlým terénem ke kapli. Byla zasvěcena sv. Anně. Jednolodní stavba s věží se dochovala jako torzo. Pozoruhodná je krypta, která byla téměř pod celou kaplí.

Zůstalo pouze obvodové zdivo (cca 6 x 12,5 m). Omítka je hodně poškozená. Věž je zdobená římsami, její výšku odhaduji asi na 10 metrů. Má dvě okna se zbytky dřevěného rámu, nad nimi je kulatý otvor, možná tam byly hodiny. Ve štítu je kamenný kříž, trojúhelníkový štít podpírají pilastry. To se dochovalo slušně. Po pravé straně je vchod do věže, v levé části výklenek pro sochu. Nad vnitřním vstupem byl pravděpodobně zasazen reliéf či obraz. Jen pokud tam zůstala nějaká výzdoba, byla už dávno nenechavci odnesena. Okna kostelíku mají tvar lomeného oblouku, to je vidět i na fotografiích. Ve dvou oknech je kovový rám s pozůstatky bílého skla. Zvnějšku je po obvodu chrámu patrná křížová cesta tvořená výklenky zakončenými lomenou stříškou s ozdobným okrajem.

Naproti vstupu je výklenek pro oltář, nad ním je zazděné okno. V nejnižší úrovni zdi oltářního prostoru jsou patrné zbytky malby, výmalba je viditelná i ve vstupním prostoru. Nad vstupem byl dřevěný kůr, zasahující až po první okno. Zbývají po něm pouze trámové otvory ve zdech.

Překvapuje mě, že kaple bez střechy je po více než 70 letech v takovém stavu. Jesenické podnebí je drsné, zimy tu bývaly dlouhé a často zde prší. Asi byla postavena s fortelem, který býval pro naše předky samozřejmostí. Jenže, co nezničila příroda, ještě více dokonal "člověk".

Pod budovou se nachází krypta s ostatky majitele. Tak se to píše oficiálně, ale jestli to tak skutečně je, je otázka. Kaple měla být funkční ještě krátce po válce. K vybavení kaple patřily varhany, lavice, oltář, zábradlí, stěny byly vyzdobeny malbou. Jak by ne, pustá ta kaple určitě nebyla. 

Naprostá devastace památky nastala počátkem 60. let 20. století. Co jsem se dočetla o tom, jak bylo naloženo s ostatky majitele břidlicového lomu v kryptě, tu raději nebudu psát. Kostelík se však v následujících desetiletích stal úkrytem trampů a náhodných návštěvníků, kteří se společně s počasím podíleli na jeho devastaci.

Dnešní stav kaple opravňuje k označení - ruina.

 

„Kostelíček na Hutově podle mě už není možné zachránit. Byl jsem u něj naposledy před třema rokama, a byl to moc smutný pohled, co z něj zůstalo. Celá vesnice Hutov zanikla, ale nebylo to hned po odsunu. Nějací lidé tam žili ještě pár let po válce. Když fungovaly statky, pamatuji, že tam bývaly chlévy ve kterých se chovaly ovce,“ řekl starosta Jiříkova Bohumil Hrnčíř. Já bych řekla, že pokud je vůle něco obnovit, že to jde. Brzy na blogu uvedu příklad místa, kterým to tvrzení doložím.

 

Po konci Druhé světové války a odsunu původních obyvatel nezabránila chátrání obce ani všudypřítomná bohatá ložiska břidlice. Vysoké zarostlé břidlicové haldy, zatopené doly a rozpadající se zdi zde budou jistě ještě několika následujícím generacím odchod Němců z této oblasti Nízkého Jeseníku připomínat.

Více zde: https://obechuzova.webnode.cz/products/hutov-u-jirikova/

Původně se obec německy jmenovala Hutdörfel a byla vždy nedílnou součástí nedalekého Jiříkova.
O založení osady se předpokládá, že vznikla parcelací vrchnostenské půdy někdy v 18. století, kdy byly podobné osady v okolí zakládány. Většinou se tak stalo po zrušení dvorů, které v obcích byly.

K vysvětlení názvu obce jsou dvě verze: Název Hutdörfel pochází podle jazykovědců ze jména místní lesní tratě Hutting, která prý vedla mezi Jiříkovem a Veveřím. Druhá varianta jména vychází ze základu Hüttüng, což znamená pastvina. Právě to by podporovalo myšlenku, že osada vznikla na obecní pastvině.

Po levé straně hlavní polní cesty je les s několika starými břidličnými lomy. Spolu s nimi jsou na místě zbytky domů postavených z břidlice a právě zříceninu kaple svaté Anny.

 

 

Vesnice nebyla nikdy příliš velká. Zápis ze sčítání lidu v roce 1930 mluví o tom, že zde žilo pouze 29 obyvatel německé národnosti, kteří se živili zejména v lomech. Těch najdeme okolo několik, některé jsou zčásti zatopené, jiné zarostlé buřinou. Zajímavý je jeden z lomů, do kterého vtéká potůček nedaleko pramenící, který však z lomové jámy nevytéká. Prozrazuje to další podzemní prostory, které se zde nacházejí.

 

 

 

 

 

 

Na ložisku byly těženy jílovité břidlice zajímavé modrošedé barvy. Břidlice byla využívána zejména na výrobu střešní krytiny, charakteristické pro toto území, ale také jako dlažba a obklady. V některých lomech se těžila surovina rovněž pro výrobu brousků a školních tabulek. Vniveč nepřišel ani odpadní materiál.

Ten byl využíván jako plnivo pro různé účely, na lepenky s břidlicovou drtí atd. Dnes mají lomy hloubku až 40 metrů, což svědčí o poměrně rozsáhlé těžbě. Ta zde probíhala minimálně od poloviny 19. století a patrně zanikla po II. světové válce s odchodem zdejších obyvatel a zánikem obce. 

 

Myslím, že kdyby někdo viděl fotografii "jezírka", mylně by se domníval, že jde o romantické místo. Ovšem k romantice to má hodně daleko.

 

Jedná se o zatopený břidlicový lom v zaniklé obci Hutov - osada Pastviny (něm. Hutdörfel). Obec zanikla po r. 1945. Zbyla z ní jen zřícenina kostela Sv. Anny a několik zatopených lomů, bylo jich snad pět podle tvrzení pamětníka. Hloubka je zatím neznámá, odhadem 5-6m, takže by to chtělo prozkoumat, ale má vůbec smysl zkoušet nějaké potápění? Lokalita je kousek od obce Jiříkov u Huzové.

 

Dnes už zde najdeme jen pro někoho malebnou, ale také poněkud smutnou lokalitu vesnice, kterou si příroda bere zpět. Chcete-li se sem podívat, doporučuji jaro nebo pozdní podzim. V létě je tato lokalita zarostlá kopřivami a buřinou a mnohé objekty nejsou vidět. Poslední lidé Hutov opustili v 50. letech. Zarostlé břidlicové haldy, zatopené doly a rozpadající se zdi budou asi i dalším generacím odchod Němců z oblasti Nízkého Jeseníku připomínat.

 

Pokud se sem člověk vydá, musí pamatovat na vlastní bezpečí. Můžete tu narazit na břidličné úlomky, těch je tady plno, chce to uzavřenou obuv. Je zde několik srázů i odkrytý sklep. 

 

Ovšem přes to všechno je tady tabulka: 

 

 

Příjemná zastávka v kavárně Jiříkovská pecka v Jiříkově 

 

Zdroj: olomouc.rozhlas.cz, opavsky.denik.cz, zanikleobce.cz