Tentokrát se vrátíme do 90. let minulého století. Největší osobností Baníku té doby byl Radek Slončík. Přitom už na začátku kariéry ho potkalo vážné zranění, které ho provázelo celý další fotbalový život. Přesto dokázal dominovat.
11. díl: Radek Slončík - největší osobnost Baníku Ostrava 90. let
„Stalo se to v únoru 1992, kdy jsme s Baníkem hráli přípravu na
škváře na Bazalech proti Hutniku Krakov a ten brankář mi skočil na
stojnou nohu a od té doby jsem měl s tím kolenem problém. Prodělal jsem
devět operací a tento zákrok celou kariéru ovlivnil,“ vrací se k
osudnému momentu tehdy osmnáctiletý rodák ze Šumperka Radek Slončík.
Přes vážné zranění stihl v nejvyšší soutěži 258 zápasů a na konci 90.
let byl nejlepším fotbalistou na tuzemských trávnících. Podával takové
výkony, že po něm velmi toužila pražská Sparta. Ale přestup se dlouho
vlekl.
„V roce 1997 přišla nějaká první nabídka ze Sparty, že bych mohl přestoupit. Táhlo se to tři roky,“ vzpomíná. Majitel Sparty Alexander Rezeš své nabídky stupňoval, ale Slončík zůstával v Baníku.
„Ta cena se neustále zvyšovala - 30, 35, pak dokonce 50 milionů. Ta částka byla obrovská, ale představenstvo Baníku rozhodlo, že mě nepustí. A když už k tomu mělo dojít, že mě pustí, tak já jsem řekl, že ještě zůstanu v Baníku,“ dodává.
Nejen, že ho nechtělo do Sparty pustit vedení, ale Slončík byl i opravdovým srdcařem.
„Já jsem chtěl Baníku vrátit to, co do mě trenéři a funkcionáři dali. V patnácti letech jsem chodil do kotle, v sedmnácti a půl jsem už začal hrát ligu, takže jsem měl k Baníku, k Ostravě, k tomu regionu nějaký vztah, a nechtěl jsem Baník opustit hned při první příležitosti opustit. Takže proto si myslím, že i proto mě pak fanoušci potom měli rádi, vyvolávali moje jméno, když jsem hrál. Já jsem opustil Baník, až když jsem tu nohu nechal tady v Baníku,“ dodává.
Nakonec přeci jen do Sparty už v uvozovkách jednonohý Slončík přestoupil, ale působení tam nebylo povedené. Na závěr kariéry, po návratu z maďarského angažmá, se Slončík dočkal s Baníkem životního úspěchu.
„V roce 2003 jsem podepsal smlouvu v Baníku Ostrava, potom ten rok, co se tady dělo, když jsme byli mistři, ta mistrovská sezóna byla nádherná. Škoda, no. Je to osmnáct roků a takový úspěch zatím není,“ přidává k mistrovskému titulu z roku 2004 Slončík.
Že existuje Baník Ostrava a Bazaly, to mi neuniklo, ale nijak jsem se blíže nezajímala. Vlastně fotbal a hokej vůbec, jsou sporty, které mne neoslovily. Měj hezkou neděli.
OdpovědětVymazatMyslím, že Baník znají nejen Ostraváci. Já také nejsem ten skalní fanda Baníku, ale náš klub letos slaví 100 let a to už je něco! Proto si to i na svůj blog vkládám, ale vím, že reakce nebudou vždy vstřícné. Nevadí a Tobě děkuji.
VymazatTaké přeji příjemnou neděli.
Zajímavá historie.Jsem na tom jako Maruška,o fotbal a hokej se nezajímám.Nemám ráda to fandění.
OdpovědětVymazatVčera byl zrovna fotbal v televizi a manžel u toho fandí,nadává,já to nesnáším a tak jsem se zavřela ve svém pokoji.A teď jsem četla,že začíná místrovství světa ve fotbale.To snad bude chodit s kamarádem do Sportbaru.
Hani,měj hezkou neděli
Ano, Jituš, většina žen má takový náhled na fotbal. Je mi to jasné, mnozí chlapi tím žijí. Já si jenom říkám, proč si na blog nedat 100leté výročí Baníku, kolik jiných měst se podobným klubem může chlubit?
VymazatDěkuji za zajímavý názor a také přeji hezkou neděli. ☺