Hana |Dobrý
večer Jaruško, jsou to dva týdny, co mi zemřela maminka. Necelé dva
roky již jenom ležela a byla odkázána na veškerou péči. Přestala jsem
chodit do práce a po celou dobu se o ni starala. Mnohdy to bylo náročné,
ale nelituji ani minuty. Teď mi moc chybí, Hana.
Zdenka |Dobrý
den,
i já jsem stála před rozhodnutím, tři roky do důchodu, když si máma v 80
letech zlámala nohu v krčku. Do ústavu nechtěla a tak jsem o ni začala
pečovat. V krátké době se jí rozjela Alzheimerova choroba a někdy jsem
si říkala, že únavou umřu, bylo to opravdu moc těžké. S mámou jsem
hlídala i malou vnučku a to bylo osvěžující. Vnučka milovala pohádky a i
máma je ráda poslouchala. Když jsem přečetla všechny pohádkové knížky,
tak jsem si začala pohádky vymýšlet. Později je i sepisovat to mi bylo
57 let. O mámu jsem pečovala 8,5 roku, když umírala, tak jsem ji držela
za ruku a mám klid na duši, že jsem to zvládla.
Psaní dětských knížek se mi stalo velkým koníčkem. Dneska je mi 68 let a
letos mi vyšla 10 pohádková knížka. Psaní se mi nestalo koníčkem, ale
velikým koněm.
Všem přeji pěknou dobrou noc.
Eva z jižních Čech|Dobrý
večer, dobře, že jste vybrali toto téma. Pečovala jsem o maminku,
pomáhal mi otec. Pak později potřeboval péči i tatínek. Trochu pomáhali
sourozeci, ale z většiny to bylo na mně. Měla jsem zkrácenou pracovní
dobu a zaměstnavatel měl pochopení. To je důležité. Domnívám se, že si
rodiče zaslouží, aby se o ně jejich potomci postarali, když oni už
nemohou. Je možné zapojit domácí péči, ty nám vozili obědy. Je třeba
také pro toho, o koho pečujete, zažádat o příspěvek o péči. Dají se z
toho platit různé potřebné hygienické potřeby nebo případně náplasti,
hojiné krémy a čistící pěny.
Péče o rodiče se s prací dá sladit, ale je to hodně náročné. Nezůstává
téměř žádný volný čas. Ovšem jednou dotyčný starý člověk odejde. A pak
už, co jsme neudělali, už udělat nemůžeme. Staří lidé jsou křehcí a
domácí prostředí je pro ně to nejlepší. Jak tatínek, pak maminka zemřeli
doma. Konkrétně u otce byla sestra, mě zemřela maminka v náručí. Teď to
bude shodou okolností 8 let. Musím říci, že rodiče byli moc hodní a jsem
ráda, že jsem s nimi takto byla. I když samozřejmě moje péče také
nebyla úplně stoprocentní, to se totiž nedá, mám klidné svědomí. Nedala
bych je do nějakého zařízení, oni ani nechtěli. Myslím, že lidé by se
měli o péči o své rodiče alespoň pokusit. Všem jim přeji hodně síly, a
aby také si našli vždy alespoň chvíli na odpočinek pro sebe nebo na
jinou činnost. Moc Vás zdravím
Eva
Jana|Zdravím
všechny příznivce NL, dnešní téma je potřebné, co dříve bývalo běžné -
postarat se o rodiče, bývá v mnoha rodinách problémem. V naší rodině to
bylo tak, že moji rodiče a já s nimi jsme se postarali o všechny
prarodiče. Když oba rodiče byli zaměstnáni a já jsem chodila do školy,
bylo to mnohdy náročné, ale dá se to přizpůsobit. Důležité je, v jakém
psychickém stavu ten starý člověk je. Sama jsem hlavně pečovala o
babičku, která pro mne hodně udělala a pro mne ta pomoc byla samozřejmá.
Bohužel, moji rodiče také brzy onemocněli a tak jsem tu štafetu
převzala a dál jsem se starala. Vůbec mě nenapadlo je někam odložit,
měla jsem "štěstí", že oba rodiče měli sice nemocné tělo, ale rozumově
fungovali do posledních dní. Důležité také je mít střídače, aby ten, kdo
se stará, měl možnost načerpat novou energii. Aspoň na týden. Tatínek
nakonec zemřel v mém náručí. Později jsem se starala o maminku, ta byla
velký bojovník a snažila se mi ulehčit. To je velmi důležité, jestli ten
postižený takto spolupracuje, maminka nevyžadovala, abych stále "seděla
doma", kolikrát říkala, někam si zajeď nebo zajdi, myslela tím
jednodenní výlet, což byla schopna přečkat. Stále jsem chodila do práce a
tak jsem vlastně byla několik let v denodenním stresu. Jak se nemoci
komplikovaly, uvažovala jsem o možnosti vzít si v práci neplacené volno,
nakonec k tomu už nedošlo... Mám ale čisté svědomí, což jistě dnes ne
každý v tomto směru má. Zdraví vás Jana
Martina|Dobrý
večer všem. Nepíšu svůj příběh jako stížnost, to v žádném případě. S
maminkou jsme se měly rády, nemáme děti, takže i manžel s ní vycházel
velmi dobře. Když už nemohla moc chodit, koupila jsem jí byt vedle nás,
protože se náhodou uvolnil a u nás tolik místa nebylo. Jenže, já vážila
padesát kilo a maminka osmdesát. Pak nemohla téměř vůbec chodit a byla
na vozíku, ještě pořád jsem ji ošetřovala, pomáhala mi jedna kamarádka,
abych aspoň občas mohla něco vyřídit pro sebe. No a pak mne bodlo v
zádech a já skončila v nemocnici. Pan doktor řekl, že jestli maminku
neumístím v léčebně, nebudu chodit a co pak. Tak se stalo, za nějaký čas
maminka zemřela, měla slabé srdce, ale v léčebně se měla opravdu dobře a
já za ní denně jezdila. Maminka zemřela téměř v devadesáti, mně je o
dvacet míň, chodím sice dobře, ale záda už se nesrovnají nikdy a ty
denní bolesti se někdy téměř nedají vydržet. Jenže, bohužel, nevím kdo
se o mne časem postará? Snad mne někde v ústavu alespoň občas pak někdo
vyveze na čerstvý vzduch.
František |DOBRÝ
VEČER, P. JARKO A POSL.N.L. U NÁS TO DOPADLO TAK, ŽE O MAMKU SE
STARALA NAŠE SESTRA CILINKA, KTERÁ JE NEVIDOMÁ, I BRATR VLADIMÍR, BYLO TO
PROTO, ŽE JÁ S MANŽELKOU JSME STÁLE PRACOVALI, DALŠÍ BRATR JE V
AUSTRÁLII NO A TEN NEJMLADŠÍ BRATR MĚL NĚJAKÉ PROBLÉMY. TAKŽE TO ZŮSTALO
NA TĚCH DVOU JMENOVANÝCH SOUROZENCÍCH. NAKONEC ŠLA MAMKA DO TAKOVÉHO
ÚSTAVU. TAŤKA - TEN ZUSTAL DOMA SÁM, PROTOŽE NIKAM NECHTĚL JÍT. CO SE TÝČE
NÁS, TAK ZATÍM SE SNAŽÍME A DOUFÁME V DOBRÝ OSUD, TADY NEPLATI ŽÁDNÁ
NÁHODA. JEŠTĚ JEDNOU VÁS ZDRAVÍ FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Stáří nezastavíme
Nejsou to jen naši rodiče, ale i my se jednou dostaneme do fáze, kdy
budeme potřebovat s lecčím pomoci. Stáří nelze zastavit a aktuálně jsou u
nás skoro tři miliony lidí starší 65 let. Kvůli vysokému věku má pak řada lidí problémy se soběstačností a potřebuje pomoc od své rodiny. Ne vždy to ale rodina zvládne, například kvůli vysokému pracovnímu nasazení.
Řešení, jak se o své rodiče postarat, je hned několik a ne každá varianta musí znamenat odsun rodičů do jiného prostředí.
Zdroj: hradec.rozhlas.cz
A problém se bude prohlubovat. Nyní se například řeší krácení rodičovské péče a nutnost nastoupení matek do práce. Nejsou však školky a vláda zmínila, že hlídat mohou babičky. Babičky, kterým se zvedl podstatně věk odchodu do důchodu. Ty pracující babičky, které už pečují o své rodiče, které nechtějí dát do pečovatelských ústavů nebo ani nemohou z finančních důvodů. Zaplatit pečovatelku si může dovolit jen málokdo. A pečovat o vnoučata je podstatně jiné než vychovávat vlastní děti.Sil ubývá zrovna v době, kdy jich je pro péči o rodiče potřeba nejvíc. A nejde jen o fyzickou, ale i , a to asi nejčastěji,o psychickou zátěž. Já jsem řešila péči o maminku předčasným odchodem do důchodu. Krácena na výpočtu důchodu jsem byla hodně. Ale člověk si řekne, že peníze nejsou všechno.
OdpovědětVymazatJe samozřejmě pravda, co píšeš. Za poslední desetiletí se v životě rodin mnohé změnilo a také náhled na to, jestli se vůbec postarat o rodiče, když to situace vyžaduje. Ano, jsou pečovatelky, domovy důchodců, domy s pečovatelskou službou, ale jak se i mnozí posluchači Noční linky vyjadřovali, tomu starému tatínkovi nebo mamince, který svým dětem mnohé obětoval, je nejlépe doma. A ne každý si řekne o péči a nechce být na přítěž. Kdo to zažil na vlastní kůži, ten ví, počítám se mezi tyto lidi a také jsem uvažovala o dlouhodobém neplaceném neplaceném volnu, jen abych se o svou maminku mohla starat. U nás to jaksi bylo "samozřejmostí". Život to vždy vyřeší a svědomí mám čisté.
VymazatToto téma je poměrně složité. Mohla bych tu o tom napsat dlouhý článek, ale nechci. Sama jsem si tím prošla až jsem nakonec sama skončila se syndromem vyhoření, jen že až v době, kdy už jsem si mohla od všeho odpočinout a začít si užívat života a volného času. Skončily povinnosti, skončilo nekonečné vyčerpání, ubylo mnoho starostí. Mohla jsem se radovat...a ejhle! Tělo řeklo dost!!! Kdo to nezažil, nikdy nepochopí.
OdpovědětVymazatJaruško, je mi jasné, že ne vždy se člověku vůbec chce o podobných tématech psát, ale já jsem přesvědčena, že i tohle patří na blog. To, že napíšu, jak mi vykvetl amarylis nebo jsem uháčkovala vánoční ozdobu, je sice krásné, ale péče o rodiče, kteří se většinou o své děti dobře starají, bývala dříve věc samozřejmá. Můžeme psát, že doba je zlá ... ale byla doba našich babiček a rodičů jen dobrá? Odpovím si - nebyla a v něčem to měli ještě horší. Přesto o rodiče nebo prarodiče pečovali. Proto si velmi vážím každého, kdo takto činí a že to je mnohdy vyčerpávající, si někteří nedovedou představit. Ale všechno jednou skončí, ti rodiče odejdou a pak někdo píše, jak mu rodiče scházejí, jak vzpomíná ... a za jejich života je málo navštěvoval a moc se nezajímal. Dost je takových lidí.
VymazatTakže já jsem to zažila v mnoha případech v péči o své nejbližší a vím, co to obnáší. Takže já jsem to "pochopila" a moc děkuji za otevřenou vzpomínku.
Je to někdy problém skloubit práci s péčí o rodiče.A jak píše Maruška bude to ještě horší,když se prodlouží odchod do důchodu v 65 letech.Mně odešli rodiče náhle a do té doby byli soběstační,ale stejně jsme za nimi se sestrama pořád chodily.Vynahradila nám to ovšem tchýně,silná,velká ženská.Rok byla nepohyblivá.To si užil halvně manžel se svým bratrem,chlapi jako hora a měli s ní co dělat.U nás jsou denní stacionáře a i tady v sídlišti vidím,jak přijede auto a naloží dvě babičky a večer je zase rodinám přiveze.I děvčata z mé práce tam maminky také vozily.Ale musí být soběstačné.
OdpovědětVymazatHani,měj se hezky
Jituš, moc děkuji. Je jasné, že se těžko skloubí studium, zaměstnání apod. s péčí o rodiče, ale důležité také je nenechat vše jen na jednom člověku. Což v mnoha rodinách nastane, i když je více sourozenců, přece jen jeden se obětuje a ti sourozenci ho moc nešetří. Vidím to např. u svých dvou kamarádek. Obě jsou ze tří dětí, ale hlavní péče nyní o maminky je na těchto dcerách. Hodně záleží i na mentálním stavu těch starých lidí, protože někdy tam pak vypukne "ponorka" a ten starý člověk ne vždy dokáže ocenit právě toho, kdo mu věnuje všechen svůj čas. Tak to prostě je a není to jen péče o staré lidi. Také o lidi - rodinné příslušníky postižené, těžce postižené, tam to bývá na celý život. Pak si člověk uvědomí, co člověk, většinou ženy, dokáže.
VymazatKéž bychom i my byly soběstačné. Měj se moc hezky a buď zdráva. ☺
Myslím si, že v dnešní době je velmi těžké postarat se ať už částečně,či zcela o nemohoucí rodiče. Dříve bylo jednodušší přerušit práci a zůstat doma. Dnes práce není a každý nemá štěstí třeba i na půl úvazky. Myslím si, že my rodiče by jsme měli dětem ulehčit a ne je ničit.
OdpovědětVymazatVidím to na příkladu kolegyně z našeho seniorského klubu, když zůstala sama po úmrtí manžela,domáhala se péči od dětí. Je dost obtížné soběstačná a nabízeny pobyt v DS tvrdošíjně odmítala ač podmínky pro pobyt u dětí nepřipadal v úvahu. A víte proč,prý by ji sebrali v DS důchod a ona své peníze nedá. Lékař ji pobyt doporučil,děti pracují na celý úvazek,synova rodina,kde nyní je po pádu již poněkolikáté má velký problém. Pan jezdí na montáže,vrací se v pátek a v neděli odjíždí. Jeho žena má dvě zaměstnání,mají hypotéku a u sebe už jednu maminku. Ta nyní má na starosti naší kolegyni,ale nezvládá přes den starat se o o v ničem nesamostatnou ufňukanou tchýni své dcery,která jim nic neulehčuje. Po pádu měla obě ruce v korzetu,tak si každý dovede představit tu péči. Jen naříká,že je na obtíž a skutečně je,snaží se cítove vydírat a přitom jak by ji i dětem bylo dobře. Určitě by si jí bral syn s dcerou na střídačku domů a v DS by měla péči i společnost.
Tak to je můj názor jak ničit své okolí lakotou a sobeckým chováním. Když byla relativně v pohodě,ničila svými návštěvami sousedy,až jí řekli dost.
Hani, tak to je hodně silné téma! Už jsem zažila několik situací v rodině, kdy to bylo potřeba a bylo to hodně náročné. I tady platí, že se vychovává hlavně příkladem. Právě to řeší kolega a není to nic veselého.
OdpovědětVymazatNemohu se teď rozepsat, ale to téma by si to zasloužilo.
Moc zdravím, Helena
Helenko, je to fakt, stárneme všichni a čím větší rodina, pak zažijeme i tyto situace. Opravdu jsou velké rozdíly v péči o rodiče, ale zaznamenala jsem, že čím více dětí ti rodiče mají, zvětšuje se "problém", kdo tu péči zastane. Vidím to v okolí. Proto si myslím, že i na blog téma patří.
VymazatDěkuji a také zdravím. ☺