Příběhy slavných značek: Hedva český brokát

Dnešní "slavná značka" navazuje na Hedva nitě, kterou jsem představila, ale bude určitě působit radostněji. Člověka už při tvorbě článku víc baví, když neukazuje jen prázdné haly a zbořenisko. Zdálo by se, že dnešní příspěvek je hlavně pro ženy, ale až se začtete a prohlédnete si fotografie, uvidíte, že Hedva tvoří i pro muže, výrobky najdeme při prohlídkách našich zámků, divadel - a jak věhlasných. A napadlo vás někdy při návštěvě kostela, odkud má kněz nebo i vyšší církevní hodnostář své roucho? Je to z rýmařovské Hedvy, dokonce se její výrobky dostaly k papeži!

 

Textilnictví má na Rýmařovsku dlouhou tradici, sahá do 13. století, kdy samozřejmě nejpoužívanějším materiálem byl len, který zde měl pro pěstování příhodné podmínky. 

Lidé potřebovali oblečení a lněné oděvy byly trvanlivé. Ve 14.-15. století se zde rozvíjely cechovní organizace, které sledovaly počty učňů i tovaryšů, ale i kvalitu výroby a také cenu. Mimo cechy bylo přísně zakázáno podnikat. Rok 1567 byl pro město Rýmařov a jeho řemeslníky tak důležitý, protože Vavřinec Eden ze Štiavnice (tehdejší zástavní pán rabštejnského panství a majitel Sovince) založil tkalcovský cech.

V janovickém panství (zámek Janovice u Rýmařova) se rozvíjela plátenická výroba i obchod s přízí, zakládala se bělidla. Výroba se zaměřila na jemné tkaniny - jemné plátno, kapesníky, šátky, později damašek a brokát. Zboží se prodávalo na českém i zahraničním trhu, např. v Itálii, Polsku a dokonce v Uhrách. V janovické manufaktuře bylo zavedeno potiskování pláten počátkem 19. století, ale po r. 1850 následoval tak rychlý úpadek, že došlo k zániku janovické manufaktury.

Tušili jste, že okolí Krnova, Jeseníku a Rýmařova se říkalo „slezský Manchester“? Stejně jako britský Manchester proslul svými textiláky, mohlo se tohle území pyšnit zase těmi místními. V 19. století tady bylo tolik firem, které látky z různých materiálů tkaly, bělily a barvily, že by jejich popis vydal na diplomku. V Rýmařově byly hlavní podniky dva, jeden rodiny Schielů a druhý Flemmichů. Oba dávaly práci stovkám lidí a měly mezinárodní věhlas.

Flemmichové to do Rýmařova vzali z Krnova přes Vídeň. Už jejich praprapředek v tom Krnově v 17. století soukeničil, ve Vídni pak o dvě stě let později začali tkát z hedvábí, příznačně ve Webgasse, v Tkalcovské uličce. Už tehdy byli mistry v uměleckém tkalcovství a tkali právě i paramenta, tedy církevní textilie, ovšem také látky na deštníky a slunečníky nebo na šaty. Tkalcovská dílna Antonína Flemicha byla zaměřená na umělecké tkalcovství a církevní brokáty. Po smrti Antonína převzali podnik jeho dva synové Karel s Ferdinandem, který otevřel pobočku v Potštátu a ujal se celkového vedení firmy. Jeho prestiž se zvýšila vyznamenáním získaným v Londýně. Ferdinand Flemmich pak hledal nové možnosti pro výrobu a našel je právě v Rýmařově.

 

 

Staral se i o zaměstnance a jejich děti, což byla naprostá nevídanost, založil textilní školu. Látky se tady pak nejenom tkaly, ale přímo se z nich šilo, například právě církevní oděvy, ale také skutečnými zlatými nitkami protkávané šerpy pro orientální monarchy. Na barvení měli Flemmichové inženýra, který barvy v prášku nevážil, ale odhadoval podle množství prášku v dlani, a přece zvládal dokonale stovky odstínů, jen v černé jich uměl sto čtyřicet. 

 

 

Po smrti Ferdinanda se ujal vedení jeho syn Ludvík spolu se svými bratranci Vilémem a Ottou. Tato silná trojice prorazila až do Německa, Anglie, zámoří, Orientu. Tehdy se tkaly hedvábné šátky, církevní brokáty, kravatovina, šatovky včetně elastických tkanin. Podnik byl v rozkvětu do doby nástupu hospodářské krize.  Poslední z Flemmichů zůstal v Česku stařičký Otto, který si nedal říct, a když se blížil konec války, přes varování přátel i zaměstnanců neutekl ze země. O podnik přišel, nahnali ho na nádraží tahat těžké klády a odsunu ušel jen díky vysokému věku. Co dodat? Jen to, že potomci rakouské části rodiny dneska tkají hedvábí ve Vídni.

 

 

V Rýmařově byli zásadní ještě bratři Schielové. Bratři Adolf a Emil přišli do města roku 1890 z Moravské Třebové. Získali pozemek nad dnes Opavskou silnicí, zde založili svůj hedvábnický podnik, k bratrům se připojil i jejich nejmladší sourozenec František. Říkalo se jim tkalounkáři, protože jejich rodina původně vyráběla stuhy. Jejich pozdější specialitou byl satén na kravaty a plastrony na gumičkách, to jsou takové ty široké kravaty, které se nevážou do uzlu. Vyráběli i dámské šatovky, krojové a selské brokáty. Světovým hitem se stal taft, tuhá hustá látka z umělého hedvábí. To pravé nakupovali v Číně, Japonsku i Itálii. I jejich podnik byl ovšem nakonec zestátněn. K jejich závodu se připojila svitavská firma Maxmiliana Friedmana (1908), sídlo bylo přemístěno do Prahy díky spolupráci s bohatou Pražskou zemskou bankou. V roce 1925 došlo k připojení rakouských podniků. Během druhé světové války bylo sídlo znovu přemístěno, tentokrát do Vídně. V květnu 1945 byl podnik zestátněn.

 

 Kladem je ale určitě to, že právě tam, kde sídlila továrna Schielů, se brokát tká dál, a nejen ten - a  ve skvělé kvalitě.

 

Květen 1945 znamenal spojení firem – Flemmich, Bachrach, Löri a vznikl název Spojené továrny pro výrobu hedvábí bratří Shielů, a.s. V roce 1947 se název změnil na Henap, odtud se vyvážely výrobky do Ameriky, Austrálie, Skandinávie, Afriky, Egypta, Palestiny, Sovětského svazu (až 1953).
Centrální řízení Henapu bylo nevhodné, negativně ovlivňovalo specializované podniky. Ředitelství oddělilo závody Rýmařovska a Vítkova pod hlavičkou Brokát – Hedva (1949).

Díky rozvíjejícímu se textilnímu průmyslu vznikla tkalcovská škola v prostorách starší části dnešního gymnázia, později byly připojeny prostory Flemichova závodu. Škola se změnila v podnikové učiliště, které navštěvovalo až tři sta žáků. Roku 1953 vzniklo Odborné učiliště n.p. Brokát Rýmařov, v 80. letech bylo uzavřeno. 

O jedenáct let později vznikl název Národní podnik Hedva Moravská Třebová, došlo ke zrušení samostatných podniků Brokát, Atlas a Silka (jeho bývalá součást).

Pád komunismu byl příčinou změny státního podniku Hedva v akciovou společnost Hedva Moravská Třebová. Otevřením trhu a přílivem levného asijského zboží začal tvrdý konkurenční boj. Hedva snížila objem textilní výroby, v roce 1995 se uzavřela tkalcovna (Flemichův závod), následně barevna spolu s úpravnou. V provozu zůstala tkalcovna se skladem zboží na Opavské ulici, zde byla zřízena šicí dílna pro výrobu bytového textilu. Přemístila se sem i výroba kravat z provozovny na Bartákově ulici. Název společnosti se změnil ještě dvakrát z HEDVA BROKÁT, s.r.o. (2013) na nynější název HEDVA ČESKÝ BROKÁT, s.r.o (2017).

 

Pro koho už firma vyráběla?




Pár fotografií na ukázku:

Možná jste se při svých návštěvách hradů a zámků s rýmařovským brokátem také setkali, to je jen ukázka, protože v interiéru to vypadá nejlépe.

Kromě relikviáře z tradičního českého skla dostal papež František darem také dvoje brokátové desky vyrobené v tkalcovské dílně Hedva Český Brokát Rýmařov (2021)

Video: Národní divadlo, prezidentské apartmá - dámský salónek - výměna brokátů

Desky pro papeže s jeho utkaným znakem a také oděvy pro více než 400leté pražské Jezulátko, církevní roucha atd.

Církevní brokáty

 

Když navštívila ještě prezidenta Havla prezidentka Malty, okouzlily ji na Hradě rýmařovské repliky hnědých barokních tapet natolik, že hned požádala o dotkání několika stovek metrů a vyzdobila jimi prezidentský palác ve Valettě. 

O historii zdejších látek se můžete dozvědět třeba na výletě do Jeseníků (jako my), expozici nabízí rýmařovské muzeum i přímo textilka při speciálních prohlídkách. K návštěvě muzea připravím článek.

 

Výroba dezénů kapesníčků, kravat a motýlků pro slavnou módní návrhářku Blankou Matragi. Ukázka jejich výšivek:

 

 

Nabídku jsem vyfotila na budově. 

Cituji: "Před několika lety jsme započali produkci stínících plachet, které oceníte v horkých letních dnech, ale i v dešti. Na výběr jsou proto tři druhy materiálu – upron, ulsedan, upron alutex, každý si může vybrat materiál, který mu bude nejlépe vyhovovat. Máme na výběr tři druhy uchycení plachty - kroužky v rozích, na lanko, dokonce je možné si vybrat plachtu bez uchycení. U nás máte možnost si nechat ušít plachtu na své přání. Samotnou plachtu vám rádi vyrobíme dle vašich požadavků a nákresů, jenž si sami navrhnete. Naše plachty jste mohli vidět v galerii Šantovka."

 

  

Kravaty s logem na objednávku zákazníka 

"Kravatovina je druh látky, ze které vyrábíme kravaty, motýlky, frakové pásy, askoty, plastróny a kapesníčky. Tento druh látky si sami tkáme, designujeme a vyrábíme z ní originální výrobky, které se staly našim rukopisem. V odvětví produkce kravat jsme se stali odborníkem na trhu s dlouholetou tradicí, to již od roku 1890.
Používáme 100% hedvábí a polyester, podléháme nejnovějším módním trendům."

 

Logo výroba: Můžete si nechat vyšít, natisknout či utkat jakýkoli výrobek s vaším logem. Vyšívací stroj umožňuje vyšít až patnáct barevných nití. Pomocí přenosného tisku jsou schopni natisknout fotku i s drobnými detaily.

Od roku 2016 s týmem 30 zaměstnanců dlouholetý ředitel pan Komárek bojuje za zachování a rozvoj firmy a výroby brokátových žakárových látek z umělého hedvábí a bavlny.

Výroba žakárových tkanin vyžaduje vysokou halu, nad stavy jsou umístěny nadstavby s programem pro výrobu mechanickou (podobně jako z děrných štítků, zde až 10 metrů dlouhých, se vlákny přenáší informace o podobě vzoru ke stavu) a elektronickou. Osnova je předem připravena na velkých cívkách na zvláštním převíjecím stroji. Do Rýmařova byl přivezen ze Šumperka stroj na převíjení velkých cívek s nitěmi na menší. V hale musí být vysoká vlhkost kvůli pružnosti tkanin, proto je zde pára stoupající z komínků. Žakárové tkaniny mohou být utkány až devítibarevné.

Nyní vyrábí firma Hedva Český brokát, s.r.o. ubrusoviny, kravatové tkaniny, brokáty, bytový textil a plachtovinu na míru. Firma má šicí dílnu a lze objednat výšivky dle přání. Tisk a barvení tkanin se provádí externě. Všechny výrobky a další doplňkový sortiment lze nakoupit v pěti firemních prodejnách v Praze, Brně, Plzni, Moravské Třebové a přímo v závodě v Rýmařově. Starý nábytek Art Deco z pražské prodejny kravat byl převezen do Rýmařova a prohlášen za kulturní památku. 

Zdroj: sumpersky.denik.cz, internet