Nejstarší doložený kalendář má přes 5 tisíc let

 

Kalendář... dnes běžná věc, možná jich máte víc i kvůli tomu, abyste nezapomněli na "termíny" či narozeniny. Těžko si lze představit, kolik pozorování, přemýšlení a zdokonalování za tím vším stojí. Kalendář vytvořili lidé uměle, časové jednotky stanovili podle pohybů vesmírných těles.

 

 

Nejstarší kalendář, který lidstvo již má jako doložený, pochází z Babylonské říše asi z roku 3500 př.n.l., a jednalo se o kalendář lunární. 

 

Babylonská říše byla na dolním toku řek Eufrat a Tigris při ústí do Perského zálivu (fialově značeno)

V době, o níž hovoříme, se užívalo k měření času dvou vesmírných těles, konkrétně Slunce a Měsíce. Podle toho se rozlišovaly dva typy kalendářů: lunární a solární. Lunární kalendář sestavili astronomové podle fází Měsíce. Nesl s sebou určité problémy vzhledem k délce oběhu Měsíce, a to jej do jisté míry činilo nedokonalým. Lunární kalendář je kalendář, který se zakládá na pozorování měsíčních cyklů. Používá ho dodnes například islámský kalendář.

Lunární rok odpovídá hodně přibližně roku solárnímu a má 12 měsíců.

12 měsíců (měsíčních cyklů) má celkem 354 dní, rok jich má však 365,25 dní. Lunární rok je tedy kratší než solární. Tento rozdíl více než 11 dní způsobuje posun začátku roku vždy o přibližně 11 dní dopředu. Proto v lunárním kalendáři neexistují „zimní měsíce“ nebo „letní měsíce“; každý měsíc se v průběhu doby může ocitnout v libovolném ročním období.

Naopak solární kalendář vznikl na základě zdánlivého oběhu Slunce. Používali ho Egypťané. V období egyptsko-babylonském se tedy setkáváme s rokem, který se skládal z 12 měsíců dělených na 30 dní. Délka roku byla změřena na 365,25 dne, z toho vyplývala nutnost přidávat ke dvanácti měsícům ještě pět dnů, a nadto každého čtvrtého roku ještě jeden, nazývaný "toulavým dnem“. Délku slunečního roku vypočítal v roce 330 př.n.l. řecký astronom Kallipos, který ji stanovil na 365,25 dne tj. 365 dnů 5 hodin a 49 minut.

V období starověku převzali lunární kalendář babylonského typu Římané. Římané oproti Babyloňanům snížili počet měsíců z 12 na 10. Začátek roku se tím pádem posouval do jarního období a končil v zimním. Každý měsíc byl pak pojmenován podle římských bohů. Vzhledem k tomu, že se tento kalendář neshodoval s fázemi Měsíce, byl později opět přetvořen na kalendář dvanáctiměsíční, který lépe odpovídal potřebám Římského impéria.

Důležitý zvrat, ve vývoji kalendářů vůbec, znamenal rok 46. př.n.l., kdy Julius Caesar uzákonil juliánský kalendář. Juliánský kalendář představoval výsledek Caesarových diskusí s astronomy, a také přechod od dosavadního lunárního kalendáře na kalendář solární. Caesar však na solární kalendář přešel s požadavkem, že: „dočasně prodlouží délku stávajících dvanácti měsíců a k nim přidá ještě dva další. Rok v tomto jediném případě trval 445 dní, což mnozí Římané velmi těžko chápali“.

Proč vzniklo dělení, jaké máme dnes?

Kalendářní systém je založen na střídání určitých časových cyklů v závislosti na povaze kalendáře. Systém by však vůbec nevznikl nebýt pozorování vesmírných těles, jimiž byl člověk odedávna fascinován. Lidé si začali všímat důležitých aspektů jako oběhu Země kolem Slunce, otáčení Země kolem své osy, fází Měsíce atd. Díky tomuto pozorování, mohl vzniknout kalendářní systém, který úzce souvisí s otáčením Země kolem své osy. Země svým pohybem ovlivňuje cyklus střídání dne a noci a střídání ročních období (dopad paprsků na povrch Země). Další dílek do skládačky tvoří pozorování měsíčních fází. „Lunace: trvání úplného cyklu fází Měsíce (zhruba 29,5 dne)“ předurčuje do jisté míry trvání kalendářního měsíce. Aby byla naše skládačka úplná, musíme brát v úvahu oběh Země kolem Slunce, který trvá 365,25 dne. Pokud spojíme všechna tato fakta, dostáváme se ke střídání cyklu jednoho roku (365 dní) a každé čtyři roky přestupného roku (366 dní). Kalendářní měsíc a týden, jako jednotku času vymyslel člověk. Nejsou bohužel tolik dokonalé, například u týdnů nevychází stejný den v roce, jako rok následující či předchozí.

A pak se řekne, že kalendář je obyčejná věc. 🙆

Kalendáře jsou už po tisíciletí nedílnou součástí civilizace. Byly vytvořené uměle, nejprve kvůli daním. Dnes je používáme jako komunikační nástroj, díky nim stanovujeme, kdy má kdo svátek a narozeniny. Využívá se takzvaný lunisolární kalendář.

„To znamená, že v kalendáři máme něco od Měsíce, tedy luny, a něco od Slunce, tedy soláru,“ vysvětluje jihočeský astronom Miloš Tichý.

Se Sluncem souvisí nejmenší jednotka v kalendáři – jeden den je jedno otočení Země kolem své osy. „Máme sluníčko nad jihem, Země se za 24 hodin otočí a máme sluníčko zase nad jihem. A Země oběhne Slunce za jeden rok, takže to je druhá jednotka pro kalendář,“ připomíná astronom.

Další časová jednotka je spojena s Měsícem – ten oběhne Zemi za jeden měsíc, který se pak rozděluje na týdny. Existují ale i kalendáře pouze lunární a pouze solární.  

Zdroj: budejovice.rozhlas.cz, Wikipedie