Kalendárium z Moravskoslezska: Měsíc Březen

 

Jako bonus tři události celorepublikového významu:

5. březen 1871 

Toho dne se konal první civilní sňatek v Čechách. Bylo to poprvé bez přítomnosti kněze a "nutnosti" být věřící. První občanská svatba v Čechách proběhla na známé Staroměstské radnici v Praze. Svatebčany oddal tehdejší pražský purkmistr František Dittrich. S uzákoněním civilních svateb přišel i další zlom – možnost rozvodu.

 7. březen 1908

V roce 1908 vyjel na svou linku z Malostranského náměstí na Pohořelec první pražský autobus.

14. 3. 1887

Toho dne se v Jindřichově Hradci rozsvítilo první zkušební elektrické veřejné osvětlení v českých zemích. V Jindřichově Hradci se rozsvítilo 17 elektrických žárovek. Jednalo se o první, zkušební veřejné osvětlení v českých zemích a zřejmě i v Rakousku-Uhersku. Od dubna následujícího roku svítilo elektrické světlo v Jindřichově Hradci už natrvalo. 

***

 

Vybrané události Moravskoslezského kraje v měsíci březnu:

 

1. – 3. března 1996

Počátkem března 1996 sněhová nadílka způsobila na území Severomoravského kraje 161 dopravních nehod. V Ostravě se podařilo postupně většinu hlavních i vedlejších tahů zprůjezdnit, jiná byla situace na horách. O víkendu mezi 1. až 3. březnem napadlo v Beskydech 50 cm nového sněhu. V Jeseníkách byla dvoudenní sněhová vánice, místy přibylo až 60 cm sněhu. Horská služba varovala v Jeseníkách před akutním lavinovým nebezpečím.   

1. března 1603

Toho dne v Moravské Ostravě zemřel vlašský (italský) stavitel a purkmistr města Bernard Lev. Pochován byl ve zdejším kostele sv. Václava a jeho renesanční náhrobek s reliéfní postavou v nadživotní velikosti a českým nápisem pochází pravděpodobně z dílny vlašského kameníka Jana Rinolta. Bernard Lev se narodil kolem roku 1550 v Locarnu (dnes Švýcarsko). Na naše území přišel v první polovině 70. let 16. století. Byl členem kamenické skupiny významného vlašského stavitele Tomase Bose z Ostravy. V letech 1594–1595 řídil stavbu kostela sv. Václava v Olomouci, roku 1594 začal stavět věž kostela sv. Václava v Moravské Ostravě. Od poloviny 90. let 16. století až do roku 1602 zastával vícekrát úřad purkmistra, nebo byl radním. 

Foto: Náhrobek purkmistra Bernarda Lva († 1603) v kostele sv. Václava v Moravské Ostravě

2. března 1905

Mezi hostinskými a obchodníky v Mor. Ostravě propukl "lítý boj". Příčinu k tomu zavdalo prodávání lihových nápojů v uzavřených láhvích obchodníky smíšeným zbožím. V celém zdejším kraji bujel zejména mezi haličskými přistěhovalci, námezdními dělníky atd. alkoholismus, k čemuž také přispívaly různé krámky, v nichž hlavním prodejním předmětem byla kořalka. Dle zákonitých předpisů mohla být lihovina v zapečetěné láhvi prodána a nesměla být v prodejní místnosti vypita. Proto bylo možné na ostravských ulicích denně spatřit zjev, jak dělník před krámem vyprazdňuje láhev s kořalkou. Avšak pilo se potajmu i v krámech. Hostinští v tom viděli poškozování své živnosti a žárlivě pohlíželi na takové obchodníky. Hostinští dokonce vysílali své tajné špicly k obchodníkům, aby je přichytili při nezákonném činu.

4. března 1962

V Praze zemřel dirigent Zdeněk Chalabala (narodil se 18. 4. 1899 v Uherském Hradišti). Po dvě sezóny v letech 1945-1947 byl šéfem ostravské opery. Musel se též věnovat opravám těžce poškozené budovy městského divadla (dnes divadlo A. Dvořáka), prosadil potřebné úpravy interiérů, zejména hlediště a pomáhal zajišťovat i finanční prostředky. Z Ostravy odešel do Národního divadla v Praze, působil i v Brně, Bratislavě. V Ostravě nově nastudoval české klasické opery – Smetanovu Libuši, Prodanou nevěstu a Hubičku a Dvořákovu operu Čert a Káča a Rusalku. Ulice Zd. Chalabaly je ve O. - Bělském Lese.

 

Zdeněk Chalabala

10. března 1889

Právě tehdy se v sále městské radnice (dnes Ostravské muzeum) konala výroční schůze moravskoostravského právovárečného měšťanstva. Většina přítomných se tehdy vyslovila pro prodej měšťanského pivovaru jeho dlouholetému nájemci Markusi Strassmannovi. Ten za každý z měšťanských podílů zaplatil 1400 zlatých, kromě toho se zavázal vyplatit ještě stejně vysoký zvláštní podíl za samotný pivovarský dům a převzít pohledávku ve výši 6383 zlatých. Celkem nový majitel zaplatil 96 000 zlatých. Ostravské právovárečné měšťanstvo podpisem smlouvy ukončilo svou staletou existenci a k 1. květnu 1889 vznikl Strassmannův rodinný pivovar.

Foto: Markus Strassmann, majitel moravskoostravského měšťanského pivovaru

11. března 1609

Toho dne vydala městská rada v Moravské Ostravě privilegium novému cechu kovářskému a zámečnickému, k němuž patřili i nožíři, mečíři, bednáři a koláři. Cechovní artikule stanovily stejné obecné zásady jako pro ostatní cechy, obsahovaly zásady poctivého prodeje zboží, zaměstnávání učňů, předkupní právo na koupi uhlí anebo povinnost „mladších mistrů při společnosti cechovní a bratrské a zvláště při pití bratrského piva všem pánům mistrům slúžiti.“

12. března 1906

V tento den byla na Michálkovické ulici v Polské Ostravě zahájena stavba učitelského ústavu s českým vyučovacím jazykem. Parcelu v blízkosti okresního soudu, včetně pozemku pro internát určený chudým studentům zakoupil stát za 19 400 korun od hraběte Wilczka. Stavba byla zadána firmě K. Rossmann a E. Vojtek. Vyučování v novobarokní dvoupatrové budově obdélníkového půdorysu začalo 1. 10. 1906.

Foto: Český učitelský ústav ve Slezské Ostravě

14. března 1858

Dne 14. 3. 1858 zastavilo práci asi 300 horníků Severní dráhy Ferdinandovy v Hrušově. Stávka vypukla po úpravě mezd, které byly pro horníky nepříznivé a vedly k jejich snížení. Po pěti dnech, po příslibu nápravy, byla stávka ukončena.    

15. března 1939

Dne 15. 3. 1939 už ve 4 hodiny ráno se německé správě v Moravské Ostravě podařilo uvést v život jedno z prvních okupačních nařízení, když první ostravská tramvaj vyjela do města po pravé koleji a po přestavěných výhybkách (do té doby se jezdilo vlevo). Všechny akce byly řízeny z Nové radnice, kde se usídlil hlavní štáb německého vojska. Večer uspořádali ostravští Němci manifestační pochodňový průvod na počest obsazení Ostravy a zbytku okleštěných českých zemí. Patnáctitisícový průvod směřoval z přívozského náměstí k Nové radnici v Moravské Ostravě, kde zazněly projevy politických a vojenských hodnostářů.

21. března 1933

V Ostravě se narodil režisér, scénárista, dokumentarista František Mudra (zemřel 21. března 2004 v Ostravě). Režíroval zprvu živě vysílané televizní přenosy z různých pracovních prostředí v Ostravě a blízkém okolí. Na počátku 60. let minulého století stál u zrodu televizního cyklu Ostravské vteřiny, který byl věnován zajímavým publicisticko-dokumentárním tématům a osobnostem severní Moravy. Na přelomu 50. a 60. let začal točit cyklus Lovy beze zbraní, kdy před kamerou jako vypravěči vystupovali nejlepší znalci české, moravské a slovenské přírody. F. Mudra se věnoval také hrané tvorbě. Natočil dvanáctidílný seriál Přátelé Zeleného údolí a devítidílný seriál Velké sedlo. 

25. března 1989

V chorvatských loděnicích v Rijece byla vyrobena a spuštěna nová obchodní loď Čs. námořní plavby, která nesla jméno Vítkovice. Použity byly plechy z vítkovické válcovny a zalomené hřídele vítkovického závodu 3. Tato loď nosnosti téměř 40 tisíc tun nebyla jediná, při jejíž výrobě byly použity plechy a zalomené hřídele z Vítkovic. První válečnou lodí, na jejíž stavbě se podílely Vítkovické železárny, se stal pancéřový křižník Kaiserin Maria Theresia, spuštěný na vodu 29. dubna 1893. Jedním z největších a nejznámějších zaoceánských parníků, pro jehož stavbu byl použit materiál z Vítkovic, byl Nieuw Amsterdam, vyrobený v Rotterdamu a slavnostně spuštěný na vodu 10. dubna 1937 za účasti nizozemské královny Wilhelminy.

Foto: Závod 3 stará ocelárna, práce na lodní hřídeli, 50. léta 20. stol. Foto: Archiv města Ostravy

26. března 1969

Dne 26. 3. 1969 byl položen základní kámen a zahájena výstavba nové budovy hlavního nádraží v Ostravě. Železobetonový skelet výpravní budovy byl projektován pro kapacitu 2 700 cestujících za hodinu. Stavbu realizoval podnik Vítkovické stavby a byla dokončena v únoru 1975. Nahradila starší staniční budovu z roku 1892 z typickéh o červeného režného zdiva. První nádražní budova Severní dráhy Ferdinandovy v Přívoze pocházela z roku 1847.

29. března 1813

Dne 29. 3. 1813 vynesl magistrátní soud v Moravské Ostravě rozsudek nad Kateřinou Rajskou (1766–1836), manželkou váženého řeznického mistra a majitele velkoměšťanského domu na náměstí v Moravské Ostravě. Nebylo to poprvé, kdy tato velkoměšťanka stanula před ostravským soudem. Několikrát byla trestána pro urážku na cti, rvačku nebo krádež. Kvůli krádeži se dostala před soud i tentokrát, když měla ukrást sousedovi Josefu Lihotzkému klíče od stodoly. Soud jí také kladl za vinu, že našla a ponechala si šátek Josefy Náhlé a do třetice byla obviněna spolu s manželem Vincentem, že oba ukradli a zabili husu místního chirurga Františka Streibela. Toto jim však nebylo soudem prokázáno. Při přímé konfrontaci nazvala Kateřina Rajská svědkyni Marianu Mrázkovou zlodějkou a děvkou. Potrestána byla 10denním vězením a peněžitou náhradou J. Lihotzkému a J. Náhlé. 

 30. března 1985

Dne 30. 3. 1985 zemřel v Ostravě Radim Koval, herec, režisér a šéf činohry Státního divadla v Ostravě (narodil se 25. 8. 1924 v Paskově). V roce 1945 se podílel na založení ostravského divadla pro děti a mládež Kytice (pozdější Divadlo Petra Bezruče). O rok později dostal nabídku od Jiřího Myrona stát se hercem činohry tehdejšího Zemského divadla v Ostravě. V sezóně 1958/1959 převzal po Miloši Hynštovi jak post režiséra, tak i šéfa činohry, v jejímž čele působil dlouhých čtrnáct let (1959–1973) a vytvořil zde přes šest desítek činoherních inscenací. Mezi jeho nejznámější inscenace patří např. Shakespearův Richard III. (1962), v jehož titulní roli exceloval také jako herec.

 

  

Radim Koval, vlastním jménem Radislav Koval

Zdroj: internet a www.ostrava.cz