Z výstavy "Tutanchamon - jeho hrobka a poklady", I. část

 

Tutanchamona zná snad každý. I ten, koho historie moc nezajímá, o něm alespoň slyšel. Tento faraon má "štěstí" v tom, že jako jediná jeho hrobka se našla téměř v původním stavu. A tak o tomto "věčném mladíkovi" víme víc, než o sousedovi z našeho poschodí. Zní to směšně, ale je to fakt. Ovšem, zase ani tolik staletí po smrti nemá klid. Jeho hrobka slouží jako nejdůležitější hmotný pramen a poskytuje stále nové informace. Rok 2022 byl pro egyptologii významný tím, že uplynulo přesně 100 let od objevení hrobky. Proto se po několika letech opět v Brně konala výstava pod názvem "Tutanchamon - jeho hrobka a poklady". Tato výstava umožnila tisícům lidí seznámit se s historií starého Egypta, protože tam bylo možné načerpat informace nejen k osobě Tutanchamona. Zajeli jsme do Brna a tak jsme "oslavili výročí Tutanchamona", kterého vědci pojmenovali krátce King Tut. V Brně jsme pobyli celý týden, abychom si ve městě  a okolí prohlédli mnoho dalších zajímavých věcí a míst. 

Putovní výstava navštívila za dobu své existence celou řadu světových metropolí. Obdivovat ji mohli návštěvníci v Paříži, New Yorku, Madridu, Dublinu atd. Poprvé se v Brně objevila již v roce 2008, o 5 let později pak také v Praze. Na výstavě Tutanchamon jsem byla už potřetí. Moje první návštěva byla tedy v Brně před 14 lety, tehdy probíhala v centru Olympia. Z výstavy jsem byla nadšená, proto za několik týdnů jsem si výstavu zopakovala, protože jet od nás do Brna je přece jen výhodnější než vážit cestu do Prahy. Od té doby proběhlo několik dalších výstav, které jsem zhlédla, ale věřila jsem, že v roce 100. výročí objevení hrobky bude výstava opět  uspořádána. Možná jste na výstavě také byli a máte nejen mnoho zážitků, ale i plno fotek - podobně jako mám já. 

Výstava se konala na brněnském výstavišti. Počítali jsme s větší návštěvností, proto jsme auto nechali u hotelu a na místo jsme se vydali šalinou. Podle mapky jsem vybrala nejbližší zastávku u brány, ale vše  bylo jinak. Pomohla náhoda. Den před výstavou jsme jeli do Pavilonu Anthropos a cesta tam vede právě kolem výstaviště. To nám pomohlo, z tramvaje jsem viděla, že na výstavu Tutanchamon byl určen zvláštní vstup. A ten byl kus od vybrané zastávky. Ještě že tak.

Po vstupu na výstaviště bylo nutné procházet mezi pavilony, což nebylo úplně marné. Alespoň ten, kdo kdysi zažil brněnské výstaviště v plné parádě, viděl, jak to dnes vypadá. Velké nadšení z výstaviště nemám, protože kromě několika akcí v roce jsou pavilony uzavřené a asi prázdné. Přece je ale více využívané než kdysi prosperující Černá louka v Ostravě. Ach joo... 

Úspěšně jsme dorazili do cíle. V tomto pavilonu se výstava několik měsíců konala. Dveře jsou otevřené a fotka je bez lidí, protože jsem zachytila okamžik, kdy tam nikdo nebyl, početná skupina před námi mohla vstoupit dovnitř. Je dobře vymyšleno to načasování vstupu. Po odložení batohů, deštníků a svršků v šatně každý návštěvník obdržel audioprůvodce. Vyfotila jsem ho před zlatou maskou toho, kvůli kterému jsme vážili cestu přes kus Moravy.

 

 

Objev nevykradené hrobky panovníka Tutanchamona anglickým egyptologem Howardem Carterem v listopadu roku 1922 byl v egyptské archeologii jedinečnou událostí, která se velmi pravděpodobně již nikdy nezopakuje. Katalogizace nálezů trvala dlouhých deset let až do jara 1932. Carterovým nedocenitelným spolupracovníkem při dokumentaci byl fotograf Harry Burton. Výstava uplatnila  dobové filmy a umělecky i technicky jedinečné fotografie Harryho Burtona. Používání filmové kamery na archeologickém výzkumu bylo v té době úplnou novinkou, Burton v Egyptě v roce 1925 zúročil svůj předchozí pobyt v Hollywoodu. Je zajímavostí, že o digitalizaci a zachování Burtonových fotografií, uložených mimo jiné v Griffithově ústavu na univerzitě v Oxfordu, se stará egyptolog českého původu Jaromír Málek.

Prohlídka výstavy Tutanchamon - jeho hrobka a poklady může začít. Dnes se podíváme do historie Egypta, která byla představena na četných panelech. Panely tvořily jakési kulisy, jednak rozdělovaly velký prostor, ale hlavně poskytovaly spousty informací. Já jsem si mnohé vyfotila, protože není možné to vše číst na výstavě. Část z toho jsem vybrala.

Podklady pro výstavu byly, jak uvádějí webové propagační stránky výstavy, připraveny předními švýcarskými egyptology. Nikde jsem nenašla jejich jména. Kvalitu kopií ve srovnání s originálem nemohu posuzovat. Tutanchamon - jeho hrob a poklady je projekt, který má popularizační význam a svým atraktivním námětem přitahuje pozornost návštěvníků. Za velmi důležitý považuji vzdělávací rys výstavy, konkrétně podrobné pracovní sešity s úkoly připravené pro mládež.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rosettskou desku nemůžeme minout, kdysi jsme se o ní učili ve škole a tady můžeme její kopii vidět na vlastní oči. Je to jedna z největších a vědecky nejpřínosnějších památek světa, která byla na výstavě představena. Její obsah není tak důležitý, text zachycuje politický výnos z roku 196 př. n. l. vytesaný do granodioritu během vlády Ptolemaiovské dynastie. Napsaný byl ve třech jazycích – v řečtině, v démotice a v hieroglyfickém písmu, které v té době už nikdo neuměl přečíst.  Granodioritová deska má na výšku 1,1 metru, na šířku 75,7 cm a její tloušťka je 28 cm. Celý kámen váží okolo 760 kg. Jedná se ovšem už pouze o fragment a předpokládá se, že původní deska byla mnohem větší. Rozdělená je podle jazyku textu na tři části.

 

 

Jean-Francois Champollion byl pouze devítiletý chlapec, když byla deska znovuobjevena, přesto byl už v útlém dětství schopný plynule ovládat latinu, řečtinu, hebrejštinu a orientoval se v několika dalších semitských jazycích. V rámci studia se jeho specializací stala koptština, tedy jazyk s obdobným základem jaký má egyptská démotika. No, nebyl to génius? 

 

V 18 letech se poprvé dostal k textu Rosettské desky a zůstal jí nadobro fascinován. Nejdříve byl schopný rozšifrovat démotiku, do té doby také neznámou, následně pomocí ní konečně prolomil kód hieroglyfů. Tak si pamatujme, že J. F. Champollion rozluštil hieroglyfy. 👍

Ve vitríně byla hlava Amenhotepa III., král Achnaton a Tutanchamon.

 

Prostorový model hrobky (bohužel průhledný)

Nebuďme příliš kritičtí ke kvalitě fotek, myslím těch na panelech. Když si uvědomíme ten časový odstup sto let, kdy fotografie vznikaly a technické možnosti fotoaparátů té doby, buďme rádi, že alespoň tak. Na výstavě bylo v mnoha částech přítmí, aby návštěvníkovi navodili pocit, že je skutečně v hrobce. Fotit bylo dovoleno bez blesku. Tuto fotku jsme určitě viděli mnohokrát: pánové Howard Carter a Lord Carnarvon.

 

Do otvoru velkého tak akorát pro jeho ruku strčil badatel Howard Carter zapálenou svíčku a v úžasu zatajil dech. V egyptském Údolí králů právě objevil hrobku faraona Tutanchamona. "Dnes" od Carterova slavného nálezu uplynulo přesně sto let. Tak nějak je to ve filmu k výstavě.

„Carter v hrobce po jejím otevření narazil i na kobru, která měla faraona hlídat a nevítaného hosta zastavit. Vysvětlení, co kobra uvnitř dělala, je však prostší, kobry v Egyptě žijí a v hrobce měla klid a teplo. Bydlela v ní,“ vysvětluje mluvčí výstavy.

Stejně tak logické vysvětlení má podle jejích slov i okamžité uhynutí kanárka, kterého měli badatelé s sebou - stejně jako si kanárky do dolu berou kvůli identifikaci jedovatých plynů horníci. V hrobce se mohly nahromadit plyny a kvůli tomu kanárek uhynul, takže to nezpůsobila takzvaná faraonova kletba.

 

Egyptská Nejvyšší rada pro památky oznámila, že zorganizovala společně s Egyptským muzeem dvě velkolepé výstavy před tím, než dojde k celkové restauraci Tutanchamonova pokladu a v horizontu několika let k jeho definitivnímu umístění v budoucím novém a rozsáhlém Velkém egyptském muzeu (Grand Egyptian Museum) v Gíze.

Zdroj: brnensky.denik.cz, idnes.cz

Pokračování