Kupole nebo kopule - co je pravopisně správně?

 

Čeština je někdy přísná, ale v některých případech také shovívavá. I když jsme rodilými mluvčími, můžeme se setkat s výrazy, kdy uvažujeme, co je správně. Tvoříme-li článek o historických stavbách, nejčastěji chrámech, velmi často mají nahoře kupoli. Nebo kopuli? Co je česky pravopisně správně? V následujícím textu poznáme, že zkoumáním a správným používáním obou výrazů se dlouho zabývali odborníci na jazyk český a můžeme se s tím setkat i v románech starších autorů.

Nejdříve bychom měli vysvětlit a pochopit, jak tako slova vznikala. Je vidět, že obě slova pocházejí z jiných jazyků:

Kopule pochází z latinského slova copa a označuje vypouklinu nebo sud. Kupole souvisí s italským cupola, což je zhruba sférická klenba tvořená částí kulové  plochy nad kruhovým nebo  čtvercovým  prostorem. Používána byla především v římské antické architektuře, ale také v architektuře byzantské, islámské, renesanční a barokní.

 

Výrazy kopule a kupole jsou v češtině považovány za synonymní a oba za správné.

Příruční slovník jazyka českého (1935–1957) uváděl heslo „kupole (obyč. kopule, zř. kuple)“, tedy tvar kupole byl považován za základní, tvar kopule za obyčejně užívaný a tvar kuple za zřídka užívaný. Slovník spisovného jazyka českého již uvádí výrazy v opačném pořadí: „kopule, kupole (†kuple)“, přičemž varianta „kuple“ je již označena jako zastaralá. České výkladové slovníky i Pravidla českého pravopisu uvádějí vedle sebe obě varianty (kopule, kupole) jako rovnocenné, přičemž pořadí variant naznačuje frekvenci.

Podle Knapa je tvar kopule přikloněním k českému jménu kopa a k hojným cizím slovům na -ule. Václav Machek se údajně domníval, že tvar kopule vznikl přesmykem z tvaru kupole.

Tvar „kuple“, vycházející z německého výrazu Kuppel, se v češtině neujal. Byl užíván zejména kolem poloviny 19. století, například v dílech Nerudy, Kollára či Holečka.

Tvar kopule je v češtině nutno rozlišovat od slova „kopula“, které má řadu různých významů: v lingvistice označuje slovesnou sponu, v biologii například páření, některé kosterní spojky či buňku vzniklou spojením dvou gamet prvoků třídy hromadinek.

Pro naše běžné používání bude stačit, když si budeme pamatovat, že kupole označuje klenbu, která z části využívá kulové plochy, je používaná v architektuře, např. barokní. Ale hlavní je to, že v češtině jsou oba tvary pravopisně správné, můžeme psát kupole i kopule.

Příklady SPRÁVNÉHO užití slova kupole / kopule:

• Když jsem byl na dovolené, obdivoval jsem ty veliké kupole / kopule.
• Měděná kupole / kopule v denním světle krásně září.
• Postavit takovou kupoli / kopuli v době starověkého Říma musela být pořádná fuška.
• Musíme přistoupit k rekonstrukci kupole / kopule, jinak přijdeme o významnou památku.
• Viděl jsi už tak obrovskou kupoli / kopuli?

 Zdroj:  www.pravopisne.cz, Wikipedie, www.krcmic.cz

Olomouc - farní kostel sv. Michala archanděla

 

Místo, kde stojí kostel sv. Michala, je spojené s dávnou historií. Poblíž stojí vila Primavesi, ale ta je v porovnání s kostelem velmi mladá. Kostel má tak bohatou a dlouhou historii, že jsem ji hodně zkrátila.

Tady, blízko Michalského výpadu v olomouckých hradbách, už před tisíci lety stála románská kaple sv. Michaela. Chce to asi bujnou fantazii. Dominikánská legenda praví, že zde v roce 1219 po dobu čtyř měsíců kázal sv. Hyacint. Postupně tu vznikal klášter dominikánů v Olomouci a král Václav I. jim tehdy v r. 1244 daroval tuto kapli i několik domů v její blízkosti.

Dnes je v této oblasti velmi hustá zástavba, která brání kostel vyfotit celý. Vidíte ho z ulice takto:  

Vyfotili jsme ho z radniční věže, která je vzdušnou čárou hodně blízko. Je to jedna z dominant Olomouce. Na snímku je sv. Michal a Žerotínovo náměstí.

 

 

Výstavba nového kostela se střídala s několika požáry, které tehdy řádily v Olomouci. Aby těch problémů nebylo málo, klášter s kostelem byl vydrancován během třicetileté války, když Olomouc na osm let obsadila švédská vojska. V přízemí kláštera byli ustájeni koně, v poschodí bylo zřízeno skladiště. Cenné zařízení z kostela bylo rozkradeno a budovy zchátraly. Většinou se dočteme, že takto dopadly některé zámky a kláštery po 2. světové válce a po znárodnění. A ejhle, tohle dělali už Švédové za třicetileté války 😮. 

***

- Kostel je považován za první kopulovitou stavbu severoitalského typu na Moravě
- dominikáni začali kostel budovat v roce 1676
- dokončen a posvěcen byl v květnu 1707
- stavitelem byl císařský architekt Giovanni Pietro Tencalla, který je také autorem baziliky Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku
- stavbu nedokončil, pokračoval v ní italský architekt Domenico Martinelli
- císař Josef II. dvorským dekretem z roku 1784 klášter dominikánů zrušil a aby byl kostel zachráněn, stal se farním kostelem
- z kláštera se stala fara a kněžský seminář, který olomoučtí arcibiskupové ve dvou stavebních etapách rozšířili do mohutného komplexu dnešní podoby
- je specifický třemi kopulemi v ose kostela
- kostel je dlouhý 60 metrů a široký 20 metrů
- od dlažby až po strop prostřední kopule je vysoký 41,2 metru

 

Plán kostela r. 1894

Na kůru jsou postaveny barokní varhany z roku 1706 od Jana Davida Siebera z České Lípy. Původně byly vyrobeny pro klášter na Hradisku, v roce 1793 je kostelu věnoval olomoucký kupec František Tauber. Koncem 19. století je přestavěl varhanář Vilém Brauner z Uničova. V roce 1934 byly vybaveny elektrickým pohonem. V letech 1973 až 1975 byla firmou Rieger–Kloss Krnov provedena celková rekonstrukce, při které byly restaurovány i varhanní skříně.

Při focení varhan paprsky odpoledního slunce dopadaly právě do okna u varhan. 

Zaujaly mě kostelní lavice, na první pohled krásně vyřezávané. Prozrazují zásah restaurátorů, kteří v r. 2019 po více než 300 letech lavice odvezli a obdivuhodně je zrenovovali. Po roce náročné práce byly kostelní lavice znovu do kostela umístěny. Jedná se o dubové dřevo, v některých částech bylo nutné doplnit chybějící dřevo. Restaurátoři zjistili, že motivy se sice opakují, ale protože se jedná o ruční dřevořezbu, každá je jiná.

Oltář v kostele sv. Michala: krásná kopie obrazu římského malíře Quida Reniho – jak sv. archanděl Michael sráží satana do pekelné propasti. Po stranách obrazu sv. Michaela jsou 4 pozlacené sochy v nadživotní velikosti : zleva sv. Řehoř Veliký, sv. Augustin, sv. Ambrož a sv. Jeroným.

 

 

 Zvony aneb sedm tun se houpe ve zvonici

Zvony jsou umístěny v gotické zvonici a vede k nim 75 schodů. Systém zvonění zvonů funguje na tzv. lineární motor, tj. silný elektromagnet, který dá impuls do kovového jádra spojeného se zvonem, zvon se zhoupne, elektronika pak počká, až se zvon vrátí do výchozí polohy a opět dá impuls stejným směrem. Tak se zvon rozhoupe a tento systém se následně dá naprogramovat na celý týden.

Tento zvonový soubor byl dokončen r. 2009. Těsně pod zvony, se nachází síť mohutných trámů, které musí unést 7 tun, houpajících se ve zvonici.

První zmínka o zvonech pochází z roku 1430. V průběhu 1. světové války musel kostel odevzdat pro vojenské účely všechny zvony, zůstal jen malý umíráček. Po válce byla vyhlášena sbírka na nové kostelní zvony, které posvětil arcibiskup Prečan v říjnu 1926. Během 2. světové války byly zvony Maria, Michal, Barbora a Florián znovu zrekvírovány. Kostel byl bez zvonů více než šedesát let. Zvonění bylo obstaráváno provizorně jen umíráčkem a malým zvonem v sanktusníku.

Na pořízení nových zvonů pro kostel sv. Michala měl velkou zásluhu hejtman Olomouckého kraje p. Jan Březina, který v roce 2007 zakoupil jeden zvon a byl iniciátorem sbírky na pořízení dalších zvonů, která se setkala s velkým ohlasem veřejnosti.

 

Gotická křížová chodba z přelomu 14. a 15. století kolem rajského dvora je jádrem bývalého dominikánského kláštera. Na snímku schodiště ke studánce pod kostelem. Voda tam prýští ze skály.