Všimli jste si při návštěvě Olomouce slunečních hodin na nároží olomoucké radnice? Ne? Rozhodně jsou turistům na očích. Pokud se pohybujete u divadla nebo u Arionovy kašny, nelze si toho barevného "obrazu" nevšimnout. Jak ale vlastně takové sluneční hodiny fungují a co na nich je zachyceno?
Jsou v podstatě nové, přesněji zrestaurované ak. malířem p. Radomírem Surmou a krášlí radnici teprve tři roky, to není dlouho. Do Olomouce jsme jezdívali s rodiči pravidelně, sice na Floru, ale pak jsme většinou šli "k sloupu" a radnici, takže to tam znám od dětství. Pořád mi nešlo do hlavy, že bych si tak krásných slunečních hodin nevšimla? Všechno je jinak. Dochovaly se fotografie, které ukázaly podobu původních slunečních hodin z 19. století.
Po vzniku republiky v r. 1918 přišli na radnici noví čeští správci a víte, jak to u nás bývá - "nové koště dobře mete", zabílili ten obraz, protože se jim zdál "prorakouský". Když pak přišli nacisté, ti definitivně z radnice hodiny odstranili. To je tedy ten důvod, proč si nemohu hodiny pamatovat a vlastně moji rodiče je nikdy neviděli!
Sluneční hodiny bývaly na radnici pravděpodobně "od počátku", souběžně s věžními hodinami a orlojem. Měnilo se ale jejich umístění a určitě i výtvarné zpracování. Zajímavostí je, že hodiny, všechny troje, které vidíme na radnici dnes, se musely postupně stěhovat na radničních fasádách stále výš, protože do stále větší výšky rostla i okolní zástavba na Horním náměstí - bez slunečního svitu jsou sluneční hodiny k ničemu. Nárožní hodiny i dvoje menší po stranách tak jsou zachyceny na starých vyobrazeních radnice, ale na nižších místech. Až v druhé polovině 19. století se „vyšplhaly“ do nejvyššího patra objektu radnice. Výš už to nejde.
Na hlavních nárožních hodinách je dominantní heraldický motiv, a dvě alegorické postavy. Heraldický motiv je sám o sobě neobvyklý, protože v něm tvůrci spojili dvě původně samostatné heraldické figury - rakouského orla a olomouckou orlici. Z pohledu diváka levá, v heraldickém pojetí ovšem pravá strana nové figury je černý rakouský orel, druhá polovina je stříbro-červeně šachovaná olomoucká orlice.
Vzniklý „dvojznak“ měl v době vzniku zdůrazňovat spojení Olomouce s Rakouskem a habsburskou dynastií. Zní to sice dost nelichotivě, jako by naši předkové byli až příliš servilní, což může do jisté míry být i pravda. Na druhou stranu Olomoučané bývali na svou vazbu k habsburské dynastii pyšní a netajili se tím. Vážili si toho, že město opakovaně a ráda navštěvovala Marie Terezie a byli velmi hrdí na to, že v roce 1848 v Olomouci sídlil půl roku císařský dvůr a na trůn zde nastoupil císař František Josef I. Vztah k těmto dvěma panovníkům je zdůrazněn i dvojitým monogramem na čestném náprsním štítku orla – FJ je František Josef a MT je samozřejmě Marie Terezie.
Dalšími výraznými prvky hodin jsou dvě alegorické postavy – starý muž s přesýpacími hodinami, kosou a vyhaslou pochodní, který představuje boha času Chrona, a mladá krásná žena s ratolestí v jedné a zářící pochodní ve druhé ruce, což má být bohyně moudrosti Sapienza.
Symbolika boha času na slunečních hodinách je zřejmá: všeho do času, čas neúprosně plyne, na konci všeho každého z nás, bohatého či chudého, mocného či bezvýznamného, čeká smrt. Bohyně moudrosti má zdůrazňovat mimořádně bohatou vzdělanostní tradici města Olomouce, jejímž vrcholem je zdejší univerzita.
Autor obnovených hodin p. Radomír Surma do výtvarné složky zapracoval i
další motivy. Pozadí za postavami, které na starých snímcích vůbec
nebylo zřetelné, vymyslel tak, že použil vedutu města v podobě
z 18. století, tedy z doby, kdy bylo okolo vybudováno opevnění a z města
se stala obrovská bastionová pevnost, nejdůležitější opěrný bod na
severu monarchie. Nad hradbami vyčnívají věže kostelů a klášterů, které
symbolizují církevní tradici města. Nechybí ani Sloup Nejsvětější
Trojice jako symbol vzepětí Olomoučanů po ničivé Třicetileté
válce. Styl provedení hlavních
dvou figur fresky odkazuje jak k době renesance, kdy byla Olomouc
kvetoucí moravskou metropolí, tak i k antice, tedy době, kdy
měla Olomouc podle legend přičiněním Římanů vzniknout = Pověst o vzniku Olomouce.
Výtvarné dílo na nárožních hodinách je tedy mimořádně bohaté na alegorické a symbolické významy a teprve jejich znalost umožňuje divákovi pochopit celkový význam a obsah sdělení.
A jak to je s praktickou funkcí, tedy ukazováním času?
Pokud bychom brali sluneční hodiny jen jako užitečný nástroj, asi by jejich hodnota v době mobilních telefonů, hodinek a dalších přesných měřičů času neobstála. Obdobně je tomu i v případě orloje. Sluneční hodiny pracují na principu zdánlivého pohybu Slunce na naší obloze a na stínu, který ukazuje přesně nastavený polos, tedy kovový ukazatel. Sluneční hodiny jsou limitovány řadou faktorů, a to nemáme na mysli oblačnost či tmu… Mění se totiž postavení Země vůči Slunci a tak je úhel dopadajících paprsků v průběhu roku odlišný. Podle odborníků ukazují přesný čas vlastně jen ve čtyřech dnech v roce. V běžném životě si uvědomíme tyto pohyby tak, že v určité dny v roce je v pravé poledne slunce přímo v nadhlavníku, tudíž každé těleso vrhá stín přímo vodorovně pod sebe.
Zcela přesný čas hodiny ukazují v červnu, v době slunovratu. Pak je na nich přesný čas opět v září, poté v prosinci, a nakonec zase příští rok v době jarní rovnodennosti. Právě z důvodu kolísání času bývají u některých slunečních hodin sestaveny tzv. korekční křivky a korekční tabulky, které divákovi sdělují, kolik minut by měl k ukazovanému času přidat nebo ubrat. Každé konkrétní hodiny mají mít svoji vlastní korekční tabulku.
Výhodou slunečních hodin, což v Olomouci platí v případě dvou menších
ciferníků, je fakt, že dokáží divákovi ukázat nejen čas, ale třeba i
dobu podzimní a jarní rovnodennosti a zimního a letního slunovratu či
roční období. Takže takové "chytré hodinky" vylovené z historie...
