Horní náměstí a Edelmannův palác v Olomouci

 

V seriálu o Olomouci nemůže chybět to, co se považuje za centrum města. Jsou to dvě náměstí  - Horní a Dolní. Pokud si myslíte, že Horní náměstí je položeno výše, mýlíte se. Za nejvyšší bod Dolního náměstí je považována Neptunova kašna a ta má o 3 m vyšší nadmořskou výšku než Sloup na Horním náměstí. 😃

Na náměstí před radnicí je pěkný model města, hezky popsaný a zájem lidí je velký. Za slunečného dne byl trochu problém model fotit, navíc po historické dlažbě se nechodí nejlépe. 

 

To je Horní náměstí s radnicí uprostřed a Sloupem Nejsvětější Trojice. 

Horní náměstí je považováno za pomyslný střed města. Starší je Dolní náměstí, kolem kterého se usazovali kupci a ti založili trhovou osadu. Jak lidí přibývalo, bylo třeba rozšířit území, ale nastal problém. Dále od Dolního náměstí bylo bažinaté území a v bažinách by kupecké vozy uvízly. Proto na začátku 13. století prozíraví měšťané přišli s nápadem (dnes bychom řekli předložili projekt) bažinatý prostor vysušit. S tím už tehdy byly zkušenosti. A tak Horní náměstí je na místě původní bažiny ze začátku 13. století. Jak uvádí první písemná zmínka o městě - v r. 1261 dal král Přemysl Otakar II. svolení k vybudování tržnice, na jejímž místě později vznikla známá radnice. Ve středověku města měla práva a někdo (vrchnost) jim je musel udělit.

Náměstí vždy přitahovalo a tak od středověku si tam bohatí měšťané a kupci budovali své domy. Odjakživa byl o stavební parcely na náměstí zájem. Tím význam celého náměstí rostl. 

Posuneme se v čase, v r. 1899 byla přes náměstí vedena tramvajová trať od hlavního nádraží na Novou ulici. Podobně jako jinde, i zde přišli na to, že to není výhodné a r. 1954 byly tramvaje přesunuty mimo náměstí, jak to už známe. V době první republiky a těsně po druhé světové válce se náměstí jmenovalo Masarykovo. 

Z Horního náměstí jsem už představila dvě kašny ZDE  a ZDE , dnes jsem z významných domů jsem vybrala ten, který naproti radnici nepřehlédnete. 

______________________________________________________

Edelmannův palác  

V letech 1570-1586 byl postaven tento dvoupatrový renesanční palác na místě dvou měšťanských domů. Václav Edelmann z Brodsdorfu, jeden z nejbohatších lidí v Olomouci a její purkmistr (starosta města) v letech 1559-1563, nejdříve ty dva domy koupil, nechal zbourat a začal tam budovat palác, který stojí dodnes. Dokončení se však nedožil. Původní lodžie na hlavním průčelí byly zazděny při neorenesanční úpravě v letech 1867-1871, bohatá sochařská výzdoba fasády naštěstí zůstala nedotčena. Honosný kamenný vstupní portál nese kromě rodinného znaků Edelmannů rovněž symbolizované portréty Václava Edelmanna a jeho syna. 

 

  

Renesanční portál a hlavní vstup do pasáže z Horního náměstí. Průchod výborně propojuje Horní náměstí s prostorem před kostelem sv. Mořice - druhé foto. V pasáži je tato keramická kašna:

 

    

Edelmannův palác ze 16. století, sloužil od roku 1816 jako sídlo  velitelů olomoucké pevnosti. Nejvýznamnějším obyvatelem byl v letech 1829-1831 generál jezdectva, hrabě Jan Josef Václav Radecký z Radče. Byl to významný rakouský vojenský velitel, stratég, politik a vojenský reformátor, jeden z nejlepších vojevůdců Evropy 19. století.  V roce 1892 byla do hlavního průčelí paláce osazena pamětní deska velitele pevnosti maršála Radeckého. 

 

 

Také jsou zde renesanční reliéfy zachycující příběhy ze Starého a Nového zákona. 

 

Vlevo před velkými reliéfy vidíme Lukrécii vrážející si dýku do prsou, uprostřed blíže neurčeného římského vojína a vpravo Juditu s mečem a s uťatou hlavou Holofernovou. 

 

 

První velký reliéf v horní řadě zleva znázorňuje Lota a jeho dcery.  

Tu řekla prvorozená té mladší: "Náš otec je stařec a není muže v zemi, aby k nám podle obyčeje celé země vešel. Pojď dáme otci napít vína a budeme s ním ležet. Tak dáme život potomstvu." 

 

 

Na dalším je zobrazeno „Narození Páně“. 

Pastýři pravili k sobě vespolek: "Pojďme až do Betléma a vizme tu událost, kterou Pán oznámil nám." I přišli s chvatem a nalezli Marii a Josefa i dítko uložené v jeslích. 

 

 

Potom následuje „Kristus a Samaritánka u Jákobovy studny“. 

"Každý, kdo pije z vody této, žízniti bude opět; kdo však se napije z vody, kterou já mu dám, nebude žíznit na věky." 

 

 

Zde jsou vyobrazeni Adam a Eva v ráji. 

 "Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost." 

 

 

Vlevo menší reliéf znázorňuje alegorii Lásky s dvěma dětmi, vpravo Kristus s Jajrem a Uzdravení ženy krvotoké. 

 

 

Druhý zleva je „Šalamounův soud“. 

 "Rozetněte to živé dítě ve dví. Jednu polovinu dejte jedné a druhou polovinu druhé." 

 

 

Kristus s Jajrem a jeho prosba. 

"Dcera má skonává, pojď, vlož na ni ruku, aby se uzdravila a byla živa." 

 

 

Na posledním reliéfu je Uzdravení ženy krvotoké. 

 "Dotknu-li se jen roucha jeho, budu uzdravena." Ale Ježíš se obrátil a uzřev ji, pravil: "Buď dobré mysli, dcero, víra tvá tě uzdravila." 

 

 

Hezky zdobená jsou i ostatní okna bez biblických výjevů.

V letech 1850–1904 v paláci sídlila správa města, protože radnice v tu dobu sloužila justičním potřebám. Edelmannův palác, zvaný v 19. století též Obecní dům, plnil i kulturní funkce, byl zde nejdříve koncertní sál pro Collegium musicum, pak galerie, knihkupectví nebo první stálé olomoucké kino.

 

Edelmannův palác stojí v zástavbě řady domů.

 

Pro úplnost: 

 

Renesanční pohřební kaple, kterou si nechal v roce 1572 postavit Václav Edelmann z Brosdorfu na severní straně kostela sv. Mořice v Olomouci. Byl to finančník a už od r. 1556 zastával úřad císařského výběrčího daní, což mu vyneslo skvělé postavení. O jeho finančních možnostech svědčí dodnes tzv. Edelmannův palác. 

 

Erb Václava Edelmanna na rodinné pohřební kapli v Olomouci.

Zdroj: Wikipedie, olomouckanoc.cz