Zatímco všechny dosavadní modely jsou dřevěné a tvarově poměrně dost zjednodušené, Sloup Nejsvětější Trojice je naopak detailní a vznikl z jiného materiálu. Z epoxidových pryskyřic a dalších odolných materiálů jej zhotovil sochař Otakar Ruček. Na modelu pracoval asi dva měsíce, má kovovou kostru a měl by být odolný a vydržet desítky let. Model je vytvořen tak, aby vyhovoval lidem se zrakovým postižením. Hodně záleží na tom, jestli konkrétní člověk někdy dřív tu památku viděl a může si teď u modelu hmatový vjem spojit s obrazovou vzpomínkou, nebo je nevidomý od narození. Velké objekty si nevidomí nemohou hmatem ve skutečnosti prohlédnout, zatímco tento model to dovoluje a tak umožní získat dost dobré povědomí o tom, jaká ta památka je.
V rámci
tohoto projektu bylo zhotoveno již sedm modelů: budova radnice,
chrám sv. Michala, chrám sv. Mořice, katedrála sv. Václava, chrám sv.
Gorazda, Klášterní Hradisko a Bazilika navštívení Panny Marie.
Chtěla bych podrobněji představit ještě jeden haptický model, který mě zaujal - model relikviáře svatého Maura. Model ve velikosti originálu vyrobili v roce 2011 vězni z Horního Slavkova. Původně vznikl jako pomůcka pro zrakově postižené, brzy se ale stal pomocníkem rovněž pro exkurze dětí i širší veřejnost. Na rozdíl od originálu, který trezorovou místnost bečovského zámku opouští pouze ve výjimečných případech, je model určený pro prezentaci příběhu relikviáře i mimo zámek. Proto je jeho součástí i masivní dřevěný vozík opatřený zasunovacími odkládacími plochami na odnímatelné částí relikviáře.
Od církve jej roku 1838 odkoupil tehdejší majitel bečovského panství Alfréd de Beaufor-Spontin, který jej nechal opravit. Do Bečova relikviář šlechtický rod převezl v roce 1898. Po druhé světové válce (po vydání Benešových dekretů) museli Beaufort-Spontinové opustit republiku. Památku ukryli do zásypu podlahy kaple Navštívení Panny Marie.
Na relikviář sv. Maura jsme se jeli podívat na Bečov. Je to skvost a je moc dobře, že se s památkami, uměním i obrazy mohou nevidomí seznámit. Můj bratranec má syna také nevidomého od narození a ten se zase převážně věnuje hudbě. Na starém blogu jsem měla článek o nevidomé sochaře z našeho města. Její sochy jsou nádherné. Také jezdí s manželem na výlety na kole. Možná bych mohla článek obnovit.
OdpovědětVymazatJe fajn, že jste na Bečově byli. Jinak tedy znáš život nevidomých, jejich sluch bývá velmi dobře vyvinut a láska k hudbě je u mnohých, i u té mé známé. Obnovení článku jistě nebude na škodu. ☺
VymazatHani, díky za pěkný článek. Mám nevidomou kamarádku, kterou velmi obdivuji. Toto postižení má od dětství. Dnes má za sebou padesátku. Má hezkou rodinu, hodného manžela, dva syny a tři vnoučata. Dělá všechno to, co zdraví lidé, pohybuje bez pomůcek a má lepší orientační smysl než my ostatní. Kolikrát nám v lese poradila, kudy dál s tím, že tudy jsme šly vloni... Vnoučata pomáhala vychovávat od jejich narození. Prostě úžasná bytůstka. Všimla jsem si, že se haptické modely rozšiřují nebo že skupině nevidomých umožní v muzeích prohlídku "rukama".
OdpovědětVymazatRelikviář sv. Maura jsem v Bečově viděla na vlastní oči a viděla jsem i film o jeho restaurování. Ten mne velmi zaujal.
Helenko, napsala jsi zajímavý příběh o své kamarádce a máš tedy zkušenost, jak zvládá život v praxi. Haptické modely se rozvinuly v posledních letech a je to výborný nápad.
VymazatHanko,je dobré,že se myslí i na nevidomé 👍
OdpovědětVymazatSouhlasím, Marti, nevidomí to mají mnohem těžší a zaslouží si to. ☺
VymazatTo je úžasné,že se myslí i na takové lidi,které hodně obdivuji,že i přes hendikep se snaží zapojit do normálního
OdpovědětVymazatživota.Hani,měj se hezky
Ano, Jituš, také jsem prožila období, kdy nebylo jasné, zda budu vidět a tak jsem si krátce "vyzkoušela", jak to je, když nevidíš. Naši oční lékaři jsou špičkoví ve svém oboru, ale každému pomoci nemohou.
VymazatJituš, také se měj hezky. ☺
Hani, musím říct, že s "pomůckami" pro nevidomé jsem se daleko dřív než u nás setkala v zahraničí. Třeba Florencie je značkami a maketami doslova prošpikovaná.
OdpovědětVymazatPřed slečnou musím jen smeknout, chce to hodně duševní síly, něco málo o tom vím...
Relikviář jsem viděla v Praze na Hradě, do Bečova bych se podívala moc ráda.
Přeji hezký den. Helena
Helenko, věřím, že tento trend k nám přišel ze zahraničí - ve Florencii jsem byla krátce, těchto maket jsem si nějak nevšimla.
VymazatSlečna, dnes už mladá paní, je silná osobnost vlastně od narození. Já jsem v Bečově nebyla.
Přeji příjemné zářijové dny.
Hani to je dobře, že se myslí i na zrakově postižené lidi ! Pozdravuju, Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Občas tady vidíme paní s bílou holí, nedávno jsme "pozorovali" pána středních let, jak se slepeckou holí chodil po dopravním terminálu a byl schopen tu svoji zastávku najít. Obdivuhodné.
VymazatMěj se moc hezky, Leni. ☺