Kostel má troje varhany, ale zvony "téměř" nezvoní

 

... a může být rád, že stojí. 👍

V první části jsem psala o stěhování kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě a dnes budu pokračovat.   

Kostel byl přesunut kvůli uhlí, ale všude je něco. Ani takové San Francisco se nemůže chlubit svou polohou, když ho, ke vší smůle, postavili na zemském zlomu. A co je lepší, hrozba zemětřesení nebo tučná sloj uhlí pod městem? Pro město rozhodně žádná výhra. Když se zakládal Most a okolní vesnice, kdo mohl tušit, že se pod ním skrývá bohatství? Kdyby to byly diamanty, kdoví, jestli by si lidé také stěžovali. Však i sůl byla nad zlato. To už tak bývá, bohatství přináší zisk, ale jen určité skupině, jinému přináší zmar - a těch bývá víc. A tak po druhé světové válce zaniklo kvůli těžbě hnědého uhlí na severu Čech přes 80 obcí. 

Starý Most vybudovali v krásné krajině mezi  svahy Krušných hor a Českým Středohořím na úpatí kopce Hněvína. Zemský ráj to na pohled! Byl obklopen velikým jezerem, přes které se bylo možné dostat jen po mostech. Právě ty mosty daly městu založenému v polovině 13. století jeho jméno. Brzy se Most stal městem královským. Páni králové vše jistě chtěli mít výstavní. Jenže dvě patnáctky v letopočtu přinesly ničivý požár a město museli postavit od píky. Tehdy ještě letěla pozdní gotika, ale už se to míchalo s renesancí.

Tehdy vznikl i děkanský chrám a kdo by tušil,  že kostelu byly souzeny "toulavé boty"? A tak byl od 30. září 1975 přesunován po kolejích, doslova po centimetrech. Vyplatilo se nespěchat, ale na uhlí ze slojí o tloušťce 5-40 metrů pod kostelem už se netrpělivě čekalo.

Na ukázku několik fotografií starého Mostu: 

Děkanský kostel je největší dochovanou památkou ze Starého Mostu. V roce 1975 se dal do pohybu po kolejích a byl přemístěn o 841 metrů vzdušnou čarou, což jej zachránilo před zničením kvůli těžbě uhlí. Původně se kostel nacházel na Druhém náměstí, dnes je za Mosteckým koridorem a odkloněným korytem řeky Bíliny.

 

Demolice Starého Mostu začala kvůli těžbě hnědého uhlí v roce 1967 a po 15 letech už z něj nezbylo takřka nic. Dálkový pohled na Most od vrchu Šibeník, jehož západní strana přiléhá k centru města. Dnes je na vrcholu lanové centrum, bludiště i rozhledna. Foto první polovina 20. století.

   

Morový sloup a kašna stále zdobí mostecké První náměstí. Jsou jedněmi z několika památek ze Starého Mostu, které se podařilo dochovat. Ulice Růžový vrch v Mostě, zhruba 1890-1920. Tečkou za více jak sedm set let trvající existencí starého Mostu byl odstřel Městského divadla v říjnu 1982. Přestěhováno bylo celkem 4 258 rodin.

Ve starém Mostě bylo několik kostelů a chrámů. Všechny byly zbourány spolu s městem. Až na jediný - gotický kostel se památkářům podařilo uchránit. To je pohled do hlavní lodi a detaily 17 m vysokého oltáře: 

 

Raritou kostela jsou troje varhany. S tím jsem se jinde nesetkala. Vy ano? Tady jsou hned dvoje:

Tady vidíte všechny troje varhany - dole uprostřed detail těch velkých hlavních a vpravo nové varhany.

Nefunkční malé varhany v 80. letech 20. století opravilo výrobní družstvo IGRA Praha. Výroba velkých byla zadána krnovské společnosti zabývající se výrobou varhan. Po jejich vyrobení byly zabudovány do původní skříně a ze starého nástroje bylo použito několik píšťal. Současně byly krnovským závodem vyrobeny a dodány varhany nové - v pořadí třetí. Ty se jednak dají propojit s původními nástroji a hlavně se využívají k přednesu nových skladeb, což původní varhany neumožňovaly.

Do kostela se vrátily renesanční kamenné epitafy významných mosteckých měšťanů, např. Mikuláše Riese, zlatníka a dlouholetého ředitele stavby chrámu, i epitaf Uršuly a Magdaleny z rodu Veitmile - zástavních pánů mosteckého hradu:

Původní vitráže z 19. století se podařilo restaurovat až v letech 2008 - 2010. Jak však ukázala odborná měření, původní vitrážová okna dolních kaplí nemohla splnit nároky kladené na ochranu exponátů. Z toho důvodu byla osazena pouze velká okna horní etáže, zatímco okna kaplí dolní etáže jsou prezentována formou expozice na empoře kostela. Mimochodem, těch kaplí mezi opěrnými pilíři je tam 16!

Kostel byl znovu byl pro veřejnost otevřen v roce 1988. Jeho interiér je světlý díky spoustě oken a bílé výmalbě. Chloubou kostela je tzv. empora - zdobný pás obrazů v průchozím patře po levé i pravé stěně, na místě, kde obvykle bývá jen kůr. Empory slouží jako částečně oddělené a vyvýšené shromažďovací prostory. 

Původní věž byla zbourána. Nedivím se, tak se postupovalo i u šikmého kostela v Karviné, aby případný pád věže neponičil kostel. Na tu nynější věž vede na ochoz 197 schodů a dostanete se tam za vstupné. Z ochozu je krásně vidět celé město, napuštěné jezero Most i hrad Hněvín.

Celá věž má 71 metrů, ale ochoz pro návštěvníky je ve výšce 36 metrů nad zemí.

A teď jak to je s těmi zvony? Zvony ve věži přesunutého kostela samozřejmě jsou - na fotografiích. Jsou tam zvony a vpravo cymbály. Odsvěcený kostel láká turisty, kteří by rádi slyšeli zvonění, ale nejde to. Zvony se rozezní jen při svatbách, jinak se pravidelně nezvoní, z důvodu otřesů, které kostelu nedělají dobře. Ze stejného důvodu restaurátoři a firma, která přesunula kostel, doporučili, aby se moc blízko nepořádaly hlučné koncerty nebo produkce, kdy může dojít k nežádoucím vibracím kostela. Ta vzdálenost byla určena na 30 metrů od kostela a hudební aparatury je nutno nasměrovat od kostela.

  

V kostele je i model přesunu.

Vstup do kostela je zpoplatněný, funguje to tam podobně jako vstup do zámku - ZDE. Možná vás to překvapí, na věž se dostanete za 80 Kč. Možná je i prohlídka krovů kostela, ale tam jsme nešli. V období od října je návštěvní doba středa - neděle 9 -15 hodin.

Zdroj: www.aktualne.cz, internet