Z Těšínského kalendáře jsem vybrala článek napsaný před sto lety o platu učitele. O práci učitele se říká, že to je poslání. Mnozí byli obětaví a šli do zapadlých končin, i do zahraničí, aby děti našich krajanů nebyly negramotné. Pamatuji si některé výroky svých prarodičů a několikrát jsem od nich slyšela: Starosta (fojt), farář a učitel - to byl na vesnicích "někdo". Lidé si jich vážili. Původně byl učitel placen v naturáliích, rodiče žáků mu dávali obilí, mouku, vajíčka… Ale většinou je žáci nenosili dobrovolně, pan učitel pak musel sám rodiny obcházet a o svou almužnu prosit. Proto se kantoři velmi často stěhovali.
První učitele si většinou pamatujeme všichni. Já tedy ano. Jako žáci jsme o platech učitelů asi neuvažovali, dnes se o tom často píše. Nevím jak vy, ale např. my s kamarádkami jsme se NIKDY o výši našeho výdělku nebavily. Takové téma je tabu.
Pokud máte chuť si text přečíst, je tu popisována doba a poměry před 200 lety. Mnohé vás překvapí. Nechtěla jsem text přepisovat, ztratilo by to "kouzlo autentičnosti".
Buslavice dnes na mapě nenajdete:
"Dnes se naše obec nazývá Bohuslavice u Hlučína, takto se jmenuje zhruba 90 let, kdy po připojení k Československu v rámci očisty českého jazyka od germanismů byla obec přejmenována z Buslavic na Bohuslavice. Předtím se 600 let a možná i více jmenovala Buslavice resp. německy Buslawitz."
Ó to je výborný článek. Ze starých kalendářů se člověk utvoří pravdivý obrázek o dané době. Když jsem po 40. letech navštívila svůj rodný kraj Domažlicko a mimo jiné i pohraniční vesničku, kde táta začínal jako veterinář a maminka učitelka, tak se mě jeden pán na nádraží zeptal, že jsme podle nářečí asi zdaleka. Řekla jsem mu, jak se věci mají a on hned, počkejte, tady byl v té době veterinář nějaký doktor Navrátil. Normálně mě píchlo u srdce. Vždyť tam rodiče v té dědince byli jen 6 let, než se přestěhovali do města. A tomu pánovi mohlo být v té době snad 10 let. Když jsem to líčila našim, tak táta pravil, že v takové vesničce byl vedle faráře nejdůležitější doktor a učitelka. A děti mnohdy fungovaly místo telefonu. "Utíkej pro doktora". 😊 Ale to bylo v době, kdy už byli tito státní zaměstnanci normálně placeni.
OdpovědětVymazatMoc děkuji za pochvalu, potěšilo mě to, protože příprava takového článku je trochu náročnější. Myslela jsem, že jsi rodilá Valaška a ono ejhle... Domažlicééé, sú pěkný městečkoo 😊. Tak vidíš, zrovna u obou rodičů se potvrdilo, že byli pro dědinku důležití. ☺ Moc pěkná vzpomínka a zítra tu bude také o škole, z jiného pohledu, vždyť bude vysvědčení!
VymazatHanko, to byly časy, kdy učitel byl považován. To se hned jinak děti k němu chovaly, byl v úctě dospělých a tím pádem i dětí. Za to dnes, škoda o tom psát. Se zájmem jsem si početla v dnešním příspěvku. Nyní jdu na příspěvky z historie, mám zde co dohánět. Přeji pohodové dny prožité ve zdraví.Fukčarinka
OdpovědětVymazatMarti, děkuji za to, jak jsi to napsala. Musíme být realisté a tak to prostě je. Ale celá společnost je taková a nemůžeme si myslet, že to bude lepší, pokud sledujeme vývoj světa. Bohužel. Obdivuji dnešní mladé studenty, kteří s optimistickými představami nastupují do škol, aby pak učili. Jistě, všechny děti nejsou špatné, to vůbec ne, ale ... však víš.
VymazatDěkuji za všechny komentáře, snažím se na ně brzy odpovědět. Přeji příjemný závěr měsíce ledna. 😊
Hani, tohle mě opravdu baví. Moc zajímavé čtení!
OdpovědětVymazatDěkuji a přeji příjemný den. Helena
Helenko, moc děkuji, mě to také baví, i když to vyhledávání a zpracování článku je náročnější. Mám radost, když pak takový článek (netradiční) má kladnou odezvu, to potěší. ☺
VymazatTaké Ti přeji klidný a úspěšný den.