Loterie byla už za Marie Terezie

„Manželství je jako loterie. Nikdo nesmí počítat, že on to bude, kdo vyhraje.“ — Guy De Maupassant francouzský spisovatel 1850–1893

Zdroj: https://citaty.net/citaty/1983715-francouzske-prislovi-manzelstvi-je-loterie-pri-niz-muzi-sazeji-svobodu/

„Manželství je jako loterie. Nikdo nesmí počítat, že on to bude, kdo vyhraje.“ — Guy De Maupassant francouzský spisovatel 1850–1893

Zdroj: https://citaty.net/citaty/1983715-francouzske-prislovi-manzelstvi-je-loterie-pri-niz-muzi-sazeji-svobodu/

Jste hráči a třeba jste i něco vyhráli? Tím nemyslím stovku ve sportce, to já taky. Ale když nesázím, nemohu vyhrát, to dá rozum. Byla jsem v městě hazardu - Monte Carlu (to někteří z vás asi taky), ale navštívila jsem tamní casino, vstupné tehdy činilo, myslím 10 eur a jednou jsem si vsadila. Ona je totiž zajímavá a svým způsobem "krásná" i samotná budova. Vybudoval ji tehdejší kníže Karel III. Při dalších návštěvách Monaca jsem tam už nešla, ale není na škodu, aby člověk viděl i tohle prostředí.

 

Grand casino Monte Carlo. Fotky rozklikněte.

 Jo, Výhra nepřináší vždy štěstí. Vezmu to z té veselejší stránky. Mým oblíbeným dílem z Večerníčku bylo to, jak Hurvínek přišel zvesela domů a nadšeně líčil taťuldovi, že vyhrál ... zvířátko. Spejbl myslel, že to je kvíčala, tak budiž, dovolím ti vzít "výhru" domů. A on to byl Jumbíček - slon, který ani pořádně neprošel futrama (to jsou zárubně, jo? 😄) a rozšlapal jim příbytek. Je to jen pohádkový příběh, ale v mnohém poučný, že ten, kdo se zapojí do hry, nemusí být při případné výhře šťastný. To pak čteme, jak se ten výherce bojí přiznat velkou výhru, neb se hned vyrojí spousty "kamarádů". O gamblerství se mi psát ani nechce, to je pak závislost. 

________________

Marii Terezii zná každý a třeba si ji spojí se zavedením příjmení, protože to, že každý má jméno a příjmení, neplatilo odjakživa. Příjmení zavedla v 18. století právě Marie Terezie a aby to bylo v českých zemích opravdu povinné, potvrdil císař Josef II. patentem z 1. listopadu 1786. Co možná není známo, tato panovnice spolu s manželem měli vášeň pro hazardní hry a oba dokázali prohrát obrovské částky.

Měli z čeho rozhazovat, a svůj značný majetek oba vytvořili díky usilovné práci. Marie Terezie dokázala nejen vládnout obrovské monarchii, což si vyžádalo i války s Pruskem, ale také přitom porodit 16 dětí a dohlížet na jejich výchovu. Její manžel, František Štěpán Lotrinský, zase obratnými transakcemi nahromadil obrovské jmění, a stal se tak nejbohatším mužem té doby. Jeho statky byly vzorovými podniky, vybudoval řadu manufaktur i dalších továren a společně s Marií nechal postavit paláce, jejichž velkolepost obdivují turisté dodnes. 

 

Marie Terezie s manželem Františkem Štěpánem Lotrinským a malým Josefem II. 

Marie podlehla nátlaku svého rádce a přítele, hraběte Emanuela Silva-Tarouca, který prý naléhal, že musí jít lidu příkladem, a tak se nakonec odhodlala zakázat také u dvora velmi riskantní hru, nazývanou Farao. 

Její syn Josef II. byl jiný. Jako první zavedl církevní reformu, tolerančním patentem zajistil náboženskou svobodu, rozpustil zbytečné kláštery, podařilo se mu omezit vliv papeže a také zakázal různé pověrčivé zvyky. Za jeho vlády vznikly četné školy, nemocnice, sirotčince a chudobince. Velký odpor však vyvolalo rozhodnutí zdanit šlechtický majetek.

 „Láska k vlasti, blaho státu, to je jediná vášeň, pro kterou podniknu všechno,“ napsal v dopise svému bratrovi Leopoldovi. A já si dovolím dodat, že tuhle vášeň bychom jistě přáli i všem současným politikům. 

Dnešní článek je z novin Slezský venkov (Orgán České agrární strany ve Slezsku) ze dne 28. 7. 1917: 

 

Klikem zvětšíte.