Výlet do Podbeskydí s pochováním basy

Beskyde, Beskyde, kdo po tobě ide... Často, když za jasného počasí zahlédnu v dáli beskydský hřbet, vzpomenu si na tuto krajovou písničku. Ve škole jsme ji zpívávali, určitě na 1. stupni. A taky Okolo Frýdku cestička. Už jsem ji dlouho neslyšela, ale my nejsme "zpěvný" kraj. Doufám, že to nezapadne, patří to k tradicím. Tak jako Beskydy, správně se říká Moravskoslezské Beskydy, jsou na okraji republiky a tvoří východní lem, možná i pro vzdálenější obyvatele budou na okraji zájmu. Jistě, nároky stoupají a zdejší dědiny nepřipomínají Rakousko, i když jsou tu místa hodně malebná. Nejde jen o peníze, mám na mysli spíše ducha kraje, jde o zdejší obyvatele, jejich sepětí s regionem a přírodou. Zažili jsme jen letmé setkání s lidmi, které sice neznáte, ale jejich přátelské a sympatické vystupování vyjadřuje hrdost k vesnici, ke kraji, ve kterém žijí a k tradicím. A masopust je tradice jaksepatří.

Nedávno jsem uváděla příspěvek o masopustu v rožnovském skanzenu v sobotu 3. února. Za týden pak bylo pěkné počasí a nabízel se výlet do míst, o kterých výše zmíněné písničky zpívají, protože jsme se pohybovali v okrese F-M. Fotografie byly pořízeny v sobotu 10. února a pokusím se sestavit fotoreportáž, která vrcholí pochováním basy před Hostincem u Čendy. 

   Pravděpodobně nebudete vědět, kde Hodoňovice jsou.

 

Je to vesnice, část obce Baška v okrese Frýdek-Místek. Počet obyvatel se uvádí asi 730 a je obdivuhodné, jak se tam lidé umí bavit. Na výlet jsme jeli vlakem. Ve stanici Ostrava-Kunčice jsme nastoupili do dosti plného vlaku. Vystoupili jsme ve Frýdlantě nad Ostravicí. 

   

Město leží v údolí řeky Ostravice na úpatí Lysé hory. Znak prozrazuje, že tam bývala železářská výroba, možná někdo má ještě nerez nebo smaltovaný dřez značky Norma nebo také smaltované nádobí.

Po cyklostezce jsme se vydali do Pržna.

 

 

Z dálky upoutá kostel sv. Bartoloměje, který tam nahradil původní dřevěnou stavbu sv. Matouše. V 18. století byl rozšířen o boční lodě a presbytář. V té růžové atypické budově sídlí městská policie. Na náměstí je sloup Panny Marie Karmelské, za ním ta žlutá budova je Hotel Beskyd. Spolu s penzionem Merlin je to možnost ubytování ve Frýdlantě.  

 

 

 

Myslím, že i fotografie dokazují, jak příroda vypadá jarně a vůbec to nevypadalo na 10. února. Cestou jsme měli možnost nahlédnout do kapličky a sledovat řeku Ostravici a její jezy. Řeka vzniká soutokem Černé a Bílé Ostravice u známé obce Staré Hamry v Beskydech.

 

 

 

 

 

Kolem řeky Ostravice, která v určitých úsecích tvoří zemskou hranici mezi Moravou a Slezskem,  jsme došli do Pržna. V Cyklobaru Na hřišti jsme se posilnili pizzou a pokračovali do Hodoňovic. Tam jsem fotila jen to hřiště. 

 

 

Tady už jsme v Hodoňovicích - v místě akce. Na pohřebním žebřiňáku ležela zesnulá basa Lojzička.

 

 

 

Zaujal mě ten pán na kobyle, obcházela jsem ho a sledovala, jak měl tu svoji masku šikovně vymyšlenou. Kobyla do masopustního průvodu patří. 👏 

 

 

 

Tahle paní mě opravdu "bavila". Možná skrze fotku "slyšíte" její zvučný hlas, jak vybízela ke své občerstvovací stanici. Ta opravdu nepatří mezi "puťky domácí". 😍 A vlastně, kdoví, kolik masopustů už absolvovala. 🎉 Masopust neboli Bakchus býval pánem "ožralců".

 

 

Na masopust se přišel podívat i lašský král. Zásadní úlohu na masopustu má laufr. Laufři představují vojáky, kteří před třicetiletou válkou hlídali hranice s tureckou říší a varovali před případným nebezpečím. Jeho místo je v čele průvodu a  žádá hospodáře, zda masky mohou navštívit jeho stavení. Oblečen je do bílého obleku s  nášivkami, na hlavě má klobouk a v ruce drží bič, kterým shání masky do průvodu.

 

Medvěd nelenil a vytancoval hospodyně, i když se říká, že dcérka, která o masopustě tancuje s medvědem, do roka otěhotní. To se už nedovím. 😜

Maska medvěda patří k nejtypičtějším v masopustu. Medvědovi se přisuzovaly magické vlastnosti, především plodnost, která se přenášela na hospodyni i celé hospodářství. Medvěd si musel zatančit s každou hospodyní i všemi děvčaty. Vodil ho na vodítku medvědář nebo žid. Celý průvod vedl biřic. V průvodu jednou z typických masek je také smrtka, symbolizuje konec zimy a straší děti.

Sedm zastavení u místních stavení probíhalo vždy dosti bujaře. „U Čendy basu Lojzku pochovávat budeme, tuž poďte s nami, ať te chudeře pěkny funus zrobime.“ Poté hospodáři pohostili účastníky smutečního průvodu chutným jídlem a pitím.

 

 

Na návsí před hostincem už hrobník kopal Lojzičce hrob a jak vidno z fotek, prokázal v tom únorovém počasí, kdy každý měl bundu, značnou otužilost, možná měl po ruce něco na zahřátí. Shromáždili se tu lidé, kteří se mohli občerstvovat ve stáncích – gulášem, rybími specialitami, byly tam koláče, zákusky, káva, rybízák, medovina.

 

 

Začal parodovaný smuteční obřad, kdy velebný pán s kostelníkem vyzvedli klady i zápory zemřelé, ale též připomněli, co se za ten rok událo v dědině, všichni přítomní se smíchem přijímali. Basa Lojzička byla uložena do hrobu oplakávána maškarami, ale i všemi přítomnými.  

 

Po "důstojném" pohřbu se lidé přesunuli do sálu hostince. Tam pro ně Čendaspolek a hodoňovický fojt připravili tancovačku, v nabídce bylo i masopustní menu. Pochovávání basy je tradiční lidová zábava, kterou končí období masopustu. Zpravidla připadá na úterý před Popeleční středou, jenže lidé chodí do práce, proto se tyto zábavy pořádají v sobotu.

Poněvadž skončíl masopust a basa mosela umříti
My mosíme truchliti
Vážení a milí truchlící hosté
V této smutné dnešní chvíli
Sme si malú schůzku dali
Bychom našu basu pochovali.
Poslušně vždy ve svém rohu stála
A ku zpěvu i falešně hrála.

Tak sa basa dožila dalšího fašanku
Ve zdraví přečkala půť hody aj baňku
Při polce, sedlácké, valčíku
Poctivě vždy tvrdila muziku.
Buďme za to vděčni našéj base milé
Že nám připravila mnohdy pěkné chvíle.
Ženil-li se kdo, každému hrála
K narozeninám sa též do sóla dala.
Dnes sa s ňú dočasně rozlúčit mosíme
To sa sa uvidí co všeci zkusíme.
Na dalekú cestu sa chystá její duša dřevěná
Každý kdo ju znál teď smutně zasténá.

Měli jsme pěkný den a prožili jsme toho dost. Nálada byla srdečná. Do Čendy jsme už nešli, prošli jsme kolem hodoňovické kaple k této polní cestě, vzadu se rýsovaly Beskydy a Lysá (nejvyšší hora) byla zahalena mraky. Dostali jsme se do Pržna na vlak.