Království železnic pro malé i velké

 

Je březen, jaro klepe na dveře, tak se třeba vypravíme na výlet. Jezdíte rádi vlakem? Já ano, s Pendolinem, ale i s jinými vlaky jsem spokojena. Přece jen se ta úroveň cestování změnila. Do těch nových souprav se pohodlně nastupuje a ne jako před léty, kdy vylézt po těch vysokých schodech ještě s kufrem či batohem byla noční můra nejen pro "majitele krátkých nohou". Moje vzpomínky na cestování vlakem by byly na celý dlouhý článek, to se mi dnes nehodí. 

Naše republika má jednu z nejhustších sítí železničních tratí v Evropě, i když nejedna místní trať už byla zrušena. Někdy tomu napomohla nepředvídaná náhoda, např. povodně v r. 1997. Tehdy nefungoval systém včasného varování a v nepředvídané živelní katastrofě nikdo nevěděl, co přesně by měl v krizové situaci dělat. A právě 1. března byl Mezinárodní den civilní obrany, kterou bych chtěla aspoň takto připomenout. 

 

V Ostravském muzeu je mým nejoblíbenějším exponátem je docela malý obraz - přesněji řečeno "Reliéf slavnostního příjezdu prvního parního vlaku do Brna na trati z Vídně do Krakowa r. 1839". Překvapuje, kolik je u nás milovníků železnic a hlavně v létě bývají různé nostalgické jízdy starými vlaky, takže tam uvidíte Šlechtičnu nebo Skaličák, což jsou ty známé lokomotivy. Proto jsme v září navštívili i Národní den železnice a zájemci o staré lokomotivy se mohou podívat ZDE. 

V Ostravě je Železniční muzeum moravskoslezské, ale asi největší u nás je ... v Praze. Ty tři tečky jsou podle toho, kde žijete. Najdete ho na Smíchově a i když mě od Prahy dělí dálka dobrých 400 km, byla jsem tam třikrát! Myslím v Království železnic, ne v Praze, samozřejmě. 😉 No řekněte, jeli byste takovou dálku na otočku do muzea nebo na takovou expozici?? Poprvé jsem jela sama, pak s kamarádkou, která vzala vnoučka a potřetí s přítelem. Pro návštěvu je třeba si vyhradit více času, protože to tam pohltí snad každého a pak fotíte a fotíte, upoutá to vaši pozornost... a vy nevnímáte čas. Kdo má "alergii na vlaky", ať tam nechodí. Ale možná i takové by to zaujalo, protože tam není jen modelové kolejiště, které je na ploše 600 m2, přitom celková rozloha "Království železnic" se uvádí 3500 m². A to neproletíte za hodinu. 

Na fotografiích uvidíte, že to tam je propracované do detailu. Určité úseky krajiny, některá konkrétní a známá místa a tam pozorujete: lidi na nádraží, část města v zimě, kde silničáři odhrnují sníh, nebo se tam opaluje krásná "squaw" nahoře bez. Prostě, nuda tam není, jsou zobrazeny běžné situace ze života, tím je to návštěvníkům blízké. 

I pro mimopražské návštěvníky je tam dobré trefení. Je třeba se dostat na smíchovskou stranu Vltavy a asi nejjednodušší je využít metro B a dojet na stanici "Anděl". Odtud je to už blízko. Možná jste tam už byli a máte svoje fotky i zážitky, já jich mám plno. Na mapě podle adresy Stroupežnického 23/3181, 150 00 Praha 5-Smíchov.

  

 

 

 

 

 

 

 

Kterak může cestující měřiti rychlost jedoucího vlaku.

Kolejnice, po nichž běží kola vagonů, bývají z pravidla tlakem poněkud sníženy. Poněvadž pak nejblížší kolejnice, dosud volná, jest o poznání vyšší, nastává při přechodu kol z kolejnice na kolejnici slyšitelný náraz, jenž tvoří znamé dusání kol jedoucího vlaku.

Dle těchto nárazů lze snadno měřiti rychlost jedoucího vlaku. Na našich dráhách užívá se tří typů kolejnic v délce šesti, devíti a dvanácti metrů. Stačí dotaz u konduktora, jakého typu kolejnic na té které trati užito. Cestující potřebuje si zapamatovati toliko tři čísla: 22, 33, 44.

Kolik nárazů učiní vagon na kolejnicích šestimetrových za 22 vteřiny, právě tolik kilometrů urazí vlak za hodinu. Při kolejnicích devítimetrových dlužno počítat nárazy po 33 vteřiny, při dvanácti-metrových 44 vteřiny.

Napočítal-li tudíž cestující při dvanáctimetrových kolejnicích ve 44 vteřinách 50 nárazů, jede vlak rychlostí 50 kilometrů za hodinu. (zdroj Národní listy - 1900, použito i s dobovým pravopisem)

Pokračování