Už 70 let koukáme na bednu - z Technického muzea v Brně

Už pár let nepatřím k "zapáleným" televizním divákům. Přesto jsem u televizní obrazovky strávila mnoho času a na některé pořady, např. televizní Silvestry, stále vzpomínám. Dnes se na Silvestra pustí např. Titanic, což je spíše ironické a stále se opakují scénky právě z těch dávných Silvestrů. Mnoha lidem, hlavně v odlehlejších oblastech, televize pomohla překonat samotu a zprostředkovala něco, co by jinak neviděli. Pro mnohé se tehdejší hlasatelé stali téměř členy rodiny a obliba některých trvá dodnes. Kdyby pracovali někde "zašití v kanclu", kde by byla jejich popularita? Jak se říká, nejsi vidět, jako bys nebyl. Televize má určitě vliv na formování veřejného mínění.

V 50. a 60. letech se žilo jinak a neměl kdekdo auto. Každý také nežije ve větším městě a nemá možnosti. Podle mne hlavně v prvních letech televize udělala strašně moc, že si to dnes ani neuvědomujeme. Ovšem, také přinesla popularitu mnohým hercům a zpěvákům, což si oni možná nepřiznají, ale kde by byla jejich sláva bez televize? 

Dnes spíš mávneme rukou, že tam "stejně nic nedávají" a jen platíme poplatky. Tady je výhoda toho "knoflíku", kterým to můžeme vypnout. Některé filmy bych jinak neviděla a třeba na Švejka, Marečku, podejte mi pero nebo na Popelku se ráda podívám každý rok. Viděla jsem dost zajímavých seriálů (tím nemyslím Esmeraldu, Růžovku...), Večerníčků nebo i sportovních přenosů - třeba z olympijských her. Takže z mého pohledu si televize jako médium zaslouží vytvoření článku, což jsem učinila.

A jak to máte s televizí vy?

____________________

Televize v našich zemích vysílá již sedmdesát let. Nejprve jako Československá televize a po rozdělení státu jako Česká televize. Její zkušební vysílání bylo zahájeno 1. května 1953 z pražského studia v Měšťanské besedě, v r. 1954 pak bylo zahájeno pravidelné vysílání. Od roku 1959 je Československá televize jako samostatná instituce, protože tehdy byla Československá republika. Do r. 1970 byl vysílán jeden program, od tohoto roku jsme byli obohaceni o 2. program ČT. V r. 2000 byl zřízen zkušební provoz živého internetového vysílání.

Od května 1953 vysílala televize dva dny v týdnu, ve středu a v sobotu večer. Až v červenci 1953 byl zahájen prodej televizních přijímačů. Zatím jen v Praze, protože pouze v hlavním městě a jeho okolí bylo televizní vysílání z vysílače Cukrák zachytitelné.

 

 

Tento krásný přijímač stál na tehdejší dobu 4000 Kčs, montáž antény a zapojení přijímače vyšlo na dalších 500 Kčs. Při tehdejším průměrném měsíčním příjmu 1200 Kč vyšel nákup televize s anténou a instalací na více než trojnásobek měsíční mzdy.

     Za tyto vysoké částky nabízela televize zpočátku jen málo zábavy, až v únoru 1954 přestalo být vysílání „zkušebním“ a stalo se „pravidelným“. Rudé právo už od 2. února 1954 tisklo každý den program vysílání. Nebylo to až tak složité: třeba právě 2. února vysílala televize ve 20 hodin „filmové zpravodajství“ a po něm stominutový film režiséra Jiřího Krejčíka Týden v tichém domě z roku 1947. A to bylo vše.

Teprve v lednu 1955 se televizní vysílání rozšířilo na pět dní v týdnu a v říjnu téhož roku na šest dní (nevysílalo se v pondělí). V únoru 1955 byl odvysílán první přímý přenos sportovního utkání (hokej), od prosince 1958 začala televize vysílat sedm dní v týdnu a o rok později, 9. prosince 1959, se na kmitajících a neostrých obrazovkách objevil první seriál, Rodina Bláhova (do prosince 1960 vzniklo deset dílů, dochoval se jen poslední).

Při návštěvě Technického muzea v Brně nás zaujaly nejen stálé expozice muzea, ale i výstava Není Tesla jako Tesla, ze které dnes vybírám část věnovanou národnímu podniku Tesla, ale hlavně starým televizním přijímačům, z nichž některé jsem nafotila a dokládám k historii našeho televizního vysílání. 

Jak poznat který je který? Strašnické výrobní číslo na štítku začíná 12tkou a Oravská továrna 16tkou.

Televizor Mánes byl vyvinut v Tesle Strašnice jako lidový televizor. Skříň přijímače je dřevěná, dýhovaná, obvykle ve velmi tmavých barvách nebo úplně černé. Vpředu se před ochranným sklem nalézají 2 ovládací prvky – hlasitost spřažená s vypínačem sítě a kanálový volič s doladěním oscilátoru. Další čtyři prvky (zleva kontrast, vertikální synchronizace, horizontální synchronizace, jas) jsou přístupné z přední spodní hrany televizoru. Na pravém boku se pod bakelitovou mřížkou nalézá reproduktor. Zadní stěna je papírová s bakelitovým krytem hrdla obrazovky s otvorem na zaostřování izolačním kolíkem dodávaným s televizorem. Televizor má sériově žhavené elektronky, novinkou je zde selenový usměrňovač a feritové materiály ve vychylovacích cívkách a v jádru VN transformátoru. Obrazovka je obdélníková o úhlopříčce 35 cm, původně se stínítkem bez metalizace, pozdější polské náhrady již s metalizací, a tudíž bez iontové pasti. Díky 70° vychylování je televize poměrně hluboká. Televizor je superhet s 6 kanálovým voličem, kanály byly osazeny podle oblasti, kam se televizory dodávaly a jsou vyznačeny na zadní stěně. Televizor má na šasi rezervu, kde je možno amatérsky dosadit další mf stupeň. Přijímač nemá vypínač obrazové části, ani tónovou clonu. Řádkový kmitočet je stabilizován automatikou. 

Mánesy se vyráběly jak ve Strašnicích, tak i v nově vzniklé továrně na Oravě. Dle výrobní série a místa výroby se liší například osazením tlumivky ve zdroji, počtem pojistek, úpravou masky obrazovky; nejstarší přístroje mají opletenou síťovou šňůru s gumovou koncovkou. 

Odvozená varianta – typ Aleš se liší se pouze velikostí obrazovky – 43 cm a skříně. Na Oravě se Aleš vyráběl pravděpodobně jen v malé sérii, a to i s další variantou – stojanovém provedení s názvem „Devín“. Tento typ měl navíc reprosoustavu se středotónovým a dvěma výškovými reproduktory.

Byl vyvinut i odvozený televizor Myslbek s 53 cm obrazovkou. Vyrobeno bylo několik prototypů, ale do sériové výroby se nedostal. 

 

 

Koho tato problematika zajímá, může se podívat na video:

    

zdroj: Technické muzeum v Brně, plus.rozhlas.cz, teletym.cz, YouTube