V minulém článku jsem trochu představila Jablunkovský průsmyk, který většina lidí zná jako místo, kterým projížděla vlakem či autem na Slovensko.
Hmmm, nějaký Jablunkov ... hlava plná myšlenek na cílová místa své cesty, takže pokud někdo nevystoupí v Mostech u Jablunkova, nejspíš ani netuší, že na kopci jsou pozůstatky hlavní pevnosti na slezsko-uherské hranici. Přitom po několik staletí tyto končiny byly důležité z hlediska obrany země. Konají se tam připomínkové akce, zatím poslední byla tato:
My jsme se tam vydali na výlet při pobytu v Horní Lomné. Nejdříve jsme prošli Mosty, což několika fotkami přiblížím. Tato šelma vás přivítá na nádraží:
Kulturní dům PZKO "Kasowy" a obecní úřad. Kostel sv. Hedviky, který má čtyři zvony. O patrona kostela vznikl spor. První farář P. Sebastian Ježischek chtěl zasvětit kostel sv. Fabiánovi a Šebastiánovi. Wroclawské biskupství chtělo zasvětit kostel Nejsvětější Trojici. Zemský úřad navrhl patronku sv. Hedviku, protože kostel stál na hranicích Slezska s Uhrami a sv. Hedvika je patronkou Slezska.
Gorolské IC a největším hotelem je tam Grúň. Tradičním jídlem v této oblasti je skuřok nebo také se říká myncok či řymyňok, což je placek z vařených brambor. Dalším jídlem je bryja, bachora nebo vilijovo kapusta. To asi nebudeme znát, jsou to krajové názvy.
Když chci představit Mosty u Jablunkova někomu, kdo je nezná, řeknu, že vzhledem k poloze v průsmyku, je to dlouhá obec uprostřed krásných Beskyd. Název obce Mosty souvisí s prastarou obchodní stezkou procházející dnešním územím obce. Na stezce existovaly různé zákruty, močály a bažiny, které musely být často přemosťovány dřevěnými trámy a kládami. Tímto „mostěním“ se zabývali tzv. „mostoři“ nebo „mościorze“.
Odtud název pochází a odráží se to i ve znaku obce. Dnes v obci žije asi 3800 obyvatel.
______________________________________
Přes Jablunkovský průsmyk odnepaměti vedla stará obchodní cesta. K ochraně zdejšího území před nájezdy kočovníků zde v 16. století vyrostla vojenská pevnost - tzv. jablunkovské šance.
Jablunkovský průsmyk tvoří nejnižší části hřebenů Beskyd, kde již ve starověku vedla "jantarová" stezka. Ve středověku bylo třeba dopravovat měděné rudy ze slovenských nalezišť do Vratislavi a dále na západ. Stezce se říkalo "měděná".
Stezku využívali nejen kupci, ale také vojska. Zásadní význam pro vznik jablunkovských obranných valů nazývaných šance, měla bitva u Moháče r. 1526. Tam zahynul král český a uherský Ludvík Jagellonský a Těšínské knížectví připadlo Habsburkům. Byl to také začátek turecké expanze do střední Evropy.
Nejstarší zmínka o tzv. starých šancích je z 13. ledna 1578 od těšínského knížete Václava III. Adama. Pozůstatky těchto šancí se nacházejí na dnešním území obce Svrčinovec na Slovensku. Nové šance byly postaveny v r. 1621 a posádku v nich tvořili původně císařští žoldáci naverbovaní od italské Neapole. Ti se chovali k místním obyvatelům tak krutě, že museli být odvoláni a nahrazeni muži z okolních vesnic, tzv. vybranci. Museli umět střílet z muškety s doutnákovým zámkem. Vybranci museli také pomáhat při úpravách a stavbách pevnosti. Žold, který dostali, nesměli propít nebo nějak zbytečně utratit.
Byli mezi nimi i mostečtí horalé, kteří, ač měli sloužit za žold, málokdy jej dostali. Obyvatelé z Mostů se uplatňovali jako vojíni a svobodníci, nejvyšší byla poddůstojnická hodnost desátníka, kterým byl jistý Pavel Broth. Tyto šarže byly ubytovány v posádkových kasárnách, mužstvo mělo ubytování v blockhausech.
Služba vybranců byla většinou dlouhodobá. To všechno se dovíte v informačním centru. A zase to odnesli obyvatelé okolních vesnic. Žoldáci bez žoldu se vydávali na loupežné cesty do okolí. Ve 40. letech 17. století byly taktéž postaveny menší šance na Hrčavě a v polském Koniakowie, které s mosteckými šancemi spojovaly opěrné linie zvané reduty.
Velkým problémem tam byla voda. Studna byla sice hluboká, ale voda byla jednak nekvalitní a hlavně jí bylo málo. Problém byl však unikátně vyřešen! Od r. 1724 vodu z nedalekého kopce přiváděl 1,5 km dlouhý dřevěný vodovod. Opevnění během své existence prošlo několika přestavbami. Důležitá přestavba se uskutečnila v r. 1653, kdy se značně zvýšilo ohrožení ze strany turkotatarských hord. Tehdy trvala přestavba necelých 100 dnů a šance získaly svůj typický hvězdicovitý půdorys. Po bitvě u Vídně r. 1683, kdy byla turecká vojska rozdrcena, se vojenský význam šancí změnil.
Poslední významná přestavba se uskutečnila v letech 1724-29 a jejich podoba se zachovala dodnes. V dobách prusko-rakouských válek byly šance několikrát dobyty pruskými vojsky, jež převyšovaly jednak technikou, ale hlavně železnou disciplínou. Po r. 1818 byly šance vyřazeny jako zastaralý opevňovací systém. V r. 1890 je koupila obec Mosty za 800 rýnských zlatých. Šance postupně chátraly a pustly. Lidé použili kameny z opevnění na stavby domů a také rekonstrukci kaple. V dnešní době se využívá pro turistické aktivity.
Kapesního průvodce Velkou šancí v Mostech u Jablunkova najdete ZDE.
Nabízí se odtud dokonalý výhled na Jablunkovský průsmyk a zejména na Slovensko či Polsko. Název "šance" je z německého výrazu Schanze pro malou pevnůstku, nejčastěji na kopci či mohyle, která byla využívána i artilerií. V oblasti Jablunkovska jich bývalo kdysi až jednadvacet, dnes zbývá osm.
Původní podoba Jablunkovské (nebo také Velké) šance je nejlépe znatelná
z ptačí perspektivy a má charakteristický hvězdicový tvar. Veškeré
budovy jsou dnes dávno pryč, zůstávají tam hluboké obezděné příkopy,
valy, zbytky hradeb (doplněných cihlami během rekonstrukcí) i terénní
útvary po staré prachárně, studně, ubikace mužstva i kasárnách
dělostřelectva…
Z polské strany je znát Slezská, ze slovenské Uherská brána. Staré šance jsou u Svrčinovce na slovenské straně, Volské u Koniakówa zase na polské straně.
Hani, opět jsem si báječně početla a seznámila se s dalším zajímavým koutkem naší země.👍👍👍
OdpovědětVymazatMladí v Jablunkově byli v rámci toho, že navštěvovali nejsevernější, nejjižnější, nejzápadnější a nejvýchodnější město v zemi. A tím prý je Jablunkov.
Měj hezké dny. 🍀🌷
Jsem ráda, Ali, že jsem přinesla něco zajímavého a možná i nového. To poznávací kolečko, co podnikli vaši mladí, je zajímavé. Já jsem byla jen tady na nejvýchodnějším místě. Pamatuješ si kdysi na Mladý svět a chodce Juraje Puciho?
VymazatTaké Ti přeji dny hlavně s lepším počasím. 👍
Hani, i já jsem si báječně početla.Představila jsi nám hezké a zajímavé místo.Ač od mládí hodně cestujeme a projeli a navštívili jsme tolik míst,přesto jsou místa nám neznámá.
OdpovědětVymazatMěj se hezky
Jituš, vy jste příkladem těm, co sedí doma, aby také poznávali a takto se dá i projevit svůj zájem. Tebe zajímají kostely a zvonice, jiní by si mohli vybrat třeba přehrady nebo hrady, zkrátka něco, znát to jen z obrazovky nebo internetu není úplně to pravé.
VymazatPřeji dny plné zážitků a hlavně lepší počasí. 👍
Hani zdravím, tak tady to vůbec neznám a nebyla jsem tam, až dnes s Tebou. Měj se dobře, Lenka
OdpovědětVymazatAhoj, Leni, jsem tedy ráda, že jsem Tě s neznámým místem seznámila, také se měj co nejlépe. 🍀
VymazatOpravdu zajímavé čtení, máme to daleko, tak jsem Jablůnkov ráda omrkla u tebe.
OdpovědětVymazatHani, měj hezkou neděli, Helena
Helenko, to jsou ty "periférie", které jsou mnohdy neprávem zanedbávané. Vím, že to máte daleko, tak jako my zase do vašich končin a v posledních letech mě nějak chytlo to poznávání ne příliš vzdálených míst. ☺
VymazatPřeji úspěšné dnešní magické datum. 🍀
Od nás se na Slovensko jezdí vlakem přes Vsetín a autem přes Bumbálku a tak nás to nějak na ten sever netáhlo. A je to škoda, jak vidím na tvých krásných fotkách.Meli bychom to napravit.
OdpovědětVymazatJá si to uvědomuji, Maruško, i moji švagři jezdí na Slovensko jinak než my. Myslím, že většina lidí se při výběru zajímavých míst pohybuje ve stereotypu a vůbec je nenapadne, že i na severu by mohlo být "něco".
VymazatDíky za pochvalu fotek a třeba budou někoho inspirovat. Je tam i možnost vlakového spojení. 🍀
Budu asi jediná Hanko co MOsty u Jablunkova znám. Stejně však ne celou historii a všechny místa,které zde zminujes.👍
OdpovědětVymazatMarti, opravdu si to myslím, že budeš hlavně bydlištěm nejblíže Mostům i Jablunkovu a tak je to pak známější. Ještě mám připravené další články k tomu, tak si počteš už brzy. 🍀
VymazatHanko, asi jsme tamtudy někdy jeli na Slovensko vlakem, ale jinak jsem to takto podrobně poznala až u tebe. Ten severovýchodní kout Moravy s dřevěnými kostelíky si už dlouho přeji poznat blíže.Ještě, že nás zásobuješ informacemi ...Jiřina z N.
OdpovědětVymazatJiřinko, pokud jste jezdili na Slovensko vlakem, směrem od Prahy, určitě jste jeli po této trati. Ale vidíš, vy - takoví cestovatelé a také tento severovýchodní kout jste vynechali. Jen si dovoluji poopravit, není to Morava, ale Slezsko. 👍 I ve Slezsku jsou krásná a pozoruhodná místa. ☺
VymazatZajímavé místo, ale my už se nikam dál nepodíváme. Nedá se nic dělat. Pro nás už dovolené a cestování dál od domova na výlety, skončilo. Tak si o těch místech aspoň něco přečtu. Měj se pěkně.
OdpovědětVymazatNo, tak Jaruško, z tohoto komentáře jsem vyčetla i smutek ze situace, která nastala. Tak to měli moji rodiče, tatínek brzy onemocněl, ale byl rozumný, věděl, že my s mamkou potřebujeme aspoň jednou ročně týden vypnout, někam odjet, abychom načerpaly energii a dopřál nám to, nikdy nic nevyčítal. Vše jsme zajistily a vždy to klaplo. Moje mamka by se také už nikam nedostala, dnes jsem ráda, že jsem jí také dopřála několik dovolených.
VymazatPřeji Ti hodně sil a snad se u vás situace aspoň trochu zlepší. Štěstí. 🍀