I takové je chování návštěvníků památek

Vážím si všech, kteří navštěvují naše památky a muzea, mnohdy to jsou celé rodiny. Vztah k památkům a kulturním hodnotám se formuje už v rodině a člověka to obohacuje. Není to žádná fráze, naše země má co nabídnout. Měla jsem možnost navštívit dost památkových objektů i v zahraničí (Francie, Itálie, Rakousko, Slovensko, Polsko ...) a tak mohu tvrdit, že naše památky - hrady, zámky, muzea, galerie jsou na vysoké úrovni. To, že některé se nepodařilo zachránit, není obsahem dnešního článku. 

 

Je ošemetné, říkat někomu, jak se má/nemá chovat, zejména jde-li o dospělou osobu. Vůbec to nebude o tom, že někdo odhazuje odpadky na veřejnou plochu, s tím jsem se na dovolené nesetkala. Proč tedy píši o něčem, kdy se tne do živého a nevyzní to optimisticky? Na dovolené si mj. všímám i lidí, se kterými se náhodně potkám. Kdybych seděla doma a nikam nevyjela, nemohu tyto věci poznat a mohu rozumovat jen od stolu. Loni jsem tady měla článek Je pozdrav přežitek?

Letos bych chtěla napsat pár vět do našich řad, nejen do řad cestovatelů. Hlavně vyjádřit názor. Na mnoha blozích převažuje právě cestovatelský zápal, kromě spousty fotografií se občas objeví i nějaké sdělení o tom, jak nás kde přijali a ne vždy je vše kladné, protože tam nás omezovali v tom a v tom, někam raději nechodit, přitom jiní podobný problém neměli. Během naší dvoutýdenní dovolené na místech přes 200 km od sebe vzdálených jsem o tom několikrát přemýšlela. Už tehdy vznikl nápad, že k tomu napíši článek.

V prvé řadě chci uvést, že všichni ti ubytovatelé, pokladní a průvodci už toho zažili dost a podobně jako my už od pohledu odhadneme člověka, tak i oni si udělají obrázek o lidech, kteří jim tam přijdou. Není to jen o penězích. Sice zaplatím vstupné, ale sympatie a řeč těla udělají své. Nevěřím, že by chtěli ty návštěvníky nějak popudit, vždyť jde o návštěvnost, o tržby. Pokud já zvolím určitý tón, nemusí to každému libě znít a pokud tam začnu nadmíru rozumovat, každá akce spustí reakci. Dám několik konkrétních příkladů z proběhlé dovolené, není to vymyšleno. 

Byli jsme na jednom z hradů, kde jsou průvodci a tím, že využíváme dobu mimo sezónu, bývalo nás na prohlídku tak do deseti lidí. Naprosto ideální počet. Po prohlídce jsme si prohlíželi výstavy (budou představeny později) a v jedné expozici bylo mladé děvče jako průvodkyně. Trochu vyplašená se zeptala, byli jste na prohlídce hradu? Říkám ano, s panem průvodcem a vás teď poznávám, šli jsme dolů a vy jste po schodech vedla další skupinu. Dívčinu zjevně potěšilo, že jsem si jí všimla, rozmluvila se, možná i proto, že partner byl už jinde. Prozradila, že jsou tady na praxi ze školy cestovního ruchu v Jihlavě. V Jihlavě jsme byli, říkám a pár věcí k tomu, viděla, že to tam znám a pochválila jsem jí výběr školy. Jenže ona říká: škola se mi líbí, chodíme na praxe po různých památkách, byli jsme i v Amsterodamu. Ale osobně mám problém s lidmi, které provázím. Zajímalo mě, jaké problémy to jsou a ona se rozpovídala: Návštěvníci vidí, že jsme mladé, ještě nemáme 18 let a dávají nám najevo, že oni jsou starší a nechtějí informace od takhle mladých průvodkyň přijímat. "Co ty nám chceš povídat?" Například dnes v té skupině. V jedné místnosti je zavěšena kůže anakondy, tak na to upozorňuji a říkám, kdy byla ulovena a její délku. Toho se chytil jeden pán, který se doptával, ať řeknu, kde ta anakonda žila, jakých rozměrů dorůstá, prostě pořád ten výklad narušoval. Nakonec jí řekl, že si to má dostudovat. Přitom v průvodcovských materiálech více není a ta kůže z hada tam není důležitá, je to spíše dekorace. Zdánlivá "blbost", ale to vím já, ta holka ve svém oboru ještě nezačala pracovat a příště tam může mít obavu něco říct.

Děvče si také postěžovalo, že ji někteří návštěvníci na praxi obtěžují a ona neví, jak je má usměrnit, protože má dostat hodnocení svého průvodcovství a byl by problém, kdyby si ten člověk na ni stěžoval. Nedávno ji během prohlídky jeden muž přerušoval a měl "slizké řeči", že ji to rozhodilo. Po prohlídce k ní přišla jeho žena a omlouvala se jí, že manžel rád obtěžuje mladé ženy. Co na to říct? Je to normální? Zkusme se zamyslet, jaká průvodkyně "vyroste" z této slečny? Bude jí trvat, než se s tím srovná a možná bude pak odměřená a nebude se ráda s návštěvníky bavit. Jak by se nám líbilo, kdyby v takové situaci byla naše dcera nebo vnučka? Poradila jsem jí, že si nejdříve musí zvyknout na to, že se postaví před lidi a třeba dvacet párů očí na ní kouká a někdo má nějaký dotaz. Aby získala jistotu a pak její výklad nevyzní jen jako naučený text, ale jako kdyby vyprávěla příběh.

Ještě se chci zmínit o jednom druhu návštěvníků, tedy spíše návštěvnic. Mám to odpozorováno z četných návštěv a označím je "všude jsem byla mockrát, všechno znám nejlépe". Konkrétní příklad: Před vstupem do zámku v Uherčicích mi přítel říká: tamta paní byla s námi v XY (nechci uvádět místo). Připadala mi povědomá, ale po pravdě po "babách" já nekoukám. Pak jí říkám, paní, vy jste mi povědomá, já vás odněkud "znám". No jistě, byli jsme spolu přece v XY, vy si nepamatujete? Já říkám, ani ne, já jsem sledovala ten okruh. Paní: no přece jak nás provázel ten "krákoravý šašek", to byla hrůza ho poslouchat. Hned měla pro průvodce originální pojmenování. Tak jí říkám: paní, on běžně neprovází, ale jim zemřel průvodce, než přijmou dalšího, on vypomáhá (říkala mi to paní v pokladně). A paní se rozmluvila: Já jsem tady v Uherčicích byla už 3x, teď jsem tu s manželem a za týden tu jedu zase, s kamarádkou. A už ten tón prozrazoval ten její "nadhled", profesorka hadra, jak tam všechno zná, protože na tom jiném hradě už byla dvakrát. Taková nejezdí si ty památky užít. A ten její manžel seděl poblíž na lávce a jen odevzdaně hleděl. Bylo jasné, kdo u nich velí. ... Tak jí říkám s nadsázkou: Paní, proč sem pořád jezdíte, když to tak znáte, vy byste už zfleku mohla dělat průvodkyni. Její odpověď mě ohromila: To zase ne, ale já už dávám pozor při výkladu průvodce a čekám, kdy on udělá chybu! Pak se ozvu a to mu pak vytmavím. ... 

Zažili jste někdy tento typ návštěvníka v těch skupinách turistů? Už jsem neměla zájem se s ní bavit. Neuvěříte, kolik záporné energie šířila ta návštěvnice, možná si to neuvědomovala. Ovšem, p. průvodkyně v Uherčicích asi neudělala chybu, vše proběhlo bez připomínek. 😗 Je to ale poučení pro nás ostatní, protože taková žena jistě není jediná (u mužů jsem se s tím nesetkala)... Lidé jsou různí, ale zase platí: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

Smyslem tohoto článku bylo upozornit na nešvary, kterých jsem si všimla na dovolené. Jenže, texty stejně nikdo nečte, takže... Díky. 😎