Matýskovou stezkou na šumavskou Mošnu a do Koryta

Zbytiny jsou malou obcí v podhůří Šumavy pod vrcholem Libína. Na Šumavě vlastně velké vesnice nejsou, je to horským terénem, kam kdysi přicházeli němečtí osadníci, kteří tu pracovali jako skláři a dřevaři v lese.  První zmínky o Zbytinách pocházejí z r. 1388.

 

Je to v nadmořské výšce 786 metrů a do území obce patří osady Blažejovice, Koryto, Skříněřov, Spálenec a Sviňovice. Když  jsem se ptala místních, kam nám doporučují zajít, dostala jsem otázku: Na Mošně jste byli? Aniž jsem si to uvědomila, odpověděla jsem otázkou: Co to je "Mošna"? Ty udivené oči vidím ještě teď. ... Mošna je místní kopec (908 m. n. m.), ale také místo, kde dříve byla osada, která zanikla po odsunu Němců. Připravila jsem mapu a na webu "zaniklé obce" jsem našla fotky, které nám to představí. 

Abychom si naivně nemysleli, že když v 50. letech bylo zbouráno pár domů, že to byly nějaké vily, jako příklad vidíte dům obecního pastýře a výrobce dřeváků v Mošně a plánek obydlí původní Mošny. Snažím se nepodléhat názoru "pisálka", který napíše, že v 50. letech neosídlené a zbytečné domy odstřelila armáda, aby je neosídlili diverzanti. Tak se prezentuje doba, ale po pravdě, i dnes se přece domy, z nichž se vystěhovali obyvatelé, nenechávají stát a brzy se zbourají, ne? Jistě ne z obavy před diverzanty, ale před "nepřizpůsobivými", to bychom si měli přiznat. 😎 To je zase současná strana mince.

Zůstalo jádro tohoto největšího a asi nejlepšího stavení, které později koupila rodina Rycheckých a dnes to tam funguje jako penzion Farma  Mošna. Pro rodiny s dětmi a toho, kdo si chce vyčistit hlavu, zahlédnout srnku, pozorovat hospodářská zvířata a mít pobyt bez lidí, je to vhodné místo. Mají to tam hezky vybaveno, dokonce soukromý bazén. Koukněte na odkaz.

Už před kostelem  ZDE jsem si všimla šipky "Matýskova stezka". 😀 Copak mě v té chvíli napadlo, že se tam vydáme? Vážně pochybuji, že tam někdo z návštěvníků blogu byl a nejspíš to nebudete znát.

 

Tady vidíte, že jsme šli po modré ze Zbytin do Koryta. To je osada, část Zbytin, dříve se to jmenovalo "Psí koryto" - Hundsnursch. 

Matýskova stezka začíná v obci Zbytiny. Vychází se od kostela k zaniklé osadě Mošna. V tomto úseku jde turista přesně po trase Zlaté stezky, chodívali tudy soumaři se solí. Pohádková trasa je dlouhá cca 1,3 km, během krásné procházky (do mírného kopce) se dozvíte zajímavosti i něco z historie zdejšího kraje. Je to dobře vymyšleno, protože dříve tam nic nebylo a hlavně pro děti nebo turisty to chtěli obzvláštnit. Na cestě čeká celkem 9 zastavení, během putování narazíte na skřítky, vlka, čarodějnici, víly, vodníky - na fotografiích. Jestli vás zajímá, jak a kde to vznikalo, mrkněte na video. Je to o tvorbě soch z dubových kmenů, které byly dovezeny z obce Tupadly  na okrese Mělník a sochy vznikaly v obci Krabčice – Rovné pod horou Říp.

 

  

Na některých zastaveních jsou razítka, třeba do turistického deníku.

Hned druhá tabule se týká dvou šumavských vrcholů - Boubín a Bobík. Nedávno vyprávěl p. režisér Troška, že pohled na ně je jeho milovaný a já souhlasím, i já mám tento pohled moc ráda. Zde jsou oba vrcholy na fotografii ze Zbytin. Je to typické šumavské "dvojvrší". Po více než kilometrové naučné trase se turisté dostanou k zaniklé osadě Mošna.

Na konci stezky se můžete těšit na šumavskou vílu Gabretu a na čaroděje Černoboga. Stezka končí u farmy. Kromě pohádkového putování se můžete kochat krásnou šumavskou přírodou a občas výhledy na Boubín. Znáte pojem Gabreta? Gabreta je keltské označení pro Šumavu respektive pro Šumavský les. Poprvé ji zmiňují řečtí geografové Strabón a Klaudios Ptolemaios. Strabón Gabretu popisuje jako velký les. Označení Gabreta patrně pochází z jednoho z keltských jazyků a znamená Pohoří kozorožců. (Wikipedie)

 

  

Hned na začátku je turistický přístřešek, kde je kromě posezení současně i knihobudka. Jako bonus krásný výhled do krajiny.

  

Vlk

   

Čarodějnice 

  

Skřítek

 

Kožíšek

   

Modrá víla

    

Dům kořenářky Johany slouží také jako turistické odpočívadlo.Tam si pohodlně rozbalíte svačinu nebo se schováte před deštěm. A ještě získáte turistické razítko. Šikovně vymyšleno. 👍

 

 

                 Karlička a penzión Farma Mošna

 

 

 

 

 

   

Gabreta

 

Nedaleko farmy Mošna je skleněná plastika, vypadá to jako umělá jeskyně, takové dílo by člověk na samotě nečekal. Dole u šatů má Gabreta kozorožce. Potvrzuje to slova výše, že v jazyce Keltů byla Šumava pohořím kozorožců. Lavička je tam vítaným odpočívadlem.

Tipla bych si, že plastika bude dílem sklářské výtvarnice Vladimíry Tesařové (známá skleněným oltářem na Dobré Vodě u Hartmanic).

 

 

Buk lesní o výšce 32 m je památný strom ČR. V těchto končinách je to král lesa.

 

  

Černobog

 

 Hundsnurch, tak zněl původně název obce.

 

Kaple stála původně na návsi u statku, byly v ní lavice a vešlo se tam 20 lidí. Stojí u cesty na Křišťanov.

 

"Život v šumavských vsích se vyznačoval selskou prací v tvrdých podmínkách. Tady v 800 metrech nadmořské výšky, v drsném počasí, bez elektrického proudu a motorového pohonu zůstávalo jen jedno: pracovat spolu a držet spolu. Vedle dobytka a ovcí si místní drželi drůbež a něco prasat. Pěstovalo se žito, pšenice, brambory a zelí. Kyselé zelí bylo dárcem vitamínů na dlouhé zimy.
Polní práce se konaly s koňskými, volskými a kravskými potahy. Děti chodily do školy ve Zbytinách (Oberhaid). V zimě to byla cesta dlouhá a obtížná.
Na podzim se ženské večer scházely k draní peří. Husí peří muselo být oddráno z brků, zbyla jen "pápěrka" na konci nesedraného brku a ta se házela pod stůl. Ze silných, jen napůl sedraných brků se dělaly mašlovačky."

 

Osada Koryto je kupodivu na hřebeni a ne někde dole, jak by se člověk logicky domníval. Říkáte si, jestli jdete správně, ale zase v osídlování Šumavy nebyla logika rozhodující. 😗 Na fotkách je náves v Korytě a cesta z Koryta. Obdivuji lidi, kteří v takových podmínkách ve výšce 920 m. n. m. trvale žijí, kde není nic, i pro ten "rohlík" musíte pár km do Zbytin (spádová obec) a pro velký nákup do Volar. Taky si říkám, že tam lidé asi politiku neřeší, bude jim jedno, kdo sedí "nahoře", protože oni vědí o životě svoje, jim tam boj o volební preference opravdu nic nezmění. 🙆

 

Na závěr báseň 11leté žákyně IV. třídy obecné dívčí školy ze sto let starého Šumavského kalendáře: