Procházka Prachaticemi - městem plným renesance

Šumava - to nejsou jen hory a kopce porostlé lesy, ale i středověká města, která bývala obklopena hradbami. V některých městech se to opevnění zachovalo dodnes. Tuto fotografii mám z IC:

Dva prstence hradeb měly ochránit město, které obchodovalo s Pasovem. Ten, kdo Prachatice nezná, může být překvapen, jak je to tam pěkné. Jen dodám, že to musí být návštěvník všímavý a aspoň trochu pozorovatel. Během našeho pobytu jsme byli v Prachaticích 3x a dnes se podíváme na Velké náměstí a některá místa městské památkové rezervace. Domy jsou tam malebné a krásné, kdysi patřily patricijským rodinám, což by nebylo tak zvláštní. Kdo byl v 16. století v Prachaticích nejbohatší? Prachatice a sůl několik staletí patřily k sobě, touto oblastí vedla Zlatá stezka. Jako v pohádce Sůl nad zlato i tady se potvrdilo, že právě obchodníci se solí byli "v balíku". Jak už to bývá, ne ti, kteří to nejhorší oddřeli, ale ti, kteří obchodovali se solí si mohli postavit vlastnit luxusní dům.

To, že na náměstí bývala kašna, bylo ve středověku praktické, dnes to spíše lahodí oku. Náš pobyt byl v květnu, proto se na některých záběrech objeví májka. 

 

Národní dům nelze přehlédnout, tady je také vidět, jak se měnil názor na ženskou krásu. Dnešní modelky by si možná neškrtly, tady noha je opravdu noha a ne "tyčka k fazolím". 😃

 

Otakar Ševčík (1852 - 1934) byl český houslista, sólový i orchestrální hráč a houslový pedagog, který položil základy houslové techniky a sepsal čtyřdílnou hudebně-didaktickou metodiku. Vychoval tak tisíce houslistů po celém světě.

Tento kostel tvoří panorama Prachatic a z náměstí ho nepřehlédnete. Bude mu věnován samostatný článek. 

 

Knížecí dům je dvoupatrový renesanční dům, vystavěný v roce 1572. Byl majetkem prachatického rodáka, právníka a spisovatele Jakuba Menšíka z Menštejna, královského prokurátora (1601-1603) a purkrabího Pražského hradu (1603-1614). V roce 1580 se dům stává majetkem města.

Západní strana domu je zdobena sgrafity z roku 1573, které znázorňují biblické, bitevní, lovecké a alegorické scény. Malby byly objeveny až v roce 1889 a jsou pozoruhodné tím, že jako jedny z mála v městě jsou opatřeny německými nápisy. Kamenný portál je zdoben schwarzenbergským znakem.

 

Prachatice jsou ukázkovým příkladem historického města s téměř kulatým jádrem obestavěným hradbami. To je vidět na fotografii nahoře. Uličky jsou propojené mezi sebou, jako je tato ulice Dlouhá, která obchází Velké náměstí.

 

Ulice Solní vede přímo na Velké náměstí.

 

Na rohu této Solní ulice a Velkého náměstí stojí renesanční Bozkovského dům. Patřil prachatickému hejtmanovi Jiřímu Bozkovskému z Bozkovic. Fotila jsem ho ze zahrádky restaurace a po obědě jsem si ho šla prohlédnout blíže.

 

V podloubí je kavárna a klavír, ale mě zaujal strop podloubí, kde jsou vymalovány erby bohatých měšťanů. Co tam ale všímavý turista objeví? Pan Jiří Bozkovský nechal dům i podloubí vymalovat, ale nejspíš překročil svoje možnosti, protože malíř zde zanechal nápis „Malováno jest, ale není zaplaceno“. 😎

Kašnu na Velkém náměstí jsem uvedla v úvodu, zajímavá je tam socha Spravedlnosti, která pochází z 16. století, ale na náměstí je kopie, originál je vystaven na Staré radnici. Kašna byla postavena v roce 1852 a při její stavbě byly použity části původní renesanční kašny.

 

Na východní straně náměstí je  řada krásných renesančních domů. Dům U sv. Kryštofa je druhý zleva a za ním se tyčí věž kostela sv. Jakuba.

 

Za Velkým náměstím se napojíme na náměstí Kostelní, kde stojí Heydlův dům. Je to měšťanský dům z let 1557-1559. Tato fasáda je ozdobena výjevy hrdinských skutků Herkula. 

 

 

 

Vedle Heydlova domu je průchod Dolní bránou, zvanou také Písecká.

 

Poblíž Velkého náměstí je jeden z dalších renesančních skvostů. Na tomto měšťanském domě je vyobrazena korunovace Panny Marie.

Vedle kostela sv. Jakuba vede úzká ulička nesoucí jméno Děkanská. V ulici se dochovaly domy, jejichž fasády jsou zdobeny renesančními freskami a sgrafity.

 

Dolní brány si musí všimnout snad každý, tvoří okraj centra města. Brána je součástí historického opevnění Prachatic, které jako tehdy pohraniční město muselo obraně věnovat zvýšenou pozornost. Na věži Dolní brány je vymalován rožmberský jezdec s nápisem nad ním v latině „Laudamus veteres sed nostris utimur annis“ (Staré chválíme, ale svou dobu žijeme). Pod ním je další výraznější latinský nápis, který v českém překladu hlásá: „Pověst odmění veliké námahy. Po smrti poroste sláva Rožmberků. Tato ozdoba potrvá na věky“.

S bránou pak sousedí barokní kaple sv. Jana Nepomuckého. Podle legendy se na místě objevila laň právě ve chvíli, kdy z města vyjíždělo poselstvo měšťanů jedoucích na knížecí dvůr jednat o honebním právu. Od 9. září 2011 byl štít kaple doplněn obrazem znázorňujícím shazování těla Jana Nepomuckého z Karlova mostu, ke kterému došlo v noci 20. března 1393. Obraz s tímto námětem zde v minulosti už byl, avšak nedochoval se. Kaple byla pravděpodobně vystavěna v 1. polovině 18. století a zasvěcena tehdy nově svatořečenému patronu země - sv. Janu Nepomuckému.

 

Křišťanova ulice vznikla vestavbou bloku měšťanských domů na Velké náměstí, čímž se zmenšila plocha tohoto náměstí.

 

V Husově ulici se nachází Husův dům. Nebýt partnera, asi bych ho nenašla. Dle tradice v domě bydlel v průběhu svých studií na škole v Prachaticích Mistr Jan Hus. V současné době zde sídlí Městská knihovna.

 

Horní ulicí končíme svůj okruh a vracíme se zpět tam, kde naše prohlídka začala. Máme za sebou úžasný zážitek z tohoto města, kde jsme strávili příjemnou část dne. 

Do Prachatic se ještě vrátíme.