Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

pondělí 3. června 2024

Procházka Prachaticemi - městem plným renesance

Šumava - to nejsou jen hory a kopce porostlé lesy, ale i středověká města, která bývala obklopena hradbami. V některých městech se to opevnění zachovalo dodnes. Tuto fotografii mám z IC:

Dva prstence hradeb měly ochránit město, které obchodovalo s Pasovem. Ten, kdo Prachatice nezná, může být překvapen, jak je to tam pěkné. Jen dodám, že to musí být návštěvník všímavý a aspoň trochu pozorovatel. Během našeho pobytu jsme byli v Prachaticích 3x a dnes se podíváme na Velké náměstí a některá místa městské památkové rezervace. Domy jsou tam malebné a krásné, kdysi patřily patricijským rodinám, což by nebylo tak zvláštní. Kdo byl v 16. století v Prachaticích nejbohatší? Prachatice a sůl několik staletí patřily k sobě, touto oblastí vedla Zlatá stezka. Jako v pohádce Sůl nad zlato i tady se potvrdilo, že právě obchodníci se solí byli "v balíku". Jak už to bývá, ne ti, kteří to nejhorší oddřeli, ale ti, kteří obchodovali se solí si mohli postavit vlastnit luxusní dům.

To, že na náměstí bývala kašna, bylo ve středověku praktické, dnes to spíše lahodí oku. Náš pobyt byl v květnu, proto se na některých záběrech objeví májka. 
 


Národní dům nelze přehlédnout, tady je také vidět, jak se měnil názor na ženskou krásu. Dnešní modelky by si možná neškrtly, tady noha je opravdu noha a ne "tyčka k fazolím". 😃
 
Otakar Ševčík (1852 - 1934) byl český houslista, sólový i orchestrální hráč a houslový pedagog, který položil základy houslové techniky a sepsal čtyřdílnou hudebně-didaktickou metodiku. Vychoval tak tisíce houslistů po celém světě.

Tento kostel tvoří panorama Prachatic a z náměstí ho nepřehlédnete. Bude mu věnován samostatný článek. 
 

Knížecí dům je dvoupatrový renesanční dům, vystavěný v roce 1572. Byl majetkem prachatického rodáka, právníka a spisovatele Jakuba Menšíka z Menštejna, královského prokurátora (1601-1603) a purkrabího Pražského hradu (1603-1614). V roce 1580 se dům stává majetkem města.

Západní strana domu je zdobena sgrafity z roku 1573, které znázorňují biblické, bitevní, lovecké a alegorické scény. Malby byly objeveny až v roce 1889 a jsou pozoruhodné tím, že jako jedny z mála v městě jsou opatřeny německými nápisy. Kamenný portál je zdoben schwarzenbergským znakem.



Prachatice jsou ukázkovým příkladem historického města s téměř kulatým jádrem obestavěným hradbami. To je vidět na fotografii nahoře. Uličky jsou propojené mezi sebou, jako je tato ulice Dlouhá, která obchází Velké náměstí.

Ulice Solní vede přímo na Velké náměstí.

Na rohu této Solní ulice a Velkého náměstí stojí renesanční Bozkovského dům. Patřil prachatickému hejtmanovi Jiřímu Bozkovskému z Bozkovic. Fotila jsem ho ze zahrádky restaurace a po obědě jsem si ho šla prohlédnout blíže.

V podloubí je kavárna a klavír, ale mě zaujal strop podloubí, kde jsou vymalovány erby bohatých měšťanů. Co tam ale všímavý turista objeví? Pan Jiří Bozkovský nechal dům i podloubí vymalovat, ale nejspíš překročil svoje možnosti, protože malíř zde zanechal nápis „Malováno jest, ale není zaplaceno“. 😎



Kašnu na Velkém náměstí jsem uvedla v úvodu, zajímavá je tam socha Spravedlnosti, která pochází z 16. století, ale na náměstí je kopie, originál je vystaven na Staré radnici. Kašna byla postavena v roce 1852 a při její stavbě byly použity části původní renesanční kašny.

Na východní straně náměstí je  řada krásných renesančních domů. Dům U sv. Kryštofa je druhý zleva a za ním se tyčí věž kostela sv. Jakuba.

Za Velkým náměstím se napojíme na náměstí Kostelní, kde stojí Heydlův dům. Je to měšťanský dům z let 1557-1559. Tato fasáda je ozdobena výjevy hrdinských skutků Herkula. 
 
 

Vedle Heydlova domu je průchod Dolní bránou, zvanou také Písecká.

Poblíž Velkého náměstí je jeden z dalších renesančních skvostů. Na tomto měšťanském domě je vyobrazena korunovace Panny Marie.

Vedle kostela sv. Jakuba vede úzká ulička nesoucí jméno Děkanská. V ulici se dochovaly domy, jejichž fasády jsou zdobeny renesančními freskami a sgrafity.

Dolní brány si musí všimnout snad každý, tvoří okraj centra města. Brána je součástí historického opevnění Prachatic, které jako tehdy pohraniční město muselo obraně věnovat zvýšenou pozornost. Na věži Dolní brány je vymalován rožmberský jezdec s nápisem nad ním v latině „Laudamus veteres sed nostris utimur annis“ (Staré chválíme, ale svou dobu žijeme). Pod ním je další výraznější latinský nápis, který v českém překladu hlásá: „Pověst odmění veliké námahy. Po smrti poroste sláva Rožmberků. Tato ozdoba potrvá na věky“.

S bránou pak sousedí barokní kaple sv. Jana Nepomuckého. Podle legendy se na místě objevila laň právě ve chvíli, kdy z města vyjíždělo poselstvo měšťanů jedoucích na knížecí dvůr jednat o honebním právu. Od 9. září 2011 byl štít kaple doplněn obrazem znázorňujícím shazování těla Jana Nepomuckého z Karlova mostu, ke kterému došlo v noci 20. března 1393. Obraz s tímto námětem zde v minulosti už byl, avšak nedochoval se. Kaple byla pravděpodobně vystavěna v 1. polovině 18. století a zasvěcena tehdy nově svatořečenému patronu země - sv. Janu Nepomuckému.

Křišťanova ulice vznikla vestavbou bloku měšťanských domů na Velké náměstí, čímž se zmenšila plocha tohoto náměstí.

V Husově ulici se nachází Husův dům. Nebýt partnera, asi bych ho nenašla. Dle tradice v domě bydlel v průběhu svých studií na škole v Prachaticích Mistr Jan Hus. V současné době zde sídlí Městská knihovna.

Horní ulicí končíme svůj okruh a vracíme se zpět tam, kde naše prohlídka začala. Máme za sebou úžasný zážitek z tohoto města, kde jsme strávili příjemnou část dne. 
Do Prachatic se ještě vrátíme.

13 komentářů:

  1. Hezké procházky městem. V Prachaticích jsem byla kdysi dávno jednou, je to více jak čtyřicet let a moc si z města nepamatuji. Tehdy jsem ani nefotila a ani si moc nevšímala různých zajímavostí . Díky tedy za provedeníetem a ukázku různých historických uliček i domů. Měj se pěkně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oprava : provedení městem. Ach ten mobil.

      Vymazat
    2. Jari, já bych si po 40 letech také nic nepamatovala. Tehdy se nefotilo jak dnes a mají výhodu ty fotky, to Ti povím. Prachatice opravdu stojí za naši návštěvu a za pozornost.
      Také měj klidné a pohodové dny. ☺

      Vymazat
  2. Krásná reportáž, Haničko! V dětství jsem tam byla několikrát, to se ta krása dala jen tušit, pak později s dětmi. To jsem si tu renesanci opravdu vychutnala.
    Přeji hezký den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za pochvalu, Helenko, mám radost. ☺ Já jsem byla v Prachaticích už víckrát a poznala jsem, že opakovaná návštěva je lepší, všimneš si i detailů.
      Přeji také příjemný den.

      Vymazat
  3. V Prachaticích jsme měli nocležní základnu při 3 dením zájezdu a zrovna v době nějakých slavností. Vyjížděli jsme do okolí, ale soukromě večer nebo brzy ráno jsme si kousek města prošli. Jen nerada vzpomínám na ubytování. Na ten pokoj připomínající kobku nikdy nezapomenu a vždy se otřesu při vzpomínce. Ostatní pokoje prý byly v pohodě, jen ten náš asi vznikl z úklidové místnosti. Takže jak slyším Prachatice, vidím ten pokoj. Mám i na blogu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško, tohle si Prachatice nezaslouží. Já připomínám krásné památky a Tobě se vybaví kobka. Ovšem, i tady platí: Jaký si to uděláš, takový to máš. Jak se znám, důrazně bych se ozvala a trvala na řešení. Protože jet na dovolenou a dostat nedůstojné ubytování - tohle prostě NE. Výsledkem je, že slyšíš Prachatice a "nikdy nezapomeneš na kobku", tohle se prostě nesmí stávat. Já na společné zájezdy nejezdím, nevyhovují mi, ale to je jiná věc. V Prachaticích známe osvědčený penzion, byli jsme tam dvakrát a chtěli jsme i stejný pokoj - prostorné ubytování, dvě místnosti s příslušenstvím. Teď jsme byli ubytováni nedaleko P. v penzionu na vesnici.
      Jo a ty "nějaké slavnosti" - pokud to bylo v létě, byly to nejspíš slavnosti Zlaté stezky, které tam jsou každoročně vždy celý víkend i s návštěvou lidí z Německa, ale o Zlaté stezce budu mít článek. Tak se příště neostýchej ozvat, pokud zaplatím, mám dostat kvalitu. Ať se daří! 😃

      Vymazat
    2. Máš pravdu. Měla jsem se ozvat, naštěstí to byly jen dvě noci. Ale zato nás to alespoň vyhnalo na podvečerní procházku a tak jsem si Prachatice také užila. 🙂

      Vymazat
    3. Ano, člověk se poučí a příště (na jiném místě) už zasáhne. Stejně to špatné čas obrousí, nakonec je to tak lepší. Přemýšlela jsem o tom a pokud v té době opravdu byly slavnosti Zlaté stezky, bylo nerozumné od nějaké cestovky, tedy nevím, kdo zájezd pořádal, tam jet zrovna v tuto dobu. Na tohle se těší lidé ze širokého okolí a je tam spousta akcí až do noci. Takže sehnat v té době ubytování přímo v Pr. , ještě pro celý zájezd, je celkem nemožné a někdo by byl rád i za tu "kobku". Měj pěkný den. 😃

      Vymazat
  4. Hani, Prachatice mám moc ráda a několikrát jsme tam byli a mám je vícekrát i na blogu, až je jednou opraví, bude to skvost.Krásně jsi se s tím popasovala - chválím. Pa Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za pochvalu, Jiřinko, kdo nezná Prachatice, ani netuší, že to je skvost už teď. Ale oprava by se hodila, aspoň po částech. ☺

      Vymazat
  5. Hanko, prošla jsem se díky fotoreportáži a doprovodnému slovu místy mě neznámými👍 Bohatá historie, nádherné domy, věřím, že na živo unikátní zážitek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, Marti, že se Ti procházka Prachaticemi líbí, jsme oba rádi, že jsme se tam po pár letech zase podívali. 👍

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Toulky českou minulostí: 202. schůzka: Praha, defenestrace pořadové číslo 1.

 „30. dne měsíce července Léta Páně 1419 purkmistr a někteří konšelé Nového Města s podrychtářem, nepřátelé přijímání z kalicha, od obecnéh...