Jsme u Soumarského mostu na břehu Teplé Vltavy

Když se ohlédnu za svými šumavskými příspěvky, sama se divím, kolik jsme toho během dovolené stihli. A to ještě mám v záloze několik zajímavých příspěvků. Tipuji, že na místě, o kterém dnes budu psát, jste už mnozí také byli. 

Když jsme ve Volarech, je to jen "skok" k Soumarskému mostu a rašeliništi. Z Volar je to asi 5-6 km a byla by škoda tam nezajet, je to pěkný výlet pro všechny věkové kategorie a my jsme to stihli těsně před začátkem sezóny. Na své si tam přijdou milovníci přírody, samozřejmě vodáci a táborníci, také milovníci vojenské techniky. Jen si říkám, že to "parkoviště", které jsme pochopitelně využili a označila jsem ho na mapě jako náš výchozí bod, je doslova parkovištěm v uvozovkách. 

 

Je tam sice parkování zdarma, ale tento typ parkování bych na tak navštěvovaném a určitě frekventovaném místě nečekala. V kdejaké "Horní-Dolní" mají lepší parkoviště. Možná je za tím záměr, aby jim tam moc aut nejezdilo a toto místo je lehce dostupné i vlakem. Těsně pod silnicí je vlaková zastávka Soumarský most na trati Strakonice - Volary. 

V této oblasti kdysi soumaři dopravovali sůl a jiné produkty, o tom byl příspěvek ZDE.  

 

Mostů, které využívali soumaři, je víc a já představím tyto: 

 

Toto místo je jistě hojně navštěvováno turisty, výletníky a vodáky, je tam také půjčovna lodí. Na informačních tabulích jsem našla zajímavé fotografie a informace spojené se Soumarských mostem, něco z toho jsem nafotila, ale ty tabule jsou vystaveny povětrnostním vlivům a podle toho pak vypadají fotky. V tomto případě nejde tak o kvalitu fotek jako o to, co na nich je.

Informační tabule toho nabízejí dost a my jsme sem přijeli strávit podstatnou část dne. Návštěvu rašeliniště nechám na příště. Zajímá nás, jak vypadá tábořiště a celý ten areál je už na dohled. Jdeme kolem Teplé Vltavy.

 

 

 

Minuli jsme odbočku naučné stezky Soumarským rašeliništěm, nejdříve se trochu posilníme. Tabule, jak vidno na fotografii, už návštěvníky vítá v Tábořišti a vyřezávaný medvěd vybízí k návštěvě bufetu. Chceme si dát polévku, v nabídce mají tři druhy, tak jdu k okénku a při pohledu na obsluhu, jsem myslela, že mě šálí zrak. Za pultem stál mladý muž, odhadem do 30 let a takto příchozí vítal svým tričkem:

  

Říkáte si, co to dávám na blog, že se to nehodí? Ano, souhlasím a na takto frekventovaném místě se to hodí?? Věřte, že nejsem zakřiknutá, ale takto oděný personál na území šumavského národního parku jsem nečekala. Na místě, kam jistě přicházejí stovky návštěvníků. Uvažovala jsem, jak to asi vypadá, když tam přijde třída puberťáků na výlet. Až doma jsem zjistila, že tohle tričko je běžně v prodeji na internetu, odkud mám fotografii, protože jsem měla chuť na místě nějak zareagovat. Ale jak? První nápad, že si toho "pána" vyfotím, jsem okamžitě zavrhla, uvažovala jsem, že si nechám zavolat vedoucího, že mám problém s jejich "č....", ale co když oni tam jsou ... všichni a třeba ten u okénka je jejich vedoucí? Také mě napadlo, že tam asi v drtivé většině jezdí vodáci a jejich slovník může být rázovitý, což se sice tvrdí o Ostravě, ale jak vidím, vždy to nemusí platit. Co když se vodáci takto oslovují? Otazníků by bylo více, nechtěla jsem si kazit den, tak jsme snědli polévku, trochu se rozhlédli po okolí a zajímavých míst je tam hodně. U Soumarského mostu totiž v pětačtyřicátém probíhaly tvrdé osvobozovací boje a na Šumavě je hodně řopíků a opevnění. Já vím, že nejen tam...

 

Součástí pohraničního opevnění budovaného na Šumavě v letech 1937–1938 se stal také úsek v okolí Soumarského mostu, kde berounská firma Jelínek a synové postavila osm objektů lehkého opevnění vzor 37, lidově nazývaných „řopíky“, se zesílenou odolností. Dostavěné pevnůstky převzali příslušníci 11. pěšího pluku z Písku, jimž se podařilo dokončit jejich částečné vyzbrojení, avšak po mnichovské dohodě je Němci 2. října 1938 bez jediného výstřelu obsadili a v závěru války řopíky dokonce posloužily obraně wehrmachtu proti americkým jednotkám. Jeden z objektů je dnes přístupný jako soukromé muzeum „Řopík Honzík“, v němž si lze v rámci komentované prohlídky prohlédnout prostory pevnůstky, vybavení a znehodnocené zbraně. Tyto věci zajímají nejen mě, ale i partnera a tak se vzájemně upozorňujeme na různé věci. Několik fotografií (poznamenaných povětrnostními vlivy) jsem zařadila pro zájemce na blog.

 

 

 

 

Pamětní deska z pomníku americké armády poblíž parkoviště.

 

Věřím, že vás zaujalo i něco jiného než to černé tričko a příště se vydáme na Soumarské rašeliniště.