Šumavské šlápoty na Fefry se vzpomínkami na školu

Máte rádi geologii? Než odpovíte "ne", tak to vezměte tak, jestli se zajímáte o "kameny", ať už v přírodě, v muzeu nebo je třeba nosíte pro určité znamení zvěrokruhu ... nebo třeba mají léčebné účinky? Tak co, jak na tom jste? 

Na začátku školního roku jsou školní vzpomínky stále aktuální. Na mém příkladu uvidíte, jak se může vyvíjet vztah ke geologii jako oboru a jakou cestu bylo nutno překonat, než jsem se chytla. Tak od začátku. 

Ať vzpomínám jak chci, vůbec nevím, jestli jsme měli geologii jako součást přírodopisu na základní škole. Já si pamatuji na botaniku a zoologii, ale geologii fakt nevím. Z té doby si pamatuji bludné balvany před naší ZDŠ, které byly v parčíku a v rámci "pozemků" jsme to místo pravidelně okopávali. Spíše mě fascinovalo, že se k nám tyto balvany dostaly s ledovcem. To byl tehdy "vrchol" mých geologických znalostí. Samozřejmě, jsem z hornického kraje a tady by už  děcko muselo být tupé, aby nepoznalo černé a hnědé uhlí, koks, věděli jsme, že uhlí je ve slojích a vzniklo z plavuní. Tuto část geologie jsme vnímali od raného dětství. Pak přišel konec školní docházky a rozhodnutí, kam dál. U nás bylo jasné, že budu účetní na šachtě, tak jako mamka, proto první přihláška směřovala na "ekonomku", rozuměj střední ekonomická škola s maturitou (obchodní akademie). Šachta byla jistota a SEŠ byla tehdy Top škola v naší oblasti. Tuto školu měl táta, měla ji máma, moji kmotři a starší sestřenka už na ni také chodila. Ve Valmezu. Jela jsem na přijímačky a ... dnes říkám s úsměvem a uspokojením - tehdy mě tam "chvála Bohu" nevzali! Můžete číst ZDE. 

V tomto momentě jsem mohla zahořknout na školu, celá ta dlouhá léta říkat, jak to bylo nefér, že se tam dostali horší žáci, že měli kádrový profil a tvrdit, že na školu nevzpomínám ráda. Takhle mě nikdo mluvit neslyšel. Stal se opak, později jsem to nepřijetí považovala za svůj ÚSPĚCH. Nebo zasáhl osud, který mi tím říkal: špatně sis vybrala. Jsem ráda, že jsem neměla tlačenku a o to přijetí jsme "nebojovali". Šla jsem na gympl, přijímačky jsem už nedělala. Předměty mi vyhovovaly, nic mě tak nezaskočilo, ani latina ne, jako geologie. (Kdybych byla přijata na SEŠ, určitě bych se s geologií nesetkala. A tak to má většina lidí.) 

Po prvních hodinách na gymnáziu mi bylo jasné ... po pravdě to bylo jasné celé třídě, že tohle bude oříšek s tvrdostí křemene, ne-li korundu. Dostali jsme profesora, na kterého dodnes nezapomenu. Nejen na jeho vizáž, dnes sice už nežije, ale stejně nemám dobré vzpomínky. Tehdy byl mým odhadem něco po čtyřicítce, ale s nepříjemným handicapem - asi neměl oko, což nijak nemaskoval tmavými brýlemi, ale chodil s černou páskou přes oko. Něco jako Žižka. No, musí to být hodně nepříjemné, ale byl ženat a měl syna. To všechno by nevadilo, ale začaly vadit jeho pedagogické "kvality". Nic nevysvětlil, výuka probíhala bez ukázek vzorků, takže např. mluvil o křemeni a jeho barevných odrůdách, ale nic neukázal. 

Nechce se mi věřit, že by gymnázium nemělo žádné vzorky nerostů a hornin. Jen jeho mluvené slovo a křída v ruce. Pravda, ve třídě měl kázeň, nikdo na sebe nechtěl upozornit, aby ho "nevytasil". My jsme ničemu nerozuměli a padaly špatné známky i těm, kteří měli slušný prospěch. Bral to s úsměvem, sázel špatné známky a nešetřil srandičkami a vtípky. Těch bylo někdy víc než toho vysvětlování. Dnes mi připadá, že si tím nějak pomáhal zvyšovat sebevědomí před mladými dívkami, když měl tento handicap. Takže nějaké krystalové soustavy, osní kříž nebo Mohsovu stupnici tvrdosti jsme se, tedy aspoň já, "nazupali", ale že bych tomu rozuměla, to fakt ne. Tehdy to byl předmět jen zabírající čas, nic jiného. Takhle vedený předmět si neoblíbíte, to je jasné. Nikdo neporadil, že by možná pomohla návštěva Ostravského muzea, ale tatínek byl už nevyléčitelně nemocný a doma byly jiné starosti. Spolužačky na tom nebyly lépe, spíš hůře. Mým cílem byla dvojka, kterou jsem vydřela a byla ráda, když pak už geologie nebyla. Vůbec jsem netušila, že s geologií to u mne vůbec není konečná. Zase musím dodat, že kvůli tomu vyučujícímu jsem mohla zanevřít na školu, omílat historky, ale ten, kdo má schopnosti, ten se prosadí. To je pomyslný konec první části. 😎

Léta plynula, po gymnáziu jsem studovala úplně jiný obor a na geologii jsem zapomněla. Po dalších letech, to už jsem pracovala, jsem flirtovala s myšlenkou studovat ještě něco, co mi vštípil můj otec - přihlásila jsem se na geografii (zeměpis), od dětství oblíbený obor. Tedy studium při zaměstnání, aby bylo jasno. A všechny semestry placené. Nikdy jsem nehlásala, ani kamarádky neslyšely, kolik mě to stálo a kam jsem za to mohla jet, nejvíc je mi líto, že táta se toho nedožil. Jenže po druhém ročníku přišlo rozhodnutí, že se bude dělat státnice i z geologie! Myslím, že z toho radost neměl nikdo. A mě, po neblahých zkušenostech z gymplu, jen napadlo - to může být konečná, vždyť nemám žádné základy. 😔 Ovšem, vše bylo jinak. Jak to říkali naši předkové? "Nic není tak horké, jak se uvaří." Je to hodně o zvládání stressu, ale z naší studijní skupiny to nevzdal nikdo. 

Je to totiž o lidech, i ta kantořina. Kápli jsme na takovou kapacitu a osobnost ve svém oboru, kdy jsme se přesvědčili, že odborník na svém místě bývá skromný a není žádný nadutec. Byl to znalec, který věděl, jak tu "látku" předat dál. A navíc - geologie zajímavě. 👍 On nevtipkoval jako náš vyučující na gymplu, ale často to odlehčil něčím zajímavým ze života. Jeden z nejlepších učitelů, které jsem kdy potkala, mě čekal na poli geologie. Po jeho hodinách (a byly to 2-3 vyučovací jednotky v tahu) jsme neodcházeli otrávení a neměli pocit ztraceného času. Bylo to za odměnu po tom všem. Tento člověk mě dokázal pro obor získat a možná i nadchnout. Od té doby tvrdím, že geologii mám ráda. 👍 Neprožít to na vlastní kůži, nikdy bych tomu nevěřila a dnes, kdy tento vzácný člověk už nějaký ten rok nežije, na něj s vděčností vzpomínám a děkuji. Všem studentům pak přeji setkání s pedagogem s velkým P, tak jako jsem já měla to štěstí a čest. 

Pokud jste měli trpělivost dočíst až sem, (protože texty "stejně nikdo nečte" -  já řeknu málokdo), máte můj obdiv za čtení o geologii. 🙉 Nedivte se, že když přijdu někam do muzea (a tam já jsem často), tak bych hodiny strávila u geologických sbírek (přítel by mohl vyprávět) a jak já si tam s někým pokecám! Proto i na šumavské dovolené jsem přivítala geologickou expozici pod širým nebem u Fefrovských rybníčků:

 

 

 

Jo, cesta ke geologii může být dlouhá a klikatá, mohla bych vyprávět... 

No, a v té geologii jsem to z té naší třídy dotáhla nejdál, to vím určitě. 😉

Pokračování