Možná si také z dětství pamatujete nějakou řeku, se kterou vás pojí vzpomínky. Řekou mého dětství byla Lučina, i když jsem ty její vody "viděla" jinde než jak tady představuji a pak i v Ostravici, do níž své vody vložila. Dodnes si pamatuji její nízké břehy a také zatopené louky, ale asi to bylo zátopové pásmo. I dnes se někdy jdeme k Lučině podívat, stačí zajet na Žermanickou přehradu. Zhruba před třiceti lety část jejího toku byla prohlášena přírodní památkou.
PP Meandry Lučiny je pod centrem Havířova a je to místo velmi dobře přístupné. Mýlí se ten, kdo tvrdí, že ve městě není příroda. Pořád se tu najdou místa, která člověk
neovlivnil svou činností. Její tok se doslova kroutí v délce 2,5 kilometru a
navazují na něj mokřady nebo louky - a to jsou ty meandry. Pramen řeky je na úbočí Prašivé, to je hora v Beskydech a tak řeka přivádí srážky z této oblasti do Ostravy. Tak vidíte, Opava přivádí vody z Jeseníků, Lučina a Ostravice z Beskyd a pak nemá být Ostrava zatopená, když to sem teče ze všech stran? 🙆 A ještě Odra k tomu.
Lučina je dlouhá 37 km, ale je důležitá tím, že na ní je už zmíněná Žermanická přehrada, která může také zmírnit dosah povodní, což se prokázalo i při zářijových deštích, kdy také dovede zadržet vodu při větších srážkách.
Při stavbě přehrady zároveň vznikala i nová obec pro ty, kteří se ze zatopeného údolí museli vystěhovat a byla pojmenována podle řeky - Lučina. Do té doby se řece říkalo Lucyna, i děda toto pojmenování užíval. Takže jsme občas chodili s prarodiči k Lucyně. ☺
Když vstupujeme do přírodní památky Meandry Lučiny, vidíme značku na stromě - dvě červené čáry znamenají vstup do chráněného území, jedna červená čára pak znamená výstup.
Některý strom je téměř položený na vodní hladině,
ale tím je důležitý například pro ledňáčka, který je tady, v blízkosti města,
poměrně hojný a hnízdí v hlinitých březích. Fotku nemám, ale člověk ledňáčky spíš
uslyší, než uvidí, protože jsou plaší a velmi hbití. Pestrá je rovněž ichtyofauna, což znamená, že v řece bylo zjištěno 13 druhů ryb a živočichů. Je mezi nimi
ohrožený druh střevle potoční (Phoxinus phoxinus) a ojediněle i kriticky
ohrožená mihule potoční (Lampetra planeri). To jsem vyčetla na tabuli.
Původně jsem zamýšlela prohlédnout si meandry po povodních, které tu byly měsíc před naším výletem, ale to, že půda byla rozmočená, bylo to nejmenší. Na některých místech opět pod náporem vody břehy ustoupily a došlo k sesuvu. Chodit po podemletém břehu není bezpečné, člověk by ještě "zhučel" do vody. Proto jsme šli jinam a myslím, že i ta pěšinka brzy vezme za své. Dávám sem i starší fotky těch břehů, protože v této lokalitě nejsme poprvé. Ještě je tam další nepříjemnost, a to komáři, takže člověk těch štípanců dostane dost.
Hanko, mě známá místa, přírody tu máme opravdu požehnaně. Také jsem si pomyslela přinedávných záplavách co by bylo, kdyby chom zde neměli Žermanickou přehradu. Se zájmem jsem si vše přečetla.
OdpovědětVymazatŘeku Lučinu v Havířově jsme měli o víkendu navštívit, ale zdraví (či spíše nezdraví) nedovolilo. Takže jak už to u mě bývá - snad někdy příště!! Krásné místo, krásné fotky!! Přeji hezký nový týden..
OdpovědětVymazatHani, ráda jsem si tvůj příspěvek pročetla. Je vidět, jak velká živel voda je. Podzimní procházka hezkým místem, to je balzám na duši.
OdpovědětVymazatDěkuji za seznámení se zajímavým místem a přeji příjemný den. Helena
Podemleté břehy jdou dost hrozné.Příroda krásná.Moje řeka je u nás Jizera a když jsme jeli se synem po povodních za vnučkami,tak se řeka cestou hodně odhaluje a to jsme koukali,jak byla vysoko při povodních.
OdpovědětVymazatTeď je v ní vody málo a teče klidně.Hani,hezký den