K meandrům Lučiny až k vyhlídce na Beskydy

Možná si také z dětství pamatujete nějakou řeku, se kterou vás pojí vzpomínky. Řekou mého dětství byla Lučina, i když jsem ty její vody "viděla" jinde než jak tady představuji a pak i v Ostravici, do níž své vody vložila. Dodnes si pamatuji její nízké břehy a také zatopené louky, ale asi to bylo zátopové pásmo. I dnes se někdy jdeme k Lučině podívat, stačí zajet na Žermanickou přehradu. Zhruba před třiceti lety část jejího toku byla prohlášena přírodní památkou.  

PP Meandry Lučiny je pod centrem Havířova a je to místo velmi dobře přístupné. Mýlí se ten, kdo tvrdí, že ve městě není příroda. Pořád se tu najdou místa, která člověk neovlivnil svou činností. Její tok se doslova kroutí v délce 2,5 kilometru a navazují na něj mokřady nebo louky - a to jsou ty meandry. Pramen řeky je na úbočí Prašivé, to je hora v Beskydech a tak řeka přivádí srážky z této oblasti do Ostravy. Tak vidíte, Opava přivádí vody z Jeseníků, Lučina a Ostravice z Beskyd a pak nemá být Ostrava zatopená, když to sem teče ze všech stran? 🙆 A ještě Odra k tomu.

Lučina je dlouhá  37 km, ale je důležitá tím, že na ní je už zmíněná Žermanická přehrada, která může také zmírnit dosah povodní, což se prokázalo i při zářijových deštích, kdy také dovede zadržet vodu při větších srážkách.

Při stavbě  přehrady zároveň vznikala i nová obec pro ty, kteří se ze zatopeného údolí museli vystěhovat a byla pojmenována podle řeky - Lučina. Do té doby se řece říkalo Lucyna, i děda toto pojmenování užíval. Takže jsme občas chodili s prarodiči k Lucyně. ☺

 

Jak vidíme na mapě, Lučina pod Havířovem tvoří meandry. Břehy řeky Lučiny poznamenává každá větší voda. Tím, že meandry jsou chráněné, člověk do nich nezasahuje. Jenže, jak uvidíme na fotografiích, řeka teče v hlinitých naplaveninách a ty tvoří i nárazový břeh řeky. Vodní tok při každém vyšším vodním stavu (např. při upouštění přehrady) je prudší a "zakusuje se" do břehu a odnáší materiál, který se pak opodál usazuje. V Šenově se řeka už přibližuje frekventované silnici, jsem zvědavá, jak to bude dál. 

 

 

Znak Havířova má v modré hlavě zlatou růži s červeným středem, po stranách dva páry zkřížených hornických kladívek, dole stříbrné a modré vlnité pruhy symbolizují řeku Lučinu.

Když vstupujeme do přírodní památky Meandry Lučiny, vidíme značku na stromě - dvě červené čáry znamenají vstup do chráněného území, jedna červená čára pak znamená výstup.

  

Některý strom je téměř položený na vodní hladině, ale tím je důležitý například pro ledňáčka, který je tady, v blízkosti města,  poměrně hojný a hnízdí v hlinitých březích. Fotku nemám, ale člověk ledňáčky spíš uslyší, než uvidí, protože jsou plaší a velmi hbití. Pestrá je rovněž ichtyofauna, což znamená, že v řece bylo zjištěno 13 druhů ryb a živočichů. Je mezi nimi ohrožený druh střevle potoční (Phoxinus phoxinus) a ojediněle i kriticky ohrožená mihule potoční (Lampetra planeri). To jsem vyčetla na tabuli.

 

Zaparkovali jsme před ZŠ Na Nábřeží, uvádí se jako nejstarší základní škola v Havířově, dokončená 1956. Už na pohled je to kolos. Nejde však o školu, vyfotila jsem to proto, že budova je v blízkosti přírodní památky a zajímavá tím, že představuje stavební styl 50. let, kterému se říká sorela.

Původně jsem zamýšlela prohlédnout si meandry po povodních, které tu byly měsíc před naším výletem, ale to, že půda byla rozmočená, bylo to nejmenší. Na některých místech opět pod náporem vody břehy ustoupily a došlo k sesuvu. Chodit po podemletém břehu není bezpečné, člověk by ještě "zhučel" do vody. Proto jsme šli jinam a myslím, že i ta pěšinka brzy vezme za své. Dávám sem i starší fotky těch břehů, protože v této lokalitě nejsme poprvé. Ještě je tam další nepříjemnost, a to komáři, takže člověk těch štípanců dostane dost.

Pozorujete-li meandr řeky, všimněte si vypouklého břehu, je mírně skloněný a říká se mu jesep.  Postupně roste přibýváním nánosů, tak jak řeka eroduje protější, tj. nárazový neboli výsepní břeh. Jesep neboli nánosový břeh tvoří jádra meandrů. A na tom jesepu jsme stáli.

 

  

Lávka přes řeku v části Havířov - Bludovice, na kopci je vidět katolický kostel sv. Markéty. 

 

Za osídlenou krajinou se v dáli rýsuje Havířov a my jsme došli na výše položené místo - aby ne, jsou to Horní Bludovice, odkud se nabízel pohled na Beskydy. Někdy je výhled i lepší, při jasnější viditelnosti, však si všimněte té rozdílné oblohy nad Beskydami a nad Havířovem. Ale i tak to byl den podle pranostiky:  

"Kolem Všech svatých slunce uroní ještě malou slzu babího léta".

 

Na závěr uvidíte zaplavenou část Přírodní památky Meandry řeky Lučiny v Havířově v polovině září 2024, což je úsek pod Žermanickou přehradou, která zadržela značnou část vody. Neumím si představit, jak by to tam vypadalo bez té přehrady 🙆: 

 

Přístupová cesta a cyklostezka.

 

Most pro pěší a cyklisty a pohled z mostu na rozvodněnou Lučinu.

 

  

Za mostem na druhé straně řeky.