Jezdíte na výstavy do Prahy? Hodně asi záleží na tom, odkud jste a jak daleko to máte. Výstav je tam každoročně stále dost a vybrat si může každý. Aspoň já ze vzdáleného kraje to tak vidím. A protože vážím dalekou cestu asi 400 km, pořádně si rozmyslím, na co se pro mne "vyplatí" se tam jet podívat. Na některé výstavy vzpomínáte i po letech a dnes to bude jednak vzpomínka a také uplatnění fotografií, které ležely deset let uložené a možná už nedoufaly, že půjdou "s kůží na trh". Aby bylo jasno, tato výstava byla v roce 2015 uspořádána k 50.tinám Večerníčku. Čas neuvěřitelným tempem běží a letos Večerníček slaví už 60 let!
Pokud si na to vzpomínáte, tehdy to mělo dobrou propagaci a kamarádka mě požádala, jestli bychom nezajely do Prahy, protože ona by sama takovou dálku nejela a její manžel by se takovou dálku "neštrachal". Výstava tehdy probíhala na dvou místech - ve Valdštejnské jízdárně a v Museu Kampa. Bylo to jiné než jiné výstavy už tím, že hlavně tam přicházelo hodně lidí s dětmi. Jak by ne, když ti večerníčkovští hrdinové oslovili několik generací. Organizátoři věděli, že na děti je to cíleno a ony si na všechno rády sáhnou a zákaz by byl komplikovaný. Následující krátké video ukazuje, jak se děti mohly samy zapojit a "ovládat" např. Hurvínka a Máničku:
Na několika místech si tam děti mohly pohrát.
Během šedesáti let se hodně změnily i televizní přijímače, však mnozí zažili ještě černobílé vysílání. Vstupme tedy prostřednictvím fotografií do Valdštejnské jízdárny, kde ti starší našli i spoustu informací o tom, jak se dělá loutkový nebo animovaný film.
Návštěvníci výstavy měli možnost seznámit se s mnoha autory Večerníčků, bez nich by to celé nevzniklo. Já mohu zavzpomínat na ty dávné pohádky s paní Štěpánkou Haničincovou, které si dosud vybavuji v paměti, ty budou asi první, kdy jsem Večerníčky poznala. A také příběhy robota Emila. Samozřejmě tehdy v černobílém provedení. Které Večerníčky jsou spojeny s vašimi nejranějšími vzpomínkami?
Na mnoha školách bylo toto kulaté výročí námětem dětských prací, proto i návštěvníci měli možnost obdivovat dětské výtvory a případně je srovnat s originálem od výtvarníka. Jako příklad - víla Amálka.
Uběhlo deset let a určitě mnozí z autorů těchto výkresů už dovršili plnoletosti.
Večerníček byl objeven Petrem Pravcem na Ondřejovské hvězdárně 12. února 1999. Poprvé však byla zaznamenána již v roce 1993. Alternativní označení Večerníčku je 1999 CR9. (zdroj Wikipedie)
Další pohádkoví hrdinové už bez popisu:
Zdravím Hanko. To je hezká a zajímavá výstava. Určitě jste si to užiívali a zavzpomínali na dětství. Přeji ti krásný zbytek neděle.
OdpovědětVymazatJaruško, je tomu už deset let a stále to mám v živé paměti. Bylo to zajímavé tím, že návštěvníci byli v pohodě, usmívali se a určitě jim to připomínalo chvíle z dětství.
VymazatPřeji příjemný závěr ledna. ☺
Hani,tak to byla krásná výstava.Já už jsem to psala,že v dětství jsme poslouchaly se sestrama Hajaju z rádia s panem Brodským.Televizi jsme ještě neměli.A další večerníčky a pohádky jsem poznávala se svými dětmi a později vnoučaty.Hezký večer
OdpovědětVymazatJituš, myslím, že ty rozhlasové pohádky - Hajaja byly starší a také jsem je poslouchala. Kolik generací to potěšilo, že?
VymazatPřeji příjemný týden. ☺
Hanko, pěkně jsi nám zdokumentovala tehdejší výstavu a určitě nejen já se pohroužila do vzpomínek na pořady Večerníčku. ♥
OdpovědětVymazatMarti, děkuji za pochvalu, Večerníček je fenomén a toto kulaté výročí je příležitostí povzpomínat.
VymazatMěj se pěkně. ☺
Hani, musím říct, že mě ta 60 taky celkem zarazila, protože si výstavu k padesátinám pamatuji, i když jsem na ní nebyla...
OdpovědětVymazatDěkuji za zajímavou reportáž a přeji příjemný den. Helena
Helenko, ten čas moc rychle letí, také mi to nepřipadá, že je to dalších deset let.
VymazatJsem ráda, že Tě to zaujalo a také přeji příjemný den. ☺
Potěšila jsem se tímto příspěvkem. Děkuji. Já jsem jela do Prahy kvůli výstavě jen jednou a to mě promluvila snacha a jednalo se o výstavu Filmových legend většinou amerických filmů. To já zas tak nežeru, ale v té době jsem měla nakoukaný velkoseriál Hra o trůny a ten tam byl hodně zastoupený.
OdpovědětVymazatMaruško, to mám radost, že Tě příspěvek potěšil. ☺ Tehdy ten náš výlet navrhla kamarádka, tak jsme si přitom spolu i starou Prahu prohlédly a celkově to bylo fajn. Mám na co vzpomínat. 😉
VymazatPřehlídka krátkých pohádek s klukem a čepicí, jak říkaly moje děti. O planetce Večerníčka jsem nevěděla a rozšířila jsem si obzory. Díky a zdraví Večernice.
OdpovědětVymazatJsem ráda, Večernice, za to rozšíření obzorů, to je také mým cílem tady na blogu. 😉
VymazatTaké zdravím...
Jo, Večerníček, to muselo být! vnučky u znělky naskákaly na sedačku a bylo ticho jako v kostele.
OdpovědětVymazatHani, dobrý článek a fotky. Jiřina z N.
Jé, Ty jsi mi pochválila článek? 😉 🙆
VymazatNa Večerníček jsem se dívala jako dítě, tu znělku si pamatuju moc dobře. To prostě muselo večer být. Do Prahy to také máme kousek cesty, ale občas tam zajedeme. Když nepočítám naše odlety z pražského letiště (kde může člověk mimo jiné jít na předem domluvenou exkurzi), tak jsme tam naposledy byli v listopadu v restauraci pana Kašpárka :)
OdpovědětVymazatKdyž si můžete "odskočit" jen tak do restaurace, tak bydlíte fakt blízko. Jinak si myslím, že téma Večerníček osloví snad každého. 🙆
VymazatV Praze jsem na výstavě nikdy nebyla, já totiž velmi málo navštěvuji místa, kde je hodně lidí. Teď v důchodu se někdy "přemůžu" a jdu, hlavně na nějakou menší. Pak to rychle projdu a utíkám ven. - Přeji pěkný den.
OdpovědětVymazatKaždá to máme jinak nebo spíše - podle toho, co komu vyhovuje. Po pravdě, já bych si neuměla tento "styl" představit, jsem ráda, že mi lidé nevadí a tak častěji, než do přírody, chodím na místa veřejná.
VymazatPřeji, ať se daří! ☺