Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

pátek 24. ledna 2025

Večerníček slaví 60 let 💥

Večerníček ... slovo, které známe od dětství. Myslím, že u nás není nikdo, kdo by tohle slovo neslyšel. Je to jedna z příjemných vzpomínek na dětství. S kýmkoliv jsem někdy o Večerníčcích mluvila, stačilo nějaké přirovnání nebo malé připomenutí, každému se rozjasnil obličej. Někdo nepozná obrázky známých hradů, ale tohle? 

Funguje to nějak "nevědomky" a zajímavé je, že Krtečka nebo Pata a Mata si pamatujeme. Téma nabízí spousty vzpomínek, dnes bych chtěla připomenout úplné začátky a pohádkové příběhy, ty starší, na které si už asi nikdo nepamatuje. Velmi se proslavil tento díl: 
 
Večerníček oslavil 2. ledna 2025 velké jubileum. Od prvního vysílání už uplynulo 60 let! Neuvěřitelné období, které je spojeno s tolika tvůrci a přes různé události na světě, Večerníček se drží dál. S výjimkou zpravodajství je to nejdéle vysílaný pořad Československé a České televize. Zároveň má také nejdéle vysílanou znělku, kterou v rámci jejího letitého vysílání potkaly jen drobné úpravy.
Symbol pořadu – kresleného chlapce v papírové čepici – vytvořil významný představitel českého výtvarného umění Radek Pilař. Tvůrcem hudby byl český hudební skladatel, dramaturg, režisér, dirigent, a klavírista Ladislav Simon. Hlas animované postavičce poskytl tehdy pětiletý chlapec Milan Citavý. 
 
Pan Citavý v r. 2020 s vnučkou.
Michal Citavý se narodil 23. března 1958 a jako dítě se v Československé televizi zdržoval poměrně často. Jeho maminka totiž pracovala v televizi jako dispečerka v Redakci pro děti a mládež. V její kanceláři potkával režiséry i kameramany. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se na televizní obrazovce Michal ocitne také. A netrvalo to dlouho… Znělka vznikala o letních prázdninách, mnoho dětí v Praze k dispozici zrovna nebylo, tak z filmové kartotéky vybrali Michala. Za namluvení Večerníčku dostal Michal honorář ve výši tehdejších 60 Kčs. Má čtyři děti.
Takové výročí nabízí možnost připomenout si alespoň pár jmen těch, kteří Večerníček připravovali.
Zakládajícím tvůrcem a prvním dramaturgem Večerníčku byl spisovatel a výtvarník Milan Nápravník. 
 
Nejprve se vysílalo v neděli ještě bez známé znělky. Pravidelné denní vysílání se znělkou začalo až později. Úplně prvním příběhem byla Pohádka o klukovi a kometě. Vysílala se 2. ledna 1965.

Pohádka o klukovi a kometě vypráví o večerním setkání malého chlapce Petra s rozpustilou kometou, která se rozhodne pořídit si nový účes svého kadeřavého ohonu. Stále nespokojená a vybíravá parádnice přivede Petříka až k pláči. Po přátelském zásahu kapitána požárníků a policie nakonec dojde k jejich usmíření. Všechny protagonisty prvního hraného Večerníčku ztvárnila herečka a moderátorka paní Štěpánka Haničincová. Kometě propůjčila hlas paní Jiřina Bohdalová.

O televizním strašidýlku je název prvního večerníčku, jemuž předcházela znělka s dnes známou postavičkou Večerníčka. Pohádka režiséra Václava Bedřicha je vyprávěna kombinací kreslené animace a fotek. Je to prehistorie animace. Na zadní projekci už natočeného filmu se v předním plánu animovaly fotografie malého kluka.

V pohádce O městě Kočičkově Ludvíka Ráži se poprvé objevila i herečka Jiřina Bohdalová. Svoji premiéru ve Večerníčkovi měla v neděli 28. listopadu 1965. Hudební nástroj – saxofon chlapce Daniela se rozhodne naučit krásně a nefalešně zpívat kočičí trio městečka Kočičkova, přes zápletku se strážníkem Dupálkem se mu to nakonec podaří.
 
 
Legendární pohádka z pásma Stříbrné zrcátko Jak sluníčko rozdávalo stíny, kterou napsala Ljuba Štíplová, pozdější hlavní scenáristka „knihovničky Čtyřlístek“. Zazní melodické až muzikálové písničky Jaromíra Vomáčky. Ve velkém letním vedru rozdává sluníčko zvířátkům jejich stíny, nezbedný chlapec udělá ve stínech chaos, který zapříčiní nejedno nedorozumění. Na prosbu zvířátek přiměje sluníčko kluka k nápravě, život v přírodě se vrací do původního harmonického stavu.

 

Jeden z prvních večerníčkovských seriálů se vysílal v té době výjimečně pět dní po sobě o Vánocích 1965 a v hlavní roli se představil Waldemar Matuška jako pradědeček, který také zpíval. Autorem těchto večerníčků byl Petr Rada. Epizody se jmenovaly: Jak pradědeček letěl balonem, Pradědeček, prababička a tři přání, Jak se pradědeček nestal Edisonem, Pradědeček, prababička a vodník, Jak pradědeček vyletěl do povětří.

Oblíbená pohádka z pásma Stříbrné zrcátko je Kocour a dalekohled. Film animoval ploškovou technologií jeden ze zakladatelů animace ČST výtvarník a režisér Josef Lamka. Pohádka bez komentáře, hlasové realizace se ujal legendární “strýček Jedlička“ (Antonín Jedlička).

Služebně nejstarší je pohádka Petřínská rozhledna (1963) uvedená v rámci Večerníčku. Jeden díl seriálu Pohádka na dobrou noc z pravidelného pásma pohádek pro děti Stříbrné zrcátko byla s hercem Ladislavem Peškem. Fotografie je z „prehistorie“ televizní animace ČST, jde o kombinaci fotografií a animovaných kreseb.
 
Malíř a herec pan Miloš Nesvadba vyprávěl příběh o nešťastném kocourkovi  Damiánovi, kterému se dlouhou dobu nedaří ulovit myš a z nouze začal lapat mouchy. Ovšem moucha seděla na veliké peřině plné peří a k tomu ostré kocouří drápky dávají tušit pořádnou zápletku – pohádka se jmenuje Jak Damián z nouze mouchy lapal.
 

Dobrodružství veverky Zrzečky z křivoklátské hájovny propůjčil svůj hlas jeden z největších českých herců František Filipovský. Podílel se na oblíbených seriálech O klukovi z plakátu (1969-1980) a Jája a Pája (1987). Legendární pohádka ze série Dobrodružství veverky Zrzečky vyprávěla příběhy z křivoklátských lesů o vzájemné podpoře lesních zvířátek proti škůdcům a o jejich boji za záchranu starého dubu napadeného larvami tesaříků.
 
Krátká hraná pohádka podle předlohy Boženy Němcové Jak se Honza hádal s králem z cyklu České pohádky v režii Ludvíka Ráže, byla s hereckými esy Ladislavem Peškem a Jaroslavem Satoranským. Nevěříte, že se dá na králi vyhádat krásná princezna i mnoho zlaťáků? Českému Honzovi se to s důvtipem podaří, ale nakonec dá přednost rodné vísce a prostému životu.

Další pohádka byla z cyklu Pohádky tety Boženky Emílek se učí smát. Série pohádek, které vyprávěla Jitka Frantová se sourozencem robota Emila, Emílkem, kterého si sama sestrojila. První příběh se vysílal v úterý 3. ledna 1967, jako první úterní večerníček, který byl na několik let vyhrazen původním pohádkám vyprávěným herečkou Jitkou Frantovou (teta Boženka) a Štěpánkou Haničincovou.  Doprovázely je loutky robot Emílek a čertík Bertík.
 


Díky všem tvůrcům vznikl nezapomenutelný Večerníček, který nejen pobaví, ale nechá nás zavzpomínat na naše vlastní dětství. Několik fotografií vám připomene některé Večerníčky. 
 zdroj: www.totalfilm.cz, seznam.cz

   
Pohádky ovčí babičky.

Říkání o víle Amálce

Maxipes Fík

Křemílek a Vochomůrka

Kosí bratři

Káťa a Škubánek

O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi 
Večerníčky se také staly velice dobrým prodejním artiklem ČT. Kromě všech evropských zemí, se dostaly i do daleké Austrálie, Malajsie a Indonésie, do Spojených arabských emirátů, Turecka, Japonska, Číny, taky do Keni, Zimbabwe či na Island. A již po mnoho let jsou večerníčkovské příběhy nejsledovanějším tuzemským dětským pořadem v divácké kategorii 4 – 12 let.

Toto téma bude mít pokračování.

17 komentářů:

  1. Jani, to je hezké téma. Moji rodiče do koupili televizi až v šedesátých letech. Byla to těžká bedna Zn. Lotos. Taťka běhal s těžkou anténou kolem domu, než našel místo, kde byl signál. Často to zranilo zvláště když se zhoršilo počasí. Na Večerníčky si pamatuji až později, ale koukala jsem na Robota Emila a Vlaštovku. Měla jsem ráda vyprávění Štěpánky Haničincové, jen "Strýčka Jedličku" jsem nemusela, protože na jednom divadelním představení, kde jsme byli se školou, byl vyloženě zlý. Zůstalo v nás, dětech tehdy velké zklamání. Po letech jsem se někde dočetla, že sice pracoval na představeních pro děti, ale děti rád nemělco je pravda.
    Večerníčky jsme s dětmi sledovali. Kluci měli nejraději Krtečka, Křemílka a Vochomůrku, Kluka z plakátu, Pohádky ovčí babičky, Štaflík s Špagetka a mnoho dalších. Škoda, že se teď vysílá tuším jen na ČT Art. Když už nemáme v rodině žádné děti, tak nad nenapadne si TV přepnout i když mám stále pohádky ráda.. Hani měj se moc hezky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Opravuji: Hani...omlouvám se za překlep, prsty už mě neposlouchají a já si toho všimla až po odeslání komentáře.

      Vymazat
    2. Děkuji, Jaruško, za pěkný komentář. Jo, Lotos, mi něco říká, ale my jsme měli jinou značku. Já si na Večerníčky s p. Haničincovou vzpomínám, tehdy jsem bydleli v našem starém domě, který byl pak vykoupen a následně zbourán.
      Strýčka Jedličku si také pamatuji, ani já jsem ho jako dítě neměla ráda, ale takový zážitek nemám. Pak jsem několikrát navštívila Vyšehradský hřbitov a p. Jedlička je tam pochován, tak jsem mu tam (s kamarádkou) zapálila svíčku.
      Mně se líbily spíše takové rošťácké Večerníčky, takže Broučci moc ne, ale byly to krásné chvíle, aspoň máme na co vzpomínat. Proto i teď dávám výročí Večerníčku na blogu místo. 😀

      Vymazat
  2. Hanko nedávno jsem někde viděla rozhovor s p. Citavým a těch 60,. Kčs mě zaujalo. Nejvíc jsme koukali na večerníček s dětmi, osobně se mi moc líbil maxipes Fík a Ája 😀😁

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, tehdy bylo 60 Kčs pro dítě víc, než dnes... Já vlastně nemohu říct, který Večerníček se nám líbil nejlépe. 😀

      Vymazat
  3. Manžel se na večerníčky rád kouká dodnes. Když večerníček zahájil vysílání bylo mi 10 let a TV jsme ještě neměli, protože jsme se stěhovali že západu Čech na Moravu s náhradním bydlením v podnájmu na 2 roky kousek od cíle. Když jsme konečně zakotvil v novém a našem bytě, koupili rodiče i televizi. A večerníček jsme měli povolen. 😊Moc pěkný článek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško, děkuji za pochvalu článku a jsem ráda, že jsi to tak popsala. Myslím, že sledování Večerníčku jsme měli podobné, my jsme měli televizi v 60. letech, takže robot Emil a Štěpánka. Naši rekonstruovali starou chalupu, všechny peníze šly na stavební úpravy, ale po letech vše šlo k šípku, dům byl vykoupen a zbourán, podobně jako sousední domy... Ale všechno zlé je pro něco dobré, po letech říkám. ♥

      Vymazat
  4. Hani, to je kouzelný, pohádkový příspěvek. A to doslova! Vrátila si mě o hodně let zpět... První Večerníček, co si pamatuji, je asi Ovčí babička, ale kdo ví, je to fakt dávno...
    Děkuji, ráda jsem se na chvilku vrátila do dětství...
    Měj hezký den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, moc děkuji, jsem ráda, že jsem Tě vrátila zpět do dětství!
      Co víc si přát, že... tak popřeji příjemný úspěšný týden. ☺

      Vymazat
  5. Tak to je známé a milé.Pořád mi večerníčky zní v uších.My v dětství se sestrami poslouchaly Hajaju,to mluvil pan Brodský.To bylo úžasné.Mé děti a vnoučata už Večerníčky.Hani,hezký den

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, Hajaja byl moc pěkný, tedy já si to vybavuji s p. Brodským, vybrali herce s klidným s uspávacím hlasem. ☺ Jsou to krásné vzpomínky, které možná dnešní děti už mít nebudou.
      Měj příjemný týden, Jituš.

      Vymazat
  6. Hani zdravím, na Večerníček jsem se ráda dívala s bráškou jako malá, pak se svými kluky a teď se dívám s vnučkami... Měla jsem moc ráda Pohádky ovčí babičky a později Krkonošské pohádky, Broučky, Chaloupku na vršku... Ráda jsem jako dítě poslouchala také pohádky v rozhlase, mamka většinou něco šila a já si u ní hrála na zemi s panenkou a poslouchala. Měj se dobře, Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jééé, Leni, to jsou krásné vzpomínky, že? Každá z nás měla své oblíbené Večerníčky a to bylo naše dětství. Moje mamka také šila, měla odbornou školu pro ženská povolání, zvanou knedlíkárna, tak teta ji zásobovala šitím, až to nebylo příjemné. Každá máme jiné vzpomínky, ale jsou naše a to je dobře. ☺

      Vymazat
  7. Hanko, to jsem si krásně zavzpomínala a těším se na pokračování . Měj pohodový víkend☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, věř, že pokračování určitě bude!
      Mějte úspěšný týden! ☺

      Vymazat
  8. Tohle je zcela vzpomínkové téma!! Já Večerníček neviděla ani nepamatuji - nemám už roky televizi, takže nesleduji, co tam dávají. Samozřejmě pamatuji z dob dětství, tehdy toho moc pro děti nebylo. Přeji hezký den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Noo... léta nemít televizi, nevím... ale dá se. Nemít přítele, mnohdy bych to nezapla. Byl to návyk z mladších let, ale bývají tam i užitečné pořady, i když na mnoha kanálech pořady opakují dookola...
      Pěkný den přeji i Tobě. ☺

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Jan Werich - soukromá vzpomínka na legendu a divadelního velikána

Tuto vzpomínku na osobnost jsem si načasovala, to nebudu zastírat. Už loni jsem chtěla napsat článek, jakousi kostru mám, ale nakonec jsem s...