Světový den rádia z vlastních vzpomínek

V únoru byl Mezinárodní den rádia. První návrh podala Španělská rozhlasová akademie, ale UNESCO zvažovalo několik návrhů a nakonec stanovilo Světový den rádia na 13. únor, kdy v roce 1946 vzniklo Rádio Spojených národů, tedy United Nations Radio.

 

Jak důležitá je pro vás existence rozhlasu? Je pro vás rozhlas každodenním společníkem? Já mohu bez rozmýšlení říci, že v posledním desetiletí je pro mne rozhlas lepším společníkem než televize. Neposlouchám sice denně a samozřejmě si pořady vybírám. Taky neposlouchám po celý den, ani jako kulisu. Nevybírám si jen podle pořadů, někdy podle redaktorů. Tam už víte, co můžete očekávat, ale to je asi u všeho. Návštěvníci blogu už měli víckrát možnost poslechu využít. Od začátku svého blogování jsem se zařazením mluveného slova počítala, považuji to za potřebné.

 

Jaké pořady máte rádi vy? Bez jakého pořadu si nedovedete poslech rádia představit? U mne jsou po mnoho let stálicí Toulky českou minulostí, četba knih (Šikmý kostel stále probíhá), pořady poznávací, ze kterých se něco dozvím, vzpomínky na významné osobnosti, v nočních hodinách pak Noční linka a Divadlo pro vaše uši. 👍

Pro mne je rozhlas součástí života, i když byla léta bez něj, prostě pauza. O rozhlase nepíši proto, že bych neměla o čem psát, mám osobní vzpomínky, které podpořily vztah k tomuto médiu a pamatuji si poslech rádia už v dětství, kdy se rádio často poslouchalo. 

Musím vzpomenout na své prarodiče z otcovy strany, kteří v domě bydleli. Proto ty vzpomínky mají pro mne větší hodnotu. Měli rádio, jak říkali přijímači v "jizbě" a jak si ho cenili. Tehdy se rádio nepouštělo jako kulisa. Škoda, moc mi nepovídali o poslechu rádia v minulosti, vlastně nejvíc by mě zajímaly ty počátky, když si rádio koupili. Přesto děda se několikrát zmínil, že za války poslouchali "Volá Londýn", chtěl tím vyjádřit, že to bylo pro něj důležité. Jak by ne, když jeden ze synů byl na nucených pracích v Německu. Kdo neví, bylo to vysílání z Anglie do okupované vlasti a táta si pak pořídil tu knihu projevů, ... já ji stále mám. Děda i táta velmi uznávali Jana Masaryka.

 

  

V knize jsou rozhlasové projevy tehdejšího čs. ministra zahraničí Jana Masaryka v exilové vládě, které v letech 1939-45 pronášel v čs. vysílání BBC. Lidé ho tehdy potřebovali slyšet a jeho vyjadřování bylo "lidové", lidem blízké. 

Bohužel, byla jsem ve věku, kdy mě brali tak, že tomu nerozumím, to sice tehdy ano, ale něco bych si pamatovala. Děda s bábi byli taková dvojka, téměř vše dělali společně, ale rádio neposlouchali celý den a dopoledne vůbec. Na to nebyl čas, práce kolem zvířectva a na poli je zaměstnala. Měli pár svých pořadů a některé si víc pamatuji. Každý den poslouchali rozhlas po drátě Ostrava, protože je nejvíc zajímaly místní zprávy. Z toho vyplývá, že chtěli být pravidelně informováni. Ovšem to, co tam slyšeli, byla pravda svatosvatá, protože to slyšeli z rádia! 😎 Rádi poslouchali Písničky na přání, kolikrát byly věnovány lidem, které oni znali.

Oblíbeným pořadem byl "Na pěknú notečku", to byl jejich TOP pořad. Trval zhruba půlhodinku a to byste je museli vidět. Abyste mi uvěřili, hledala jsem nějaký doklad a představte si, tento pořad se vysílá dodnes! Děda a bábi už tady spousty let nejsou, ale pořad je přežil, i jejich syny a tak skrze tento pořad na ně vzpomínám i dnes: 

  

BROLN = Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů.

Jožka Severin nebo Božena Šebetovská, pan Jindřich Hovorka - houslista, legendární primáš BROLNu, jeho manželka Zdenka a jiní, dodnes pamatuji jména některých zpěváků ze Slovácka. A co teprve pan Dušan Holý, který nedávno zemřel v 91 letech! Dnes to jsou archivní nahrávky a hodně jich bylo z moravsko-slovenského pomezí. Trochu úsměvné na tom je, že tehdy je prarodiče poslouchali možná denně a nikdo nevěděl jak vypadají. Dnes mám důvod při výročí rádia vzpomenout nejen na své prarodiče, ale i na tyto dva, kdy se fotky dají najít na netu: 

 

   

Zpěvák lidových písní pan Jožka Severin pocházel z Tvrdonic, byl propagátorem lidové písničky a zpíval po celé Evropě. Žil v letech 1916-1991.

 

Božena Šebetovská žila v letech 1919-1982, patřila k nejpopulárnějším zpěvačkám slováckých lidových písní. Měla přezdívku "podlužácký slavíček" a byla i velmi hezká. Je pochována v Lanžhotě, odkud pocházela. Můžete si poslechnout, jak znějí jejich krásné hlasy v písni Červená Růžička.

 

 

Nádherné hlasy mi připomínají mé milované prarodiče. 

Babička měla v pokoji uklizeno, snad měla pocit, že ji někdo při poslechu vidí. S dědou seděli způsobně u stolu s bílým ubrusem, při poslechu nejedli, oni si svůj čaj vypili v kuchyni a vůbec nemluvili. Staré dřevěné rádio bylo pravidelně oprašováno, nahoře bílá háčkovaná dečka, na které trůnila "hanačka", jak babička říkala. Byla to panenka střední velikosti v hanáckém kroji a byla pěkná, jen nevím, kde skončila. 

 

Tak nějak vypadala, foto mám samozřejmě z netu a dnes, podržte se, taková panenka stojí 4990 Kč!, možná je větší. Dodnes si pamatuji ty skládané rukávy a když jsem ji brala do rukou, bábi vždy dohlížela, abych její kroj nepomačkala.

Jako dítě jsem si nedovolila při poslechu rušit mluvením, prostě pro prarodiče to byl svátek poslouchat "rádio". Ani nevím, kam ten jejich rozhlasový přijímač přišel, dnes by to byl hezký kousek do muzea, kam bych ho ráda věnovala. Když děda v 83letech zemřel a babička ho asi o 8 let přežila, jeho odchod nesla těžce a rádio už moc neposlouchala. 

S rodiči jsme také poslouchali rádio, jeden čas pravidelné pohádky v neděli po obědě, to byl takový čas trávení. Táta rád poslouchal fotbalové nebo hokejové přenosy a to jsme pak poslouchali všichni. Když bylo mistrovství světa v hokeji a já jezdívala autobusem ze školy, řidiči mívali rádio zapnuté na celý autobus a to byly zážitky, které už dnes těžko někdo uvěří. Všichni napjatě sledovali, nikdo nemluvil a přesto si byli bližší než je tomu v dopravním prostředku dnes. Věřím, že po návratu si většina cestujících to rádio pustila doma. 

Pamatuji si na pořady hlavně o Vánocích nebo na Silvestra. To byly rozhlasové Silvestry, posluchače bavili pánové Jiří Štuchal nebo Jaroslav Štercl, také herec pan Jaroslav Vojta, který vyprávěl své typické anekdoty, kdy hned něco "zvojtil".

 

 

Jiří Štuchal nebyl "jen" dlouholetý rozhlasový redaktor a moderátor, byl to také kabaretní a cirkusový herec, estrádní konferenciér, lidový bavič, autor anekdot, scének, proslul jako výborný imitátor, třeba Vlasty Buriana. Jeho motoristický magazín „Šťastnou cestu“ patřil k nejpopulárnějším pořadům. Pro rozsah schopností ho ráda na svém blogu připomínám, myslím, že nebyl doceněn. 

 

 

Pro pobavení jsem vybrala krátké video vtipů Jaroslava Štercla ze 60. let 20. století.

Později vystupoval ostravský herec pan Josef Kobr, kterého jsme tady znali ze Dnů horníků, to hornické prostředí bylo rodákovi z Kladna souzeno po celý život. Dnes ho "navštěvuji" na hřbitově na Slezské, protože odpočívá asi metr od mé tety, která má tím pádem "společnost", jakou jistě nečekala. ☺

 

Ještě vzpomenu na rozhlasového Hajaju s panem Vlastimilem Brodským, kterého jsem jako dítě poslouchala. Bohužel, na tyto pořady vypršela vysílací práva, tak alespoň znělku Hajaji. 

Pro představu jsem vybrala Vánoční povídku z r. 1962 Pokoj lidem. Pokud někdo říká, že v té době se v médiích nesměly připomínat Vánoce, tak se zaposlouchejte do čteného obsahu, tady je důkaz toho, co se vysílalo. Hlas pana Brodského byl uklidňující a před spaním mnohé uklimbal. 😀

Znáte slang rozhlasáků?

Víte, čemu rozhlasáci říkají "palma"? Je to nežádoucí pauza ve vysílání. 

A co může být "handka"? Jedná se o bezdrátový mikrofon. 

Co může být v rozhlase "vindšus"? Je to ochranný kryt na mikrofon. 

Prvenství ve vysílání v Evropě má Velká Británie, která zahájila své vysílání přesně o rok dříve, v roce 1922, než tomu bylo u nás.

Za zmínku stojí, že slovo “rozhlas” poprvé použil redaktor Národních listů J. D. Richard (Richard Durdil psal pod pseudonymem J. D. Richard) ve svém článku z 21. května 1924 a zavedl je tak do českého jazyka. Rádio nás provází životem a já jen doufám, že vás tento článek nenudil.  

zdroj: Český rozhlas, YouTube